Dracula
Bram Stoker
Dracula je nepochybne jednou z "ikonografických" postáv popkultúry 20. storočia. O jeho nesmiernej obľube svedčí neuveriteľne vysoký počet nových reedícií na celom svete, ale aj neustály záujem filmárov, divadelníkov, či autorov grafických noviel, ktorý neutícha ani viac ako sto rokov od "narodenia" tejto svojráznej literárnej postavy. Írsky spisovateľ a dramatik Bram Stoker napísal svoj najslávnejší príbeh v roku 1897 v duchu tzv. "gotického románu". Čitatelia na celom svete našli v Stokerovom diele všetko to, čo sa od poriadnych príbehov očakávalo: nadprirodzeného hrdinu – upíra, "stredoveké rekvizity" tajuplného hradu, poriadnu dávku strašidelnosti; a na druhej strane aj romantický príbeh o odvekom súboji dobra so zlom, ktoré sa v tejto knihe zdá takmer neporaziteľné. Tento zdanlivo jednorozmerný príbeh sa dá čítať viacerými spôsobmi – nie je to iba strašidelno-dobrodružná story s typickými rekvizitami fin de siècle, ale aj romantický, milostný príbeh o nenaplnenosti, šifrovaná psychoanalytická hádanka a v neposlednom rade skvelá mystifikácia.... celý text
Přidat komentář
Upíři se vynořili z temnot a hlubin věků a stali se ztělesněním zla.
Tím nejznámějším poutníkem mezi světlem a tmou je Dracula, hrdina románu irského spisovatele, novináře a divadelního kritika Brama Stokera.
Jméno mu díky fantazii spisovatele propůjčil nemilosrdně krutý rumunský kníže Vlad III. Dracula, řečený též Napichovač – bojovník proti nadvládě Osmanské říše. Pro Rumuny byl národním hrdinou, pro Turky ,,kníže narážeč“, pro zbytek světa se stal Draculou – upírem legendou, která se vryla do historie.
Prvky hororu dávno odvál čas a zbylo klasické dílo plné fantazie, idealismu, detailních popisů krajin, dobrodružství a … vampyrismu. Místy napínavé, místy zajímavé, místy nudné.
Zajímavost: Největší raně středověké kosterní pohřebiště s množstvím protivampyrických zásahů ve střední Evropě bylo odhaleno v Čelákovicích u Prahy….
A pak že Transylvánie… )
P.S: Ne vždy je vše tak, jak se jeví a já jsem obohacena o několik upírských zajímavostí. Děkuji vám, pane Stokere za Draculu i za Vlada III. A děkuji za všechny čtenáře světa. Amen…
Dílo se mi velmi líbilo. Příběh se celou dobu odvíjel, nikde nevázl a byl velmi působivý. Určitě doporučuji.
Skvěle podaný příběh netradičním způsobem, který jsem v jiné knize nezaznamenal. Už jen proto doporučuji si knihu přečíst, jakým způsobem je román postaven.
A přijít s hrabětem Draculou z Transylvánie před více než 100 lety? Skvělý počin a výborný základ pro všechny horory a fantasy příběhy. Bram Stoker touto knihou svým způsobem stanovil "pravidla" pro celou budoucí upírskou tematiku, za což mu děkuji, protože téma knih s upíry mám rád.
Samotná kniha má pár slabších chvilek, kde jsou možná až rozvláčným způsobem popsány nálady a emoce v denících dívek, ale na druhou stranu to k netradiční kompozici románu patří.
Za mě si kniha rozhodně zaslouží hodnocení 85 %, což odpovídá průměrnému čtenářskému hodnocení.
Konečně jsem se dostal k této absolutní knižní klasice a jde o výborné dílo. Jelikož je psáno formou deníku několika postav, trvalo mi chvíli, než jsem se zorientoval v tom kdo je kdo, ale pak už vše dávalo smysl. Úvod na zámku v Transylvánii je jednoznačně za pět hvězdiček. Prostřední část, když se děj přesune do Londýna mě zklamala, protože jsem si myslel, že celý děj knihy se bude odehrávat v Rumunsku. Než se děj prostřední části rozjede dle mého soudu trochu trvalo, protože na řadu přišly zápisky nových postav no a závěr a konečný hon na Draculu už opět neměl chybu. Velkým a nečekaným plusem byla postava Van Helsinga. Nevěděl jsem, že tato ikonická postava zde bude vystupovat. Knize dávám 80%.
Draculův příběh mezi současnými horory neobstojí.
Ale tím jej nechci zatratit.
Jedná se o klasiku, bez které by nevznikla mnohá další díla. Stoker uvedl na scénu monstrum, které můžeme směle považovat za největšího démona všech dob.
Přesto se mu v románu věnuje pramálo.
Skupina přátel nám je popisována daleko věrohodněji a víme o nich takřka všechno. V tomto bodě spatřuji největší zápor románu. Střet se zlem je málo protkaný emocemi se samotným Draculou.
Nicméně jisté pasáže sehrávají zásadní roli a nezbývá nic jiného, než Stokera za jeho román pochválit.
Ale horor, jak ho známe dnes, Draculovi spíše ubližuje a zařazuje jej spíše mezi dobrodružnou literaturu.
Ale co ční nad vším? Scenérie Draculova panství. Tam najdeme základ veškerého tajemna, které lze stvořit...
Pred 35 rokmi som ako chlapec čítal skrátené vydanie (Tatran, 1969, chýba v zozname vydaní na tomto serveri). Bolo ilustrované temnými fotografiami z filmu Nosferatu a treba povedať, že pred spánkom som najprv vždy so strachom pozrel pod posteľ. Detská fantázia, ale aj majstrovský štýl urobili z knihy nezabudnuteľné dielo.
Po tomto dlhom čase som knihu prečítal znova, v neskrátenej, pôvodnej podobe. Kniha je stále pútavá, ale zbytočne dlhá. Kľudne by šla skrátiť o tretinu, spád by sa zrýchlil, dramatickosť vzrástla. Nehodnotím teraz strašideľnosť: rozdiel vo veku a znalosť deja robia svoje. Ale v knihe je veľa nudných, naivných (dierky v tepne, ktoré samé prestanú krvácať; transfúzie bez ohľadu na krvné skupiny - toto bolo objavené až po napísaní knihy) a nelogických pasáží (napr. Lucy prejde cez hermeticky uzavretý olovený sarkofág, no cez dvere už nedokáže, alebo gróf na lodi smerom do Anglicka odkrví celú posádku, no smerom späť do Varny v pohode prečká 3 týždne o hlade, a pod.). Záver: kniha je výborná, ale čítajte ju v mladom veku, pod paplónom s baterkou.
Ako pozitívum hodnotím tiež poznatok, ako slušne, ohľaduplne a ochotne sa ľudia k sebe pred 100 rokmi správali a ako veľa vedelo urobiť, keď bol niekto príslušníkom šľachty. Keďže bola kniha v tom čase aj písaná, beriem to ako dobovú sondu, nie fikciu.
Dvě ranky na krku, "průvan" v tepně. To vstává, když sešeří se, pan hrabě. Červenočerný plášť na sobě, vysoce zdvižené, zdobné límce, ze slonoviny líce. Vybroušené špičáky, lesknoucí se jako alabastr, pod kůži vklouznou hladce. Rajskou smetánkou, napájí se sladce.
Bram Stoker to napísal z pohľadu viacerých postáv, čo nám ponúka viacero perspektív. Čítala som ju už ako dieťa a neskôr párkrát zas :)
Drákula je zkrátka klasika, kterou by si žádný milovník hororů neměl nechat ujít. Jedná se o esenci upírské tématiky aneb co na ty nemrtvé potvory platí. Vše je navíc psáno zajímavou formou zápisů z deníků, dopisů a výstřižků z novin. Ačkoli se může zdát, že je první polovina knihy napínavější a více akční, dostáváme se postupně skrze rozuzlení základních nejasností až k detektivnímu příběhu. Snad jediný mínusový bod dávám místy přehnané citové vypjatosti a opakovatelnosti i přestože chápu, že to co se nám může dnes jevit přehnané, bylo na svou dobu běžným způsobem psaní.
Klasický, dnes již značně fousatý příběh, jehož děj je vyprávěn formou deníkových zápisků. Prim však hrají dialogy hlavních postav, které na dnešního čtenáře musí působit nepřirozeně ploše a přespříliš šlechetně. Celkově vzato však i po více než sto letech stále velice dobře čtivé dílo.
Na stupnici od 1 do 10, kdy 1 je Pýcha a předsudek od Jane Austenové a 10 Noční klub od Jiřího Kulhánka, by si Drakula co do stylu a dynamiky vyprávění vysloužil 2 body.
Tato mě zaujala hlavně popisem krajiny, což autor umí opravdu bravurně. Hororová stránka knihy je obstojná a i když se v dnešní době najdou i lepší horory tak vás tato kniha dokáže trochu postrašit.
Opravdu nevím proč jsem čtení této knížky pořád oddalovala. Líbilo se mi styl psaní ve formě dopisů a deníků, mělo to svoje kouzlo. Sice někdy mi přišli reakce Dr. Van Helsinga, ohledně vyjadřování citů vděku a ujišťování, že vše bude dobré, až moc přehnané, ale to je jen malinká drobnost v tak dobrém příběhu.
Dracula je zajisté hororová klasika, kterou by si měl přečíst každý! Odhodlám se říci, že román má i detektivní prvky zvlášť ke konci. Co obdivuji je to jak Bram Stoker vedl příběh o Draculovi vlastně (až na nějaké momenty) bez Draculy a i přesto čtenář má pocit, že hrabě dýchá na každém rohu. Postavy jsou také úžasné zvlášť Dr. Van Helsing, který mě svými proslovy a činy doslova fascinoval. Navíc první půlka knihy je vedená tíživou a tajemnou atmosférou ze které budete mít husí kůži... je tedy škoda, že druhá půlka knihy už měla těch strašidelných prvků málo a to co mě nejspíš nejvíce vadilo bylo postupem času neustále kecy o bohu. To bylo snad nejhorší, ale i přesto těch pár negativ nestačí na to, abych tomuto skvostnému dílu ubral byť jen jednu hvězdičku. Doporučuji!
Řekla bych, že ten kdo si nepřečetl tuto knihu, jakoby nežil. Je to naprostá klasika, kterou každý musí znát
Tuto knihu jsem četla 2x, jednou v angličtině, určitě si ji přečtu znovu. I když byla natočena spousta filmových verzí, knize se to nikdy nevyrovná.
Hodnoceno s ohledem na to, kdy byla kniha napsána. Tomu také odpovídá styl psaní, který se dnes už může jevit zastarale. Jinak samozřejmě neopomenutelná klasika. Kdo by neznal hraběte Drákulu...
Naprostá klasika mezi horory, existuje vůbec někdo, kdo nezná legendu o hraběti z Transylvánie? Nádherně vylíčená příroda Rumunska, ponurá a děsivá atmosféra hradu v Karpatech, kdy děs a zoufalství se přenášejí do Londýna. Tato kniha je velký fenomén
Trochu starosvětské, jak to koneckonců odpovídá datu vzniku, takže se dnešnímu čtenáři může zdát, že je to málo akční, zato se tam přespříliš šťourají klacíkem v pocitech hrdinů. Ale není to na škodu a k tomu anglickému 19. století to prostě patří. Zvláštní náboj tomu dodává i forma - deníkových zápisů, dopisů. A o čem že to vlastně je sem asi psát nemusím. Špičaté zuby, dubové kolíky, vlci, česnek, všechno tam je. ;-) Za mě super čtení, které by si měli mladí číst dřív než všechny stmívání a zatmění.
Dracula....ach! Po tolika filmovych, serialovych a divadelnich zpracovanich si konecne precist original! Je to zazitek.
Nicmene se musim dostat k jednomu tematu. Setkavam se s nazory, ze je kniha "divna", dej je nezazivny, jazyk je nesrozumitelny, vlastne to vubec neni desivy atd atd... lidi, no tak ???? Draculu napsal Bram Stoker v 19.stoleti! Samozrejme ze takova kniha bude pro cloveka dnesni doby nesrozumitelna (pokud tedy literaturu 19.stoleti nectete pravidelne a uz se v tematu dokazete orientovat). Dracula, jako jeden z mala titulu, polozil zaklady pro moderni horor. At uz psany, nebo filmovy. Z jeho tematu cerpaji svou inspiraci tvurci dodnes a jeste dlouho cerpat budou. Jasne, pokud jste zmlsani Draculou s Garym Oldmanem, nemuzete cekat ze originalni kniha vas srazi do kolen. Ale zkuste se na Draculu divat ocima cloveka v 19.stoleti, a treba na chvilicku zazijete to, co jste citili jako deti, kdyz jste poprve cetli Harryho Pottera ????
Štítky knihy
upíři tajemno zfilmováno Drákula anglická literatura tajemství horory romantika gotické romány viktoriánská fantastika
Autorovy další knížky
2018 | Dracula |
2009 | Drakulův host a jiné povídky |
2008 | Hadí zámek |
1995 | Drákulův host |
2021 | Dracula (komiks) |
Ze začátku knihy, kdy Jonathan Harker popisuje ve svém deníku průběh svého pobytu na zámku hraběte Draculy, jsem byla nadšená. Další kapitoly už nebyly tolik pohlcující a od závěru jsem očekávala větší napětí a akci. Musíme ale brát v potaz, kdy byla kniha napsána.
Příběh má určité kouzlo. Na čtenáře dýchne atmosféra staré doby, což mám u knih moc ráda. Nezbývá mi tedy nic jiného než dát pět hvězdiček.