Dotyk
Colleen McCullough
V novej rodinnej ságe opäť ožíva fascinujúca história Austrálie, ako ju poznáme z McCulloughovej Vtákov v tŕní. Keď sa majiteľ zlatej bane Alexander Kinross žení s mladou Elizabeth, netuší, aký osudný krok urobil. Až čas ukáže, či moc, sláva a peniaze stačia, aby si získal srdce ženy, ktorá mu po celý čas uniká.
Literatura světová Romány
Vydáno: 2005 , Slovenský spisovateľOriginální název:
The Touch, 2003
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Knížka je průměrná. Ani nenadchla ani neurazila. Od ostatních se liší stvořením postavy retardovaného dítěte, milenky po celou dobu manželství a smíšeným sňatkem. Pro mě je děj zasazený do doby, kdy tohle všechno najednou nebylo možné. Společnost by takové postavy vyloučila z veřejného života. A jejich peníze by na tom nic nezměnili.
(SPOILER)
Takové politicky korektní čtení. Dobře napsané, dobře přeložené. Proto také ty hvězdy. Ovšem na titulní stránce bych u "Australská historická sága" vyměnil slovo historická za ahistorická nebo nevěrohodná.
Rozumějte, budete sledovat naprosto nepravděpodobné přerody a chování hlavních postav, jejich uvědomělý růst, jak u žen, tak dětí. Už osmiletá děcka tu mají víc rozumu, než jejich dospělé protějšky. Ženy jsou tak báječně emancipované, že z toho jde hlava kolem.
Podle autorky povědomí sociální nerovnosti přišla až s K. Marxem, jako by snad neexistoval Ch. Dickens (když už se pohybujeme v anglosaském prostředí) a řada dalších kritiků sociálních poměrů té doby.
Kulisy tvoří bývalá bordelmamá se zlatým srdcem (sex je fajn), její pohledný poločínský syn (nic proti Číňanům, samozřejmě), zaostalá skotská presbytariánka s grácií anglické dámy (stačí pár měsíců, aby lidská bytost intelektuálně vyspěla), podnikatel tvrdý, ale spravedlivý (jen ne hrůzy komunismu, proboha), mentálně zaostalá dcera (o kterou se obětavě stará bezrozměrná Číňanka) , a nakonec geniální dítě ženského pohlaví (uvězněné ve zpátečnické patriarchální společnosti).
Pokud vám takové ingredience vyhovují, pak budete postrádat jen homosexuály oblečené v zářivých barvách.
Zkrátka, všechno je jak má být, podle přísného měřítka vyspělé západní civilizace. K čertu s historií a realitou. Upřímně řečeno, takovou míru porozumění, jaké předvádějí postavy autorky, bych nečekal ani u vyspělých jedinců začátku 21. století, natožpak u britských polovzdělanců století páry. Všichni jsou tam sečtělí a přemoudřelí, jako by trávili celé dny na wikipedii a diskuzemi na téma rasové nesnášenlivosti a nerovnoprávnosti žen.
Pozor, spoiler!
Elizabeth Alexandra nemiluje! No to mi... Její vlastní taťka ji prodá za pár šupů za oceán, ona neřekne ani slovo, vychovaná jako poslední pánbíčkářka, ale když přijde čas na lámání chleba, tak si odskočí do Hollywoodu shlídnout poslední romantiku a najednou chápe, jak je láska k vlastnímu manželi podstatná.
Kde by k tomu prosím přišla? Čtením náboženské literatury? Nebo moralistických románků? Viz kapitola první. Z případné četby Jane Austenové to také mít nemohla, protože i ta poblouzněná Mariana se nakonec provdávala bez lásky.
A co se týče bordelmamá plné mouder a la Halina Pawlowská? Tam jsem si poměrně jistý, že bych musel hodně dlouho hledat, abych našel tak pozoruhodného vořecha. Protože Ruby je opravdu pouliční všehochuť. Kuplířka s obrovským srdcem, hanbatým slovníkem, a kultivovaným přednesem Beethovena? Navíc s poločínským (žádná rasistka) synkem, který nemá nic lepšího na práci, než se jí od osmi let zavděčit.
Buď nám tady někdo lže nebo budu muset reklamovat vlastní děti.
Knihu jsem četla už podruhé, ale v rozmezí víc jak desetiletí. Asi bych si to odpustila, kdybych si bývala pamatovala, co se odehraje v poslední třetině. Autorku mám moc ráda, ale tahle kniha patří spíš k průměru, rozhodně napsala lepší knihy.
Celá knížka se mi moc líbila, jenom ten konec - přišel mi nějaký odbytý, dost děje smrsknutého do pár stránek...
OMG ten konec.... to bych do madam McCullough neřekla. taková harlekýnka ..taková naivita... jako ono z počátku to bylo opravdu nadějné, austrálie, těžba zlata, zakládání nového města apod. ale postupně to začalo být přímo hloupoučké.... ženská jednou zahlédne u jezírka chlapíka pak na něj léta myslí? a prý ho MILUJE? božinku...no pro mně to spisovatelka totálně podělala. Já mám tak ráda její knihu Ptáci v trní a tohle mně opravdu zklamalo.
Velký román, jehož hlavní děj se odehrává v Austrálii, je nejen příběh Alexandera, Elizabeth a Ruby, ale je zároveň o životě v Austrálii v letech 1872 - 1900, kdy ženy ještě neměly téměř žádná práva, pomalu se tam zakládají odbory a postupně tam vzniká nová politická strana "laboristická", bez britského "u", začíná se rozvíjet průmysl i lékařská péče. Trošku děsivé např. bylo, že žádná žena ještě nepřežila císařský řez, který hrozil Alexandře. Kniha se četla dobře, každá postava měla svůj příběh, byla něčím zajímavá a buď jí můžeme držet palce nebo odsuzovat. Přečtu si i další knihy autorky.
Napínavá rodinná historická sága z Austrálie, krásně se četla. Libovala jsem si, jak je autorka pečlivá v podrobných popisech a detailech, což čtenáři umožní ponořit se hluboko do příběhu a intenzivně ho prožívat, jako by tam byl. Ano, australské obyvatelstvo je převážně potomstvem trestanců, je o tom zmínka i v této knize. Ruby si pochvaluje, že hřích se vyplácí a že nikdy nepoznala svého tátu, ničemu jménem William Henry Morgan, zloděje dobytka a kriminálníka, syna trestance. Co by asi říkal trestanecký dědeček Richard Morgan a trestanecká matka, co se stalo ze země, kam je poslali za trest. Ruby, starcova milenka, pak bordelmamá a teď ředitelka společnosti...
Pro mně opět skvělá kniha, samozřejmě, když budu chtít najít to, co nebaví, najdu to. Spousta informací o době a o mně neznámých místech. Autorka si se svými knihami zjevně vždycky vyhrála. Bohužel, už žádná další nebude. A to jsem kromě této četla zatím jen Morganův úděl. Takže, kdo chce číst o neobvyklých charakterech, o rodinných a citových propletencích a trápeních, o Číňanech v Austrálii, o zlatě, o Skotsku, o puritánech, o cílevědomosti, o těžkém údělu nadaných studujících dívek v té době, o rozhodnutích, která my bychom možná neudělali, i když, kdo ví...
A teď nastupuje ta drobná perlička:-).
Časově předchází Morganův úděl Zlaté hoře. Richard Morgan, alespoň se to tak jeví z dodatku autorky v závěru knihy, skutečně žil a byl snad prapradědem autorčina manžela, či tak nějak. Byl to zdá se málem zářný charakter :-). Každopádně, musel být schopný - přežil co se dalo a měl děti, stvořil rod lidí, kteří se stali Australany. V závěru M.ú. čeká jeho žena Kitty druhé dítě (nejsou sezdaní, první dcera není Morganová, ale to zřejmě dořešili), a mluví se o tom že to bude syn William Henry. Ruby, jedna z hlavních postav Zlaté hory, je nemanželskou dcerou Williama Henryho Morgana, syna bývalého trestance, který už měl ženu a rodinu. O této souvislosti se v knize mluví ještě jednou, později, a tam - musela bych se znovu vrátit, ale tuším, že je jasně řečeno, že je vnučkou Richarda Morgana. Tudíž, lze předpokládat, že aspoň něco ze Zlaté hory má reálný základ, a to mě těší. To, jak je život úžasný, jak stále pokračuje dál, jak se to všechno splétá a zas rozplétá dohromady. Naši vzdálení předkové jsou nám neznámí. I kdybychom probádali všechny matriky, pod 16. století se asi nedostaneme, pokud nejsme potomky šlechticů, kteří své rodokmeny mají zmapovány stovky a stovky let dozadu. To by mě zajímalo, jak by nás vnímali ti naši dávní praotcové a pramatky. Svoje prapravnuky a prapravnučky. Myslím, že by je těšilo, že jejich větev má pokračování, že ohniště nevyhaslo, že oni zde byli a my jsme nyní zde.
Těším se, až začnu číst další knihy této úžasné autorky. :-)
Krásně zpracované téma plné jak dobových kulis, tak zajímavých osudů hlavních hrdinů. Není to klasická červená knihovna a mě se náhodou moc líbilo, že je tu ukázáno, jak právě s odstupem času dovedeme vidět, jaké chyby jsme napáchali s těmi nejlepšími úmysly.
Čte se to svižně a mě to příjemně překvapilo.
Líbilo se mi dobové prostředí a popis osídlované Austrálie. Autorka si vyhrála s poměry, technologiemi, průmyslem, takže to není jenom červená knihovna pro dámy. I ústřední charaktery jsou rozmanité a četba jde jako po másle.
Červená knihovna spíš pokulhává. Ústřední románek je až trapný, protože hrdinové se vidí tak pět minut jednou za deset let a ještě se moc nemusí, takže celoživotní láska je tam jako pěst na oko. Ale jak si vzpomínám na seriál Ptáci v trní, tak to bude něco podobného.
Byla jsem na knizku docela zvedava, protože Ptaci v trni patri mezi moje top knizky. Ale Ve stinu zlate hory me zdaleka tak nezaujala. Popisne pasaze mi nevadily, podle me hezky dotvari naladu a dobu. Co se pribehu samotneho tyka, mel urcite par zajimavych zvratu, ktere jsem necekala. Na druhou stran se leckdy dalo odhadnout, co se z ceho vyvrbi - treba osud Nell.
Prijemne me prekvapil zlom v pocatku, kdy si Alexander priveze Elizabeth do domu. Cekala jsem, ze z toho bude obycejna cervena knihovna a ejhle, ona se nekonala. Dost me dostal taky pribeh Anny. Ovsem to je asi tak vsechno.
Přečetla jsem tedy, ale vracet se ke knize nebudu.
Tak, toto bola naozaj sága..., miestami frustrujúca.. Veľmi dobrá kniha, aj keď mi máličko vadil podrobný popis politických pomerov v Austrálii v tých časoch. Určite sa po rokoch k nej vrátim...
Knížka nebyla špatná, ale mě osobně se moc dobře nečetla, možná i vlivem toho, že mi postavy nebyly sympatické. Ale samotný námět byl zajímavý,
Román se mi četl velmi dobře. Oddychové, předvídatelné. Přesně , co je potřeba pro relaxaci. Ke konci mě bavil čím dál méně, což by asi mělo být naopak. Doporučuji k přečtení.
Autorka zpracovala podobné téma jako v Ptácích v trní. Podařilo se znovu věrohodně vykreslit prostředí, vztahy mezi postavami i jejich charaktery.
Štítky knihy
Austrálie 19. století společenské romány
Autorovy další knížky
2004 | Ptáci v trní |
1994 | První muž Říma |
1995 | Koruna z trávy |
2005 | Říjnový kůň |
1999 | Caesar: leťte kostky! |
Skvelý mnohavrstevný román, možná chvílemi až příliš romantiky ve smyslu, všechno se daří, žádné potíže s byznysovými plány, na všem Alexandr vydělá - takový novodobý Elon Musk :-)
Ale postavy, dialogy, prostředí skvělé.