Dotknout se nebe
Marek Holeček
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/390713/bmid_dotknout-se-nebe-kNs-390713.jpg
4
47
47
365 dní. Jedním slovem byl to kalup! Křižoval jsem vzduchem mezi kontinenty a horstvy naší malebné planety jak stěhovavý dravec bez hnízda. Deník se mi rychle zaplňoval řádky zachycujícími pestrost dnů. Moje druhá knížka zaznamenává dvanáct měsíců úpisu s ďáblem. Popisuji zde mimo jiné čtyři horolezecké expedice. Za prvé dokončení prvovýstupu na osmitisícový Gasherbrum I. neboli Krásnou horu, majestátně se tyčící na severní hranici Pákistánu. Po krátkém zastavení doma následoval přelet na jihoamerický kontinent, nalodění se na malou jachtu a plavba přes bouřlivý Drakeův průliv ke břehům Antarktidy. Tam jsem lezl v nedotčené pohádkové krajině a dělal skutečně první lidské otisky. V mezičase vichřic a nekončícího antarktického dne jsem stih vylézt na panenský štít, co od té doby nese jméno, které jsem mu s parťákem dal. Pokračoval jsem výpravou do centrálního nepálského Himálaje na do té doby nelezenou stěnu. Z dálky připomínala tesák, trhající mraky vedví. Bylo jasné, že musela být má. Závěrečný běh patřil Nahé hoře – či hoře Zabiják –, jak ji bohužel lidé nelichotivě nazvali. Ano, odehrály se tam desítky tragédií s hořkým koncem. Věřte však, že na vině není přírodní div Naga Parbat s největší stěnou světa. To lidská touha, mnohdy hloupost a někdy jen špatný okamžik se podepsaly na konečném skóre. Přesto osmitisícový diamant západního Himálaje dál v poklidu kraluje svému okolí, láká a ohromuje zároveň. Ovšem kdybych na začátku věděl, kolik úsilí bude v součtu stát další rok balancování na ostré hraně mezi životem a krůčkem k věčnosti, nikdy bych do toho nešel. Nejsem Sibyla z Théb a budoucnost dopředu nevidím. Vlastně je to asi dobře, jelikož příjemné přijímám lehce, téměř s automatickou samozřejmostí. Znát však protivenství, co mají přijít, by mohlo zastavit jakékoliv snažení. Tím se uzavírá kruh ohraničený časem 365 dnů, kde jsou kromě výprav i střípky z běžného rodinného života, mediální prostituce či šedé všednosti. Mám jednu výhodu oproti vám, každý okamžik jsem totiž prožil. Přesto až díky třídění článků, z nichž část byla publikována v tisku nebo odvysílaná ve filmových dokumentech, jsem si některé okamžiky z bezpečí odstupu konečně vychutnal nebo prožil zcela znova.... celý text
Přidat komentář
Musim rict, ze mi vzdycky pripadal jako takovy hejsek, ale bacha on umi opravdu dobre a originalne psat. Tolik energie, napadu, osobitosti...doporucuji vsem milovnikum sporty, priridy a brucounum jako lek na zivot.
Mára je horolezecký živel, plný nápadů, nezkrotné energie a optimismu. Má osobitý styl psaní, který mi na začátku vadil a musela jsem si na něho zvyknout. Zajímavý životopis, spousta krásných fotek, stojí za přečtení.
Sny se maji plnit nejen o vanocich..je to bombardak,stejne tak i jeho crew..hezke fotky,hezky sepsano...
Maara, no :-) Maara naživo, Maara tištěný, .... blázen řítící se kosmickou rychlostí neustále vpřed a vzhůru, originální chrlič slov, zážitků, myšlenek, životních mouder i totálních kravin, které slina na jazyk přinese. Potkat ho, ať už osobně na jeho přednáškách nebo prostřednictvím knížek, je jako dostat pořádnou infúzi příběhů, radosti, smíchu, smutku, odvahy, pochybností, prostě života. "Nebe" rozhodně stojí za přečtení a není jen pro horaly, věřím, že vyprávění pohltí i mnohého gaučáka, Maara je super vypravěč :-)
Originální, čtivý a vtipný styl vyprávění Maary Holečka. Kniha plná zážitků a nádherných fotek z expedic, která se čte jedním dechem a jistě nezaujme jen horolezce...už se těším na "Hvězdy" :-)
Krásně zpracovaná kniha napsaná čtivě a vtipně specifickým jazykem autora :-) A ty fotografie! Nádhera! Ideální četba nejen pro horolezce, ale také pro milovníky hor, cestování a netradičních zážitků :-)
Máára je Máára...má svůj styl, svůj nakažlivý optimizmus a strašlivé množství energie, s kterou pronásleduje své sny...a poslední rok vypadal asi takhle nějak - nějaké ty prvovýstupy,dokonce jachta, pár přednášek, pár výletů s rodinkou..vše pěkně nakombinované v knížce, okořeněné klasicky nádhernými fotkami z hor i moře..díky historkám a příhodám můžeme Máru a jeho žvot zase blíže spoznat..líbila se mi kapitolka o přednášce na Ukrajině, kterou psala Márova žena Kája. (jednak kvůli zážitkům, jednak opět můžeme vidět Márův "flegmatismus" a schopnost domácnět kdekoliv v přímém přenosu :D). Prostor dostali i spolulezci a rosnička Alena Zárybnická....
co dodat ? jen, že vřele doporučuju...a ano, jsem Márův velký fanoušek..všechny jeho knížky mám i s věnováním :) a pokaždé ráda zajdu na jeho vykládáni osobně..protože Mára je živel..a musí se zažít...a podobným živelným stylem píše i své knížky...žádné suchopárné cestopisy či popisky výstupů..ale spousta pocitů, myšlenek, někdy pasáže hovorové, jak mu jazyk narostl, někdy dokonce i poezie..přehršle slov, které by jste v horolezecké literatuře vůbec nečekali...nečekaná spojení. A z toho všeho tryská Márova obrovská chuť do dalších dobrodružství, radost a nadšení... jo a musím dodat, že Mára umí nejen lézt a vylézt, ale i otáčet včas..a to je snad v lezení to nejdůležitější..
" ..Dolézám k němu, odkud mě jistí, a deru se dál drobivou skálou vzhůru. Ulezu 10metrů, přičemž mám oprávněný pocit, že mě nic nedrží a na ničem pevném nestojím. VZápětí se otvrdí obavy a já padám. Chvilku se nic neděje. Najednou zabere lano, a velký balvan, který jsem držel, se mi převalí přes stehno. Friend založený ve skalní štěrbině tentokrát podržel naši expedici."
"..Na vrcholi si naše těla okamžitě uvědomí uvolnění a žádají své. Vaříme čaj a dlabeme po více než patnácti hodinách jedinou a ještě napůl rozdělenou sladkou müsli tyčinku. Taková zdravá výživa z vloček a králičích čkoládových bobků, sen všech zdravošarlatánů. Popravdě je to hnusná briketa, které bych se za normálních okolností ani nedotknul. Tady však chutná téměř bohovsky. Bohužel nastala drobná chybyka v logistice, když s sebou ve spěchu ani jeden z nás nevzal jídlo, a tak bída opětovně vaří své mistrovské kousky. Toť vše. Takže i rutinér dokáže seknout vedle špalku..."
..."za prvé Monte Samila, vylezená na protějším ostrov Anveŕs v roce 2014, teď Monte Samil, neboli samice a samec, plus jejich robě Monte Pižďuchovité. Sice trochu potrefená jména, ale co. Však si to tam běžte vylézt a jsem zvědavý, co vymyslíte.."
Kamarád Pavel Hodek (mimochodem, extraligový rozhodčí):
"Mára je hodný, čeká, pomáhá, pořád mi něco povídá, já kývu nebo vrtím hlavou. Ta řeč je někdy prostě strašně namáhavá! Pak posíláme nosiče domů a spíme ve stanech, psoledí pohodlí mizí. Už vím, co jsou Himaláje : celý den chodit, sotva dýchat, poté postavit stan, uvařit něco k snědku - to znamená dát si 3 lžíce kaše - a spát. Ráno usušit, sbalit a zase šlapat, šlapat a vše dokola. A najednou jsme nahoře, dokázali jsme to ! Vylezli jsme na Mera Peak. Příroda se odměňuje úžasnými výhledy, mraky pod námi, slunce svítí Everest na dosah a mně je krásně, nepopsatelně. Všchna ta dřina se najednou proměňuje v něco, co nejde popsat, to se musí zažít...!"
a zas závěr pro Mistra :
"No, teď lze ovšem s jistotou říct, že se dají 4tisíce metrů slézt bez jediného kroku s čelem do údolí. Přišli jsme o všechno : šrouby do ledu, skoby, friendy, mnoho kil vlastní váhyy, nervy a nakonec i spojující pupeční šnůru čili lano. Ale nedali jsme vlastní životy a kráska s úsměvem Mony Lisy se dál culí, nebo spíš vysmívá. Já s Tomem jsme po osmi dnech opět na zelené louce plné voňavých květin a pištících svišťů.Bohužel na té druhé, z diamirské strany, přesto s pocitem vítězů..."
a nejdůležitější na závěr :
"je někde opravdu napsaná naše cesta, jsme ovečky pastýřovy, či shluk buňěk náhodně se pohybujících v časoprostoru, nebo jen bičíkovci mrskající se na pokusném sklíčku nějaké vyšší inteligence ? Co člověk, to názor. Co víra, to jiný bůh, co další galaxie, toť jiné hvězdné nebe pro oči. Odpověď neznám, nejspíš ji ani nepotřebuji. DOTKNOUT SE NEBE může totiž každý, kdo věří a sní. Tak věřte a pronásledujte své sny. Ony se vám odvděčí.
Krásné počtení, plné barev, zvuků, dotyků. Autor dokázal na malé ploše spojit vnímání všemi smysly. K tomu luxusní fotografie ze všech možných koutů světa.
Toho blázna musíte prostě milovat, to co prožil ne jen za tento poslední rok je prostě inspirací pro všechny pohodlné lidí, co si hoví v komfort zóně a bezmyšlenkovitě prožívají a znají život jen z televize a vyprávěních. Tohle jsou tvrdě dobité zkušenosti, které si člověk nese do konce svých dnů a pokud chcete mou radu na závěr tady je - je jen jedna věc, která je ještě lepší než kniha Máry Holečka a to je přednáška Máry Holečka - je to fakt psycho.
V podstatě není co vytknout, ten člověk dokazuje, že je špička v oboru (horolezectví), ale protože mi jeho literární počiny doporučovala obrovská spousta lidí, čekal jsem asi víc...
Touha po životě vyjádřená nadšením, bojovností, odvahou. Velký "malý kluk" a současně PAN horolezec.
Příjemné odpočinkové čtení, zajímavé pohledy na stejnou situaci očima všech zúčastněných, fajn fotky.
Rok nabitý dobrodružstvím.
Občas mě už trochu unavovaly zdrobnělinky a "póča", ale je to Mára a patří to k němu.
A Máro, neomlouvej se furt za tvoje medializování, všichni to, myslím, chápou a berou :).
"Odměna ti budiž vyryta hlubokým dlátem v podobě nesmazatelného zážitku nebo možná také zatracením."
"Dokud nenastal problém, tak ho nevytvářej."
Márovo styl psaní je stejně osobitý jako jeho lezení, to už vím z jeho prvotiny, z jeho přednášek a spousty rozhovorů v časopisech, potažmo z pořadů.
Mám ho upřímně rád.
Tahle kniha je koktejlem barev, návodem na šťastný život dobrodruha, jakožto náhledem do pravidelných obav osob blízkých a vůbec těch úhlů pohledu je v knize požehnaně.
Humor často zastírá vážnost situací a člověk má pocit, že by si to s tou Rupálskou mohl rozdat taky, když teda nebude zrovna uragán, nebo sněhu kupy.
Za to jsem Márovi vděčnej, nechá mě vždycky vytrhnout z reality a snít o Karakoramu a Himalaji tak jako sním večer před vandrem o Slavkovsém lese.
Autorovy další knížky
| 2018 |  Dotknout se nebe |
| 2022 | Dotknout se duše |
| 2015 | České himálajské dobrodružství II: Zápisky Marouška blázna |
| 2020 | Dotknout se hvězd - Zápisky Marouška blázna |
| 2024 | Dotknout se štěstí |
Fajn kniha. Mne sa ťažšie čítala, a nebolo to češtinou, skôr tým štýlom a slangom. Ale nie som od „fachu“, tak to tak aj beriem. Urobila som si však detailnejší obraz o tom, ako to tam vonku vysoko, vysoko hore vyzerá. Fakt som sa vedela trošíčka vžiť do ich kože a predstavila si tú únavu a ťažkosti, s ktorými sa lopotia. Všetko to bolo iba veľmi zhruba opísané, ale zase to podstatné.
Príjemné čítanie. Iný svet. Za mňa majú títo blázni veľký obdiv. S hociktorým by som šla na pivo, pokecať. Počúvala by som ich rozprávanie so zatajeným dychom. Ale viem si predstaviť, že v behu každodenných povinností v bežnom rodinnom živote nie sú asi veľmi užitoční.