Dotyk přehled

18.09.2021

(SPOILER) Takové politicky korektní čtení. Dobře napsané, dobře přeložené. Proto také ty hvězdy. Ovšem na titulní stránce bych u "Australská historická sága" vyměnil slovo historická za ahistorická nebo nevěrohodná.

Rozumějte, budete sledovat naprosto nepravděpodobné přerody a chování hlavních postav, jejich uvědomělý růst, jak u žen, tak dětí. Už osmiletá děcka tu mají víc rozumu, než jejich dospělé protějšky. Ženy jsou tak báječně emancipované, že z toho jde hlava kolem.

Podle autorky povědomí sociální nerovnosti přišla až s K. Marxem, jako by snad neexistoval Ch. Dickens (když už se pohybujeme v anglosaském prostředí) a řada dalších kritiků sociálních poměrů té doby.

Kulisy tvoří bývalá bordelmamá se zlatým srdcem (sex je fajn), její pohledný poločínský syn (nic proti Číňanům, samozřejmě), zaostalá skotská presbytariánka s grácií anglické dámy (stačí pár měsíců, aby lidská bytost intelektuálně vyspěla), podnikatel tvrdý, ale spravedlivý (jen ne hrůzy komunismu, proboha), mentálně zaostalá dcera (o kterou se obětavě stará bezrozměrná Číňanka) , a nakonec geniální dítě ženského pohlaví (uvězněné ve zpátečnické patriarchální společnosti).

Pokud vám takové ingredience vyhovují, pak budete postrádat jen homosexuály oblečené v zářivých barvách.

Zkrátka, všechno je jak má být, podle přísného měřítka vyspělé západní civilizace. K čertu s historií a realitou. Upřímně řečeno, takovou míru porozumění, jaké předvádějí postavy autorky, bych nečekal ani u vyspělých jedinců začátku 21. století, natožpak u britských polovzdělanců století páry. Všichni jsou tam sečtělí a přemoudřelí, jako by trávili celé dny na wikipedii a diskuzemi na téma rasové nesnášenlivosti a nerovnoprávnosti žen.

Pozor, spoiler!

Elizabeth Alexandra nemiluje! No to mi... Její vlastní taťka ji prodá za pár šupů za oceán, ona neřekne ani slovo, vychovaná jako poslední pánbíčkářka, ale když přijde čas na lámání chleba, tak si odskočí do Hollywoodu shlídnout poslední romantiku a najednou chápe, jak je láska k vlastnímu manželi podstatná.

Kde by k tomu prosím přišla? Čtením náboženské literatury? Nebo moralistických románků? Viz kapitola první. Z případné četby Jane Austenové to také mít nemohla, protože i ta poblouzněná Mariana se nakonec provdávala bez lásky.

A co se týče bordelmamá plné mouder a la Halina Pawlowská? Tam jsem si poměrně jistý, že bych musel hodně dlouho hledat, abych našel tak pozoruhodného vořecha. Protože Ruby je opravdu pouliční všehochuť. Kuplířka s obrovským srdcem, hanbatým slovníkem, a kultivovaným přednesem Beethovena? Navíc s poločínským (žádná rasistka) synkem, který nemá nic lepšího na práci, než se jí od osmi let zavděčit.

Buď nám tady někdo lže nebo budu muset reklamovat vlastní děti.