Dracul
Dacre Stoker , Jonathan Dylan Barker
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/462682/bmid_dracul-Yk9-462682.jpeg
4
412
412
STRHUJÍCÍ PREQUEL ODHALUJÍCÍ PRAPŮVOD SAMOTNÉHO HRABĚTE DRACULY | Píše se rok 1868 a jednadvacetiletý Bram Stoker se zabarikáduje v místnosti ve věži opuštěného kláštera. Je vyzbrojený zrcátky, krucifixy, svěcenou vodou, košíkem bílých růží a revolverem. Jedinou útěchou mu je láhev slivovice. Vroucně se modlí, aby přežil tuto noc. Času není nazbyt a on narychlo sepisuje znepokojivé události, které ho sem přivedly. Vypráví děsivý příběh o dětství v Dublinu, častých nemocech, záhadné chůvě, o lidech, kteří údajně zemřeli, a přesto žijí, o pověrách, z nichž se náhle stala realita. Neboť za zamčenými dveřmi čeká nelidská noční můra, s níž, jak doufal, skoncoval před lety… Po téměř sto padesáti letech od vydání Draculy se Dacre Stoker, praprasynovec Brama Stokera, vrací k původním deníkovým záznamům svého slavného předka a k záhadám a nezodpovězeným otázkám doprovázejícím toto výjimečné literární dílo. Na základě dokumentů z autorovy pozůstalosti vytvořili spolu s americkým spisovatelem J. D. Barkerem (autor románů Čtvrtá opice nebo Pátá oběť) mrazivý příběh, který čtenářům odhalí prapůvod samotného hraběte Draculy, jeho tvůrce i tajemné ženy, která je navždy spoutala k sobě.... celý text
Přidat komentář
Velmi dobře napsaný horor. Příjemná oddechovka při hltání stylu formulace děje i použitého jazyka.
Velice mě zaujalo, jak byla kniha napsána a četla se jedním dechem.
Moc doporučuji
Vezmi úspěšný horror, zatřes jím hřbetem nahoru, přidej vlastní fantazii, zadělej uvěřitelnými poznámkami a máš dobrou knihu.
(SPOILER)
Poutavý a zajímavý příběh, kterak Bram Stoker k Draculovi přišel. Barker píše velmi čtivě a ví jak čtenáře zaháčkovat.
Bohužel, na mě působila kniha velmi neuvěřitelně a nemyslím tím existenci nadpřirozena. Neuvěřitelná byla první, a pro děj zásadní, polovina knihy.
Bram 7 a Matilda 8 se nechovají jako děti. K tomu jsou zřejmě naprosto geniální protože si pamatují i po letech tvář, kterou viděli sotva jednou, mapy, v bažině rozeznají pravou ruku od levé ačkoliv ji viděli v úprku a tmě, dokáží odhadnout kolik minut se pohybovali v lese…
“....během jediného dne dospěješ z pokraje smrti k tělesné kondici, která je lepší… - Takhle mluví osmiletá holčička? Nehledě, že tahle holčička se starala od tří let o prasata, což je něco co si neumím představit.
Taky si často protiřečí: Příklad - Bram po 14 letech popisuje jak se u stolu chovala rodina, která byla u nich na večeři. A později tvrdí, že si ani nepamatuje, kdy naposled jedl společně s rodinou.
A neuvěřitelnosti pokračují i po tom, co jsou hrdinové dospělí. Ti dva přemýšlejí stále stejně, chybí jakýkoliv myšlenkový posun. To, co bravurně ovládá King, u kterého je dítě skutečně dítě, zde naprosto chybí.
Neuvěřitelná je i scéna, kdy kopou v hrobě, kde leží 14 let pohřbený muž. Matilda chce vidět jeho tvář - zda je to ten, který byl i nich kdysi na večeři. To jako fakt?
Extrémně neuvěřitelný byl rumunský rolnický chlapec, který někdy kolem roku 1654 píše své milované spoustu dopisů - to ukazuje na nulové rešerše či zájem o historii.
Neobměkčila mě ani romantická linka. A Dracula jako takový je spíš jen velmi vedlejší téměř nezajímavá postava. Nepochopila jsem ani pouto Ellen s Matildou - v tomto ohledu autor vůbec nešel do hloubky. Postavy se sice nějak chovaly, ale chyběla jim jiskra. Zajímavá byla snad jen Emily.
A třešnička - všichni si psali deníky a poznámky a dopisy, což by nevadilo. Chápu, že autor se snažil o jakousi uvěřitelnost, jenže.. proč si je všichni psali stejným stylem? Datum, čas. Jen Matilda vynechala to v kolik hodin dopis píše. Ale právě ta šablonovitost ubírá na autentičnosti.
Netuším, zda to je překladem, ale v první polovině textu se několikrát objeví slovo bunda. A v roce 1854 mi tento pojem nesedí.
Shrnutí: Příběh Dracul je velmi čtivý a pracuje se skutečnými členy rodiny Stokerových. Celý děj stojí a padá na neznámé nemoci, kterou Bram Stoker do sedmi let trpěl. Ten, kdo není hnidopich a nešťourá se v logice si knihu užije od první do poslední strany.
Mě zklamalo, že někdo jako Barker si nedal víc práce s uvěřitelností chování postav a historických reálií. Pokud by toto bylo vychytáno, byl by to skvělý fantaskní příběh o tom jak to celé mohlo být… Takhle to na mě působí jako efektivní parazitování na B. Stokerovi, který by si zasloužil větší péči a historickou důslednost.
Zábavné béčko. Knižní popcornovka. Jen by tomu slušela před vydáním ještě nějaká ta péče. Je to docela slušná bichle, ne vše uvnitř je ale úplně nutné. Dost věcí se opakuje a když je člověk čte už potřetí, počtvrté, není úplně nadšen. Přitom by tomu trochu proškrtání přidalo hezké tempo. I tak je ale kniha pěkně čtivá.
Už úvod je pěkně se rozbíhající a šmrnc tomu dodávají "prostřihy" do současnosti. Brzy je ale prozrazena první z point, která ubírá tajemna i napětí. Naopak závěrečná pětina se snaží dřívější budované základy převrátit částečně na hlavu, což není špatný pokus, jenže nezachází nijak daleko a končí jen ještě větším béčkem. Zábavným, ale nijak hlubokým.
Epilog často v recenzích chválený je pravda zajímavý, jen bych ho autorům asi "žral" víc, kdybych v ně měl nějakou důvěru. A bez ní je to jen bonus... Věřit, nevěřit?
A oceňuji obálku. Takové detaily já rád.
Naprosto fenomenální! Jako dobře, ten konec už byl trošku moc, ale jinak jsem absolutně spokojená. Skvělý vypravěčský styl, jako bych se celou dobu dívala na film.
Příběh, kde upíři jsou to, co mám nejraději: noční lovci, které vesměs zajímají jen oni sami, moc a potrava. A kteří mohou, za určitých okolností, být našimi přáteli. Ale jen s opravdu velkou opatrností. . .
Zajímavý kousek, který slouží jako fiktivní pozadí za napsáním Draculy. Kniha okamžitě zaujme líbivou prezentací, rozjezd je ovšem pomalý. Pokud ovšek čtenář překoná výpravnější úvod, čeká na ně dobře zpracovaný gotický horor.
Knihu jsem si chtěla přečíst především kvůli autorovi, J.D.Barkerovi, protože jeho tři thrillery začínající Čtvrtou opicí jsou pro mě i po několika letech tím absolutně nejlepším, co jsem z tohoto žánru kdy četla.
Dracul je ale napsaný úplně jinak. Z příběhu sice sálá temnota a ponurost, ale mnohdy jsem se nemohla ubránit pocitu, že jde spíš young adult literaturu. Přišlo mi, že příběh šel zbytečne moc po povrchu, čekala bych ještě více hloubky, napětí a velkých zvratů. Kniha je ale napsaná velmi čtivě, takže těch 512 stran stejně slupnete jak malinu.
Příběh na první dojem vyloženě neurazí ani nenadchne, ovšem nemastný neslaný dojem pozvedne epilog, který zajímavě dovysvětluje všechny události a vy se pak začnete na knihu dívat úplně jinak.
Milovníkům upírů a ponurosti 19.století rozhodně doporučuji.
Tak to je typický Drákula. Úplně se mi zase vybavilo, jak jsem na základní škole na prázdninách u babičky pod peřinou hltala román Dracula. Stejný styl psaní (deníková forma), dodává románu na napínavosti. A při čtení už samotné předmluvy mi běhal mráz po zádech.
Za mě zklamání. Kniha nudná, děj nezáživný. Rozhodně ho nelze přiřadit pod štítek horor.
Krásně napsaný gotický horor, který je prequelem Draculy a navazuje na něj jak deníkovým stylem vyprávění, tak stísněnou atmosférou stahující se upíří oprátky kolem hlavních hrdinů. Zpočátku pomalejší děj se zrychluje k až epickému závěru. Využití autora původního Draculy jako hlavní postavy mi při anotaci nepřišlo atraktivní, ale o to více mne posadilo na zem po dočtení. Kniha se dá číst i bez detailní znalosti Draculy, ale přece jen si některé detaily více vychutnáte, pokud máte načtené i původní dílo. Akční, čtivé, napínavé, občas strašidelné - co víc si může čtenář hororu přát.
Neměla jsem žádná očekávání (krom toho, že to bude jen další vykrádačka známého díla) a díkybohu za to. Děj plynul pomalu, ale to bylo vlastně úplně jedno, protože ta atmosféra předčila všechno, co jsem do téhle chvíle četla. Neskutečně temná a mrazivá, chvílemi mi přišlo, že na těch místech opravdu jsem s hlavními hrdiny a cítím zápach hlíny a vlhkost deště. A deníkové zápisky tomu jen přidaly na genialitě.
No a korunu tomu nasadil epilog, protože kdo ví, kolik z toho je pravda a kolik fikce
Celkově to nebylo špatné, Dracul je zde stvůra se vším všudy (ach, jak mi při čtení chyběl můj zromantizovaný od Coppoly). Afmosféra byla velmi dobrá. Zjevné byly paralely mezi postavami této knihy a klasického Draculy (kterého jsem ale nečetla). Čtvrtá hvězda za epilog.
Hned ze začátku se přiznám, že Drákulu od Brama Stokera (klasiku v hororovém žánru) jsem nečetla, ale po téhle knize to mám v plánu velice brzy napravit.
Dracul je gotický horor z 19. století a podle všeho má předcházet událostem popsaných v knize, jejímž autorem Bram Stoker právě je. Kniha má naprosto úžasnou atmosféru. Přísahala bych, že jsem tam byla a všechno viděla na vlastní oči.
Kniha je složená z deníkových záznamů a je inspirovaná skutečnými událostmi, o kterých si pak můžete přečíst více v poznámce autorů. A už jen tento fakt je pro mě neuvěřitelně fascinující. Miluji podobné příběhy, které se inspirují skutečností, protože to ve mě probouzí vzrušující pocit, že je tam venku víc, než si člověk dokáže vůbec představit.
Hl. aktérem je převážně Bram Stoker, ale budete sledovat příběh také z pohledu jeho sourozenců Matildy a Thornleyo, a pozor později i jakéhosi Vambéryho, který měl prý být Bramu Stokerovi inspirací pro postavu Van Helsinga.
Pokud máte rádi ponurou atmosféru gotického hororu, moc doporučuji. Bát se nebudete, nebo já se aspoň nebála, ale příběh je neuvěřitelně čtivý, napínavý a ach, ta atmosféra!
Ještě bych ráda dodala, že dal knihu dohromady Barker, ten Barker, který je autorem opěvované série Čtvrtá opice a to je podle mě také určitá záruka kvalitního čtenářského zážitku.
I když horory ani cokoliv strašidelného nečtu, protože jsem strašpytel :D.. téma, které se týká Draculy mě zajímá. Proto mě tato kniha nalákala k jejímu přečtení + ta nádherná obálka. Nakonec jsem se při čtení nebála vůbec, protože i když byla atmosféra po celou dobu pěkně ponurá, žádný krvák jak jsem očekávala to nebyl. V knize se prolíná minulost a současnost a já nemohla přestat číst, potřebovala jsem vědět jak to bude dál. Příběh má pomalejší děj, ale vzhledem k té atmosféře která se prolíná celou knihou to vůbec nebylo na škodu, spíše naopak. Je to moc dobře napsané a ani vám nepřijde, že jste během chvíle přečetli takovou bichli :)
Jsem velký fanoušek upírů a když říkám upírů, nemyslím tím třpytivého nabušeného Edwarda. Upíři vznikli jako postavy z hororu, jako tiší zabijáci, kteří si o nás myslí, že jsme nepodstatní jako hmyz pod jejich podrážkou. Takoví jsou upíři a takoví měli zůstat. Dracul je příklad toho, že nemusíte knihu prokládat nevkusným lovestory, aby jste napsali dobrou knihu s upírem v hlavním roli. Bram Stoker by byl na svého praprasynovce hrdý. Zvládl se poprat s upíry, tak, jako jeho předek, s úctou a pořádnou dávkou hrůzy.
Ač má kniha své problémy, četla se velmi dobře. Pokud máte rádi staré gotické upíry, kteří jsou na na pomezí smrdící mrtvoly a svůdné, vychytralé bytosti, jste na správném místě. Kniha je rozdělená na tři části, kdy každá je vyprávěná trochu jiným stylem. Z toho i pramení i jeden z hlavních problémů knihy. První dvě části knihy se tváří, že se jedná o rekonstrukce zejména denníkových zápisů. Jenže všechny postavy mají stejný slovník a zkrátka píší stejným způsobem. Já chápu, že nám autoři chtějí příběh vyprávět z pohledu různých osob, ale nemusejí to uvádět slovem denník, když to denník technicky není.
Třetí část knihy nám konečně uleví od deníkových zápisů a kapitoly jsou nadepsány jménem postavy, kterou v daný moment sledujeme, děj je však vyprávěn netypicky v přítomném čase.
Konec je také zvláštní. Rozuzlení děje je poněkud neuspokojivé. Chápu, že Draculovi musel zbýt prostor pro další dějství, ale stejně si myslím, že prostě jen autorům došla invence, jak román skutečně zakončit, tak ho prostě jen zabrzdili. Když ho po letech skutečný Bram Stoker opět odbrzdil, najednou už to je úplně jiné spřežení. Je to sice velká škoda, ale i přesto: Upírům zdar!