Doutnák

23.04.2023

Na začátek je asi třeba říci, F. J. Degenhardt byl jeden z vynikajících představitelů "autorské písně" v NSR, tudíž to býval originální, zcela svébytný umělec, podobně jako Vysockij, Okudžava, nebo v našem prostředí Nohavica, ještě předtím, než začal jako čtyřicátník psát svůj první román. (Dovolím si přitom tvrdit, že "autorská píseň" není totéž co šanson, který je přeci jen zpěvnější a líbivější, kdežto u "autorské pisně" jde více o obsah textu, nežli hudební a estetickou stránku - viz třeba Degenhardtův kdysi slavný protestsong "In den guten alten Zeiten"...)

Zmiňuji to proto, že všichni zmínění mají jedno společné: vysoké básnické kvality a zejména neobyčejný cit pro jazyk, pro jeho bohatost, pro mnohovrstevnatost významů a jazykové styly.

Tolik na úvod. Ke knize mohu říci, že je taková "nepohledná". Je ošklivá a plebejská, páchne z novin balenými cigaretami, kunerolem, lacinou kořalkou - a potem i krví. Je psaná jazykem odrážejícím velmi přesně prostředí. Užívá vulgarismů, dialektu, slangu i argotu. Leč za touto fasádou je lidskost a pozoruhodný příběh, jaký by se lehce stát mohl... A též dramatický děj, opravdová odvaha, politické přesvědčení, solidarita, ba dokonce svérázná (v hroutící se Třetí říši kopající kolem sebe krvavými kopyty jak ona příslovečná chcípající kobyla) radostnost . A také zcela zemitý, posměvačný, neokázalý, ale naprosto reálný antifašismus.
Je to trochu jiné Německo, než na jaké jsme zvyklí - ať již v té podobě uniformně nacistické, či naopak té interpretaci soudobé, pěkně uhlazeně "revizionistické", podle které drtivá většina národa byli koneckonců "hodní a slušní Němci" (zejména pak samozřejmě podnikatelé) a zločiny páchali jen (odkudsi se vzavší přišlí) "zlí"... ehm... Nacisté.

U Degenhardta je malé město na Rýně místem děje a hlavními postavami převážně místní proletáři, často vlastně ještě děti, kteří mají "nácků" i války plné zuby, solidarizují se sovětskými zajatci v místním lágru, ba sabotují válečné úsilí - ne proto, že by "prozřeli" a pochopili abstraktní a mlhavé "demokratické hodnoty", a také ne proto, že by se polekali, že na ně dopadne koneckonců odplata - nýbrž proto, že proti nacistům tvrdě stáli jejich otcové a dědové, protože to je oblast, kde vždy podporovali komunisty (a sociální demokraty).

Říkám, že ta kniha je "nepohledná" (stejně jako její hrdinové), protože vypráví o plebejcích plebejským jazykem a o ohavných časech věru těžko hovořit hezky. Musím přitom říci, že bych nechtěl překládat třeba takovou tuze zemitou pasáž:

"Franz řekl, co se děje. Ty sviňská hlavo, spustila na něho Frídička Bohrová, ty hajzle vojácká, ty úřednickej grázle, všicky jste stejný pochcanci a ty jsi největší vohrňdíra na světě. Celej den si honit ptáka, na to tě užije. Tak ty tak, svádět nezletilý děti a zrazovat vůdce a lid. Ty mrcho, patříš na šibenici, ale nejdřív ti uříznou to tvý vohambí. Tenhle hadr jsi dal tomu klukovi a já mu to sebrala. Ty kryso, tohle půjde na policii, takhle vpadnout do zad vůdci a lidu. Ty teplajzníku a ještě do toho taháš nevinný děti. Jak sis to představoval darebáku? Franz mlčel. Frídička spustila znova. Fänä slyšel slova, o kterých až dosud neměl ponětí, Bohrová ječela, že na Franze poštve Gestapo a tady na dvoře bude oběšen, o to že se ona už postará a že mu navíc ještě vidlema rozpáře panděro. Potom se začala šířit o střevech a až bude viset na šibenici, děti ho polejou močůvkou. A byla by takhle pokračovala do nekonečna, kdyby ji Fänä nebyl štípl do nohy. Zaječela, ale už se blížila k závěru. A tak to taky dopadne, všechno jak jsem řekla, jestli... co jestli, zeptal se Franz. Fänä už myslel, že Frídička Bohrová všechno zapomněla, ale vtom řekla, jestli okamžitě neřekneš, jak dlouho ještě zůstanete ve městě, proč tady jste a co máte za lubem. Aha, řekl Franz."