Dracula

29.07.2020

Dříve bych si na mapě Evropy Rumunska možná ani nevšimnul. Po přečtení této knihy na mapě zcela dominuje. Plány na výlet do tamní divoké přírody jsou v plném proudu.

Knihu můžu klidně doporučit.

18.07.2020

Naprostá klasika. Výborné :) Děj byl poutavý a napínavý. Občas mě osobně přišly trochu zdlouhavé opisy z deníku jednotlivých postav. Děj by mohl běžet plynuleji. Ale zase na druhou stranu se člověk aspoň něco dozvěděl o psychologii jednotlivých postav a díky tomu zjistil, proč se daný člověk zachoval tak a jak celou situaci vnímal. Jinak skvělá kniha. Sice každý zná tento příběh i hraběte Draculu, ale přečíst si ho v originální knižní podobě je velmi "příjemné"

13.07.2020

Napínavý thriller z doby, kdy upír nebyl sympatický a následováníhodný dorostenec, který se vyznačuje zejména láskyplností a kdy se nikdo moc nehrnul se jím stát. Hned úvodem, při pobytu v Transylvánii, mě zaujalo, že mezi tamními domorodci zaujímají na žebříčku podivínů Češi hned druhé místo za Slováky. Jedni chodí v krojích, druzí v kožichách a divocí jsou jako čerti. Protiupírský arzenál - kolíky, stříbrné předměty, rostliny - je zde podrobně představen - k čemu co je a jak co přesně působí. Je to dlouhý text, ale s pozorností jsem neměla nejmenší problém.

12.07.2020

Naprostá klasika žánru, ve které nechybí nic, co čtenář očekává (růženec, hostie, hřbitov, česnek...). V tomto strašidelném vyprávění je Bram Stoker nejsilnější. Začátek v Transylvánii, Lucy na hřbitově a další strašidelné události jsou fantastické. Stoker důmyslně používá brakové prostředky, vyžívá se v protikladech (winchestrovka x kůl, rozum/věda x pověry...), rozkrývá určité děsy. Nakolik je román důmyslný jako celek (a nakolik to tak myslel sám Stoker), se můžeme dohadovat. Z opravdu různorodých interpretací románu si vybere každý tu svou.

Nemohl jsem se však zbavit dojmu, že měl být román kratší. Blednutí a červenání Lucy, Draculovo cestování v bedně - jsou na můj vkus až příliš natahované pasáže, které nepřispívají ani příběhu, ani vyznění díla. Od samotného závěru jsem čekal víc, když k němu spěje opravdu dost stran čekání hlavních hrdinů...

I tak je Dracula dílem, které stojí za přečtení.

Tak rád bych Draculu měl mezi svými nejoblíbenějšími knihami, avšak jedná se o jednu z mála knih, které jsem nebyl schopen dočíst. První cca padesát stran v Transylvánii vynikajících, poté však neustále se opakující večery s Lucy mě přiměly knihu odložit. Četl jsem například Frankensteina a dle mě se jedná o mnohem lepší četbu než Dracula. I když je Stokerova kniha zakládajícím kamenem žánru a lze říci, že kniha uceleně podává výcuc všeho, co později bude v hororu napodobováno a využíváno, také že se jedná o kulturní symbol, který všichni znají, musím se přiznat, že samotný styl mě nebavil, postavy mi přišly povrchně napsané a asi mám spoustu dalších knih, s kterými strávím lepší čas. Hodnocení se vyvaruji, protože jsem knihu nedočetl, třeba by se druhá polovina knihy vyjevila lépe. Toť můj názor na tuto klasiku, ať je zřejmě nepopulární stojím si za ním.

30.06.2020

Nesmrtelná klasika. Poprvé přečteno ve 12 a od té doby několikrát. Děj je popsaný formou deníků a dopisů hlavních postav, které bojují proti upírovi s nadpřirozenou mocí. Postavy jsou vykreslené v superlativech, vzájemné vztahy jsou extrémně vřelé, jejich slova a činy jsou velmi romantické - působí to trochu nepřirozeně, ale pro příběh je to nutné. Dracula zůstává až do konce postavou zahalenou rouškou tajemství (osobně to považuji za plus, myslím, že podrobná biografie by mu ubrala na mysterióznosti).

Jazyk je květnatý, ale čte se velmi snadno. Děj nepostrádá akci. Atmosféra je skvěle popsaná, zvláště pro děj odehrávající se v Rumunsku. Nás - a tím spíš budoucí generace - už příběh nevyděsí, ale číst knihu v mlhavé Anglii v 19. století večer při svíčce muselo být dost strašidelné.

28.06.2020

Ač díky věhlasu románu jsem celou dobu "věděla", neubralo to nic z požitku při čtení. Ta atmosféra! Jako by tam člověk byl s nimi (brrrr). Jsem ráda, že jsem si konečně splnila tento čtecí rest, a vřele doporučuji i těm, kteří hororové literatuře nijak neholdují.

12.06.2020

Vůbec se nedivím neutuchající slávě románu. Nečekal jsem, že mě kniha tak vtáhne a bude se mi tak líbit. Je to vynikající literatura, která rozhodně neztrácí sílu ani dnes. Epistolární forma dodává ještě víc na viktoriánské a napínavé atmosféře stejně jako výborně funguje při konstrukci příběhu. Prostě strhující i v „poklidnější“ prostřední části.

09.06.2020

Drakula aj po 120 rokoch prekvapuje modernymi narativnymi postupmi. A skrytym erotizmom. Atmosfera sa da krajat ak si nechate narast dostatocne dlhe nechty, ostane vam za nimi az do smrti. Az snove pasaze sa navzdy vpalia do vasho podvedomia a budete sa ku knihe vracat.

05.06.2020

Tuto knihu jsem si zamilovala! Výborně napsaná kniha formou deníku.

19.05.2020

Nesmrtelná klasika hororového žánru. Jméno Draculy zná každý, knihu by si měl přečíst také každý. Doporučuji číst v zimě večer, u lampičky pod peřinou - to je echt atmosféra!

17.05.2020

Kniha, ke které se v různých formách vracím neustále. Hrozně se mi líbí její forma - zápisky jednotlivých protagonistů. Jedná se o “nadžánrovou” klasiku, kterou si stojí za to přečíst.

13.05.2020

netradiční pojetí knihy formou deníků hlavních postav mi přišlo zajímavé. Doporučuju

09.05.2020

Achjaj, jsem jaksi v úzkých. Na Draculu jsem se chystal dlouhou dobu, jelikož filmovou adaptaci od Coppoly (se kterou ho v následujícím komentáři nebudu porovnávat) jsem si již v pradávných dobách naprosto zamiloval, a přistupoval jsem k němu (jak ostatně přistupuji u všech knih, u kterých jsem nejdříve viděl filmovou adaptaci) s velice otevřenou myslí a s pouze jedním očekáváním - skvělou atmosférou. Jediné očekávání se mi splnilo. Začátek atmosféricky slušně navnadil a i když jsem v některých částech cítil mírné výkyvy, v závěru zase pěkně zhoustla. Pochválit musím i některé opravdu skvěle a barvitě napsané hororové, popisné ale někdy i humorné pasáže. V tomto směru ale musím hned představit mou největší výtku celému dílu, která, ač se zřejmě jednoduše jedná o styl psaní, na mě nepůsobila příliš dobře. Tou výtkou je podivná, skoro až divadelní teatrálnost postav, kdy jsou ticho, následuje monolog na půl stránky a najednou v hysterickém řevu propuknou v pláč, následuje další půlstránkový monolog a pláč je pryč. To by se samozřejmě dalo pochopit, kdyby jednotlivé situace k onomu chování reálně vedly a bylo jich za celou knihu pár (mně ale přišlo, že to bylo v každé druhé kapitole a situace nebyly tak vyhrocené, popřípadě nebyly jednoduše dobře popsané, aby se tak postavy musely chovat). Tento faktor mi v mnoha pasážích, spolu s někdy až zbytečně dlouhými rozbory situací toho, co se postavy chystají dělat, značně znepříjemňoval čtení a nabourával onen pocit "reálnosti, který se snaží autor navodit tím, že je dílo napsané formou deníků, a když už jsem si říkal, že to konečně má spád, přišla další pasáž s těmito problémy. Na druhou stranu... právě díky těmto pasážím se kniha stává poměrně vděčným dílem k rozborům, ať už z hlediska literárního (střet gotického románu a melodramatu), psychologického (tuna sexuálních podtextů, na kterých by se Freud jistě vyřádil) či symbolického (celý příběh jako podobenství partnerského vztahu skrze své postavy poukazujícího na jednotlivé milostné archetypy?). Dojem z knihy je tedy značně nejasný a i když mám mnoho výtek, stejně ta mám mnoho pochval. Celkový pocit je nicméně znatelně pozitivnější, nežli negativnější a proto se prozatím usadím na hezkých 4 hvězdách a uvidím, co udělá další přečtení, ke kterému se nejspíše donutím nejdříve za několik let. Ale alespoň už vím, do čeho půjdu a díky tomu právě dokáži ocenit i to, co mi teďka spíše drásalo oční nervy (a nesvádím to na překladatele). ***POZNÁMKA K VYDÁNÍ:*** Čteno vydání od Argo z roku 2018, které musím, kromě jednoho detailu, pouze a jedině vynachválit do nebes. Vazba je skutečně mistrovské dílo a dřevoryty Františka Štorma (jehož tvorbu jsem si zamiloval už přes Lovecraftovy Spisy) mají neskutečnou atmosféru a obdivuji autorův smysl pro detaily a symboly. Formální výtka směřuje k závěrečnému doslovu, který velmi úspěšně přejmenoval herce Garyho Staříka (Oldman) na Garyho Starou Šunku (Gary Oldham) a dokonce obsahuje dvě podkapitoly s řadovým číslem II.!

06.05.2020

Noo , myslím ,že existují daleko lepší příběhy na toto téma.

04.05.2020

Další klasika na mém seznamu, čekala jsem nějakou romantiku, ale to je jen moje chyba. Začátek byl docela pomalý, vyšetřování příběh konečně rozjel a vyprávění formou deníků mi docela vyhovovalo. Bohužel mi to po půlce knihy začalo připadat všechno zbytečně zdlouhavé. Mrzí mě, že v knize nebylo 'dostatek' Drákuly.

21.04.2020

Před několika lety se mi zdál Drákula už poněkud vyčpělý a nudný. Jak jsem se mýlila. Po letech jsem se na jeho četbu vrhla v pokročilých nočních hodinách a musím ocenit atmosféru, kterou Stoker příběhu dokázal vdechnout. Přestože je kniha z 19. století, má stále co nabídnout. Poslední dobou začínám stále víc oceňovat tato prastará a poctivá díla, bohužel jsem asi přečetla nezdravě mnoho "moderní" (rychlokvašené) literatury - ta nemá zdaleka takovou sílu.

21.04.2020

Dobrá kniha, která mě dost bavila. Asi nejzajímavější zjištění pro mě bylo, že tam samotný Drákula moc není. Příběh se točí o několika jiných postavách, a právě v tom je síla příběhu. Jelikož pokaždé, když se titulní hrabě objeví, tak na sebe strhne všechnu pozornost. Bram Stoker vytvořil knihu, která má dobrou atmosféru, a velmi krásně umí pracovat s napětím, a pocitem nejistoty a strachu. Stoker navíc naplno využívá formou jakou je kniha napsaná - deníkový styl, kdy každá postava píše malinko jinak. Ocenil jsem, jak moc je kniha podrobná. Jediný výrazný nedostatek vidím v tom, že příběh mohl být trochu údernější, rychlejší a taky akčnější. Drákula je fajn kniha a jsem rád, že jsem si knihu přečetl.

17.04.2020

Přečteno už asi třikrát (vždy po delší přestávce) - základní stavební kámen tohoto žánru. Baví mě deníkový styl a nádherný překlad, slabší je pouze konec: dlouhé přípravy a pak... WTF?