Drak na polní cestě
Jiří Hájíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/541632/bmid_drak-na-polni-ceste.jpg
4
422
422
Drama ze současného venkova, který čelí tlakům velkého byznysu. Kristýna, učitelka hudby, se po letech vrací z Prahy do Nového Lhotce. V pětatřiceti letech se pokouší narovnat vztahy s rodinou a na jihočeském venkově zapomenout na minulost. S Tomášem, ředitelem místního statku, se znají odjakživa a spojuje je snaha zachránit své osobní životy a také jedno chátrající stavení na návsi. Tomášovi je pětapadesát, dlouho žije sám a cítí, že stárne. S Kristýnou přichází naděje, ale postupně také neshody pramenící z odlišnosti života ve městě a na vesnici. A pak se ve Lhotci objeví černá auta. Vystupují z nich mladí muži v oblecích a kravatách, obcházejí chalupu po chalupě a nabízejí peníze za akcie statku. A Tomáš zjišťuje, že bude muset řešit mnohem složitější krizi než jen tu svou životní… Hájíčkův nový román se odehrává na současném venkově, kde po kolektivizaci v padesátých letech a majetkových restitucích v letech devadesátých probíhají nová dramata. Na zemědělské podniky se vrhají „draci“ velkého byznysu a život na vsi se opět proměňuje. Ovšem lidé zůstávají stejní.... celý text
Přidat komentář
Tak tohoto Hájíčka jsem si užila asi víc než ostatní. Tématika převzetí společnosti navzdory poctivé práci slušného vedení, v kombinaci s pohledem na život na venkově mi připadá hodně uvěřitelný.
Drak na polní cestě
Hájíčka mám ráda, tak jsem se pustila i do tohoto románu. Chvilku mi trvalo než jsem se začetla, vůbec jsem se nemohla začíst, ztrácela jsem se v postavách i v ději a na straně 95 jsem to zaklapla. Asi je chyba ve mně, těmto praktikám, o kterých se v knize píše, nerozumím. I přesto dávám 3 hvězdy ...
Obdivuju všechny, kteří se i dnes věnují poctivému zemědělství. A věřím, že “bolševik,, bude po zásluze potrestán za to, jak zpřetrhal ta pouta, na která se nelehce navazuje. Moji prarodiče zkoušeli svoji půdu udržet, ale jejich jediná dcera už neměla kde navázat…
Knihy Jiřího Hájíčka mám rád, tak jsem se pustil i do tohoto románu. Chvilku mě trvalo než jsem se začetl ,nějak jsem se nemohl s příběhem sblížit a ztrácel jsem se v postavách, ale od druhé půlky mě to chytlo ,a už jsem to dočetl naráz do konce. Celkově dobrá kniha a mohu ji doporučit.
Tentokrát musím ocenit, že se Hájíček vrátil na jihočeský venkov, kde je nejvíc doma, a dokázal ještě zaujmout novým příběhem. Není to nic převratně nového, z hlediska stylu dialogů a jazyka je to pořád stejný autor, ale popisy života zemědělského venkova a právních tahanic kolem statku jsou pro mě docela zajímavé a celý oblouk příběhu až překvapivě svěží a napínavý. Malinko mi neseděla jen schematická milostná zápletka, obligátní posedlost stárnutím u hlavního hrdiny a možná trochu rozpačitý závěr. Docela chápu, že ta venkovská nostalgie a konzervativnost může někomu vadit, nicméně byla by škoda nechat se tím odradit, když proti "Plachetnicím na vinětách" vznikl asi o parník lepší román. :-)
PS: Pochvalu zaslouží i grafická úprava knihy.
První kniha, kterou jsem přečetla od autora. Jsem nadšená a jdu shánět další díla. Tomáš žije na venkově, kde pracuje v místním statku. Má 55 let a prožívá zvláštní vztah s Kristýnou, která má 35, je to učitelka, a na vesnici se chtěla vrátit proto, aby urovnala vztahy s rodinou a začala nový život. Vypadá to, že Tomášovi se všechno sype pod rukama. Jak vztah, tak přichází obrovské problémy na statku, protože vesnici objíždí mladíci, kteří tlačí lidi do prodeje akcií statku. Úžasně popsané postavy, skvěle vykreslené pocity. Knížka, která nutí k zamyšlení. Nelehké mezilidské vztahy a očekávání. Líbí se mi, jak autor popisuje život na vesnici, jak vás knížka nutí zamyslet se nad životními hodnotami. Kristýna, která by od života chtěla něco úplně jiného než má a Tomáš, který by zase byl rád, kdyby jeho život plynul tak jako doposud. Jen s partnerkou, kterou bude mít u sebe.
Zajímavý příběh se zajímavou obálkou a ještě zajímavějším poselstvím. I když k němu bude určitě každý čtenář přistupovat jinak, dle své nátury, zkušeností a potřeb. Úplně přesně stejně jako v příběhu. Až mi kolikrát přeběhl mráz po zádech, jak autor trefně popsal náladu a atmosféru na vesnici. Největší břemeno děje táhne na zádech Tomáš, ředitel statku. Sem tam je i pohled Kristýny, jeho přítelkyně. I když oba jsou spíše metafora pro žití na vsi a ve městě. Pro porovnání toho, jak žít, když osud přijmete a pokoušíte se ho vylepšit anebo nepřijmete a snažíte si udělat osud svůj. Tomášovi jsem držela palce od začátku, ale někdy ani nekonečná víra nestačí. Těch pár úryvků z kroniky děj sympaticky doplnilo.
Hájíček je spisovatel venkova, má ho pod kůží, z každé stránky je cítit, že je zemědělec a velmi trefně se mu podařilo zachytit současnou realitu. Ten totální pocit marnosti boje s větrnými mlýny, zpřetrhání vazeb k půdě a (ne)potřebě nějakého kontinua, většina jen kouká na okamžitý zisk pro sebe.... Bylo mi Tomáše a Vlasty strašně líto, ze čtení na mě padala depka a doufala jsem v pozitivní obrat.
S novou knížkou Jiřího Hájíčka je to jako návrat do klidného jihočeského domova. Ale opak je pravdou. Autor nás nenechá se ani pořádně se rozkoukat. Okamžitě se ocitáme v jihočeské vsi, skončíme do života Tomáše, Kristýny a ostatních obyvatel malé vsi. A že to není život jednoduchý, je zřejmé hned od první strany.
Večer, sedím v Praze a už 3 hodiny se nemohu odtrhnout. Čí je to vlastně příběh? Venkova. Toho jaký známe ještě my, vlna narozených v osmdesátkách. A o který bojují někteří z nás. Ti nejodvážnější. Hájíček to prostě umí. Každé slovo, každá věta.
Moc hezky napsaná kniha ze současného venkova. Smutný příběh Tomáše a jeho snahy udržet venkov takový, aby vše fungovalo. Bohužel mnohdy je to neudržitelné.
(SPOILER) Skvělé, čtivé, trochu smutné. Tomáše mi bylo líto, život mu tak nějak proběhl, aniž by měl možnost ho naplnit. Zůstal v rodné vesnici, staral se o maminku, neoženil se, bojoval s developery, kteří vykupovali pozemky a chtěli zrušit statek a hospodářství. Peníze ale vládnou světem a byznys semele každého. Krásně napsané.
Ufff tohle byla zase síla. Jiří Hájíček prostě žádným svým románem nezklame. A i tady přichází s velmi propracovaným, psychologickým příběhem o lidech z malé vesničky, jejich problémech, starostech pracovních i osobních a taky o jednom velkém korporátu, jehož zaměstnanci a majitelé mají pocit, že prachy a vliv jim dávají neomezenou moc.
Musím říct, že občas se mi u čtení chtělo fakt brečet a jakási tíseň tu pořád nějak přetrvává. Jasně s dědictvím po předcích jsou starosti, zvlášť, když jde o nemovitosti, ale zbavit se bez mrknutí oka a s vidinou zisku, není zrovna košér což?
Jirka Hájíček sice přijde na trh s jednou knížkou, co pět let, ale to čekání se setsakra vyplatí. Sice vás emočně dost rozebere, ale...co už. Život není peříčko, tak proč tvrdit opak?
Hezké audio v podání Roberta Mikluše. Vlastně úplně jednoduchý příběh, u kterého si řeknete, že přece nemůže být ničím zajímavý. Hájíček ale umí vnést atmosféru zvláštního smutku a způsobit, že jdete s postavami a jejich ne/obyčejné příběhy prožíváte s nimi.
Co bych k tomu napsala? Zdánlivé obyčejný příběh z jedné jihočeské vesnice. Příběh o pozdní lásce, rodině, tradicích, soudržnosti.
Příběh, který je smutný , ale zároveň nezapomenutelný a autentický. Vážné téma, takový strašák této uspěchané doby, napsané s takovou lehkostí. Moc hezké dialogy.
A jediné co mě mrzí, že to nebylo delší. Možná to byl záměr. Vše důležité bylo řečeno.
"Naše koncepce je jiná. Co nejvíc vydělat a zplundrovat krajinu?"
Boj s větrnými mlýny a povinnost, která přetrvá i když už nic nezbývá. Skvělé popsán český venkov i všednost života v porovnání s lidskou snahou zachovat odkaz budovaný staletími. Je to jen půda....
"Půda bez humusu je mrtvola. Nerodí, neodbourává pesticidy a pak ji spláchnou deště a jsme na poušti, pane Lichovane. Ano, tam to dopracujeme."
Pan Hájíček dokáže skvěle vykreslit příběhy jižních Čech, které jsou tak pravdivé a reálné, což v tomto případě je tak bolestné a smutné. Doporučuji k přečtení, stejně jako ostatní jeho knihy pro poznání života a jeho stinných stránek nejen od nás z jihu..
Žiju ve velkoměstě, pocházím z vesnice. Proto dokážu cítit to, co pan Hájíček ve svých románech píše. I ten okamžik s březovou metlou, ten měl velkou sílu i výpověď. Jsem s ním na stejné vlně. Ten nerovný boj s mlhavým protivníkem, který má obrovskou finanční převahu, se dá vyhrát jenom stěží. Anebo se dá možná vyhrát s velkým srdcem! A ta mají hrdinové knihy Tomáš a Vlastík. Znovu a znovu se vrhají proti namířeným zbraním, i když je to stojí hodně sil. Stále věří ve spravedlnost, stále věří lásce k půdě po předcích. Konec dává naději, že to jednou vybojují. Ano, i na jiných frontách se tyto boje vedou. Záleží jen na odolnosti těch, kteří se zastrašování nepoddají. Děkuji za krásný, nový český román. Jo, a ta Kristina mi šla docela na nervy, je dobře, že to s ní tak dopadlo ;)
Nevím proč, ale Hájíčkovi jsem zatím nějak nepřišla na chuť. V audioverzi jsem poslouchala Selský baroko, které jsem ohodnotila na 3/5 hvězd a ani mé hodnocení Draka nebude jiné.
Příběh jako takový je celkem zajímavý a nevšední, jedná se totiž o střet venkovských obyvatel a bohatého investora, který chce postupně od jednotlivých lidí ve vesnici odkoupit akcie statku za velmi výhodných podmínek. Hlavní hrdina Tomáš, ředitel statku, s těmito pány ve velkých autech bojuje, snaží se získat obyvatele vesnice na svou stranu; do toho řeší své vlastní problémy - stárne (táhne mu na 56), žije sám a jeho křehký vztah s mladší Kristýnou je v troskách.
Kniha je označena jako drama ze současného českého venkova. No, já bych ji dramatem nenazvala. Byly tam momenty, které mě zasáhly, dokonce vyvolaly lehkou úzkost (smrt souseda, nebudu více prozrazovat), ale že bych při čtení cítila nějaká dramata, to asi ne. Ve finále to není špatná knížka, jen se zkrátka neřadím mezi Hájíčkovy skalní fanoušky - jeho tvorbu bych označila slovy “nenadchne, nezarmoutí (samozřejmě je to čistě jen můj pocit a vám všem, kteří jeho tvorbu adorujete, lehce závidím, jelikož já v ní to kouzlo nenašla).
Autorovy další knížky
| 2012 |  Rybí krev |
| 2005 |  Selský baroko |
| 2020 | Plachetnice na vinětách |
| 2016 | Dešťová hůl |
| 2015 | Zloději zelených koní |
Ústředním motivem je snaha společnosti Big Dragon ovládnout pololegálními a nemorálními praktikami zemědělské družstvo na malé jihočeské vsi. Odtud vychází (za mě) skvěle vymyšlený název knihy. Jiří Hájíček ale ve své tvorbě tradičně otevírá více témat, a především dokáže velmi dobře vystihnout problémy současného venkova, bez zromantizovaných pozlátek a umělých klišé pro městského intelektuála. V Draku na polní cestě je to otázka majetku (selských dvorů, polí atd.) dědícího se z generace na generaci, jak je to pro zdejší lidi důležité a jaké to může nadělat nenapravitelné škody v rodině, mezi sourozenci apod. Čtenář má možnost náhledu z různých pozic, protože kniha je plná postav – ukřivdění, spokojení, ze vsi odstěhovaní, ti, co by ves neopustili, marnotratníci, kteří stihli všechen majetek prošustrovat atd. Byť nejsem samozřejmě naivní, tak pro mě, člověka bydlícího celý život ve městě, je tohle nový, rozšiřující pohled na ves. Více takových reálných, venkovských románů!