Dracula
Bram Stoker
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/552701/bmid_dracula.jpg
4
3534
3534
Ikonický príbeh v pôvodnej a neskrátenej podobe. Dracula je nepochybne jednou z „ikonografických" postáv popkultúry 20. storočia. O jeho nesmiernej obľube svedčí neuveriteľne vysoký počet nových reedícií na celom svete, ale aj neustály záujem filmárov, divadelníkov, či autorov grafických noviel, ktorý neutícha ani viac ako sto rokov od „narodenia" tejto svojráznej literárnej postavy. Írsky spisovateľ a dramatik Bram Stoker napísal svoj najslávnejší príbeh v roku 1897 v duchu tzv. „gotického románu". Čitatelia na celom svete našli v Stokerovom diele všetko to, čo sa od poriadnych príbehov očakávalo: nadprirodzeného hrdinu – upíra, „stredoveké rekvizity" tajuplného hradu, poriadnu dávku strašidelnosti; a na druhej strane aj romantický príbeh o odvekom súboji dobra so zlom, ktoré sa v tejto knihe zdá takmer neporaziteľné. Tento zdanlivo jednorozmerný príbeh sa dá čítať viacerými spôsobmi – nie je to iba strašidelno-dobrodružná story s typickými rekvizitami fin de siècle, ale aj romantický, milostný príbeh o nenaplnenosti, šifrovaná psychoanalytická hádanka a v neposlednom rade skvelá mystifikácia.... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno:
2022
,
582
Originální název:
Dracula, 1897
Interpreti: Robert Roth
více info...
Přidat komentář
Na této tématice mě dost baví, že jednou potřebujete vampýra důkladně "roztrhat a spálit", pak je důležité sehnat si na něj nějaké to stříbrné nádobíčko, jindy si musíte dávat pozor koho si zvete do domu a v neposlední řadě ..."rakve jsou bohužel nezbytností" :D.
Tak a nakonec jsem si přečetla krásné dílo, které veškeré tohle mystično spojuje do svazku o původní podstatě našich zubatých kamarádů. Nelituji, vše rychle odsýpá - nakonec se vše skvěle propojí, postavy jsou úžasně čestné, opravdový boj dobra se zlem. Časté změny úhlu pohledu, články a roztodivné zprávy mi vůbec nevadily, ba naopak - jednalo se o takové "pole" , na němž rostly mé nejrůznější spekulace, což jsem si à propos taky moc užila. :))
Jasný plný počet hvězdiček :F
Kniha je psaná ve stylu deníků a dopisů, což byla další věc, které jsem se bála, protože tenhle styl mě většinou nebaví. O to víc jsem byla překvapená jak krásně se to četlo. Bylo to čtivé, napínavé a postavy dokázaly veškeré své momenty, události a pocity popsat dokonale. Bylo tam ale několik pasáží, které byly pro příběh dejme tomu nezbytné, ale mě přišly až příliš detailné a zdlouhavé.
(SPOILER) Moje srdcovka.. i když filmová verze s Gary Oldmanem má konec více procítěný a zajímavý.
Knížka je delší, četla jsem ji po večerech po pár kapitolách. Trochu se stydím, že až teď. Začátek byl naprosto skvělý, atmosféra byla nepopsatelná a děsivá!! Drákula se neobjevoval často, takže jsem se na jeho příchod vždycky moc těšila (a zároveň netěšila:D). Později přibývá postav, je důležité číst pozorně všechny části (i ty, které se zdají být zbytečné), protože ve finále do sebe všechno zapadá. Postavy jsem si hrozně oblíbila, všechno jsem prožívala s nimi. Složitější jazyk mi nevadil, naopak naprosto seděl do atmosféry a dělal všechno takové magičtější. Je to prostě hororová klasika, kterou by si měl přečíst každý.
Mini spoiler:
Od konce jsem čekala mnohem víc, nějakou větší "jízdu".
Samosebou, tak jako nejspíš každý, i já znám spoustu pozdějších zpracování Drákuly a ozvěny jeho literární postavy z mnoha zdrojů. O to víc mě tento klasický román příjemně překvapil. Především upír je tu vylíčen velmi uvěřitelně. Na děsivosti mu přidávají prvky jako vjemy zápachu či zrůdnost zjevu, na mystičnosti fakt, že reaguje a chová se jinak než lidé. Tohle často bývá v různých zpracováních opomíjené, proto se mi obzvláště líbilo, jak pečlivě je tu vykreslené pozoruhodné chování a myšlení této figury. Líbila se mi atmosféra celé knihy. Hlavní hrdinové jsou sympatičtí, Mína je chytrá a odvážná, takových postav není nikdy dost. Co se týká stylu - kdyby gentlemani z poloviny 19. století mluvili a vyjadřovali se moderně, spíš by mě to rušilo. Záplava emocí, které si lidé vzájemně vyjadřovali, a s nimiž situace prožívali, mi nevadila. Naopak, může být pro dnešního čtenáře paradoxně osvěžující. Ostatně, kdy naposledy mě kniha vedla ke skutečnému zamyšlení nad pojmy "zblednout hrůzou" nebo "pocit absolutního štěstí"? Působilo to opravdově.
Pár postřehů: 1) Román nepostrádá sem tam jiskru suchého britského humoru, až jsem se zasmála nahlas, což četbu velmi osvěží. 2) Van Helsing pendloval na trase Londýn-Amsterdam s takovou svižností, že by se mu o tom dnes mohlo jen zdát. 3) Pokud si člověk dá záležet, ani honba za upírem mu nemůže zabránit, aby se nezapomínal dobře a pravidelně stravovat.
Na závěr citát: "Nikdy se nebojme přemýšlet."
Knihu hodnotím průměrně. Četla se mi dosti těžce, což ale připisuji na vrub jen sama sobě. Celkově jsem ale od příběhu čekala více. Závěr byl ovšem strhující!
“There are mysteries which men can only guess at, which age by age they may solve only in part.“
Další doplnění seznamu věcí, které jsem už měl znát dávno. Příběh se mi líbil, měl pěknou atmosféru a dovedu si představit, že v době vydání to mohlo být opravdu něco nevídaného a dechberoucího. Co mi ale vadilo bylo to, že všichni páni byli stoprocentní gentlemani, samý pevný charakter a ztělesnění odvahy a sebeobětování a paní Harkerová žena nad ženy. To všechno by vůbec nevadilo, ale škoda, že tam v té partě nebyl nikdo neutrální nebo prospěchářský, prostě cokoli, co by vyvážilo ty gentlemany ryzích ctností, kteří se navzájem pouštěli do dveří a zároveň se distingovaně dohadovali, kdo první a raději obětuje svůj život za dámu v nesnázích. Pak by to mělo ještě zajímavější náboj.
Tak mne tuhle při úklidu v mé knihovně napadlo, zda nejsem poslední, kdo tuto knihu bude v naší rodině číst. Manželka tento druh literatury příliš nepreferuje, děti to sice přečetly, ale už čtou trochu jiné věci a vnoučata? Ta už čtou úplně něco jiného, tohle označují jako dědův čtenářský pravěk, sice to přečetly ale jejich výraz při hodnocení bych snad ani komentovat nemusel. Pro mne to ale své kouzlo má. takže to v naší knihovně nechám.
Nejsem příznivcem upírů a jiných těchto bytostí. Nicméně Dracula je odjakživa považován za legendu. Dlouho jsem se rozhodovala, jestli si to někdy přečtu.. A jsem velmi zklamaná. Kniha o Draculovi, kde v podstatě Dracula nevystupuje, pár zmínek, ale jinak se nedozvíte žádný jeho život, nic.. Takže za mě rozhodně nudné čtení...
Nesmrtelná klasika, která zaujme i po více než 100 letech. Velmi napínavý, zábavný příběh, postavy, kterým fandíte, temná atmosféra.
Tak jsem po letech nevydržel a znovu jsem si přečetl tuto mimořádně zajímavou knihu. Tedy, nevydržel Spíše jsem pocítil potřebu ověřit si, zda si ji pamatuji správně. Když se člověk pohybuje ve světě současné popkultury a potkává upíry doslova všude, časem na ně začne být alergický. Dokonce i iniciační knihou, ač ji četl a ví, že se mu líbila, začne tak trochu opovrhovat. To byla ovšem chyba.
Je to kniha která nejen že má zajímavý příběh, ale naplňuje, po mém nekvalifikovaném soudu, i požadavky kladené na vysokou literaturu, má formální kvality. A to, připusťte, není pro žánr zcela typické. Kniha je psaná způsobem nikoliv ojedinělým, ale ne zcela běžným formou zápisků. Pročítáme se hromadou deníkových zápisů, telegramů, sem tam novinovým článkem, či krátkou zprávou. Tím se střídá fokalizace mezi několik postav. S tím obecně bývá problém i u velice dobrých vypravěčů, nejsou zcela schopni formu textu přetvořit tak, aby působila odlišně od jiného zápisu. A to, kupodivu, Stoker dokázal velice dobře. I bez nadpisů dovedete rozpoznat zápisy a promluvy doktora van Helsinga od Sewardových, Harkerových, či Mininých. Van Helsing neustále operuje s koncovkou ti, v čemž je zcela ojedinělý, Mina text romantizuje, Sewardův je poněkud strukturovanější, obsahuje úvahové části, Harker působí jako hlavní vypravěč, jeho styl je nejprostší. Pravda, rozdíly mezi zápisy Miny a Lucy prakticky neexitují, ale to je patrně tím, že jsou si postavy neobyčejně podobné. Pravdou je, že ač vychvaluji formální rozdíly mezi postavami, charakterové rozdíly prakticky postřehnout nejde. Všichni muži jsou stejní romantičtí hrdinové bez bázně a hany, milující, milovaní a milováníhodní, ženy jsou zase jakousi ozvěnou Pénelopé, věrné, milující, velice mazané, ale v této knize až přehnaně romantické. V tomto ohledu je kniha přeci jenom trošičku obtížná. Časem se to maličko ohraje no.
Na straně druhé jsem si ale skupinu hlavních hrdinů celkem oblíbil, je neskutečně vtipná. Takže právník (vlastně ještě takřka koncipient), ředitel psychiatrické léčebny, prof. MUDr. LITDr. van Helsing atd., jeden lord, patrně nedělající nic, jakýsi polokovobj z Ameriky a jedná/dvě věrné manželky. To jsme dostali proti mocnému upířímu hraběti Dráculovi. Co je vtipné, za celý ten krutý souboj s vampýrem o prohnanosti stovek let, zemřou sotva dva členové této hrdinné družiny. No, ale to je jedno.
K tomu vtipu Ona celá ta kniha vypadá jako vtip. Považte, profesor van Helsing, který proslul svou prací v, de facto, neurologii a který poskytuje transfúze, je povolán do Anglie a první co jej v jeho neuzavřené mysli napadne je upír. Moderna a pokrok a najednou upír. Bez zaváhání. I v tomto ohledu je text vlastně dost komický. A toho komického je v tom víc. Fantastické promíchání komedie, až frašky s hororem, brutálním gotickým románem a dramatičností fascinujících rozměrů.
Měl-li bych vyzdvihnout některé další přednosti knihy, zmínil bych obzvláště dvě věci. Jednak úvod celé knihy odehrávající se v Maďarsku. Kulturní přenos se tu podle mě Stokerovi podařil skvěle a už z toho důvodu první kapitoly ukrývají jisté napětí, nejistotu. Že Stoker dobře věděl co píše lze poznat už z toho, že většina Slováků v knize hraje úlohu zápornou. Druhá mimořádně zajímavá věc se odehrává v Sewardových kapitolách. Sice drahý náš zoofág, šílenec, který se snaží pozřít co nejvíce životů najednou, aby jimi došel nesmrtelnosti. Stísněnost léčebny a nechutnost celé této scenérie je opět více než fascinující. A zajímavá. O to zajímavější, když si prohlédnete fantastické Štormovy ilustrace.
Kniha má snad jen jednu zásadnější vadu. Je asi opravdu moc dlouhá. Je smutným faktem, že po čase atmosféra knihy poněkud vyčpěla. Posledních sedmdesát stran už si ani nelze moc užít. A je to škoda, protože jinak kniha obsahuje mimořádné scény, které jsou neskutečně atmosferické a tísnivé. Vzpomeňme na kapitána lodi, které se přivázal ke kormidlu
Jo a proč vůbec tenhle můj text čtěte? Přečtěte si raději Upíří křest krví aneb Kletba nepominula, od Aleny Dvořákové.
Klasika. Dobre sa to čítalo, objavilo sa dosť znepokojivých scén aj pocity strachu a som rád, že vydavateľstvo Europa vydalo tento skvost v kompletnej neskrátenej podobe. Oproti tomu starému prekladu je to úplne iný zážitok. Toto je povinná jazda pre všetkých fanúšikov dobrých kníh a klasických príbehov. Upírske horory sú jeden z mála typov hororov, ktoré čítam a bavia ma.
"Z doby kamenné "
Tajemný příběh o upírovi, krvechtivém tvoru,o kterém koluje spousta legend. Ty si jela ověřit skupina mladých lidí přímo na místo činu. Jak kdo skončil?
Povinná četba snad každého, kdo se o upíry zajímá. Upířích příběhů je dnes v knihách i filmech až až, knihu B. Stokera však považuju za absolutní základ. Je totiž první z autorů, který se o upírovi zmiňuje. Byť byla kniha napsána na konci 19.století, což je na stylistice znát, příběh knihy nemá chybu a je absolutně skvěle postavený. Chytlavé čtení. Navíc neobvyklá je i forma deníků a dopisů.
První jsem viděla film z roku 1992 se skvělým Gary Oldmanem coby Drákulou v hlavní roli, nechala jsem se poněkud navnadit na lovestory s ním a slečnou Minou, v knize však o tom není ani zmínka. Drákula je v knižní předloze vylíčen víc jako krvelačná bestie bez jakékoli známky citu. Možná jsem ještě čekala, že se při čtení knihy budu opravdu bát a děsit, tento moment však, k mému zklamání, však nepřišel ani jednou. I tak ale jedinečná kniha, která stojí za přečtení!
Pokud se nepletu, tohle je první literární zpracování příběhu o slavném upírovi. A proto jsem si to chtěla přečíst. Upíři jsou dnes v řadě fantasy, v některých zejména YA dokonce hlavní postavy. Bylo natočeno mnoho filmů o upírech i Drákulovi. Když jsem odkládala knížku, prozpěvovala jsem si popěvek z muzikálu :„Buď navždy proklet, Drákulo.“ O Drákulovi a upírech píše a točí filmy kde kdo. Jenže Stoker byl první, kdo o Drakulovi psal, tedy spíš první kdo nezapadl a je všeobecně známý dodnes. Proto stojí za přečtení.
Čas. který uplynul od jeho napsání, je na příběhu trochu znát, ale požitek to nijak nezmenšuje.
Štítky knihy
upíři láska tajemno zfilmováno Drákula anglická literatura muzikály tajemství horory romantika gotické romány viktoriánská fantastikaAutorovy další knížky
| 2018 |  Dracula |
| 2009 |  Drakulův host a jiné povídky |
| 2008 |  Hadí zámek |
| 1995 | Drákulův host |
| 2021 | Dracula (komiks) |
Kdo nečetl tuto knihu, jako by snad ani nebyl :). Vynikající záležitost!