Drak má dvojí jazyk

09.10.2022

Promarněná příležitost.
To byla téměř po celou dobu čtení moje hlavní myšlenka.
A přitom by stačilo málo.
Vyrovnanější překlad.
Lepší předmluva.
Lepší medailonky.
Celkově lepší koncepce.
Takže vlastně ne až tak málo, ale není to zas tolik...
Třeba když už se neustále opakuje v knize, že autoři píšou cynghanedd (což je neustále vysvětlováno týž způsobem), možná by stálo za to aspoň v předmluvě jasně ukázat, jak takový cynghanedd vypadá.
Jenomže to by velšské básně musely být překládané z velštiny a ne z angličtiny!

Z šestnácti zastoupených autorů mě zaujali tři (Robert Minhinnick, Duncan Bush a především Gwyneth Lewis), ale i ti trpí místy těžkopádným překladem. Jako odrazový můstek do světa velšské poezie asi dobré. Na hlubší ponor je skokánek příliš malinký a příliš daleko od bazénu.

Z velšské špionáže
Gwyneth Lewis

V

Velština byla matčina, angličtina jeho.
Fetišistickou hrou učil ji znát tělo,
otec s dcerou dole pod schody:
"Dy benelin yw loket, dy wallt di yw vlasy,

brada yw dy en di, hlava yw dy ben."
Zapomínala, tak opakoval jen.
Zavřel jí dwrn a nazval ji pěstí,
ukázal na kůstky na zápěstí.

"Mamince ani muk, překvapíme ji.
Llygaid jsou oči, Gwefusau jsou rty."
Každé části těla dotkl se při jejich tajné hře,
rozechvěn, když slyšel ji anglicky šeptat je.

Když zjistila to matka, nebyla nadšena.
"Řekli jsme, do čtyř let bude jenom velština!"
Naslouchala nahoře, tváře zmatené.
Být tatínkova holčička, cožpak to je zlé?

(s. 49)