Doznání Nata Turnera
William Styron
V pozdním létě roku 1831 se v zapadlé končině jihovýchodní Virginie vzbouřili černí otroci. Byla to jediná organizovaná vzpoura, třebas krátkodobá, v dějinách amerického černého otroctví. Vedl ji pozoruhodný mladý, jedenatřicetiletý černoch jménem Nat Turner, vzdělaný otrok, který se cítí Prozřetelností předurčen osvobodit svůj lid a vyhubit všechny bílé v kraji. Ve světle útlaku, vykořisťování a beznaděje hledá spravedlnost pro své černé bratry a jako kazatel-samouk nachází oporu a opodstatnění pro svůj boj v jediné knize, kterou zná, v bibli. Poslání, jež mu ukládá jeho smysl pro spravedlnost a rovnost všech lidí, pokládá za příkaz boží a inspiruje se starozákonními proroky. Tyto události a stejnojmenné písemné doznání Nata Turnera z roku 1831 se staly podkladem románu předního romanopisce Williama Styrona. „Styronův román je úžasným dotvořením primitivního dokumentu,“ píše o něm Zdeněk Vančura ve své studii „Věk gigantů. Několik pohledů na současný americký román“. „Nad vnějšími fakty buduje autor obraz duševního vývoje, toužebných snů a vidin prvního jižního otroka, který se naučil číst tak, že mohl přečíst celou bibli a vyložit ji soukmenovcům podle jejich nazírání a jejich cílů.“ Styronův román vyšel v USA v roce 1967 a vyvolal veliký ohlas i rozruch. V roce 1968 byla Styronovi za tento román udělena Pulitzerova cena.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 1972 , SvobodaOriginální název:
The Confessions of Nat Turner, 1967
více info...
Přidat komentář
Styronův pokus dostat se do mysli černošského otroka z první poloviny devatenáctého století je ze své podstaty ambiciózní, nepochybně také vyvolal a možná stále vyvolává vlnu kritiky. Myslím však, že spisovatel ve své fikci nemůže být omezen ani barvou pleti, ani pohlavím či věkem. Fikce je fikce, neplatí pro něj pravidla dokumentární, ale přesto i tak je fikce dokumentem svého druhu. Problém románu podle mě není v tom, že by se bílý spisovatel opovážil použít ich-formy v případě příběhu otroka jiné pleti. Spíše než tato kontroverze, mě na románu mírně zklamala celková výstavba děje, místy vypravování ztrácí šťávu, podobně se však děje i v románu Sophiina volba, pro mě zůstává stále nejlepší fikční próza Styrona Dlouhý pochod, kde se jedná na malém prostoru o koncentrovanou dávku vypravování, nefikční pak Viditelná temnota. Nejvyšší možné ohodnocení jsem kdysi dal Faulknerovu Absolone, Absolone! které je za mě esencí jižanské pohnuté minulosti, k této metě se však Styron v tomto románu sic přiblížil, ale nedosáhl jí.
Ve své době jistě počin, ale se Sophiinovu volbou to nelze srovnávat a ten překlad z roku 1972 tomu na autentičnosti ještě ubere. Vliv má také to, že dnes existuje spousta jiné knižní a filmové produkce na toto téma. Dozvědět se o povstání Nata Turnera a otrokářství je důležité, ale fiktivní román holt nejsou Kořeny. Přitom je možné srovnání s jiným fiktivním románem také založeným na skutečném příběhu a to Milovaná od Toni Morrison. Je zajímavé, že Milovaná má prvky Styronovy Sophiiny volby A fyzicky špatně mi bylo u obou knih, Milovaná i doznání Nata Turnera. Těžko říct, zda víc z otevřeně fyzického násilí, nebo z toho duševního mrzačení a ponižování základní lidské důstojnosti.
Po više 30 rokoch som sa odhodlal prečitať túto knihu ale namiesto krváku čo som čakal sa mi zdalo že čítam bibliu. Tak že obrovske sklamanie, idem ju radšej predať do antikvariatu.
Naprostá pecka, a současně vrcholně náročný kousek. Ne moc atraktivní námět vzbouřeného černocha je zpracován s takovým jazykovým a stylistickým mistrovstvím, že podobně jako u Faulknera (například Srpnové světlo) nakonec vůbec nehraje roli. Pravým námětem je: život. A nechce se ani věřit, že autor Doznání a Dlouhého pochodu napsal i papírem šustící bichli Zapal tento dům nebo ulopocenou sbírečku povídek Ráno na pobřeží... Leč i to je život: není každý den posvícení.
Autorovy další knížky
2005 | Sophiina volba |
1993 | Viditelná temnota: Memoáry šílenství |
1974 | Ulehni v temnotách |
1972 | Doznání Nata Turnera |
1965 | Dlouhý pochod |
Jak už jsem napsal u jiného autorova románu, Styron není pro každého. Jeho styl psaní vyžaduje pozornost, soustředěnou četbu, děj nespěchá. Někdy to sedne, někdy ne. A v případě této knihy mi to úplně nesedlo. Pasáží čtivých, záživných zde moc není, převládají hloubavější části s mnoha citacemi z bible. Cílem jistě nebylo napsat strhující dramatický román, ale výsledek až na to, že přináší obraz soužití bělochů s černochy ve Virgínii na počátku 19. století, je spíš průměrný. 50-75%, 14. 1. 2024.