Dracula
Bram Stoker
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/40974/bmid_dracula.jpg
4
3610
3610
Román Dracula lze zařadit do žánru hororu, či gotického románu a je to klasické dílo literárního vampirismu. Je strukturován jako řada zápisů v deníku a několika dopisů jednotlivých postav. Hlavním hrdinou tohoto temného příběhu je britský právník Jonathan Harker, který odjíždí do Transylvánie na hrad hraběte Drákuly, aby s ním projednal zamýšlenou koupi několika nemovitostí v Londýně. Po několika dnech strávených v tajmném místě po boku děsivého hostitele Jonathanovi dochází, že jeho návrat domů je odložen na dobu neurčitou, ba dokonce, že se nejspíš už nikdy do Londýna ke své milované snoubence nevrátí. On i jeho nicnetušící snoubenka se tak stávájí obětí strašlivého upíra s ještě strašlivějšími úmysly. ilustroval Libor Fára vyšlo v Klubu čtenářů 286 01-097-70... celý text
Přidat komentář
Román je psán formou deníku a to bylo pro mě přinejmenším dost únavné čtení. Ale poprala jsem se s tím a dočetla do konce. Stále jsem si musela připomínat, že je to klasika, takže s tím nic moc nenadělám...
Četbu, se kterou se crcám neplánovaně několik týdnů (myslel jsem, že budu mít hotovo max. za dva týdny), mám v plánu nechávat bez hodnocení.
V tomto konkrétním případě mě asi odrazovala hlavně ta deníková forma - vůči které a priori nic nemám, ale Draculův příběh (a příběh jeho protivníků) bych si zřejmě užil víc, kdyby vyprávění bylo konvenčnější. Je nicméně zajímavé, že v doslovu spojuje s anglistka Alena Dvořáková s postmodernismem (leckteré postmoderní texty jsou koncipovány jako koláž deníkových zápisků) a filmovým jazykem, což by mi mělo konvenovat, leč nepoštěstilo se.
Teď si nutně potřebuji sehnat Frankensteina Mary Wollstonecraft Shelley, abych si udělal interní srovnání těch dvou klasických hororových viktoriánských textů...
Pro zajímavost přikládám marxistickou analýzu románu Dracula, jejímž autorem je Franco Moretti: https://soundcloud.com/advojka/franco-moretti-nejlepsi-spojenci-upira
DRACULA nesporne JE geniálny hororový román, jeden zo základných pilierov žánru a silný zdroj pre celú modernú popkultúru hrôzy. Prináša množstvo originálnych nápadov, ktoré dnešnému čitateľovi už možno ani veľmi ako nápady neprídu. Na začiatku aj pôsobí veľmi moderne, hoci je ťažké predstaviť si, že si toto všetko hrdinovia naozaj takto podrobne zapisujú a zaznamenávajú. Úvodná časť románu je naozaj fantastická, začína zostra a veľmi desivo, vzbudzuje zvedavosť, hrôzu, odpor, celú škálu emócií... - ale nanešťastie v tom nevytrvá. Celý ďalší priebeh, bohužiaľ potom až do konca, pôsobí značne rozťahane, a hoci sa v deji ukrýva nesmierne množstvo hrôzy a smútku, je to podané rozvláčne a strašne užvaneno, ale pritom aj dosť vágne. Stoker príliš tiahne k britskému spoločenskému románu, idealizovanej romantike a rozťahanému líčeniu vzťahov, sčasti aj detektívnemu žánru v neveľmi napínavom pátraní po debnách s grófovou hlinou. Mnoho sľubných motívov je pritom nevyužitých, napríklad exotika ďalekej východnej Európy, v ktorej kniha začína aj končí, grófov pôvod a minulosť, iba povrchne zmienené, prostredie psychiatrickej liečebne, do ktorej má Dracula skrze Renfielda voľný vstup a v ktorej strávime dosť veľa času, alebo jeho nadprirodzené schopnosti a ovládanie zvierat... Chápem, že autor rozvíja vzťahy medzi postavami hlavne preto, aby mohol nechať všetku tu lásku a šťastie zruinovať krvilačným grófom a vybudiť čitateľovu emocionalitu, ale koncom 19. storočia už boli na svete aj onakvejšie - a dodnes plne funkčné - literárne horory a zvlášť Británia mala v tomto žánri viac než len bohatú tradíciu. Stokerov štýl, ako sa aj často spomína, pripomína skôr začiatok než koniec storočia (čo je evidentné pri porovnaní s FRANKENSTEINOM z roku 1818 alebo väčšinou známych literárnych diel z 90. rokov 19. storočia) a zaujímavé naratívne riešenie vo forme "dokumentového" románu zamýšľanej vierohodnosti skôr škodí, než prospieva. Navyše postavy väčšinou iba komentujú, čo práve robia a nedozvieme sa preto nič moc ani o nich samotných, podobne ako striedanie rozprávača (mimo začiatočných fáz, kedy sú oddelení alebo sa ešte nepoznajú) neprináša inú perspektívu, ale iba zabezpečuje časovú kontinuitu. Ostatne, už dobová kritika sa vyjadrila, že dielo pôsobí "klopotne a rozpačito", takže sa nemusím hanbiť, keď som takýto dojem získal o storočie neskôr... Každopádne DRACULA zostáva iniciačným dielom pre hotovú explóziu popularity vampyrizmu v 20. aj 21. storočí a všetky idey, motívy a postavy, ktoré v ňom Stoker priniesol, sú tak nesmierne nosné a atraktívne, že už 130 rokov nielenže vzrušujú predstavivosť celých generácií čitateľov, ale dokážu aj inšpirovať ďalších a ďalších nadaných umelcov v rozširovaní a využívaní ním neraz len zľahka nadhodenej mytológie. A to sa rozhodne hocikomu nepodarí! P.S. Gróf Dracula je napríklad vôbec najvyužívanejšou literárnou postavou v dejinách svetovej kinematografie. P.S.2 Našinca samozrejme pobavia aj zmienky o Slovákoch ako Draculových pomocníkoch na začiatku aj konci románu.
Spomínam ako som ju čítala na škole, vtedy ma úplne uchvátila. Doteraz sa k nej rada počas dlhých zimných večerov vraciam.
Přestože knihy s hororovou tematikou většinou nevyhledávám, byla jsem až překvapená, jak dobře se mi kniha četla. Moc se mi líbilo, jak byla napínavá, tajuplná a také svým způsobem smutná. Nemohu tedy hodnotit jinak než pěti hvězdami a určitě se k ní za pár let vrátím.
Čteno se záměrem konečně poznat zrod moderního upířího mýtu, se kterým se dnes setkáváme na každém kroku.
Příběh Drákuly je víceméně znám, a tak by se četba tohoto díla mohla zdát snad zbytečná, ale opak je pravdou! Kniha napsaná na konci 19. století překvapí svou čtivostí a i nadčasovou formou vyprávění – jde o mozaiku dopisů, deníkových záznamů jednotlivých postav, telegrafických zpráv apod., které dohromady tvoří skutečně poutavé vyprávění o hraběti Draculovi a boji proti zlu, které představuje.
Ať už jste viděli (nového) Nosferatu, seriál od BBC Dracula (2020), (někým zavrhovaného, někým zbožňovaného) filmového Van Helsinga (2004) či jakékoli jiné zpracování upíří látky, rozhodně doporučuji přečíst Stokerova Draculu a spolu s tím vypátrat, které následně opakované narativy a motivy pocházejí právě odsud.
Líbila se mi forma textu, která je za mě velmi neotřelá. Bavil mě i děj, který byl srozumitelný, nikam se zbytečně neodbíhalo. Jediné, co bych za sebe vytkla, bylo na můj vkus poněkud zdlouhavé vyjadřování postav, které ale asi odpovídá způsobu vyjadřování tehdejší doby.
Z knihy přímo čiší romantismus, ve kterém dílo bylo napsáno. Snad jen o trochu méně zde "tečou" emoce oproti Frankensteinovi.
Ve své době trhák, z dnešního pohledu pro mě poněkud utahanější děj, ovšem s velice propracovanými postavami a charaktery.
Pro mě bylo zajímavé číst si o náhledu Angličana na uherské obyvatele a jejich celkovou "primitivnost" ve srovnání s důvtipem, vynalézavostí, odhodláním a charakterovou vyspělostí Angličanů. Tak to na mě trošičku působilo, nicméně realita té doby se tomu skutečně mohla blížit.
Drákula mě moc bavil. Rychle to ubíhá a člověk se v ději neztrácí. Je to klasika, která neomrzí.
z recenze této knihy, kterou publikoval v roce 1897 britský deník Guardian: "Autor, který se v 19. století pokouší oživit dávné legendy o vlkodlacích a vampýrech, před sebe staví nelehký úkol. Většina těch roztomilých starých pověr má totiž nešťastnou vlastnost - ve světle pozdějších dnů vypadají ochable a mdle. A při četbě příběhů, jako je Dracula Brama Stokera, musí čtenář s rozpaky připustit, že krajina hororu se změnila. Člověk se dnes nebojí monstrózního a nadpřirozeného, a přestože pan Stoker svoje hrůzné téma pojednává s entuziasmem, je výsledek častěji groteskní než děsivý." .... tedy nevím, jak na konci 19., ale na konci 20. století, kdy jsem Draculu opakovaně četla já - mě krásně děsil a nesmála jsem se ani trošičku...
Tuhle klasiku jsem dlouho odkládala - jednak je to přece tak profláklé a jednak mě odrazovala ta hustá malá písmena textu (vydání z roku 1970). Ale jakmile jsem se do čtení pustila, nemohla jsem se odtrhnout.
Je to psáno kombinovaně formou deníků různých postav plus dopisy plus novinové články, a i když tohle zrovna ráda nemám, tady mi to nevadilo. Asi že ty deníkové záznamy jsou čistá beletrie, nikdo by si asi ve skutečnosti nezapisoval (a asi ani nepamatoval) několikastránkové dialogy. První část, když je Jonathan u Draculy na hradě, je prostě pecka. Druhá část z Londýna, když tam hrabě začíná rozpínat svou moc, je slabší, ale taky pořád dobrá. Třetí část, kdy skupina přátel zosnuje plán na zničení upíra a pak ho pronásleduje, je nejslabší. Už je moc ukecaná. Všechny ty promluvy o ujištění lásky, oddanosti, přátelství, vysvětlování a otevírání vlastního nitra a myšlenek, dojímání se, ronění slz... Je toho fakt zbytečně moc.
Další výtku bych měla k tomu, že postavy někdy jednají poněkud nelogicky, naivně a neopatrně, třeba když vědí, že se upír zjevuje v podobě mlhy, a pak Mina v noci sleduje proužek mlhy, jak přes park leze k jejímu oknu a obklopí ji... a nic ji při tom nenapadne? Nebo když začne být po noci zničehonic hrozně bledá a unavená, a nikdo z mužů na to nic? To vás prostě musí rozčilovat, že jsou tak slepí.
No ale když se přestanu šťourat v malichernostech, tak i přes tu nadmíru romantičnosti a archaickou mluvu, která k tomu ale patří, je to výborný upírský román. To bez debat.
Dracula je taká veľká klasika ako pre filatelistu čierna jednopenny (je to prvá anglická známka z roku 1840 čiernej farby s portrétom anglickej kráľovnej Viktórie). Je to stará kniha, nie je krásna, je napísaná štýlom z konca 19. storočia, plná vzletných oslovení a na dnešok nepochopiteľného konania postav, ale je vynimočná. Kniha je písaná formou denníkov a zápiskov jednotlivých postáv. Abraham Stoker navodil atmosféru, čo túto knihu robí nesmrteľnou. Cesta Jonathana Harkera na hrad grófa Draculu je napísaná božsky a pri čítaní v noci má tú správnu atmosféru. Hodnotiť knihu z hľadiska obsahu je ťažké, ale je to taká klasika že až......Môžem dať iné hodnotenie ako 5*, nie.
Nestárnoucí, vpravdě nesmrtelná klasika. Díky tomuto románu bude hrabě Dracula žít na věky.
Druhé čtení po 25. letech. Klasika gotického horroru. První část má naprosto parádní atmosféru, po přesunu do Londýna se příběh trochu zklidní, aby vzal ke konci příběh za otěže a dospěl k uspokojivému závěru. Všechny postavy jsou výtečné...jmenovitě Van Helsing. To je v podstatě pojem. Trochu mě zarazilo jeho archaické vyjadřování....to že se k sobě postavy chovali až neuvěřitelně mile...ale asi je to znak vyšší třídy Viktoriánské Anglie...a pak oslovení "Přiteli Johne"..."...Atrhure, Jonathane" mi zůstane vyryto v mozku na nějáký čas. Nicméně klasika kterou by měl mít na seznamu každý. Po třetí ale číst netřeba.
(SPOILER) Čekala jsem víc. Začátek knihy v Transylvánii mě bavil a navnadil na další čtení, ale po příjezdu do Londýna místo očekávané gradace přišlo zklamání. Top strašidelným/vzrušujícím momentem knihy pro mě byla plavba Draculy do Whitby a postupné vyvražďování posádky. Jinak byl ale “děj v Anglii dost nudný. Čekala jsem třeba postupné odhalování a vysvětlení úpířích schopností a místo toho jsem se dočkala spíš nekonečného opěvování úžasné paní Miny (nepochopila jsem ovšem, proč je tak skvělá), prázdných a težko uvěřitelných vzdechů, jak se všichni navzájem milují, váží si sebe a jsou ochotni bez zaváhání za sebe položit životy.
Štítky knihy
upíři láska tajemno zfilmováno Drákula anglická literatura muzikály tajemství horory romantika gotické romány viktoriánská fantastikaAutorovy další knížky
| 2018 |  Dracula |
| 2009 |  Drakulův host a jiné povídky |
| 2008 |  Hadí zámek |
| 1995 | Drákulův host |
| 2021 | Dracula (komiks) |
Pořád je to moc dobré napínavé čtení. A s chutí jsem se podívala i na černobílý film z roku 1970, ve kterém Drákulu hraje Ilja Racek.