Doupě / Zhroucení koně
Brian Evenson
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/448364/bmid_doupe-zhrouceni-kone-IND-448364.jpeg
4
71
71
Šestnáct povídek a dvě novely, které vám naženou husí kůži a vyvedou vás z rovnováhy. První důkladné seznámení s jedním z mistrů současného hororu, který velmi rád zkoumá hranice šílenství a obdivuje Samuela Becketta stejně jako Dashiela Hammeta. Vypravěč novely Doupě, nominované na Shirley Jackson Award, se domnívá, že je člověk, avšak okolnosti jeho života, které nám předkládá ve formě jakéhosi deníku, nás rychle přesvědčí o opaku. Povídková sbírka Zhroucení koně představuje různě dlouhé texty, z nichž většina spadá do žánru hororu a najdeme v nich záhadné přízraky, oživlé mrtvé, sadistické hry, plyšové medvídky s tlukoucím srdcem, deště písku sdírající kůži i mikroskopický prach, který možná vraždí. Problém je v tom, že nic, co nám autor předkládá, není tak jednoduché ani jednoznačné, jak by se mohlo zdát, a největší hrůza nakonec spočívá v tom, že si my ani hrdinové povídek vůbec nemůžeme být jisti, kde vlastně končí skutečnost a kde začíná paranoidní noční můra.... celý text
Literatura světová Horory Povídky
Vydáno:
2019
,
Gnóm!
Originální název:
The Warren / A Collapse of Horses, 2016
více info...
Přidat komentář
Sbírka hororů? To je něco pro mě!
•
•
V této knize najdete šestnáct povídek a dvě novely zaměřené ne hororovou tématiku. Občas mi přišlo, že se prolínají i se žánrem sci-fi,což bylo zajímavé a setkala jsem se s tím poprvé.
Po dlouhé době se mi taky stalo,abych se u povídky bála. Respektive dvě hodiny jsem čumákovala a nemohla kvůli ní spát. Díky Medvídku!
S touto knihou jsem velice spokojena a jsem ráda,že jsem si ji mohla přečíst. Zaujaly mne snad všechny příběhy a těžko bych řekla,zda byl nějaký slabší. Všechny se držely hodně vysoko.
Autor umí skvěle vyprávět a vnést čtenáře do děje a prostředí. Fantazie mi pracovala na plné obrátky společně s imaginací.
Za mne mohu vřele doporučit.
Co musím ještě pochválit,mimo příběhy,je samotné zpracování knihy,co se týče vzhledové stránky! Miluju přebal i knihu pod ním! To se vážně povedlo!
Tak toto je matroš podle mého gusta. Skvělá sbírka!
Bohužel i tady dokonalost kazí pár slabších kousků, ale celkově je to kvalitní a řádně temné počteníčko.
Evansova nejsilnější stránka je atmosféra. Temná až na půdu.
Povídky, jako 'Hlášení', 'Méďa Srdcík' nebo třeba 'Jakoukoliv mrtvolu' jen tak z hlavy nedostanu a to nejsou zdaleka všechny.
Za zmínku stojí i perfektní překlad a celkové zpracování knihy. Díky Gnóme!!!
Hodnocení : 8/10
Minimalismus, paranoidní edice. Evenson si labuží v Kafkovské atmosféře a rozmazává podivno do všech směrů. Totálně nádherné jsou zdejší variace na McCarthyho. Černá kůra - o dvou pistolnících v jeskyni - by mohla prodávat husí kůži po kilech, o dystopickém Hlášení bych se zase tuze rád dočet trochu víc. Tak jako v jakékoliv povídkové sbírce, i tady je pár slabších kusů. Našel jsem tu ale i jeden totální Everest. Povídka Méďa Srdcík je totiž hororová extratřída. A kór ty čtenáře, kteří se snaží nebo čekají potomka, rozseká na miliardu kousků.
(SPOILER) Jakože horory nemám moc ráda, povídky Briana Evensona mě nadchly. Ovšem dát jim nálepku horor by bylo povrchní; jsou všechno, ale povrchní ne. Mrazivé, psychedelické, zamlžené, nejasné... ale pod ledovým povrchem jsou zřetelně vidět konkrétní otázky, o nic méně znepokojivé: Co definuje člověka? (Doupě) Co je měřítkem skutečnosti, když ji každý vnímá jinak? (Zhroucení koně) Má nás determinismus v hrsti? (Dojet až za Reno) Nejsou mrtví těmi skutečně žijícími? (Kapání krve) Čeho se bojíme ze všeho nejvíc? (Hlášení, Cvak, Tři potupy) Většina povídek, zápletek i motivů je podivných a matoucích. Na začátku má člověk pocit, že ví, o čem čte, udělá si představu o postavách a jejich situacích. Po chvíli ale zjistí, že něco je jinak, anebo je jinak úplně všechno. Tak čte dál a snaží se najít zase pevnou půdu pod nohama. A když se mu to podaří, autor mu je vzápětí podrazí a povídky je konec. Důležité je, číst jednotlivé části postupně, nechat v sobě povídky doznít. Může to být i dost nepříjemné, a byl to nepochybně záměr.
Možná bych měl dát této sbírce více než tři hvězdičky a možná ne. Takže dám tři hvězdičky, anebo jsem měl dát čtyři? Kdo ví? Třeba když teď přestanu, objeví se zde čtyři hvězdičky, ale já dal pouze tři, takže je to špatná kniha? Nebo jsem jen nedůvěryhodný kritik?
Ano, takto nějak jsou poskládány příběhy v této povídkové sbírce. Vyznačují se nedořečeností a relativizujícími vypravěči. Jenže ono je něco jiného umělecká nedourčenost textu a prostá neschopnost dovést příběh do uspokojujícího závěru. Každý neumí tak skvěle používat mezery v textu jako Kafka.
Ačkoli Evenson úplně nezklamal, zůstává pro mě pořád lepší jiný autor vydaný nakladatelstvím Gnóm, a tím je Fracassi. Avšak i v Evensonově sbírce jsem nalezl velmi dobré povídky, nejvíce se mi líbila povídka Jakoukoliv mrtvolu, Cvak a spíše novela Doupě. Neupírám, že Evenson se v rámci žánru New Weird pohybuje velmi dobře, pro mě však některé povídky byly až hodně divné. Jsem zastáncem Aristotelova pravidla, že logiku básník porušit může, ale pouze za účelem uměleckým. U Evensona jsem však měl často pocit, že chtěl něco napsat, ale vlastně nevěděl, co z toho nakonec vypadne. Čtivost sbírce neupírám, ale v porovnání s jinými povídkáři, se má Evenson ještě co učit. Takový William Wilson od E. A. Poea je pro mě top povídkou v rámci nedořečenosti. K tomu má však Evenson dosti daleko. Bohužel.
Kvalitní kniha, kde jednotlivé povídky svojí atmosférou i pointou připomínají TV seriál krajní meze.Nezapomenutelné jsou povídky médasrdcík a jakoukoliv mrtvolu.Vřele doporučuji.
Jedny z nejlepších hororových povídek, co jsem četl. Hororovost je v povídkách často v nečekaných situacích a náznacích. Spíše se jedná o ponor do psychiky, o p.k.dickovskou paranoiu a neschopnost rozlišit, co je realita a co haluciance. Strach z něčeho nepojmenovatelného, nepochopitelného, z toho že běžná zkušenost a možnost rozpoznat skutečnost od představy náhle jako by selhává. Evansonovi, řekl bych, jde právě o popis tohoto selhávání racionality. Paul Auster je považován za autora metafyzických thrillerů, pak je možné nahlížet tvorbu Briana Evansona v podobném duchu, a to jako autora metafyzických hororů. Doporučuji.
Čo dodať ? autor nepatrí a nebude patriť medzi mojich obľúbencov. Píše veľmi rozvláčne a začína niekde uprostred a potom sa jeho poviedky ťažkopádne vlečú v niečom medzi hmlou a stratou pamäti. Dve tri možno stoja za niečo ale zvyšok je halucinogéna vata ktorá sa drží čitateľa ako kliešť a nie a nie sa jej striasť. Málokedy ľutujem kúpu knihy teraz ale.
Kdybych měla hodnotit celek jako průměr jednotlivých povídek, bylo by to tak na 4*. Ale ta atmosféra mě dostala určitě víc než na 80%.
Nemám obecně moc ráda povídky, jsou na mě krátké, člověk se nestihne začíst a už je konec. Ale tady jsem se stihla ponořit do každé velmi rychle.
Za mě jsou nejzajímavější kousky:
- Méďa Srdcík
- Hlášení - svírá mi útroby i teď
- Jakoukoliv mrtvolu - tento styl, spojení horůrku s určitou vtipnou pointou, mám asi v hororových povídkách nejraději. Tak trochu Halloween - efekt :)
- Prach - tady jsem ocenila sci-fi pozadí, tíživou atmosféru i jasný konec
- Strnulost
- Trestej - možná trochu detektivní styl
- Zhroucení koně
Extra musím vypíchnout skvělý překlad, žádné tiskové nebo jiné chyby. Jednou nebo dvakrát jsem "objevila" překlep a pak jsem zjistila, že jsem špatně četla já.
A potěšily mě takové příjemné detaily, jako např. v obsahu pruhy, které ukazují délku povídky - díky tomu jsem si mohla dávkovat čtení podle toho, kolik jsem měla zrovna času, a taky, že (všimla jsem si asi u osmé povídky) nahoře na stránce maličké čísílko ukazuje, ve které povídce se zrovna nacházím.
(SPOILER)
Pozor, obsahuje spoilery.
Knihu jsem si pořídila na podnět komentáře od yerriho. Za mně upřesňuji: nasedneš do vlaku ČD a zjistíš, že jedeš vrtnou soupravou do žhavého centra země. Připomíná mi drobet Kafku - tou absurdností některých povídek a rozmlžeností obrazu. V principu se Evenson zaobírá těmito tématy - kapitulace, když je člověk pod tlakem okolností bezmocný, tématem zda lze odlišit mrtvé a živé v určitých situacích, kde obvyklé opory mysli nefungují, tématem ztráty stability mysli, rozkladem a zamlžením vědomí a nejistotou (ať už bolestí, bezmocí, poraněním mozku, halucinogeny nebo psychózou), také pojednává o neschopnosti uchopit přítomnou realitu, pokud nějaká vůbec je, a tím o nepredikovatelnosti dalšího vývoje.
Nepochybuji, že autor tyto stavy mysli někdy zažil.
"Doupě" pojednává o postapokalyptickém světě a aktuální definici člověčenství, o smyslu bytí člověka i "nečlověka", o neschopnosti integrovat více osobností v jedné mysli a jednom docela neduživém těle.
"Černá kůra" čtenáře nenápadně přenáší mezi žitím a zásmrtným nekonečnem, s velmi rozmazanými hranicemi mezi nimi. Tato povídka má propojení s povídkou "Kapání krve", která tu první rozvíjí a dotahuje.
"Hlášení" je velmi depresivní povídka o bezmoci a nejistotě, vině.
"Trestej" je více klasicky pojatý horůrek s mstivými prsty.
"Zhroucení koně" je moc hezké, pojednává o rozpadu vnímání reality u psychotické ataky, přičemž se prolíná svět mrtvých a živých.
"Tři potupy" je ponor do mysli člověka, který je nemocen a prodělává lékařské zákroky (jenž vypadají jako úmyslné mučení) a to ho radikálně mění. Umím si představit, že někteří lidé v nemocnici tohle prožívají naostro.
"Sekta" je ponor do chabé, závislé mysli člověka, se slabým sebepojetím, který se neumí odpoutat od teroru své psychicky narušené psychopatické partnerky. Tento horor je reálný, ze života.
"Přímořské letovisko" je o podobně slabém, rozpadlém a prázdném muži, který je vmanipulován přítelkyní do dovolenky. Dovolenka u moře ho mysticky (snad až Lovecraftovsky) promění na někoho zcela jiného, impozantního, se zcela jiným cílem, jak s partnerkou (která jím pohrdá a zneužívá ho) naložit.
"Prach" je cosi mezi Bradburym a Donaldem E. Westlake - Cesta ke smrti (Strašidla nejstrašnější).
"Méďa srdcík" je klasickou hororovou povídkou o "oživlém" plyšákovi, kterého převezme k používání a komunikaci duše mrtvého dítěte.
"Obrušování" je syrové, realita se míchá s nejistotou fantasmagorických stavů mysli. "Strnulost" je decentní, jemná a krátká povídka o utrpení při nespavosti, spojené s brněním rukou a o tom, jak si s tím chudák paní poradila po svém. Žádná krvárna, její myšlenkové pochody jsou zcela pochopitelné a my jí její způsob péče o sebe nejspíš rádi dopřejeme. "Dojet až za Reno" je velmi jemně psané, v náznacích, nic konkrétního, pak se v mysli čtenáře vynořuje strašná pravda - ale jaká přesně? Na konci povídky každý čtenář dostane to, co si tam dosadí sám. Úžasná povídka, velmi hororová.
"Jakoukoliv mrtvolu" je drsné, syrové, že by draci z pohádek ve formě jiné rasy z vesmíru, nebo paralelně se vyvíjející dvě rasy vedle sebe na zemi? Tuto povídku s Doupětem spojuje myšlenka tabulatury, přístroje na oživení mysli mrtvého nebo replikaci mysli do datové podoby.
"Úpění" je čistá halucinogenní psychedelie, zastřené vědomí.
"Okno" je klasický hororový žánr. Moc hezká. Přiskřípnout a poranit entitu se prostě nedělá. I když se líně vleče přes parapet a my s ní nemáme dostatek trpělivosti...
"Cvak" je čistý Kafka. Jak se léčí kartóni?
"Kapání krve" rozvíjí "Černou kůru", pojednává o nenápadném, nezaznameném přechodu na druhý svět, aniž by se tak zcela měnily osoby a kulisy. Čirá hrůza.
Zdá se, že Evenson miluje koně a bojí se pekla v podobě nejistoty, zda je člověk živ či ne, rozpadu mysli, prachu, písku a manipulujících žen (ostatně: kdo by se jich nebál?). Stojí za přečtení.
Tak tohle bylo dobrý...
Evensonovy povídky skutečně jsou hororové, ale v jejich případě je termín "horror" nepřístojným zjednodušováním. Čtenář se tu nesetká s nekomplikovanými, tradičními zdroji děsu jeko jsou démoni nebo třeba vrahové s kuchyňským nožem... prvky děsu jsou naopak skrytě zakomponované do samotné struktury povídek, ve kterých toho bývá tolik nedořečeno, nebo jen náznakově sděleno. Díky tomu čtenář ztrácí půdu pod nohama, přichází o veškerou jistotu, neví, jestli mrtví koně skutečně existují, neví, jestli všechny napalubě zabil ten chlap... a z této duševní entropie dokáže Evenson ze čtenáře vytěžit maximální pocit zneklidnění hraničící s nevolností. Od těchto povídek zkrátka nemůžete odtrhnout oči , protože tušíte, že je tu něco hodně, hodně špatně.
Mimochodem,největší perly sbírky:
1. Zhroucení koně
2. Prach
3. Jakoukoli mrtvolu
4. Doupě
5. Dojet až za Reno
Brian Evenson rozhodně není autorem pro každého a sbírka „Doupě / Zhroucení koně“ to dokazuje naplno. Jeho povídky jsou hodně psychologické, jsou hodně přemýšlivé, a to i natolik, že vlastně nebudete vědět, co si při čtení myslet. Někoho povídky bavit nebudou, někomu přijdou skvělé. Já se řadím ke druhé skupině, ale ani já jsem se nezbavil pocitu, že jsou některá témata příliš se opakující, že někdy už je povídka unavující. Ale takových pocitů bylo výrazně méně než pocitů nadšení z četby.
Poviedka Doupě je rozhodne tou najsilnejšou, pretože zaberá cca štvrtinu knihy. Páčila sa mi aj dlhšia poviedka Prach o baníkoch, Dojet až za Reno mi trochu pripomenulo Texaský masaker a tie kratšie neboli až tak zapamätateľné.
Všetky poviedky začínajú jednoducho, kedy máte pocit, že sledujete úplne normálny príbeh jedného človeka, no postupne sa vám v mysli začnú vytvárať pochybnosti a na konci sa budete sami seba pýtať, že čo ste to práve čítali. Keď sa vrátite na začiatok a budete brať poviedku ako celok, vtedy to začnete (možno) chápať.
Poviedky ako také nie sú hororové v tom zmysle ako ich dnes chápeme - lacné ľakačky, zombie útoky,... skôr o postupnej neistote, vytváraní úzkosti, keď sa vcítite do človeka z poviedky, aké pocity by ste mali vy z tej situácie. Niekedy vám z nich môže behať mráz po chrbte. Mne nebehal... asi som ich mal čítať v inej atmosfére, nálade či hodine. Aj tak ju považujem za nadpriemernú zbierku.
Čakal som niečo iné. Dostal som to, čo som nechcel. Schytal som to rovno na solar. Analogicky: nastupuješ do vlaku Železníc SR a už vopred si zmierený s tým, aká cesta ťa čaká. Tvoje podvedomie je na to pripravené :D Preto nechápeš fakt, keď sa zrazu ocitáš v 1. triede vlaku japonskej rýchlodráhy rútiaceho sa závratnou rýchlosťou nevedno odkiaľ nevedno kam. Najprv to tvoj mozog odmieta ale postupne ako pristupuješ na hru s touto realitou berieš to ako niečo úžasné. Teda až do chvíle, než zistíš, že tvoji spolucestujúci v kupé sú buď duchovia, kanibali alebo zombie…
Brian Evenson sa s tebou v tejto poviedkovej zbierke podujal hrať hru na realitu, ktorá môže byť vnímaná aj inak. Táto jeho hra však vyžaduje tvoju spoluprácu. Bez tvojej interakcie sa totiž bude hrať veľmi ťažko. Ak sa ju podujmeš hrať, nech ti je odmenou zmätenosť, dočasná labilita, paranoja, pocit úzkosti a dezilúzie. Pre slabšie a labilnejšie povahy táto hra asi nie je príliš vhodná.
Poviedkovú zbierku považujem za vynikajúcu s veľmi kvalitným spracovaním obsahovým a už tradične aj fyzickým. Jej čítanie je pôžitkom napriek jej obsahu. Len taký detail: Obálka avizuje okrem poviedok aj dve novely. To prvou je samozrejme novela Doupě , tú druhú som však hľadal márne, nakoľko poviedka Zhroucení koně ňou svojim rozsahom byť nemohla. Jediný text, ktorý by ako tak spadal rozsahovo aspoň do novelety bola klaustrofobická scifi Prach . Ale to len tak naokraj. Ako celok si táto poviedková zbierka bez debaty všetky hviezdy určite zaslúži…
Překladatel Jakub Němeček si ve svém nakladatelství Gnóm! vydává knížky s nezpochybnitelnou péčí a láskou, ale trošku ho podezírám, že jsou mu poptávka a názor (nejen) většinového čtenáře tak trochu putna:) Jeho knížky nejsou jednoduché, čtenáři nic neusnadní a určitě nejsou pro každého. Nejinak je tomu s povídkovou sbírkou Doupě/Zhroucení koně od Briana Evensona. Povídky (a jedna novela) mají jedno společné - neochvějný pocit, že je něco špatně. Ale je něco špatně se světem, s hrdinou nebo s oběma? To ve většině případů nechává autor jen a jen na čtenáři. To, jak se vám tahle knížka bude líbit, pak tedy do jisté míry závisí na tom, jak moc jste ochotni a schopni tohle akceptovat. Další úskalí spočívá v tom, že Evenson, je zručný vypravěč, začátky povídek jsou takřka bez vyjímky dokonalé a nedokážete přestat číst, nemůžete se dočkat rozuzlení, jenže to nepřichází a nebo, když náhodou nějaké přijde, zpravidla ho lze interpretovat tolika způsoby, až se vám z toho roztočí hlava. A jednou, dvakrát je to super, ale když se stejného schématu drží každá povídka, dostaví se po čase jistý pocit otupělosti. Takže jednoznačně doporučuji nečíst najednou, ale hezky si čtení rozložit v čase. 3,5*
Keď v r. 2019 Gnóm! vydal zbierku poviedok (a jednej novely, hoci niektorí vravia, že dvoch, ale tú druhú som nenašiel) so zvláštnym názvom Doupě / Zhroucení koně, objavili sa názory, že Brian Evenson je ďalším z príjemne sa rozrastajúcej skupiny sviežich a nových hororových autorov (Barron, Fracassi...). Ale zároveň vystríhali, že oproti tomu, čo (a ako) píše Evenson, sa javí i vcelku náročné (avšak vynikajúce) čítanie od Barrona a Fracassiho ako čítanie pre žiakov prvého stupňa základnej školy. Je to pravda. Evenson sa s tým skutočne nepapre. Rozhodne jeho tvorba nie je pre každého. Ak ste mali dojem, že Barron a Fracassi radi zamlčujú a sú skôr tajuplní, než konkrétni, z Brianovej tvorby vám odídu poistky. Postavy jeho príbehov sú často šialené alebo k tomu majú sklony a je evidentné, že je iba otázkou času, kedy im definitívne a nadobro prepne. Neurčité príbehy, v ktorých bezmocne a bezradne účinkujú, sú nie ako keby, ale doslova vytrhnuté z kontextu. Nepoznáme úvod, ani záver. Sme s (anti?)hrdinami práve v tej ich životnej etape, v ktorej sa im niečo deje. No je zjavné, že sa niečo dialo aj predtým a bude sa diať aj potom (a možno aj dôležitejšie, než to, čo práve čítame). Nedozvieme sa, čo presne. Postavy často blúzia, halucinujú, nevedia, či sa im to snívalo alebo sa to naozaj stalo a ak sa stalo, nevedia presne čo. Už ste asi čítali autorov, ktorí radi píšu otvorené konce, avšak Evenson to povýšil na nový level. Neviem, či by som dokázal s čistým svedomím jeho tvorbu charakterizovať ako hororovú, ale má k nej blízko. Zbierka je plná šialených, nevyspytateľných vecí. Tempo kolíše od skvelých a mrazivých až po poviedky dalo by sa povedať nijaké (a nepochopil som, čo tu robí poviedka o tom, ako si žena našla milenca). Za najlepšie kusy hodnotím Černú kůru, Jakoukoli mrtvolu, Sektu, Prach, Méďa srdcík TM a Přímorské letovisko. Čím normálnejší príbeh, tým lepší. Ale určite si mnohí budú myslieť presný opak a vychutnajú si práve najabsurdnejšie texty. Musím oceniť tradične geniálnu gnómskú! vizuálnu úpravu (obálka so svietiacimi očami, parádny prebal a ešte lepší obal, rafinovane riešené ISBN, psycho-ilustrácie Václava Šlajcha). Volím opatrné 3*, lebo aj najlepšie texty zo zbierky išli trochu mimo mňa. Napriek tomu som rád, že som to s Brianom skúsil. A mám podozrenie, že ak mu v našich končinách ešte niekedy niečo vyjde, budem zas pri tom.
Autorovy další knížky
| 2011 |  Mučedník |
| 2014 | Evoluce |
| 2023 | Píseň, kterou se objasňuje svět |
| 2019 |  Doupě / Zhroucení koně |
Tomuhle nechybělo vlastně nic. Už ta obálka varovala, že si koleduju o noční můry, a nebyla to žádná klamavá reklama. Z té knížky temná hororová atmosféra přímo kape, a přestože klasický hororový inventář v podobě zombií či nepopsatelného děsu z vesmíru tu nepotkáte, rozhodí vám to vnímání reality natolik, že si nejste jistí, co je za dveřmi, kterými jste zrovna prošli (a jestli jste jimi vůbec prošli a jestli to jsou vůbec dveře).
Ty největší horory se totiž neodehrávají na půlnočních hřbitovech, ale v lidských hlavách.
A o tom tyhle povídky jsou.