Dracula
Bram Stoker
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/542867/bmid_dracula.png
4
3468
3468
Klasický horor od Brama Stokera se zařazuje do kategorie gotického románu a literárního vampirismu. Dílo je strukturováno jako přehled zápisků a dopisů jednotlivých postav. Hlavním hrdinou je právník Jonathan Harker, který odcestuje do Transylvánie na hrad knížete Drákuly. Po několika dnech strávených v jeho domě mu dochází, že se domů nedostane vůbec jednoduše. Postupně odhaluje jeho krvavé tajemství. On i jeho milovaná snoubenka se stávají obětí strašného upíra.... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno:
2018
,
Audiotéka
Originální název:
Dracula, 1897
Interpreti: Pavel Soukup
více info...
Přidat komentář
Jedna z mých oblíbených knih, jedna z mých nejoblíbenějších postav. Legenda mezi knihami a naprostá legenda mezi postavami. Ať je pověst z 15. století o Vladovi Napichovači jakákoliv, Drakula je opravdu nesmrtelný, žije s námi od roku 1897, a bude zde ještě dlouho, bude nejvýznamnějším upírem, bude zásadní hororovou bytostí a nevěřím, že jeho slávu předčí jiný upír. Jeho legenda je pravdivá v tom, že je otcem všech Nosferatu, je první z nich, je nejmocnější a všem jim vládne, je jejich hrabětem.
Celý příběh má užasnou atmosféru, je temný a ponurý. I přesto, že kvůli několika filmovým zpracováním celkem známe děj, je napínavý. Přiznávám, že některé pasáže jsou kvůli deníkové formě zdlouhavé, hlavně výklady Van Helsinga mě moc nebaví a věčné omílání náboženského poslání mě nebaví. Musíme si ale uvědomit, že byla psána v nějakém období. Idealismus že, láska a víra je jediná, která přemůže zlo a temnotu,nám může připadat místy až úsměvný.Všichni jsou tak kladní a stateční, že jsou více nereální než celí hrabě. Více než o horor se jedná o gotický román, který je předchůdce hororu, který hraje více na temnotu, tajemno, nadpřirozené jevy, kletby, šílenství, lásku nevinné dívky a udatného rytíře, zřícené gotické hrady. Zde všechno dostaneme v plné síle.
Jedna z mála věcí, co mne na románu mrzí je ta, že Drákula zde nedostává mnoho prostoru, je vlastně i mírně zesměšňován Van Heskingem. Je to logické, protože dříve tyto postavy byly jen znázorněním zla, až později jsme je začali obdivovat a dávat jim kladnější a lidštější vlastnosti, začali jsme si je romantizovat a dělat z nich v podstatě hrdiny. Proto je jedním z mých oblíbených filmových Drakulů ten od Coppoly, přijde mi, že se nejvíce drží originálu a ještě mu dodává více. Drakula je zde mocnější, váženější a přitom má i svou oduševnělou část. To co Stroker jen naznačuje ve spojení Drákuly a Miny, jejich propojení a touha zmocnit se její duše, to že ona jediná s ním má soucit, zde dostává hlubší rozsah a ve znázorněním Garyho Oldmana jako naprosto dokonalém hraběti a nádherné nevinné Winony, je už jen dokreslení dokonalého příběhu.
Tak jsem si pro vytvoření atmosféry naposlouchala ještě audioverzi namluvenou Pavlem Soukupem a výborné!
Temné a děsivé, přesně jak jsem od knihy očekával. Na druhou stranu chápu, že děj může být pro někoho táhlý. Kniha byla přece jen napsána před více než sto dvaceti lety, k "modernímu hororu" to má daleko.
(SPOILER)
Je to fantastický příběh o tom, jak advokát poslal svého pomocníka na druhý konec Evropy, jen aby vysvětlil cizinci jak koupit nemovitost v Londýně. Před odjezdem z Londýna si nastudoval mapu s cestou do Transylvánie, zastavil se v hotelu Zlatá hvězda, a přijel tam pozdě v noci. Hned šel spát, a ráno dostal dopis, kde bylo napsáno: „Milý příteli, moc se na vás těším. Pod hotelem na vás čeká můj kočár. Váš přítel Drákula.''
Kniha se mi moc líbila, všem doporučuji je hodně zajímavá.
(SPOILER)
Problém u tohoto dnes už fenoménu jmeném Drákula je v tom že nás vyděsit nedokáže a teď to není kvůli tomu že by spisovatel psal jinak než spisovatelé dnešní doby(což si myslí většina lidí zde),ale právě díky tomu že vytvořil něco tak legendárního,že my co to čteme dnes jsme připraveni o celkový děj tohoto díla.Proč? No odpovězte na otázku co je stěžejním kamenem každého hororu do té doby než na vás poprvé bafne bubák? Strach z neznáma. Vy jednoduše nevíte co vás má zatím děsit a to je právě to co šlape nejlépe. Teď však do ruky berete knihu s názvem Drákula a víte co tam bude strašit a právě proto jsme ochuzeni,narozdíl od lidí co to četli před 127 lety kdy kniha vyšla.Závidím jim ty plot twisty co se v knize nacházejí(použití česneku,zrcadla a pod.),ale nám jsou už dnes tak samozřejmé jako že po použití záchodu máte spláchnout.Je to stejné jako si pustit film vetřelec úplně po prvé aniž by jste si o filmu cokoliv zjišťovali a pak si ho pustit ještě jednou,asi tušíte kdy by vás ten film vyděsil víc.
Co se týká rozdílu mentality dnes a tehdy,tak propast tady určitě nějaká je. Osobně nejsem na to číst knihy starší než jsem já,ale řekl jsem si že klasiku jako je Drákula si prostě musím přečíst a hele,čum,ono mě to bavilo(zhruba tak do půlky). To jak někteří píšou že to dnes nedokáže vyděsit a nebo že je to slabej odvárek dnešních vykuchávacích slahser hororů pramení z toho že né že by to v knize nebylo,ono to tam je,jen to nemá potřebu být tak detailně popisovaný. Je to jako z erotikou tehdy a teď:dřív chlapy stanovaly jenom při pohledu na ženské obnažené lýtko,zatímco dnes je zapotřebí vidět všechno což díky legínám a minisukním a upnutým tričkům bez podprd není takovej problém. Jinak se tedy vnímala brutalita tehdy a dnes.
Co se pak týká samotného jednání a mentality postav,tak právě zde je ten největší problém. Právě zde je daleko více cítit že kniha už není žádná mladice. Ona je totiž z velké většiny spíš festival dvorného chování a pochlebování. Než se k něčemu postavy dopracují tak si musí všichni říct jak jsou skvělí a odvážný a jak se navzájem všichni milují a tohle není jen jednou nýbrž po celou dobu knihy. Jasný dřív byli všichni gentlemani a dámy ale kdyby nebylo tohodle zdvořilostního tlachání tak by kniha měla o dvě stě stran míň.
Drákula je pak kapitola sama o sobě protože čím dál v příběhu jste tím více připomíná karikaturu než nějakého evil záporáka. No posuďte sami elitního zabijáka a vojevůdce kterým v knize po staletí byl,spisovatel zdegeneruje na padoucha který je na úrovni pouťového kejklíře kterej je navíc samotnými postavami překřťen na stovky let žijící dítě,které se nakonec nechá vyšplouchnout bandou měšťáků.
Shrnutí je jednoduché kdyby se kniha více zaměřovala na děj a objasňování záhad(jako např.proč Drákulis může chodit ve dne venku,zatímco ostatní upíři asi ne, nebo kde profesor Van Helsing nabral takovej skill a vědění o vampirech),místo toho aby si postavy ¾ děje lezli do zádelí tak by to asi bylo i na tři hvězdy,ale u mne bohužel věk není vyznamenání takže může být kniha sebevětší fenomén když v jádru spíš nedává smysl než dává.
Tak tuhle, troufám si říct dnes už klasiku, můžu pořád. Ať je to jakékoliv vydání nebo audio kniha. Stokerův Dracula je přesně ten typ knihy, který by si měl přečíst každý. Jestli pak jste četli ilustrované vydání? Ne? Tak šup, šup, jestli ovládáte angličtinu, mrkněte na ni, protože opravdu stojí za to.
Četla jsem ji už po několikáté a pořád mě to baví. Napsaná je skvěle, což nepochybně dokazuje fakt, že je známá úplně všude. A ten, kdo ji nezná, by to měl hned napravit. Hrabě Dracula se prostě zakousne pod kůži každému, kdo si ji přečte. Vážně, věřte tomu :)
Ke knize jsem se dostala docela náhodou. Asi by mě nenapadlo si toto dnes již klasické dílo přečíst, kdybych nečetla jinou knihu, kde je postava Drákuly hlavní předmětem zájmu. A při jejímž čtení mi v podstatě došlo, no jo vždyť jsem Drákulu od Brama Stokera vlastně nikdy nečetla. Takže to by nešlo, to se muselo napravit.
Kniha sama o sobě mě dost překvapila a to hlavně stylem vyprávění. Čekala jsem nějaké děsně akční dějové zvraty a honičky, ale toho se tady v podstatě nedočkáte. A příběhu to podle mě ani neškodí, protože i tak tam o napětí nebyla nouze. Celý příběh je vyprávěn pomocí dopisů a deníkových záznamů několika postav, které spojily podivné události a nakonec jednotné poslání, jehož cílem je zničit starodávné zlo. Příběh si díky tomu můžete prožít z různých úhlů pohledu jednotlivých postav a dozvědět se tak, jak je každý z nich osobně vnímal. Dokonalé.
Na knize je určitě znát, že byla napsaná v jiné době. Při jejím čtení si dnešní čtenář uvědomí, že to co děsilo lidi v dřívějších dobách, už dnes tak hrozivě působit nemusí. Ale za mě je tedy napsaná neskutečně skvěle a hlavně ze začátku jsem se od příběhu nemohla odtrhnout.
V prostředku knihy mi příběh přišel bohužel trochu moc zdlouhavý a nebýt dost podivné postavy Renfielda, který mi do příběhu sice moc nezapadal, nevím, nevím, jestli bych knihu dočetla.
Jenže ten skvělý začátek, kdy Jonathan popisuje svoji cestu a pobyt na hradě hraběte Drákuly byl tak napínavý, že to prostě nešlo z ničeho nic vzdát a druhá polovina knihy, kde všichni bojují o záchranu Míny, mi ten trochu slabý prostředek plně vynahradila.
Takže ano, bylo to opravdu skvělé čtení:)
Na příběhu je znát, že byl napsán už na konci 19. století. Z dnešního hlediska už nikoho asi nevyděsí, navíc působí dost naivně a místy až sladce. S tím jsou ruku v ruce i dialogy, které dnes vypadají už přežitě. Navíc vám přijde, že se děj téměř nikam neposouvá. Pokud však od toho všeho odhlédneme, dostaneme opravdu nadčasové mistrovské dílo, které tehdy muselo v lidech budit hrůzu. A i dnes má tahle klasika čtenářům co nabídnout. Především poutavé vyprávění, které člověka vtáhne a nepustí nebo třeba osobitou skupinku hlavních hrdinů. Opomenout nesmím samozřejmě ani tísnivou atmosféru, která se vám pomalu zadírá pod nehty. Mně osobně vadilo, že kniha nemá spád. Pokud však nepotřebujete, aby vyprávění neuhánělo vpřed, budete spokojeni.
Drákula patří rozhodně mezi knihy, které by si měl každý alespoň jednou za život přečíst. Jedná se totiž o dílo, které i když bylo napsáno před více než 125 lety, dokáže svým brilantním příběhem zaujmout i dnešního čtenáře. Navíc nebýt Drákuly, neměli bychom upíry, jak je známe dnes.
Celosvětově uznávaná klasika hororu je tato kniha oprávněně. Na dnešní dobu je to dost čajíček. Netečou tu potoky krve, ale o tom asi horor 19. století nebyl. Z dnešního pohledu je to naivní, nejen menší drsností, ale i takovou jakousi naivitou - všichni klaďasi jsou milí, hodní, stateční a všichni se mají moc rádi. Prostě klaďasi jsou takový moc sladcí. Přesto se kniha čte dobře.
Podle mně patří ke světové literatuře právem. Knížka už "má léta", ale to jí nic neubírá. Ve vyprávění, které je celé pomocí korespondence a deníků jsem často skákal, ale dějovou linku jsem ctil a i přes to přeskakování jsem jasně cítil napětí. Za mně skvělé.
Skvělé! Dracula, Renfield, Van Helsing… Upíři po krvi prahnoucí, nechcete je potkat. Temné, děsivé.
Já se omlouvám, ale bohužel nemohu dát lepší hodnocení než 3 hvězdičky. Je samozřejmě jasné, že díky tomuto literárnímu dílu známe upíry takové, jací jsou, a příběh je to (především na svoji dobu) děsivý a skvěle vymyšlený. Hlavně začátek odehrávající se na hradě je úžasný. Ale! Text se šíleně, ale šíleně táhne. Musel jsem se opravdu kousnout, abych knihu vůbec dočetl. Určitě to není dobou, kdy byl Drákula napsán, protože v porovnání s jinými díly z podobného období (např. Neviditelný nebo mnohem starší Žena v bílém a Frankenstein) svoji zábavností prostě značně pokulhává. Jediným možným vysvětlením, proč mě Drákula tolik nebavil, je, že jeho příběh je příliš notoricky známý. A čekat 100 stran na něco "očividného", co by se dalo navíc napsat jen za pár desítek stran, bylo zkrátka otravné. Nezpochybňuji důležitost a velikost tohoto díla, ale já se k němu bohužel nevrátím a případné čtenáře bych varoval.
Postava bledá,
oči neproniknutelně tmavé,
dlouhé ostré nehty,
a nepřehlédnutelné špičáky.
Prokousne ti lehce hrdlo,
živí se totiž krví!
Takovou představu o upírech nám dal právě Drákula - gotický příběh o nejznámějším z upírů, který žije ve svém neudržovaném hradě v temné a daleké Transylvánii.
„Milý příteli – buďte vítán v Karpatech. Netrpělivě Vás očekávám. …Váš přítel Dracula“
Dlouho mě míjel (samozřejmě jsem viděla filmová zpracování), a tak, když jsem ho objevila v e-knihách, pustila jsem se do čtení o hraběti, pro něhož byla autorovi vzorem reálná osoba krutého panovníka Vlada III. (říkalo se mu Narážeč) a jeho brutální vlády – přízvisko mu nebylo uděleno jen tak, takhle (na kůlu) totiž končila většina jeho nepřátel. Zbytek temného dějství je už autorovou fantazií.
„Je předvečer svátku svatého Jiří. Víte přece, že až dnes v noci odbijí hodiny půlnoc, bude mít všechno zlo na světě volnost? Víte vůbec, kam jedete?“
Příběh vás zastihne na cestě do Transylvánie, na každém druhém řádku je spousta indicií, že s hrabětem Drákulou něco nebude tak úplně v pořádku.
„Ústa, … dost krutá a s neobyčejně ostrými bílými zuby, … Nápadná byla jeho mimořádná bledost.“
Možná se vyplatí, neignorovat je! Na polorozpadlém hradě totiž zjistíš, že strach je tu na místě.
„Dejte si pozor, abyste se neřízl. V tomto kraji to je nebezpečnější, než si umíte představit.“
A tak jediné, co tě může zachránit, je útěk!
Jenže ani sám hrabě pekel nezůstává na svém hradě, Londýn a jedno chmurné sídlo na něj čekají a obětí začíná přibývat! Nemrtvý s nadpřirozenými schopnosti a velkou silou má dost navrch. Zabít ho, není jen tak, a tak jen doktor Van Helsing možná ví, jak na něj.
„… napsal jsem svému starému příteli a učiteli, profesoru Van Helsingovi do Amsterodamu. Ten zná o záhadných nemocech víc než kdokoli jiný na světě. Požádal jsem ho, aby sem přijel …“
Začíná se hon na brutálního hraběte!
„Ubohá dívka, konečně tedy došla míru. Už je konec.“ Profesor Van Helsing se ke mně obrátil a vážně poznamenal: „Nikoli, bohužel nikoli! To je pouze začátek.“
A končí se tam, kde to všechno začalo, v divoké Transylvánii.
„Zámek Dracula se tyčil proti rudé obloze a v paprscích zapadajícího slunce se ostře rýsovaly kamenné kvádry jeho pobořeného cimbuří. Vinu za záhadné zmizení mrtvého muže přisoudili cikáni pochopitelně nám; mlčky se obrátili a uháněli pryč, jako by jim šlo o život.“
Příběh, složený z velké části z deníkových záznamů a taky dopisů se skládá do celku jako mozaika, není to ale nijak náročný úkon, naopak, vše do sebe lehce a logicky zapadá, strašidelný příběh plyne příjemným tempem, chvíli pádí, v duchu viktoriánské doby, dramaticky a chvíli popisně až líně vypráví.
Bavilo mě to romantické střídání poloh stísněné atmosféry, akčního dramatu a poklidného ladění dopisů, s až poeticky čistým popisem ať už šlo o krásnou krajinu nebo drsné události. Tenhle příběh má své osobité kouzlo a proto je v duchu upírské terminologie ... nemrtvý? ... ale kdepak, tenhle příběh je navzdory všem upírům, stále živý!
„My Sékelové máme právo být pyšní, protože v našich žilách koluje krev mnoha statečných národů, které bojovaly jako lvi o nadvládu. Sem, do míst, kde se mísily evropské rasy, přinesl ugrijský kmen z Islandu onoho bojovného ducha, který jim dali Odin a Thor a který jejich Berserkrové tak sveřepě uplatňovali nejen na pobřežích Evropy, ale i Asie a Afriky, až se tamní národy domnívaly, že na ně vtrhli sami vlkodlaci. Když dorazili sem, našli tu Huny, jejichž krvelačná zběsilost sežehla zemi jako živý oheň, takže se umírající národy domnívaly, že v jejich žilách koluje krev oněch dávných čarodějnic, které se po vyhnání ze Skythie pářily na poušti s ďábly. Pošetilci! Pošetilci!“
„Občas si říkám, že jsme se snad všichni zbláznili a že příčetnými se staneme teprve tehdy, až se probudíme ve svěracích kazajkách.“
Strach z nadpřirozena tu byl vždycky. Teď už se asi bojíme trochu jiných věcí než lidé na konci 19.století, přesto je Drákula napsaný způsobem, který ve čtenáři vyvolá jisté pocity znepokojení i o téměř 130 let později.
(SPOILER) Bylo to excelentní. Četla jsem poprvé. Ba ani film jsem neviděla, teda nepočítám-li Van Helsinga. A ejhle, tady ho máme. Byla jsem unešena naprosto tím skvostným jazykem i překladem, jak je to nádherně napsáno. V dnešních novinkách je to perla. Příběh mě uchvátil. Ta první část, kdy je Johnatan v Transylvánii byla děsivá a já nemohla číst večer před spaním - jen ta vidina, jak někdo šplhá po fasádě domu, a v noci ... Ty deníkové zápisky byly nej. Pro mne trochu nepředstavitelné a zmatečné bylo pátrání napříč Londýnem po Drákulovi a hledání jeho skrýší - určité věci mohly být více rozebrány. Všichni byli báječní, a ta jejich souhra. A nejlepší je ten dodatek Johnatana na konci knihy. Knížku jsem si koupila v Levných knihách v krásném červeno-bílém zpracování na deskách, nicméně mě mrzí dost gramatických chyb.
Dracula je 30x v Čtenářské výzvě!
Aby bylo jasné - od roku 2019 se tahle kniha hodila celkem 30x pro nejrůznější témata od zajímavé obálky, přes psychickou poruchu a nešťastnou lásku až po letošních několik perspektiv vyprávění. K tomu vážně už není co dodat, snad jen to, že Dracula Brama Stokera by si asi zasloužil svoji vlastní kategorii. Něco jako Kniha, jejíhož hrdinu každý zná.
P. S. Mě nejvíc zaujalo, že jsou lidé, kteří ji zařadili do kategorie Kniha s názvem vystihujícím vaši osobnost nebo náladu... :-)
Klasický román. Viktoriánská doba, šlechetnost a chrabrost mužů a něžnost a křehkost žen. V některých situacích mi konání a dialogy hrdinů přišly překvapivé - muži byli často velmi sdílní o svých citech a ženy bez jakéhokoli opodstatnění svoji sdílnost střídaly, jindy tak, jindy onak. Stejně tak z pohledu dnešní byrokracie jsem se zadrhávala v momentech, které by dnes byly neprůchozí - jako když Van Helsing sám sepsal a kamsi odevzdal úmrtní list chovance ústavu. Uvěřila bych upírům, síle hostie a ovladatelnosti vlků, ale v tomhle jsem se zasekávala.
Až na pár zdlouhavých momentů to ale byla knížka neuvěřitelně čtivá a napínavá, ačkoli spíš pohádková, než nadčasová.
Štítky knihy
upíři tajemno zfilmováno Drákula anglická literatura tajemství horory romantika gotické romány viktoriánská fantastika
Autorovy další knížky
| 2018 |  Dracula |
| 2009 |  Drakulův host a jiné povídky |
| 2008 | Hadí zámek |
| 1995 | Drákulův host |
| 2021 | Dracula (komiks) |
K tomuto, již po drahnou dobu a zcela bez diskuzí se mezi klasická díla moderní krásné literatury řadícímu výtvoru irského prozaika a divadelního kritika Abrahama Stokera jsem se - světe div se! - dostal až na svá ,,stárnoucí kolena - a sice ve věku 35ti roků… Pominu zde dle mého názoru občasně pokulhávající / kolísavou úroveň autorovy spisovatelské práce s textem (na vině může být i nepříliš kvalitní překlad! - není to poprvé ani naposledy, kdy se u během circa poslední dekády [znovu]vydaných titulů, byť již dávno transponovaných - a mnohdy výtečně! - setkávám s tristním stavem jak po stránce redakce textů [čili překkepy, pravopisné chyby, interpunkce], tak i co se samotné výslednice slohové, VÝZNAMOVÉ týče, což je tím více alarmujícím…); budu-li dále ignorovat místy skřípající rozvoj fabule (kupříkladu úplný závěr knihy považuji za zbytečně uspěchaný) a prominu-li určité pasáže plné na můj vkus až přespříliš patetických proslovů, musím uznat unikátní atmosféru, umný mix řady motivů a z toho vyvěrající nezpochybnitelný vliv a tematický impakt v širších sférách populární kultury nadcházejících staletí… (ano - vypusťme, prosím, onu vampýrskou mašinérii globálního rozsahu, mnohdy úsměvnou, mnohdy pofidérní jakosti…:-D) Svým fundamentem jest Stokerův Dracula de facto ryze KŘESŤANSKÝM dílem - a stejně jako „příběh všech příběhů“, i tento končí vykoupením a odpuštěním podle předem napsaného Božího scénaře...
Zmínit musím ještě filmovou adaptaci - a nikoli tu zřejmě nejslavnější, kultovní, tedy legendárního Nosferatu z roku 1922: na mysli mám Coppolův snímek Bram Stoker's Dracula…; s mladičkým Keanu Reevesem coby Jonathanem Harkerem, absolutně půvabnou Winonou Ryder jakožto Wilhelminou „Minou“ Harkerovou a skvělým Anthony Hopkinsem coby doktorem Van Helsingem je tento film umělecky působivým zpracováním originální látky a ukazuje se - navzdory určitým modifikacím - býti ve výsledku překvapivě věrným počinem, jenž zachovává nejen řadu scén, dialogů a detailů knihy, ale především myšlenku a DUCHA literární předlohy…:-)