Drak na polní cestě
Jiří Hájíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/550540/bmid_drak-na-polni-ceste.jpg
4
187
187
Tomášovi život nerozdal právě nejlepší karty: v pětapadesáti nemá manželku ani děti, takže pečuje o zestárlou matku a povyražení mu přináší leda běhání se psem a kamarádství s chlapcem ze sousedství. Když si začne románek s o dvacet let mladší učitelkou zpěvu, která z rodné vsi odešla do Prahy, jenže štěstí nenašla v hlavním městě ani doma, nikdo v jejich společnou budoucnost nevěří. Vlastně ani Kristýna, jelikož pořád myslí na svého bývalého a Tomášovo horování pro tradiční život na venkově ji nechává chladnou. Protagonistu románu však čekají daleko vážnější starosti, než je nefunkční partnerství. Na místní statek, jemuž zasvětil celý život, si totiž začne dělat zálusk podezřelá společnost, která má v názvu draka a za sebou takřka nevyčerpatelné finanční zdroje. Její bezskrupulózní jednání na samé hraně zákona rozeštve obyvatele obce, kteří mohou za své podíly náhle získat nehorázné sumy, a o spánek připraví i Tomáše, jenž spolu s kamarádem předsedou a najatou právničkou odráží jeden zákeřný útok za druhým. Jak dlouho však párek srdcařů z Nového Lhotce vydrží vzdorovat? A stojí záchrana statku v rozhádané vesnici vůbec za to? Román Jiřího Hájíčka zachycuje dramata současného českého venkova. Nejprve přestál kolektivizaci, pak vlnu polistopadových restitucí a nyní čelí tlakům korporátního byznysu.... celý text
Přidat komentář
jasně, že nový Hájíček mi nemohl uniknout. jenom je někdy obtížně získat na Slovensku knihu za českou cenu. dosti často se stává, že na prodejně je i dvakrát dražší. a úplně pravidelně dochází k tomu, že knihkupci na Slovensku knihu nemají v nabídce, ale umí ji objednat - to je potom cena knížky ještě drsnější. takže mi nezbývá než šmejdit po netu a srovnávat - a tak někdy, tedy téměř nikdy nečtu novinku ještě teplou z trouby:)
nevadí, dobrá kniha to zvládne a já už si na to zvykl.
co nám to tam ten Hájíček napsal?
situační zprávu o zpitomnělém davu, který si nevidí dál od nosu. a stačí mu dneska větší žvanec, i když zítra utře hubu.
můj dědeček by na to řekl, že kdo si neváží co má, nezaslouží si nic.
nějak nedovedu pochopit myšlení lidí, kteří bez váhání pustí rodinné stříbro za pár šupů. kór na vsi, kde jim to stříbro dává taky práci, peníze a možnost slušné existence. jak si nedovedou poskládat, že kdo několik generací hospodaří na vlastním, je nepochybně ve výhodě proti tomu, kdo jde náhodou kolem s rancem peněz a náhodou neví, co s nima.
takže jsem u knihy kroutil hlavou.
a vztah k dědictví - to je asi všude stejné. když jsme chtěli zachránit staré stavení a udělat v něm muzeum, vysmáli nás, dům zbořili a pozemek výhodně prodali. za rok už tam kdosi bydlel - kdosi, kdo nikoho ve vsi nezná, netuší nic o její historii, o vztazích, o místě, na kterém si postavil svou kadibudku ze sádrokartónů, polystyrénů a plastových oken. kdosi, kdo do svého hradu chodí jenom přespat, pracuje jinde a s nikým nepotřebuje nic mít.
a že se nakonec podařilo ten starý barák zachránit je v knížce tak trochu jako pohádka. asi proto, aby neměla úplně špatný konec.
protože to závěrečné poselství, že dobří lidé se všude najdou a že si najdou i cestu k sobě je hřejivé.
celkově to bylo fajn čtení na dva večery, akorát v jednom momentě jakoby to ztratilo dynamiku, jakoby se autor potřeboval nadechnout.
Skvěle napsáno, velmi dobře se čte. Kdyby byla kniha o pár stran delší, vůbec by mi to nevadilo. Ten závěr byl trochu uspěchaný, ale i přesto dávám plný počet hvězd a doporučuji přečíst.
Hájíček je můj oblíbený autor. Nepíše rychle a tak jsem asi s příliš velkým očekáváním sledovala, když už kniha vyjde. Je to čtivé, z mého oblíbeného venkova, ale nějak jsem chtěla víc. Proto nemůžu dát plný počet hvězd. Přesto je to fajn česká literatura, české prostředí, české povahy, prostě blízké čtení nám všem.
Dlouho očekávaná kniha od úspěšného jihočeského autora Jiřího Hájíčka s příběhem že současného jihočeského venkova. Tato určitě patří k těm nejlepším, a kdyby byla delší vůbec by to nevadilo. Opravdu krásné počtenicko.
K podzimnímu období patří pouštění draků a jeden takový Drak se nyní objevil i na knižních pultech. Drak na polní cestě J. Hájíčka je však zejména zdařilou reflexi současného vývoje na českém venkově, který již prošel v době minulého režimu mnoha zátěžovými zkouškami od kolektivizace až po divoká léta devadesátá. Titulní postavou románu je Tomáš, stárnoucí muž, který utekl z městské aglomerace do venkovského prostředí, kde má své kořeny. Svůj profesní život zasvětil práci na místním statku. Navazuje zde vztah s o mnoho mladší dívkou Kristýnou ,která vede místní pěvecký sbor. Pojí je nejen společné zájmy, ale i skrytá dynamika věkově nevyrovnaného vztahu. Kateřinu však život na venkově dostatečně nenaplňuje a touží po úniku do městského života. To poznamená i slibně se vyvíjející vzájemný vztah. Poklidnou atmosféru jihočeského městečka však jednoho dne naruší příjezd developerů, kteří se snaží pomoci své finanční základny a nekalých machinací získat majoritní podíl na statku a zcela ho transformovat. Autor zde na tomto příkladě velmi dobře ukázal na hrozby, kterým je současný venkov nucen čelit a zároveň vytvořil působivé literární memento o destruktivní moci peněz v současném globálním světě. Pro všechny milovníky sugestivní atmosféry Hájíčkových románů zasazených do lokality jihočeského kraje je tato kniha sázkou na jistotu.
Hájíček opět předvedl veškeré své spisovatelské dovednosti a to s obdivuhodnou dokonalostí. Znovu příběh, na který dlouho nezapomenu a jehož atmosféra ve mně bude dlouho doznívat.
Všechno je tak skutečné, tak skvěle zachycené...jen trochu smutku v duši zůstává, ale to není chyba Hájíčka, ten jen skvěle vytváří autentické obrazy našich životů.
Typický Hájíček, kde mě vadí jen to, že na to čekám 4 roky a pak to mám za 2 dny přečtene:-)
Jeho knihy jsou takové sondy do duší venkova, zde hodně zemědělství. Ale i hledani sama sebe v různém věku. I dravcích v podnikatelskem světu. Hodně mě to bavilo po všech stránkách. Skvělé
Tuhle knížku řadím do top 3 od Jiřího Hájíčka. Opět jedna jihočeská vesnice, opět mezilidské vztahy, opět historie - je to ale postavené nově a knížka vás po pár stránkách vtáhne. Tempo hlavního příběhu hezky plyne a navíc je tam několik dalších výrazných linek, které jsou obsahově vydatné. Tenkou červenou nití je kontrast životů na vsi a ve městě, mezi tradicí a novotami, mezi principy a sílou peněz. Miluju Hájíčkovu poetiku. On dokáže tak jemně a přitom trefně vystihnout okamžik, vyjádřit emoce a často nechává čtenáře, aby si domysleli a udělali vlastní názor na to co je správné. Draka na polní cestě jsem přečetl za pár dní a lidé z Nového Lhotce mi budou upřímně chybět.
Moc hezké, nostalgické, pěkně plynoucí, smutné. Souhlas a jinými, že to mohlo být delší. Howgh.
Ahojte
Už sa Vám niekedy stalo, že keď ste dočítali príbeh a zavreli knihu, tak ste ešte chvíľu "rozjímali" a vstrebávali do seba čo ste práve čítali?
Mne sa to stalo presne s touto knihou.
Moja prvé "knižné rande" s autorom dopadlo na výbornú a určite nebolo posledné.
Dráma zo súčasnosti, ktorá sa odohráva na dedine autor veľmi dokonale opísal a obdivujem, že sa rozhodol siahnuť práve po tejto téme...
Mladá slečna Kristýna, ktorá je učitelkou hudobnej výchovy sa rozhodla vrátiť do svojho rodného bydliska, kde sa stretáva s Tomášom, ktorý pracuje ako riaditeľ hospodárstva.
Do dedinky Nového Lhotce, ktorá od polovice šesťdesiatych rokov nemá ani školu a miesto kostola len malú kapličku pod lipou. Kde každí každého pozná.
Spolu sa rozhodnú, že prerobia obecný domček, ktorý obyvatelia dediny nepoznajú inak ako "Peštovna" na priestor pre detičky,ktoré sa budú venovať spevu a učitelkou im nebude nik iný než Kristýna...
Jedného dňa sa v dedine objavia tri čierne autá, z ktorích vystúpia mladí muži v oblekoch a navštevujú jeden dom za druhým a chcú od ľudí, aby im predali ich akcie...
Tomáš spolu s jeho kolegom Vlastom začínajú viesť krutý boj s obchodnou spoločnosťou Big Dragon...
A niekedy nielen s ňou...denne musia bojovať aj s názormi ľudí, ktorích vidina rýchleho zárobku veľmi láka, napriek tomu, že ich predkovia robili všetko pre to, aby nielen oni ale aj ich ďalšia generácia mala svoje majetky, polia,...
Podarí sa im presvedčiť ľudí z dediny, aby nepredali svoje akcie, napriek tomu, že im za ne ponúkajú niekedy až neskutočné sumy?
Poďte si prečítať tento za mňa silný zamyslenia hodný príbeh...
P. S. Páčilo sa mi, že Tomášovi robil spoločnosť jeho psík Ron, ten si získal hneď moje sympatie.
5*/5*
#odporucam #ceskyautor #nakladatelstvihost #jirihajicek #draknapolniceste #book #bookstagram #tipnacitanie #ilovebooks #cocitam #kniznytip
Mrzí mě to, těšila jsem se, ale tentokrát se mi nedařilo číst se zaujetím, přitom téma dobré. Nevím proč mě tento příběh a postavy vůbec nezajímaly, asi mám nějaké "nehájíčkovské " období.
Škoda, že kniha nebyla delší... Přidávám se k některým komentářům níže.
Rozhodl jsem se, že si dám pauzu od všelijakých detektivek a krváků, a budu teď číst něco obyčejného a klidného. A jelikož jsem zjistil, že vyšla nová kniha od Jiřího Hájíčka, ihned jsem ji zakoupil a začal číst.
Že jsem raději nečetl Kinga :-)
Skvělá kniha, jak jinak, ale moc klidu mi nepřidala. Takový je život. Peníze nesmrdí a nějaké vztahy k minulosti a k předkům. Sere pes, jak se hezky říká. Krásně popsán život a vztahy, když nastoupí „krvelačný“ a všehoschopný byznys. Když kvůli třiceti stříbrným prodáme střechu nad hlavou rodičům, vnukům a zbytku rodině. Když hledíme jen na ten dnešní den, maximálně do příští středy...
Pěkně to autor podal...
Citace:
Mladiství s kšiltovkami na hlavách se nudili, koukali do mobilů, popíjeli energetické drinky a čekali na konec dětství. Důchodcům se třásly ruce, pohledy měli upřené do neurčita, někam nad hlavy teenagerů. A mezi nimi bylo sotva pár metrů, a přitom celý lidský život.
Jako vždycky, skvělá práce, miluju, jak autor zachycuje dobu, uvítala bych kdyby knížka byla ještě trochu delší. Audioverze je skvěle načtená, rozhodně můžu doporučit.
Pěkné a poučné jako vždy. Síle kapitálu lze jen velice obtížně čelit. Ne vždy je to špatně, ale v řadě případů se společenský prospěch těžko hledá. Ziskovost by neměla být jediným kriteriem, nemluvě o metodách.
Myslela jsem, že do uličního knižního klubu dám konečně něco méně depresivního, ale jedeme dále v "šedých tónech". Vtáhlo mě to, pocity podobné, vesnice či město. Hlavní hrdina mi byl hodně sympatický.
Moje první setkání s Jiřím Hájíčkem. Na autora slýchávám poslední dobou samou chválu, takže jsem si na jeho tvorbu brousila zuby! A anotace této knihy, mě natolik zaujala, že jsem si řekla, že je čas autorovu tvorbu konečně poznat!
A ještě, že jsem tak udělala. Hajíčkovi příběhy jsou opravdu tak skvělé, jak se proslýchá. Prvními stránkami jsem se, přiznávám, lehce prokousávala, ale jakmile jsem dočetla první dvě kapitoly, příběh mě strhnul. Drama ze současného venkova je nevšední, ale velmi osvěžující. Než jsem se nadála, dočítala jsem poslední stránku.
I když se nejedná zrovna o knihu, po které bych klasicky sáhla, tak jsem ráda, že mě příběh neminul. Myslím, že je opravdu velmi důležité, aby čtenář neskončil u jednoho klasického žánru, ale aby zavítal i do míst a příběhů, která jdou trochu mimo něj.
Sečteno, podtrženo: knihu doporučuju všemi deseti, pokud stejně jako já znáte autorovo jméno, ale ne jeho tvorbu, nadešel čas to změnit!
Mám ráda jazyk p. Hájíčka. Něžný a poetický. Cítím velkou lásku k venkovu.
Výborné.
Je mi moc sympatické, že se tak introvertní autor, jako je Jiří Hájíček, pustil do tak palčivého tématu s implicitním politickým podtextem. Asi totiž nebudu daleko od pravdy, že místo onoho draka by v názvu knihy klidně mohl stát Agrofert. Ono to nikde v knize nezazní a postavy se ptají a tápají, co je to ten Big Dragon, když dokáže vyplatit až šestinásobek ceny akcie, vlastně zač, ale stačí mít trochu povědomí a je to jasné. Takže je to o tom, jak nám byl tvrdým byznysem bez jakéhokoli vztahu ke krajině a skrupulí spolu s řadou malých zemědělských podniků ukraden i venkov samotný, přesněji to, co z něj ještě z dob kolektivizace a divoké privatizace zbylo. Podobně i Peštovna mi až nápadně připomíná (bohužel však ne svým koncem) faru v jihočeských Dolních Slověnicích... Kniha je výborně napsaná, napínavá, přitom hlavní linka schramstnutí zemědělského statku není jediná a vcelku jsou tu dobře vystihnuté celkové poměry na venkově na pokraji společenského rozkladu. Oceňuju i závěr, který sice není veselý, ale i tak z něj jistá naděje (krásně vyjádřená narůstající mírou světla na Tomášově expozimetru) vyplývá – natlačí citově na pilu už jen proto, že vše, co se stalo, se dozvídáme až s časovým odstupem, což je velmi chytré řešení. Milostná linka mě tolik nebavila a spíš měla retardační funkci prodlužovaného napětí, jak to dopadne se statkem, ale to je dost individuální. V každém případě Hájíček umí skvěle vystihnout situace, prostředí i náladu přes drobné detaily (tady se dobře zúročují i jeho zkušenosti autora haiku), jen psychologie některých postav mohla trochu víc prokreslená. Třeba o Vlastovi toho od začátku do konce nic moc nevíme (jen že je nimrod a zemědělec srdcař), Kristýna je zase holka, která neví, co chce (ale nakonec to snad dostane), ale stačí to? V každém případě jsem četl s chutí a moc mě to bavilo. A ještě jednou opravdu velké plus (neboli jedna hvězdička navíc) za to důležité a smutné téma!
Autorovy další knížky
| 2012 |  Rybí krev |
| 2005 |  Selský baroko |
| 2020 | Plachetnice na vinětách |
| 2016 | Dešťová hůl |
| 2015 | Zloději zelených koní |
Kniha na mě působila rozporuplně...
Na jedné straně se četla dobře na druhé straně mi tam něco vadilo....
Smutné dvě hlavní postavy, celý děj depresivní...a konec.......ach, ach....