Dracula
Bram Stoker
https://www.databazeknih.cz/img/books/80_/80692/mid_dracula-qat-80692.png
4
3534
3534
Dracula je nepochybne jednou z "ikonografických" postáv popkultúry 20. storočia. O jeho nesmiernej obľube svedčí neuveriteľne vysoký počet nových reedícií na celom svete, ale aj neustály záujem filmárov, divadelníkov, či autorov grafických noviel, ktorý neutícha ani viac ako sto rokov od "narodenia" tejto svojráznej literárnej postavy. Írsky spisovateľ a dramatik Bram Stoker napísal svoj najslávnejší príbeh v roku 1897 v duchu tzv. "gotického románu". Čitatelia na celom svete našli v Stokerovom diele všetko to, čo sa od poriadnych príbehov očakávalo: nadprirodzeného hrdinu – upíra, "stredoveké rekvizity" tajuplného hradu, poriadnu dávku strašidelnosti; a na druhej strane aj romantický príbeh o odvekom súboji dobra so zlom, ktoré sa v tejto knihe zdá takmer neporaziteľné. Tento zdanlivo jednorozmerný príbeh sa dá čítať viacerými spôsobmi – nie je to iba strašidelno-dobrodružná story s typickými rekvizitami fin de siècle, ale aj romantický, milostný príbeh o nenaplnenosti, šifrovaná psychoanalytická hádanka a v neposlednom rade skvelá mystifikácia.... celý text
Přidat komentář
S touhle knížkou jsem si doplnila velký restík. Je to nutnost každého, kdo si sem tam přečte něco o upírech. Ač mě to bavilo, tak vždy dám přednost Kingovu Salem's Lot/Prokletí Salemu.
Je pravda, že tato kniha patří mezi světové knižní klasiky, ale styl jakým je psána mi moc nevyhovoval. Styl psaní zdržoval od samotného příběhu.
Naprosto chápu, že tato kniha je tak slavná a zaslouží si být, jenomže já nevím co to se mnou je, ale prostě se mi to moc dobře nečetlo, nebylo to špatné a jsem ráda že jsem si tuhle klasiku přečetla. ale to je tak všechno.
(SPOILER) Tuto knihu jsem četla poprvé někdy ve druháku a tehdy mi připadala prostě skvělá. S radostí můžu říct, že za mnoho let, co od té doby uplynulo, se můj názor nezměnil, a teď ještě k tomu dokážu lépe pojmenovat, co mě na ní tak baví: je to o upírech a vlkodlacích a chodící mlze (tedy samé super věci), ale zároveň to ve své formě zůstává krásně odtažité, věcné a tlumené. Sekvence příjezdu hraběte do Anglie, vyprávěná skrz kombinaci výpovědi očitých svědků, novinových článků a deníku kapitána lodi Demeter je absolutní skvost a jedna z nejlepších věcí, co jsem vůbec kdy četla. Stoker to vypráví opisem, nic neříká napřímo, a je to nádherná ukázka toho, jak skvělé to může být, když autor nepodceňuje svého čtenáře a nechává ho použít rozum a představivost. Vůbec mě nenapadlo vidět v popisu hraběte a upírů skrytý antiseminismus, nicméně jsem našla článek, který se tomu věnuje, a teď jsem trochu v depresi, protože těch analogií s antisemitskou propagandou je tam hodně (lpění na zlatu, orlí nos, šíření moru jako krysa Evropou, vysávání života z nevinných prostých lidí). Jenomže zároveň například vím, že vzhled hraběte byl odvozen od Stokerova přítele Henryho Irvinga, který nebyl židovského původu. Osobně proto doufám, že Stoker spíš zneužíval stejného podvědomého strachu z neznáma a z nemocí, kterého potom využívali i náckové, když jimi cíleně manipulovali s cílem podnítit nenávist vůči židovskému obyvatelstvu, než že by vědomě chtěl budovat takovou paralelu. Nad otázkou sexismu/misogynie jsem musela taky delší dobu přemýšlet a pořád zcela nevím, co si o tom myslet. Je pravda, že knížka odsuzuje ženskou sexualitu jako něco zcela nestoudného a hodného potrestání a že nechává své mužské postavy o Míně mluvit jako o "slabé ženě", ale zároveň mi vždycky přišlo, že Stoker (nikoli ústy svých postav, ale jako on sám, autor) ji bere za rovnocennou partnerku, nepřistupuje k ní jako k dámě v nesnázích, ale stejně jako k ostatním. Stejně jako ostatní členové jejich bojůvky má vlastnosti potřebné k poražení zla a například rozum a logiku používá nejčastěji ze všech postav, i víc než Van Helsing. I tady bych proto ráda věřila, že se autor vědomě nesnažil vytvářet text hostilní k ženám, protože celkový pocit, který z knížky ve vztahu k ženským postavám mám, je na míle lepší než mnoho dalších knih, které jsem četla a které byly napsány desítky let po Draculovi.
Vůbec první přečtený horor, mrazivá srdcovka, ke které jsem se několikrát vrátila, a taky prapočátek mé vášnivé záliby v upírské tematice. Kvanta filmových a jiných, různě vydařených zpracování nemohou změnit to, jak velký význam má pro mou čtenářskou dušičku dílo pana Stokera. Nebýt krvelačného hraběte, nebyla by teď dobrá třetina mojí milované knihovny zaplněna jeho více či méně vzdálenými příbuznými, k jejichž zrození jistojistě inspiroval. A to by byla sakra škoda. I když… Je fakt, že Třpytky Cullena z jisté sluníčkové ságy by až taková škoda nebyla.
Mám hodně rád atmosféru této knihy, atmosféru devatenáctého století. Celý příběh je takový, neuspěchaný, poklidně vyprávěný, a vy máte čas si vychutnat pomalu narůstající znepokojení, strach a hrůzu. Tady se na vás nesnese smršť informací a akčního vyprávění jako v naší době. Tady se píší deníky, posílají telegramy, cestuje se týdny lodí a vlakem. A když na to vše přistoupíte a alespoň na chvíli vystoupíte ze zběsile pádícího času naší doby, kniha se vám odmění. Scény z hradu v Transylvánii, z lodi, i z ústavu pro choromyslné se vám dostanou pod kůži.
A samozřejmě, ještě i dnes, když se touláte po opuštěných rumunských horách, můžete si trochu atmosféry, klidu i jiného plynutí času té doby zažít. Ještě tam pár takových míst je.
Naprostá klasika,ke které se vždy rád budu vracet.
Možné spoilery.
Ačkoliv upírské tématice ani hororům neholduju a Drákulu jsem znala jenom z muzikálu (který je tématem této knihy inspirovaný jenom hodně volně), rozhodla jsem se doplnit si znalost této hororové klasiky v rámci letošní výzvy.
Začátek na Draculově hradě mě docela bavil, měl atmosféru. Pak začala být kniha bohužel čím dál rozvleklejší - nepatří k těm románům 19. a počátku 20. století (a takové opravdu existují), které se čtou samy i dneska. Moc napínavý mi děj nepřipadal, spíš svědčí o tom, co mohlo děsivě působit ve viktoriánské době na uvzdychané gentlemany podobné hlavním postavám a dámy myslící v první řadě na vdavky a "svého miláčka", slovy paní Harkerové. Závěr byl zklamáním, ale nikoliv nečekaným - když dvacet stran před koncem Dracula pořád ještě nebyl v dohledu, pochopila jsem, že se žádné grand finale a dechberoucí souboj s upírem asi konat nebude. V ději je také celou dobu příliš mnoho náhod a nelogických myšlenkových pochodů, jimiž postavy dospívají ke značně pochybným závěrům, bez nichž by se ovšem dál neposunuly.
Zajímavá je forma (v 19. století poměrně oblíbená) - pohledy různých postav ve formě deníkových záznamů, dopisů apod. Chválím i překladatele, který zachoval ducha doby a vystihl i individualitu projevu některých postav, která je zřejmě v originále - např. Van Helsing, starší než ostatní hrdinové, se vyjadřuje trochu jinak, ještě knižněji než oni. Rovněž se zde objevuje řada motivů, které přebírají autoři fantastiky dodnes, a možná si toho ani nejsou vědomi.
Jsem ráda, že jsem se dovzdělala tímto směrem, ale vracet se ke knize skoro určitě nebudu. Hvězda navíc za to, že jde o klasiku a jako takovou ji je třeba brát.
Jednoduse povinna klasika, ktera patri do kazde domaci knihovny. Povazuji knihu za ctivou a napinavou a to i presto, ze se jedna o relativne dlouhy pribeh, s vicero hlavnimi a vedlejsimi postavami, jejichz postaveni se navic meni. Samozrejme jazyk a forma v knize pouzita je poplatna sve dobe a tak nelze ocekavat roman a styl psani dnesni doby. Ja osobne ale klasicke knihy a pribehy ve sve knihovne potrebuju, protoze me nesmirne obohacuji, jak slovne, tak uhlem pohledu, nazory apod.
Kdo ma chut na trochu klasiky se vsim vsudy s detektivni a mirne mysteriozni a hororovou zapletkou tak s drakulou urcite neudela chybu.
Zcela jiste se chci jednou do Transylvanie podivat a to nejen na hrad hrabete Drakuly, ale hlavne na prirosu a na spousty mystickych, historickych a energetickych mist v teto lokalite.
Trocha filozofie na zaver - kniha by nas mohla primet zamyslet se nejen nad krveziznivymi kniznimi upiry, ale i nad tim, kdo to vlastne tak zvany upir muze byt a na tim, ze se pohybuji kolem nas a mohou okoli, lidem ci svetu tzv. Pit krev, aniz by ji museli pit do slova..
Nejsem sice milovníkem hororů, ale přiznávám, že příběh Drákuly mě oslovil. Vzhledem k tomu, že jsem nikdy před tím neviděla ani filmové zpracování, jsem nebyla s příběhem obeznámená, a tak jsem byla celou knihu napnuta jak to vlastně skončí, čemuž napomohla forma deníkových záznamů. U knihy jsem ale měla menší problém se čtením. Kniha se mi četla hůře a na začátku jsem se celkem často ztrácela v ději i postavách. Každopádně se přiznávám, že kniha mi nepřišla vůbec hororová. To bude asi ale tím, že upír pro mě není nic neznámého, a tak mě tam vlastně nic nepřekvapilo. Škoda toho. Věřím, že ale jinak by to bylo velmi zajímavé čtení. Knihu ale doporučuji přečíst, obzvlášť pokud příběh Drákuly vůbec neznáte.
Plně souhlasím s hroubek. Autor barvitě vylíčil panství hraběte , vytvořil mystickou , tajemnou atmosféru opravdu velmi dávno a dobře. Ostatní je na naši fantazií a představivosti.
Film s W. Rider a K. Reavesem jsem vyděl již dávno , též nebyl špatný.
Nestárnoucí klasika, které není co vytknout. Napínavé, do detailu propracované. Jen ten konec mě trochu zklamal, byl zbytečně unáhlený, čekala jsem, že bude Dracula přece jen klást větší odpor.
Před přečtením této knihy jsem znala Drákulův příběh pouze v jeho muzikálové verzi. Od přítele jsem znala parodii na Drákulu, kdy byl Jonathan Harker jeho pomocníkem, proto jsem stále čekala na zvrat v knize. Čím blíže jsem byla ke konci knihy, říkala jsem si, že už se musí něco stát. Kniha psaná většinou formou deníku byla velmi poutavá.
Kniha mě vtáhla do děje tak, že jsem někdy měla pocit, že vidím před očima to, co autor popisoval.
Co se mi má knize líbilo bylo to, že byly pasáže napsané jako deníky hlavních postav. Doktor Wan Helsing byla svérázná postava, která vzala od začátku svého působení v knize vedení dalších činů.
Moje úplně první setkání s upíry v dobách školní docházky. A od té doby mně tyto záhrobní bytosti provázejí do dospěláckých let a staly se i posedlostí. Od té doby jsem velkou milovnicí hororů, zombií, upírů a dalších "roztomilých" nemrtvých a podivných mátoh.........
Pokoušela jsem se číst tuto knihu několikrát až jsem to nakonec dala jako audio knihu. Můžu doporučit, dá to knize uplně jiný rozměr. Je to audio nezkrácená verze.
Trochu jsem se obával, jestli je kniha vzhledem ke svému stáří ještě pro mě. Horor je přeci jen značně fousatý, ale snad zaujme i dnešní čtenáře. Filmové zpracování známe vlastně všichni a tak jsem chtěl mít i porovnání s knihou. Je pravda, že některé pasáže jsou delší a nezáživné, ale příběh byl čtivý a stále mě bavil mě.
Vyprávění příběhu formou deníkových zápisku a telegramových vzkazů z pohledu několika aktérů, způsob mluvy archaický, gentlemanský a starý téměř jako hrabě sám, způsoby a společenské mravy času dávno minulých a hrdinství čistší, než český křišťál. Spolu s poctivou detektivní prací, kdy si hrdinové pomocí tehdejších výdobytků doby musí poradit s téměř všemocným nepřítelem, který staletí plánoval svůj návrat na „výsluní“, kdy jeden z mnoha jejich nepřátel je vzdálenost a čas, který potřebují informace k putování mezi postavami a hrají tak do karet hraběti. Mrazivá a tíživá atmosféra, kdy víte, že česnek, kříže, hostie ani největší modlitby možná nebudou dost proti absolutnímu zlu. Nejen tohle jsou základní ingredience, které z nesmrtelné klasiky dělají netradiční čtenářský zážitek. Jen škoda toho klidného a velmi komorního finále, které jakoby „postrádalo účast“ samotného Drákuly. Po takhle strastiplné cestě jsem přeci jen čekal větší katarzi. Všehovšudy však úchvatný počin.
Príbeh stojí a padá na tajomnej atmosfére, prostredí a Draculovi - jednej z najkultovejších hororových postáv v literatúre aj vo filme. Oceňujem denníkovú formu, ktorá mi vôbec neprekážala, ba práve naopak. Dracula je tak trochu Stokerov "one hit wonder" v literárnom slova zmysle, no to vôbec nevadí, Dracula sa vždy čítal, číta a bude čítať. Aj o 500 rokov. A to mu nikto nevezme.
P.S. Pozrel som si aj film z roku 1992 a bolo to katastrofické spracovanie, ktoré sa nechytalo na knihu, navyše tam bolo dosť zásadných odlišností oproti predlohe, ktoré perfektne zhovadili Stokerov odkaz - najmä čo sa charakterov postáv týka.
Štítky knihy
upíři láska tajemno zfilmováno Drákula anglická literatura muzikály tajemství horory romantika gotické romány viktoriánská fantastikaAutorovy další knížky
| 2018 |  Dracula |
| 2009 |  Drakulův host a jiné povídky |
| 2008 |  Hadí zámek |
| 1995 | Drákulův host |
| 2021 | Dracula (komiks) |
Knihu jsem četla když mi bylo patnáct a musím říct, že to byl pro mě horor. Dříve nebylo tolik informací co je dnes, byla jiná doba, co se dostalo do rukou, hned se z toho stala událost. Kniha putovala po kamarádech a pak jsme se tím příběhem strašili. No v každém případě upíří Drácula baví dodnes.