Dracula
Bram Stoker
Ikonický príbeh v pôvodnej a neskrátenej podobe. Dracula je nepochybne jednou z „ikonografických" postáv popkultúry 20. storočia. O jeho nesmiernej obľube svedčí neuveriteľne vysoký počet nových reedícií na celom svete, ale aj neustály záujem filmárov, divadelníkov, či autorov grafických noviel, ktorý neutícha ani viac ako sto rokov od „narodenia" tejto svojráznej literárnej postavy. Írsky spisovateľ a dramatik Bram Stoker napísal svoj najslávnejší príbeh v roku 1897 v duchu tzv. „gotického románu". Čitatelia na celom svete našli v Stokerovom diele všetko to, čo sa od poriadnych príbehov očakávalo: nadprirodzeného hrdinu – upíra, „stredoveké rekvizity" tajuplného hradu, poriadnu dávku strašidelnosti; a na druhej strane aj romantický príbeh o odvekom súboji dobra so zlom, ktoré sa v tejto knihe zdá takmer neporaziteľné. Tento zdanlivo jednorozmerný príbeh sa dá čítať viacerými spôsobmi – nie je to iba strašidelno-dobrodružná story s typickými rekvizitami fin de siècle, ale aj romantický, milostný príbeh o nenaplnenosti, šifrovaná psychoanalytická hádanka a v neposlednom rade skvelá mystifikácia.... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno: 2022 , 582Originální název:
Dracula, 1897
Interpreti: Robert Roth
více info...
Přidat komentář
Dracula je taká veľká klasika ako pre filatelistu čierna jednopenny (je to prvá anglická známka z roku 1840 čiernej farby s portrétom anglickej kráľovny Viktórie). Je to stará kniha, nie je krásna, je napísaná štylom z konca 19. storočia, plná vzletných oslovení a na dnešok nepochopiteľného konania postav, ale je vynimočná. Kniha je písané formou denníkov a zápiskov jednotlivých postáv. Abraham Stoker navodil atmosféru, čo túto knihu robí nesmrteľnou. Cesta Jonathana Harkera na hrad grófa Draculu je napísaná bohovský, a pri čítaní v noci má tú správnu atmosféru. Hodnotiť knihu z hľadiska obsahu je ťažké, ale je to taká klasika že až......Môžem dať iné hodnotenie ako 5*, nie.
Nestárnoucí, vpravdě nesmrtelná klasika. Díky tomuto románu bude hrabě Dracula žít na věky.
Druhé čtení po 25. letech. Klasika gotického horroru. První část má naprosto parádní atmosféru, po přesunu do Londýna se příběh trochu zklidní, aby vzal ke konci příběh za otěže a dospěl k uspokojivému závěru. Všechny postavy jsou výtečné...jmenovitě Van Helsing. To je v podstatě pojem. Trochu mě zarazilo jeho archaické vyjadřování....to že se k sobě postavy chovali až neuvěřitelně mile...ale asi je to znak vyšší třídy Viktoriánské Anglie...a pak oslovení "Přiteli Johne"..."...Atrhure, Jonathane" mi zůstane vyryto v mozku na nějáký čas. Nicméně klasika kterou by měl mít na seznamu každý. Po třetí ale číst netřeba.
(SPOILER) Čekala jsem víc. Začátek knihy v Transylvánii mě bavil a navnadil na další čtení, ale po příjezdu do Londýna místo očekávané gradace přišlo zklamání. Top strašidelným/vzrušujícím momentem knihy pro mě byla plavba Draculy do Whitby a postupné vyvražďování posádky. Jinak byl ale “děj v Anglii dost nudný. Čekala jsem třeba postupné odhalování a vysvětlení úpířích schopností a místo toho jsem se dočkala spíš nekonečného opěvování úžasné paní Miny (nepochopila jsem ovšem, proč je tak skvělá), prázdných a težko uvěřitelných vzdechů, jak se všichni navzájem milují, váží si sebe a jsou ochotni bez zaváhání za sebe položit životy.
Tohle je prostě klasika, která se neomrzí a žije věčným životem jako sám Dracula.
Kdo čeká na nějaké brutální hororové obrazy, čeká marně, tady jsou tajemno a hrůza postaveny na nadupané mrazivé atmosféře a záhadnosti. Chlad a temnota z ní doslova vystupují a mrazí v kostech. Tohle je horor s velkým H.
Na každou stránku knížky jsem se neskutečně těšila a také si ji užila.
Dracula- bez téhle knížky by moje knihovna nebyla úplná a já nebyla klasický čtenář horrorů a upířích románů.
Dracula je román irského autora Brama Stokera. Dracula je dílo týkající se vampyrismu a je to první zpracování upírské legendy do románové podoby. Filmové zpracování také stojí za to.
Dracula? Ten rumunský zloděj? A ne, myslíte onu LEGENDU! Ano, tak nějak jsem začal se čtením této knihy. Nutno říci, že celá kniha je ve formě zápisků a dokumentů, tedy něco na způsob detektivky a crime story. Postav je zde 6 a k tomu náš Černý Petr Dracula. Upřímně… nejvíce mě nebavil Dracula sám o sobě, ale spíše ostatní (živé pro změnu) postavy :D Mína a Van Helsing jsou určitě mé nejoblíbenější. Kniha je plná srdceryvné mluvy, aktů a póz, takže silně připomíná divadelní hru. A za zápory beru někdy až trapně kýčovitou "láskyplnost" našich postav a velmi detailní popisy. I tak mi ale kniha (s filmem z roku 1992) zůstává navždy v srdíčku :) 95/100
Asi se bude tento komentář hodně shodovat s ostatními.
Začátek knihy je velice svižný, čtivý a čte se prakticky sám. S příjezdem do Anglie nastává menší problém a to s velice zdlouhavými, popisnými a nudnými pasážemi, které jsem čtením i trochu vypouštěl z hlavy. Ovšem v době, kdy byla tato kniha napsána, to bylo běžné.
I přes nějaké ty pasáže je tato kniha stále geniální a nemohu ji ohodnotit jinak než plným počtem.
Jak už někdo napsal níže, začátek je slibný. Svižný děj, napětí. To dokud je Jonathan na Drákulově hradě v Karpatech. Pak se přesuneme do Londýna, a to už není ono. Pak je to zdlouhavé a místy nuda. Trochu jsem přeskakovala věty. Čímž mně asi i uniklo, jak přesně se Jonathan zachránil. Za mě tak tři a půl hvězdičky.
(SPOILER)
Je to kniha, ke které se musíte dopracovat, příležitostný čtenář si jí asi úplně neužije, protože její čtení jde více či méně ztuha, a mnohdy to připomíná prosekávání džungle mačetou, ale stojí to za to, už jen díky tomu dobrému pocitu, že jste si proklestili cestu nějakou intelektuální klasikou.
Určitě doporučuju si k téhle knize ještě načíst doplnující informace, nebo si zajíz na nějaký seminář, který toto dílo rozebírá z mnoha různých úhlů...z jistíte totiž, že má hned několik vrstev, které musíte postupně odlupovat, až se dostanete až na dřen. Ovšem s tím odlupováním vám musí někdo pomoct, protože samy na to asi úplně nepřijdete, nebo aspon já ne.
Je to opravdu kniha jak z jiného světa. Má jiné téma, jinak se čte...je velmi nepředvídatelná, mnohdy úsměvná, překvapivá, překvapivě brutální a znepokojivá na mnoha místech. Navíc je jiná než Coppolův film a není tak jen jeho předlohou, kterou by monotoně kopíroval.
Táto kniha nezostarla najlepšie. Prvá časť je výborná, príchod Harkera na hrad má všetko, čo som od tejto legendy očakával. Ešte začiatok z návratu do Anglicka očami Miny je ako tak, ale s príchodom Van Helsinka začínajú neznesiteľné dialógy a rôzne barličky, ktoré akoby naznačovali, že ide o knižku "z novinového stánku", banálny brak. Občas to aj pôsobí trochu nepremyslene a nakoniec zisťujeme, že rôzne adaptácie nakoniec dotiahli v Draculovom príbehu to, čo Stoker nie. Najskôr som si chcel povedať, že je to dobou, ale to je chabá výhovorka, starší spisovatelia písali lepšie...v porovnaní napríklad s takisto írskym a nie o toľko mladším Portrétom D. Graya naozaj čítame skôr zábavnú literatúru, ku ktorej máme "slepý" vzťah kvôli jej silnému presahu až do súčasnej pop-kultúry. Keby to bola krátka novela - teda prvá väčšia časť "Denník J. Harkera", išlo by o geniálne dielo poevského charakteru. Potom to ale len upadá.
K tomuto, již po drahnou dobu a zcela bez diskuzí se mezi klasická díla moderní krásné literatury řadícímu výtvoru irského prozaika a divadelního kritika Abrahama Stokera jsem se - světe div se! - dostal až na svá ,,stárnoucí kolena - a sice ve věku 35ti roků… Pominu zde dle mého názoru občasně pokulhávající / kolísavou úroveň autorovy spisovatelské práce s textem (na vině může být i nepříliš kvalitní překlad! - není to poprvé ani naposledy, kdy se u během circa poslední dekády [znovu]vydaných titulů, byť již dávno transponovaných - a mnohdy výtečně! - setkávám s tristním stavem jak po stránce redakce textů [čili překkepy, pravopisné chyby, interpunkce], tak i co se samotné výslednice slohové, VÝZNAMOVÉ týče, což je tím více alarmujícím…); budu-li dále ignorovat místy skřípající rozvoj fabule (kupříkladu úplný závěr knihy považuji za zbytečně uspěchaný) a prominu-li určité pasáže plné na můj vkus až přespříliš patetických proslovů, musím uznat unikátní atmosféru, umný mix řady motivů a z toho vyvěrající nezpochybnitelný vliv a tematický impakt v širších sférách populární kultury nadcházejících staletí… (ano - vypusťme, prosím, onu vampýrskou mašinérii globálního rozsahu, mnohdy úsměvnou, mnohdy pofidérní jakosti…:-D) Svým fundamentem jest Stokerův Dracula de facto ryze KŘESŤANSKÝM dílem - a stejně jako „příběh všech příběhů“, i tento končí vykoupením a odpuštěním podle předem napsaného Božího scénaře...
Zmínit musím ještě filmovou adaptaci - a nikoli tu zřejmě nejslavnější, kultovní, tedy legendárního Nosferatu z roku 1922: na mysli mám Coppolův snímek Bram Stoker's Dracula…; s mladičkým Keanu Reevesem coby Jonathanem Harkerem, absolutně půvabnou Winonou Ryder jakožto Wilhelminou „Minou“ Harkerovou a skvělým Anthony Hopkinsem coby doktorem Van Helsingem je tento film umělecky působivým zpracováním originální látky a ukazuje se - navzdory určitým modifikacím - býti ve výsledku překvapivě věrným počinem, jenž zachovává nejen řadu scén, dialogů a detailů knihy, ale především myšlenku a DUCHA literární předlohy…:-)
Jedna z mých oblíbených knih, jedna z mých nejoblíbenějších postav. Legenda mezi knihami a naprostá legenda mezi postavami. Ať je pověst z 15. století o Vladovi Napichovači jakákoliv, Drakula je opravdu nesmrtelný, žije s námi od roku 1897, a bude zde ještě dlouho, bude nejvýznamnějším upírem, bude zásadní hororovou bytostí a nevěřím, že jeho slávu předčí jiný upír. Jeho legenda je pravdivá v tom, že je otcem všech Nosferatu, je první z nich, je nejmocnější a všem jim vládne, je jejich hrabětem.
Celý příběh má užasnou atmosféru, je temný a ponurý. I přesto, že kvůli několika filmovým zpracováním celkem známe děj, je napínavý. Přiznávám, že některé pasáže jsou kvůli deníkové formě zdlouhavé, hlavně výklady Van Helsinga mě moc nebaví a věčné omílání náboženského poslání mě nebaví. Musíme si ale uvědomit, že byla psána v nějakém období. Idealismus že, láska a víra je jediná, která přemůže zlo a temnotu,nám může připadat místy až úsměvný.Všichni jsou tak kladní a stateční, že jsou více nereální než celí hrabě. Více než o horor se jedná o gotický román, který je předchůdce hororu, který hraje více na temnotu, tajemno, nadpřirozené jevy, kletby, šílenství, lásku nevinné dívky a udatného rytíře, zřícené gotické hrady. Zde všechno dostaneme v plné síle.
Jedna z mála věcí, co mne na románu mrzí je ta, že Drákula zde nedostává mnoho prostoru, je vlastně i mírně zesměšňován Van Heskingem. Je to logické, protože dříve tyto postavy byly jen znázorněním zla, až později jsme je začali obdivovat a dávat jim kladnější a lidštější vlastnosti, začali jsme si je romantizovat a dělat z nich v podstatě hrdiny. Proto je jedním z mých oblíbených filmových Drakulů ten od Coppoly, přijde mi, že se nejvíce drží originálu a ještě mu dodává více. Drakula je zde mocnější, váženější a přitom má i svou oduševnělou část. To co Stroker jen naznačuje ve spojení Drákuly a Miny, jejich propojení a touha zmocnit se její duše, to že ona jediná s ním má soucit, zde dostává hlubší rozsah a ve znázorněním Garyho Oldmana jako naprosto dokonalém hraběti a nádherné nevinné Winony, je už jen dokreslení dokonalého příběhu.
Tak jsem si pro vytvoření atmosféry naposlouchala ještě audioverzi namluvenou Pavlem Soukupem a výborné!
Temné a děsivé, přesně jak jsem od knihy očekával. Na druhou stranu chápu, že děj může být pro někoho táhlý. Kniha byla přece jen napsána před více než sto dvaceti lety, k "modernímu hororu" to má daleko.
Štítky knihy
upíři láska tajemno zfilmováno Drákula anglická literatura muzikály tajemství horory romantika gotické romány viktoriánská fantastikaAutorovy další knížky
2018 | Dracula |
2009 | Drakulův host a jiné povídky |
2008 | Hadí zámek |
1995 | Drákulův host |
2021 | Dracula (komiks) |
Tuhle klasiku jsem dlouho odkládala - jednak je to přece tak profláklé a jednak mě odrazovala ta hustá malá písmena textu (vydání z roku 1970). Ale jakmile jsem se do čtení pustila, nemohla jsem se odtrhnout.
Je to psáno kombinovaně formou deníků různých postav plus dopisy plus novinové články, a i když tohle zrovna ráda nemám, tady mi to nevadilo. Asi že ty deníkové záznamy jsou čistá beletrie, nikdo by si asi ve skutečnosti nezapisoval (a asi ani nepamatoval) několikastránkové dialogy. První část, když je Jonathan u Draculy na hradě, je prostě pecka. Druhá část z Londýna, když tam hrabě začíná rozpínat svou moc, je slabší, ale taky pořád dobrá. Třetí část, kdy skupina přátel zosnuje plán na zničení upíra a pak ho pronásleduje, je nejslabší. Už je moc ukecaná. Všechny ty promluvy o ujištění lásky, oddanosti, přátelství, vysvětlování a otevírání vlastního nitra a myšlenek, dojímání se, ronění slz... Je toho fakt zbytečně moc.
Další výtku bych měla k tomu, že postavy někdy jednají poněkud nelogicky, naivně a neopatrně, třeba když vědí, že se upír zjevuje v podobě mlhy, a pak Mina v noci sleduje proužek mlhy, jak přes park leze k jejímu oknu a obklopí ji... a nic ji při tom nenapadne? Nebo když začne být po noci zničehonic hrozně bledá a unavená, a nikdo z mužů na to nic? To vás prostě musí rozčilovat, že jsou tak slepí.
No ale když se přestanu šťourat v malichernostech, tak i přes tu nadmíru romantičnosti a archaickou mluvu, která k tomu ale patří, je to výborný upírský román. To bez debat.