Drak na polní cestě
Jiří Hájíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/550540/bmid_drak-na-polni-ceste.jpg
4
186
186
Tomášovi život nerozdal právě nejlepší karty: v pětapadesáti nemá manželku ani děti, takže pečuje o zestárlou matku a povyražení mu přináší leda běhání se psem a kamarádství s chlapcem ze sousedství. Když si začne románek s o dvacet let mladší učitelkou zpěvu, která z rodné vsi odešla do Prahy, jenže štěstí nenašla v hlavním městě ani doma, nikdo v jejich společnou budoucnost nevěří. Vlastně ani Kristýna, jelikož pořád myslí na svého bývalého a Tomášovo horování pro tradiční život na venkově ji nechává chladnou. Protagonistu románu však čekají daleko vážnější starosti, než je nefunkční partnerství. Na místní statek, jemuž zasvětil celý život, si totiž začne dělat zálusk podezřelá společnost, která má v názvu draka a za sebou takřka nevyčerpatelné finanční zdroje. Její bezskrupulózní jednání na samé hraně zákona rozeštve obyvatele obce, kteří mohou za své podíly náhle získat nehorázné sumy, a o spánek připraví i Tomáše, jenž spolu s kamarádem předsedou a najatou právničkou odráží jeden zákeřný útok za druhým. Jak dlouho však párek srdcařů z Nového Lhotce vydrží vzdorovat? A stojí záchrana statku v rozhádané vesnici vůbec za to? Román Jiřího Hájíčka zachycuje dramata současného českého venkova. Nejprve přestál kolektivizaci, pak vlnu polistopadových restitucí a nyní čelí tlakům korporátního byznysu.... celý text
Přidat komentář
Poslouchala jsem jako audioknihu..
Tato knížka je popisována jako drama současného českého venkova.. a já říkám ano, ano, ano.. to co je v knize popisováno, jako hlavní téma se skutečně na dnešním venkově děje.. velké podniky shrabují ty malé za jakoukoliv cenu a často bohužel vyhrávají... jenže co to dělá se společností? Rozhádaní sousedé a často i celé rodiny... Někdo prodá, jiný ne.. závist? odkaz předků? finanční nouze? Každý má svoji pravdu a také právo jednat se svým majetkem podle svého... jenže co nám jednou zbyde? Co je správné a co je špatné? Kdo to rozsoudí? A jak to bude vše vypadat v budoucnu?
Tato kniha ovšem otevírá i spoustu jiných, velmi zajímavých témat, která člověka nutí přemýšlet, nebo se alespoň trochu zamyslet..
Stárnutí, různé obavy, touha, naděje, hledání... život... A to vše se prolíná v melancholickém obraze na jedné české vesničce...
Velmi, velmi dobré...
Nová kniha J. Hájíčka je vždy literární událostí; ti, kteří sledují literární scénu, asi tuší, co mohou od tohoto autora čekat. Ani v této knížce nezapře svou poetiku. V knize se znovu vrací do oblasti Čech, zkoumá lidské vztahy na pozadí českého venkova a jeho problémů.
Tematicky je kniha celkem prostá, sleduje dvě dějové linie: pracovní a osobní; ani jedna bohužel není příliš originální, obě linie jsou celkem předvídatelné, a tak knihu můžeme zařadit mezi "oddechové čtení". Pokud bych měl tyto dvě větvě porovnat, více zajímavé mně připadaly boje o zemědělské družstvo, což pravděpodobně nebyl autorův zájem.
Co však zaslouží obdiv, je autorův jazyk; ocen'uji jeho poetiku a cit pro lidské dialogy.
Doporučuji jako "oddechové čtení".
Melancholická atmosféra, jihočeská vesnice, pošramocené rodinné vztahy - Jiří Hájíček jak ho známe a proč ho čteme. Tentokrát nově pocity stárnutí, strach ze "tmy"... Román se mi líbil a souhlasím s předchozími komentáři - škoda, že nebyl delší, škoda rychlého konce. Na jihočeské vesnici bych ráda zůstala déle.
Tentokrát musím ještě moc pochválit obálku knihy - je "hájíčkovská" a je krásná.
Výborný román z vesnického prostředí. Dobré vykreslení míst i charakterů. Zajímavá zápletka a celková výstavba. Děj je dynamický i když vlastně notně komorní. Má to takový až filmový ráz. Situace jsou popsané v takovém tom scénáristickém duchu se spoustou rozhovorů a stručně ale přitom přesně načrtnutým prostředím; viděl jsem to jako film od Bohdana Slámy. Jeden z nejlepších českých románů za poslední roky co jsem četl a hlavně dočetl. Doporučuji.
Hájíček má smysl pro všední příběhy s přesahem. A tento román, mimo jiné o tom, co znamená domov, jako by se vracel do dob Rybí krve a vyprávěl totéž, tentokrát z mužské perspektivy. Potěšil velmi.
Tento román považuji za jeden z nejlepších z tvorby Jiřího Hájíčka. Škoda jen, že není delší. Závěr byl poněkud zrychlený. Ještě bych ve Lhotci chvíli pobyl.
Hájíček tak, jak ho mám ráda. K plnému počtu hvězd tomu ale něco chybělo. Závěr knihy byl takový náhlý a řekla bych, že i málo propracovaný. Postava Kristýny mi nakonec vlastně přišla zbytečná. I tak se mi to líbilo.
Tak, já jsem si to užila.Pana Hájíčka čtu ráda.Mam ráda ty vesnické povídky.Sama jsem z vesnice a trochu mi to připomíná knihy pana Podlahy. Dozvíte se o problémech v zemědělství, které snad přetrvávají v každe době a nyní to opravdu nemají zemědělci lehké.Ale také se juknete na skok do života lidí na vesnici.Lidské pozastavení nad životem na venkově a trablích v jednom družstvu.
Ve starém mládenci Tomášovi zahoří jiskra naděje, když se na vesnici objeví Kristýna. Tomáš se snaží, ale Kristýna bojuje spíše sama se sebou. Zemědělský podnik se snaží skoupit akcionáři, kteří nabourají lidské vztahy uvnitř vesnice. Vesnická melancholie versus draci velkého byznysu. Tomáš se snaží zachránit co se dá, ale všechno mu zřejmě nevyjde. Životní a pracovní krize přichází, ale naděje umírá poslední.
Kniha se mi strašně moc líbila. Byla jsem i na besedě s panem autorem před samotným čtením a správně mě to na knihu naladilo.
Témata stárnutí, vztah s velkým věkovým rozestupem a hlavně skupování akcií privátní společností. Velmi čtivá a skvěle napsaná kniha. Pan Hájíček se zaměřuje na jihočeský venkov, odchod lidi do měst a boj těch, kteří zůstávají. Konec je pak dost otevřený a vlastně je v něm i naděje.
Ráda doporučuji.
Za mě taková průměrná kniha,neurazí ani nenadchne. Takový ženský románek z pohledu chlapa jen bez dobrého konce,který mimochodem byl takový odflaknutý. Hlavní dva hrdinové jsou takový Mirci Dušini, hlavně Tomáš, pro kterého je statek vlastně celý jeho zivot, nemůže až tak pochopit motivaci lidi,kteří mají rodiny a sentiment kolem statku necítí. Kniha se nečetla špatně,ale úplně doporučit bych ji asi nemohla.
Za mě nejslabší knížka od autora. Zpočátku jsem se trochu ztrácela v ději, skoky do minulosti mě trochu zmátly, ale pak jsem se zorientovala. Tomáš mi opravdu přišel jako stárnoucí chlap co žije s matkou a psem a chodí jen z práce do práce a trochu v tom životě plave. Záchrana Peštovny byla takovým světlým bodem, že ne vše je špatné ale co dál?
Ze začátku jsem si říkala, co je to za ptákovina a nebyla jsem schopná se začíst, ale dala jsem knížce šanci a když se rozjela ta linka se zemědělskou firmou, tak jsem ji začala hltat a musela jsem číst dokud ji nedočtu.
Pesimistické, podle mě dost rozervané mezi tím, jestli se snažit a nebo se na všechno vykašlat, jestli mít potomky nebo ne, protože ti půjdou jinou cestou a celý náš životní boj půjde do kytek.
Tomášovi je pětapadesát, žije pouze s matkou, bezdětné manželství se mu kdysi rozpadlo, vztah s Kristýnou, která je o dvacet let mladší, mu teď taky moc nevychází... Aby toho nebylo málo, lidi ze vsi začínají prodávat své podíly v zemědělském družstvu, kterému Tomáš společně s kamarádem Vlastou dlouhá léta šéfuje, podivným lidem, a celý statek, pro nějž Vlasta i Tomáš žili, se tudíž ocitá v ohrožení... Tomáš navíc čím dál víc pociťuje, jak na něj doléhá stárnutí...
Romány Jiřího Hájíčka mám moc ráda, přečetla jsem všechny a žádný mě nikdy nezklamal... Líbí se mi, jaké postavy vytváří, dokážu je velmi dobře pochopit, rozumím jim, souzním s nimi, soucítím s nimi... Autor navíc zasazuje své příběhy na malé vesnice, čili do prostředí, které velmi dobře znám, proto oceňuju, jak skvěle tato místa dokáže popsat a vystihnout cyklus vesnického života, jeho typické rysy, vztahy mezi lidmi...
Hájíček píše zdánlivě obyčejně a jednoduše, ale když už máte nějaké čtenářské, či dokonce autorské zkušenosti, uvědomíte si, že není jednoduchost jako jednoduchost... Autor dokáže s větami kouzlit, vytvořit jedinečnou, často melancholickou atmosféru, což není samozřejmost...
Na jeho románech se mi líbí i to, že život popisuje dost realisticky, není to žádná procházka růžovou zahradou, ale nikdy tam nechybí špetka naděje...
Suma sumárum jsem velmi spokojená, dostala jsem to, co jsem očekávala, nicméně nejoblíbenější autorovou knihou pro mě stále zůstává Rybí krev...
Hodnocení: 5 * z 5 *
Autorovy další knížky
| 2012 |  Rybí krev |
| 2005 |  Selský baroko |
| 2020 | Plachetnice na vinětách |
| 2016 | Dešťová hůl |
| 2015 | Zloději zelených koní |
Na této knize byla krásná její poetičnost. Zároveň mě dokázala velmi strhnout a druhou polovinu jsem zhltla jako jednohubku.
Kniha otevírá mnoho témat. Hlavní zápletkou je boj hlavního hrdiny Tomáše a jeho kolegy Vlastimila o udržení podniku - statku na malé vsi, který se rozhodla do svých spárů ukořistit velká obchodní společnost - Big Dragon. Román popisuje mentalitu lidí na venkově, to jak dokáže cizí element rozklížit komunitu. Přestože Tomáš s Vlastimilem byli pro obec vždy důležitými postavami, lidé se ale najednou zaměřují spíše na staré křivdy a uvažují, zda pro ně nebude lepší získat peníze od velké společnosti než udržet majetek, který jejich rodina roky budovala... A než podpořit své sousedy...
Tomáš kromě starostí se statkem řeší také osobní život, vztah s mladší přítelkyní a to, jak těžké je zkloubit jejich pohledy na svět, které se, vzhledem k jejich věku, zkrátka odlišují... V knize je otevřeno ještě několik dalších témat, a podle mého názoru jsou dobře, celistvě zpracovaná.
Konec knihy je dost rychlý, to je dle mého možná jediné malé minus.