Dracula
Bram Stoker
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/40974/bmid_dracula.jpg
4
3506
3506
Román Dracula lze zařadit do žánru hororu, či gotického románu a je to klasické dílo literárního vampirismu. Je strukturován jako řada zápisů v deníku a několika dopisů jednotlivých postav. Hlavním hrdinou tohoto temného příběhu je britský právník Jonathan Harker, který odjíždí do Transylvánie na hrad hraběte Drákuly, aby s ním projednal zamýšlenou koupi několika nemovitostí v Londýně. Po několika dnech strávených v tajmném místě po boku děsivého hostitele Jonathanovi dochází, že jeho návrat domů je odložen na dobu neurčitou, ba dokonce, že se nejspíš už nikdy do Londýna ke své milované snoubence nevrátí. On i jeho nicnetušící snoubenka se tak stávájí obětí strašlivého upíra s ještě strašlivějšími úmysly. ilustroval Libor Fára vyšlo v Klubu čtenářů 286 01-097-70... celý text
Přidat komentář
"Listen to them. Children of the night. What music they make."
Celkově mě rozhodně více vystrašily filmy s Belou Lugosim nebo Klausem Kinskim, ale bez tohoto (svého času průkopnického a geniálního) díla by nikdy nevznikly. Proto jsem se rozhodla si knížku přečíst a rozhodně nejsem zklamaná.
Dracula je jistě kultovní kniha, mě však jeho příběh nějak nedokázal přikovat a vtáhnout do děje. Příběh u mě nedokázal vyvolat ani špetku hororovosti a napětí také mnoho nepobral . Když jsem doufal alespoň v zajímavé zakončení, kterým měl být závěrečný souboj s Draculou, byl jsem zklamán jak jednoduše se vše událo. Jistě kniha je vydaná koncem 19.století , nemyslím si však, že ona strohá hororovost a chudost na napětí je zakopaná v této časové propasti. Vždyť pokud si vzpomenu na ještě starší dílo Edgara Allana poea: Jáma a kyvadlo vyvstane mi na mysli hororová atmosféra a strach hlavního hrdiny i roky po přečtení. Přesto jsou první kapitoly od příjezdu hlavního hrdiny do Transylvánie, přes jeho pobyt na Draculově hradě, napsány s krásně pochmurnou atmosférou záhadného místa nabytého tajemnem. Vše se však ztrácí s příchodem dalších kapitol...škoda
Zase jedna historka: mám kočku, která se jmenuje Mina. Mina byla po operaci a já jsem ji hlídala, aby si nevytrhala stehy. Hlídala jsem ji dnem i nocí. Jednou tak v hluboké tmě, v hluboké únavě, za koččiných krvavých pokusů jsem četla Draculu... Dracula sál Míně krev... A nejlepší na tom bylo, že jsem si tady ty symbolické souvislosti uvědomila až na pokraji spánku a hezky mě to pobavilo a pak i probudilo. A i moje Mina úspěšně přežila.
Dá se vůbec taková hororová klasika shrnout do pár vět? Kde začít? Deníková forma je velmi čtivá a k překladu Tomáše Korbaře nemám nejmenší námitky. Ovšem musím brát v potaz to, v které době to bylo napsáno, protože by bylo snadné odsoudit postavy za to, jak byly naivní a každou chvíli "óh, ty můj chudáčku Jonathane - óóh, paní Mino, vy naše chudinko poskvrněná" - to se z dnešního pohledu nedá soudit, přesto mi povahy postav nijak výrazně nevadily. Ať dnes nebo před sto lety, stále to čtenářům bere dech a mně osobně se to velmi líbilo. Zrovna jsme v době, kdy svět zaplavili upíři ze všech koutů a ve všeljaké podobě a to je mi opravdu proti srsti. Ovšem Drákula je klasika, velmi originální a napívaná klasika s napínavou atmosférou. Rychlý závěr jsem uvítala, jelikož kniha (četla jsem vydání z roku 2010) má přes 500 stran a spousta věcí kolem upírů a jejich nahánění již bylo řečeno, stejně jako jejich zabíjení bylo popsáno, nač tedy závěr protahovat a popisovat ho krvelačně v detailech na dalších 50 stran? Kromě občasných chvil, které nebyly zajímavé, nemám nic, co bych dílu vytkla. Má knihovna by bez hraběte nebyla kompletní..
Dracula je alespoň pro mě taková odkládací kniha. Nemám problém přečíst třistastránkovou knihu za den a půl, někdy i méně, ale u příběhu hraběte Draculy mě zkrátka pořád něco nutilo jej odložit znovu a znovu.Nakonec jsem ji však s úlevou dočetla a musím říct, že jsem vcelku zmatená,protože jsem čekala něco o trochu lepšího.Ale přeci jen musím říct,že si to takový ohlas určitě zaslouží,jen mi občas lezly na nervy dlouhé proslovy Van Helsinga,Miny nebo dalších a to, jak na sebe byli všichni hodní a hrozně se milovali,i když se sotva znali.První část knihy,kdy je Jonathan na zámku mne zezačátku vůbec nebavila,ale ve chvíli,kdy hraběte odhalil mne to chytlo a následovalo celkem velké zklamání,když se děj přesunul do Anglie.Dopisy, které si psaly Mina s Lucy mi připadaly naprosto od věci a zrovna tak doktorovo vyprávění o svém choromyslném pacientovi,ale nakonec do sebe všechno zapadlo jako puzzle. Je to psané příjemnou formou-hned z několika pohledů různých lidí,i když to občas
bylo až moc podrobné a nudné.Zabití Draculy bylo rychlé a vcelku bez jakéhokoli napětí,ale nevadilo mi to vzhledem k tomu,že už jsem knížku chtěla mít za sebou.Dávám čtyři slabší hvězdičky.
Bol som v knižnici a na pulte zbadám pôvodcu príbehov o upíroch - Dráculu... to si musím prečítať, povedal som si.
Keďže si z knižnice rád beriem sci-fi a horory, veľmi som sa potešil svojmu úlovku.
Rátalo sa mi, že kniha bola písaná formou denníku, dávalo to tomu na skutočnosti.
Začiatok bol podľa môjho gusta dosť dobrý a napínavý, v pasáži, kde neboli zápisníky Johnatana Harkera ma to na chvíľu prestalo baviť, ale potom sa to zas rozbehlo ďalším príbehom ktorý sa skĺbil dohromady.
Táto kniha mala len veľmi málo slabých miest a pre jej zľudovenie som sa rozhodol pre 5 bodov.
Spoilerový komentář!
Dracula je excelentní kniha, má ale jednu zásadní vadu. Potenciál hraběte Draculy zamořit svět je obrovský, v knize se místo toho ale brzy stává štvanou zvěří. Žádný opravdový souboj na nože, žádné pochybnosti o vývoji událostí. Velký potenciál, který autor zmařil v půli. Přesto přese všechno kult, za to klobouk dolů...
Hezká knížka :) Akortá jsem ze začátku měla trochu zmatek v střídání deníků :D Bylo pro mě jen trohcu zklamání jak rychle ho nakonec vyřídili :D
Tuto knížku jsem si koupila na doporučení od své skoro sestry. Protože ona ví že já mám ráda knížky o upírech a i jiné fantasy. Koupila jsem ji jí v LK., začala jsem jí číst ale doposud jsem jí nedočetla. Nedočetla jsem jí hned z několika důvodů za1. je to hrozně zdlouhavý, 2. jsem se u toho bála že mě v noci navštíví Dracula:D za 3. jsem do knížky nemohla vůbec začíst a za 4. jsem se ani po těch mnoha stránek nevyznala v postavách. Nakonec jsem jsem si koupila jinou knížku a tuto knížku jsem dala do poličky, že jí třeba jednou dočtu. Ohla jsem růžek abych věděla kde jsem skončila. Už je to skoro půl roku a vůbec se mi do ní nechce. Sice mě štve, že je nějaká knížka kterou jsem nedočetla teda kromě povinný četby tu jsem nečetla už od 5. třídy protože ne nebavila :D Třeba se někdy odhodlám a dočtu jí. No uvidíme:)
tuhle knihu sem si přečetla protože mě zajmalo o čem se tam vlastně všichni zmiňují.. čekala sem že to bude něco fakt dobrýho, asle asi sem měla čekat trochu mín a nebýt takový optimista.. neřekla bych přímo propad, to vůbec ne, ale už sem se těšila až to konečně dočk´tu a budu moct jít dál.. některé úseky mě bavili, ale když už tam bylo hoodně stránek a daném tématu, a v podstatě se tam nic nezměnilo, byla to pro mě trochu nuda.. ale i tak doporučuji přečíst pro milovníky upírů, protože to je prostě upíří klasika.. ;)
Neskutečné! Případ literární tragédie jménem Drákula nám živě dokazuje jak daleko jsou od pravdy ti, kteří automaticky hlásají: kniha nad film! Prakticky žádné napětí vytvoření literárními nástroji, ploché bezvýrazné a krajně schématické postavy (neznám viktoriánštější typ žen a mužů-žen), nekonečný koloběh odkazů a připomínek na děje minulé - jež nejsou vůbec funkční, celkové podcenění koloritu a potenciálu hlavní postavy. Drákula patří filmu, kratším hororovým výtahům a komiksu. Van Helsing je bezmocný a krapet dětinský stařík, jehož jedinou přímou větou v celém příběhu, která nese nějakou konkrétnější myšlenku, je konstatování: "Paní Míno, vy jste skutečně poklad, co bychom si bez vašeho psacího stroje počali?" Dobrý nápad s fonografickými záznamy není využit - a to tak okatým způsobem, že mám ponětí, že je to jen prvotní náčrt, který už po sobě autor nikdy znovu před sazbou nepřečetl.
Ač je to otravné, musím svůj mikropříběh s Draculou sepsat. Knihu jsem koupil v LK několik let zpátky. Napřed jsem ji rozečetl a nedočetl. Vrazil jsem jí tedy do rukou sestřence. Té se to taky nelíbilo a hodila si paperback do knihovny, kde se na něj začalo prášit. Rok, možná dva nato jsem si Draculu znovu všiml a napadlo mě, že bych jej mohl dočíst, tudíž jsem si ho vzal zpátky a rozečetl znova. Tak do půlky jsem vydržel číst. Od půlky do str. 310 jsem pak dojel rychločetbou, která mi zabrala měsíce, protože Dracula byl moje odkládací knížka, kterou jsem četl jen když už jsem neměl nic nového a jiného ke čtení. A tak nějak je tomu i právě v tento moment, jen s tím rozdílem, že na boku knihy je krev od toho, jak jsem s ní přimáčkl jednoho večera velmi otravnou mouchu k parapetu, která snad vyletěla z textu, ze samotného Draculova příběhu. No a nakonec jsem román šoupl sem do bazaru, což mi nakonec přineslo vykoupení (zbavení se knihy).
Když jsem Stokerovu masterpiece znovu otevřel, abych ji dočetl, než jí zamávám, tak mě přepadl vztek, jak může být něco tak nezáživného, zdlouhavého a přitom tolika lidmi považováno za hororovou klasiku klasik. Proč? Ne, vážně, je to tak otravné, neatmosférické, kostrbaté, zdlouhavé, postavy jsou až křečovité s vodotryskem svých rádoby emocí. Pro leckoho je to mezník, ale já narazil na překážku a jsem moc rád, že se jí zbavuju. Jo, přesně takhle pitomou zkušenost mám s Draculou. Přeskočil jsem zbylých 160str a přečetl si poslední dopis a zkrátka jsem nabyl přesvědčení, že jsem absolutně o nic nepřišel. A mrzí mě to a přísahám, že s tím nemá co dělat má averze vůči upírské tématice, Draculu jsem se snažil brát jednak jako klasiku a jednak jako horor.
Hororová klasika všech klasik, která takřka neztrácí na síle ani po více než sto letech od svého vzniku. První část příběhu v Transylvánii a především v samotném Draculově panství je dle mého názoru nejlepší a nejstrašidelnější a je v ní přesně taková tíživá atmosféra, jakou jsem očekával. Škoda, že nedostala více prostoru, neboť po přesunu děje do viktoriánské Anglie dostává román spíše dobrodružný a detektivní ráz. Deníkové zápisy jednotlivých postav umožňují pohled z více stran a především náhled do psychologie jednotlivých charakterů. Co mi trochu vadilo, je neustálé slibování si věrnosti a cti, útlocitní gentlemani, pláč, mužské ódy ženským postavám (Ach, milá, předrahá Mino!“), kterým ale Stoker celkově přiřknul velice slabé fyzické i psychické postavení, a proto je většinu času nechává trávit odpočinkem na lůžku. Na druhou stranu, příběh se odehrává v devatenáctém století, kdy byla naprosto odlišná etika od té dnešní, a je třeba ho tak brát (Nebo ne?). Neznámou je pro mě postava Van Helsinga, která mi byla sympatická i nesympatická, vnášející do honby za Draculou řád, ale zároveň je až příliš analytická a zevrubná, což by se dalo celkově říci i o celém románu. Co mě naopak velice potěšilo, byly zápisky Dr. Sewarda z léčebny, jehož případ psychicky narušeného pacienta Renfielda by vydal na samostatnou knihu. „Občas si říkám, že jsme se snad všichni zbláznili a že příčetnými se staneme teprve tehdy, až se probudíme ve svěracích kazajkách!“
Dracula je navíc upířinou do morku kostí, která nepotřebuje k vykreslení hororové atmosféry tuny mrtvol nebo zástupy krvežíznivých upírů. Stoker se hlavně držel starodávných pověstí a historie, narozdíl od soudobých komerčních patlanin s krásou překynutými jedinci, jejichž hrudníky se blýskají na slunci jako diamanty. Je jen otázkou času, kdy přijdou do literatury "upíři", vařící si česnečku k obědu a trávící letní dovolenou na plážích Jadranu.
Ve shrnutí: Upírskou tématiku nemám úplně v oblibě, a i když je příběh lehce předvídatelný a dlouhý, má svou nezapomenutelnou atmosféru. Čtení mě bavilo a kvůli pár výtkám dávám 4*.
Přečteno snad stokrát, za mlada...četla jsem ji mladším dětem z ulice a pak se bály domů. Četla jsem ji u nás doma, já už ven do tmy nemusela :-))
Poutavé a napínavé čtení, které zubem času na své kráse neztrácí, ale naopak ji rozšířuje o poetickou chuť časů dávno zašlých. Sledování osudů Jonathana Harkera a dalších čtenáře od začátku strhne a nepustí až do závěrečných řádků.
Tak tato kniha cestuje semnou od mého narození. Byla přečtena mnohokrát a i když už kniha vybledla a na straně 48 jsem měl krvavou skvrnu ( jak příznačné),..... je vzorem. Film vše jen pokazil. Kdo nečetl o hodně přišel.
Štítky knihy
upíři tajemno zfilmováno Drákula anglická literatura tajemství horory romantika gotické romány viktoriánská fantastika
Autorovy další knížky
| 2018 |  Dracula |
| 2009 |  Drakulův host a jiné povídky |
| 2008 |  Hadí zámek |
| 1995 | Drákulův host |
| 2021 | Dracula (komiks) |
Tuto knihu můžu nazvat srdeční záležitostí, neexistuje jiná, kterou bych přečetl tolikrát (myslím že min. 14x už jsem jí zkousl), pokaždé mě něčím překvapí a především nenudí. Klasický příběh o nejslavnějším upírovi mě fascinuje od dětství (když mi bylo 7 přečetl jsem zkrácenou ilustrovanou verzi během večera) a ani teď pro mě neztrácí své kouzlo a já nadále budu hrdě vyzdvyhovat jeho kvality. Myslím si, že je to román, který přežije celá tisíciletí a bude nás nadále udivovat jakožto vrchol hororové tvorby!