Dracula
Bram Stoker
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/552701/bmid_dracula.jpg
4
3534
3534
Ikonický príbeh v pôvodnej a neskrátenej podobe. Dracula je nepochybne jednou z „ikonografických" postáv popkultúry 20. storočia. O jeho nesmiernej obľube svedčí neuveriteľne vysoký počet nových reedícií na celom svete, ale aj neustály záujem filmárov, divadelníkov, či autorov grafických noviel, ktorý neutícha ani viac ako sto rokov od „narodenia" tejto svojráznej literárnej postavy. Írsky spisovateľ a dramatik Bram Stoker napísal svoj najslávnejší príbeh v roku 1897 v duchu tzv. „gotického románu". Čitatelia na celom svete našli v Stokerovom diele všetko to, čo sa od poriadnych príbehov očakávalo: nadprirodzeného hrdinu – upíra, „stredoveké rekvizity" tajuplného hradu, poriadnu dávku strašidelnosti; a na druhej strane aj romantický príbeh o odvekom súboji dobra so zlom, ktoré sa v tejto knihe zdá takmer neporaziteľné. Tento zdanlivo jednorozmerný príbeh sa dá čítať viacerými spôsobmi – nie je to iba strašidelno-dobrodružná story s typickými rekvizitami fin de siècle, ale aj romantický, milostný príbeh o nenaplnenosti, šifrovaná psychoanalytická hádanka a v neposlednom rade skvelá mystifikácia.... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno:
2022
,
582
Originální název:
Dracula, 1897
Interpreti: Robert Roth
více info...
Přidat komentář
tuhle knihu sem si přečetla protože mě zajmalo o čem se tam vlastně všichni zmiňují.. čekala sem že to bude něco fakt dobrýho, asle asi sem měla čekat trochu mín a nebýt takový optimista.. neřekla bych přímo propad, to vůbec ne, ale už sem se těšila až to konečně dočk´tu a budu moct jít dál.. některé úseky mě bavili, ale když už tam bylo hoodně stránek a daném tématu, a v podstatě se tam nic nezměnilo, byla to pro mě trochu nuda.. ale i tak doporučuji přečíst pro milovníky upírů, protože to je prostě upíří klasika.. ;)
Neskutečné! Případ literární tragédie jménem Drákula nám živě dokazuje jak daleko jsou od pravdy ti, kteří automaticky hlásají: kniha nad film! Prakticky žádné napětí vytvoření literárními nástroji, ploché bezvýrazné a krajně schématické postavy (neznám viktoriánštější typ žen a mužů-žen), nekonečný koloběh odkazů a připomínek na děje minulé - jež nejsou vůbec funkční, celkové podcenění koloritu a potenciálu hlavní postavy. Drákula patří filmu, kratším hororovým výtahům a komiksu. Van Helsing je bezmocný a krapet dětinský stařík, jehož jedinou přímou větou v celém příběhu, která nese nějakou konkrétnější myšlenku, je konstatování: "Paní Míno, vy jste skutečně poklad, co bychom si bez vašeho psacího stroje počali?" Dobrý nápad s fonografickými záznamy není využit - a to tak okatým způsobem, že mám ponětí, že je to jen prvotní náčrt, který už po sobě autor nikdy znovu před sazbou nepřečetl.
Ač je to otravné, musím svůj mikropříběh s Draculou sepsat. Knihu jsem koupil v LK několik let zpátky. Napřed jsem ji rozečetl a nedočetl. Vrazil jsem jí tedy do rukou sestřence. Té se to taky nelíbilo a hodila si paperback do knihovny, kde se na něj začalo prášit. Rok, možná dva nato jsem si Draculu znovu všiml a napadlo mě, že bych jej mohl dočíst, tudíž jsem si ho vzal zpátky a rozečetl znova. Tak do půlky jsem vydržel číst. Od půlky do str. 310 jsem pak dojel rychločetbou, která mi zabrala měsíce, protože Dracula byl moje odkládací knížka, kterou jsem četl jen když už jsem neměl nic nového a jiného ke čtení. A tak nějak je tomu i právě v tento moment, jen s tím rozdílem, že na boku knihy je krev od toho, jak jsem s ní přimáčkl jednoho večera velmi otravnou mouchu k parapetu, která snad vyletěla z textu, ze samotného Draculova příběhu. No a nakonec jsem román šoupl sem do bazaru, což mi nakonec přineslo vykoupení (zbavení se knihy).
Když jsem Stokerovu masterpiece znovu otevřel, abych ji dočetl, než jí zamávám, tak mě přepadl vztek, jak může být něco tak nezáživného, zdlouhavého a přitom tolika lidmi považováno za hororovou klasiku klasik. Proč? Ne, vážně, je to tak otravné, neatmosférické, kostrbaté, zdlouhavé, postavy jsou až křečovité s vodotryskem svých rádoby emocí. Pro leckoho je to mezník, ale já narazil na překážku a jsem moc rád, že se jí zbavuju. Jo, přesně takhle pitomou zkušenost mám s Draculou. Přeskočil jsem zbylých 160str a přečetl si poslední dopis a zkrátka jsem nabyl přesvědčení, že jsem absolutně o nic nepřišel. A mrzí mě to a přísahám, že s tím nemá co dělat má averze vůči upírské tématice, Draculu jsem se snažil brát jednak jako klasiku a jednak jako horor.
Hororová klasika všech klasik, která takřka neztrácí na síle ani po více než sto letech od svého vzniku. První část příběhu v Transylvánii a především v samotném Draculově panství je dle mého názoru nejlepší a nejstrašidelnější a je v ní přesně taková tíživá atmosféra, jakou jsem očekával. Škoda, že nedostala více prostoru, neboť po přesunu děje do viktoriánské Anglie dostává román spíše dobrodružný a detektivní ráz. Deníkové zápisy jednotlivých postav umožňují pohled z více stran a především náhled do psychologie jednotlivých charakterů. Co mi trochu vadilo, je neustálé slibování si věrnosti a cti, útlocitní gentlemani, pláč, mužské ódy ženským postavám (Ach, milá, předrahá Mino!“), kterým ale Stoker celkově přiřknul velice slabé fyzické i psychické postavení, a proto je většinu času nechává trávit odpočinkem na lůžku. Na druhou stranu, příběh se odehrává v devatenáctém století, kdy byla naprosto odlišná etika od té dnešní, a je třeba ho tak brát (Nebo ne?). Neznámou je pro mě postava Van Helsinga, která mi byla sympatická i nesympatická, vnášející do honby za Draculou řád, ale zároveň je až příliš analytická a zevrubná, což by se dalo celkově říci i o celém románu. Co mě naopak velice potěšilo, byly zápisky Dr. Sewarda z léčebny, jehož případ psychicky narušeného pacienta Renfielda by vydal na samostatnou knihu. „Občas si říkám, že jsme se snad všichni zbláznili a že příčetnými se staneme teprve tehdy, až se probudíme ve svěracích kazajkách!“
Dracula je navíc upířinou do morku kostí, která nepotřebuje k vykreslení hororové atmosféry tuny mrtvol nebo zástupy krvežíznivých upírů. Stoker se hlavně držel starodávných pověstí a historie, narozdíl od soudobých komerčních patlanin s krásou překynutými jedinci, jejichž hrudníky se blýskají na slunci jako diamanty. Je jen otázkou času, kdy přijdou do literatury "upíři", vařící si česnečku k obědu a trávící letní dovolenou na plážích Jadranu.
Ve shrnutí: Upírskou tématiku nemám úplně v oblibě, a i když je příběh lehce předvídatelný a dlouhý, má svou nezapomenutelnou atmosféru. Čtení mě bavilo a kvůli pár výtkám dávám 4*.
Přečteno snad stokrát, za mlada...četla jsem ji mladším dětem z ulice a pak se bály domů. Četla jsem ji u nás doma, já už ven do tmy nemusela :-))
Poutavé a napínavé čtení, které zubem času na své kráse neztrácí, ale naopak ji rozšířuje o poetickou chuť časů dávno zašlých. Sledování osudů Jonathana Harkera a dalších čtenáře od začátku strhne a nepustí až do závěrečných řádků.
Tak tato kniha cestuje semnou od mého narození. Byla přečtena mnohokrát a i když už kniha vybledla a na straně 48 jsem měl krvavou skvrnu ( jak příznačné),..... je vzorem. Film vše jen pokazil. Kdo nečetl o hodně přišel.
Chválit "deníkovou" formu by bylo nošením dříví do lesa, ovšem co se mi zde líbilo velice, byl důraz na vykreslení jednotlivých charakterů. Primárním cílem knihy je tedy to, aby vám postavy přirostly k srdci, až poté vás má kniha děsit. Tím nechci říct, že je kniha málo děsivá, ba naopak - s tímto přístupem na vás zapůsobí i to, že je nějaká z postav v možném ohrožení a není nutno vytvářet napětí prolébáním hektolitrů krve, jak je tomu zvykem především u moderních hororových filmů. Tíživá atmosféra na zámku Dracula, pozvolné plynutí děje v Londýně a strhující (leč možná trošku uspěchané) finále, vám zaručí takový literární zážitek, že na něj ještě dlouho nezapomenete. :)
18. května
Ó, mí drazí, jak jen bylo pro mne těžké dočíst tuto knihu. Snad jen pro pocit dočtené knihy. Nesnesla bych pocit, že by Dracula nebyl dočten. Tížilo by mě svědomí!
Takto by asi vypadal zápis v mém deníku. Osobně proti této formě nic nemám, ale dějově jsem se místy nudila a co mi vadilo snad nejvíc je ta přeslazenost postav, kde se všichni tak milují, až je mi z toho.... ale proti gustu...
Jedna z nejlepších knih co sem kdy četla. Velmi doporučuji. Moc pěkně napsané a forma deníků se velmi dobře čte. Nemám žádné výhrady. 100%
Hororová klasika, která definovala upírský žánr. Málokdy se vidí tak geniálně využitý deníkový zápis.
Naprosto skvělá knížka, čtivá a plná akce. Nenudil jsem se u ní, doporučuji :-) Od teď jedna z mých nejoblíbenějších.
Konečně jsem se dostala k této výborné knize, kterou mám doma asi nějakých 5 let a tím, že byla doma tak jsem na ni nespěchala:). Forma deníků se mi líbila, jen mi někdy vadilo jak se pořád obraceli k Bohu a jak se všichni tak silně mezi sebou milovali, ale když se přenesu do jejich doby tak bylo vše jiné a románu to vůbec neubírá na skvělosti.
Tato kniha mě naprosto pohltila. Vůbec není jen pro ty, kteří mají rádi upíry. Je pro všechny, kteří mají rádi tajemno, napětí a trochu fikce.
Štítky knihy
upíři láska tajemno zfilmováno Drákula anglická literatura muzikály tajemství horory romantika gotické romány viktoriánská fantastikaAutorovy další knížky
| 2018 |  Dracula |
| 2009 |  Drakulův host a jiné povídky |
| 2008 |  Hadí zámek |
| 1995 | Drákulův host |
| 2021 | Dracula (komiks) |
Tuto knížku jsem si koupila na doporučení od své skoro sestry. Protože ona ví že já mám ráda knížky o upírech a i jiné fantasy. Koupila jsem ji jí v LK., začala jsem jí číst ale doposud jsem jí nedočetla. Nedočetla jsem jí hned z několika důvodů za1. je to hrozně zdlouhavý, 2. jsem se u toho bála že mě v noci navštíví Dracula:D za 3. jsem do knížky nemohla vůbec začíst a za 4. jsem se ani po těch mnoha stránek nevyznala v postavách. Nakonec jsem jsem si koupila jinou knížku a tuto knížku jsem dala do poličky, že jí třeba jednou dočtu. Ohla jsem růžek abych věděla kde jsem skončila. Už je to skoro půl roku a vůbec se mi do ní nechce. Sice mě štve, že je nějaká knížka kterou jsem nedočetla teda kromě povinný četby tu jsem nečetla už od 5. třídy protože ne nebavila :D Třeba se někdy odhodlám a dočtu jí. No uvidíme:)