Drákula: Hrůzostrašný příběh o nejznámějším upírovi na světě
Bram Stoker
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/462323/bmid_drakula-hruzostrasny-pribeh-o-nejzn-4po-462323.jpg
4
218
218
Klasické dílo hrůzostrašné literatury je zpracováno do zhuštěné formy při překvapivém zachování určité stylovosti jazyka. Bohatý ilustrační doprovod včetně závěrečných dvoustránek o upířích pověstech a dalších ztvárněních příběhu přiblíží čtenáři dobu a prostředí příběhu i samotného autora.
Přidat komentář
Skvele! Nikdy jsem necetla a tahle jednoducha forma me uplne nadchla. Dozvedela jsem se spoustu informaci, mam radost.
V čase, kedy uverejňujem tento komentár, je táto kniha na databazeknih.cz vedená pod názvom „Drakula (skrátená verzia)“. No. Takto. Je to všetko možné, len nie skrátená verzia. Pôvodný (necenzurovaný) Stokerov román má v slovenskom vydaní od Európy z r. 2003 temer 5OO strán. OK, vrátane bonusov, ale aby sme to nekomplikovali, proste ich má takmer 5OO. Táto kniha ich má 63. Takže asi tak. Keď si ju prelistuje fanúšik Stokerovej knihy, okamžite dôjde k záveru, že to obsahuje tak max. 0,1% zo Stokerovho kultového piliera upírskej problematiky. Ak by som chcel byť sarkastický, tak napíšem, že pri zmienke na prebale „tato citlivě zkrácená verze...“ som od rehotu skoro spadol z gauča. Toto môže za skrátenú verziu označiť fakt len magor, podvodník alebo niekto, kto tomu nerozumie. Ak aj dáme bokom absolútnu neetičnosť čohosi takého (to proste nejaký... ako to povedať slušne... vezme knihu od autora XYZ, vyhodí z nej 99% obsahu a vydá ju pod cca rovnakým názvom?!), tak toto naozaj nie je klasická kniha. Z románu tu zostalo ako vravím možno tak 0,1% a zvyšok tvoria fotky, obrázky a „pikošky zo zákulisia“. Čiže napr. ak je reč o tom, že na grófa platí cesnak, môžete vziať jed (cesnak) na to, že tu nájdete zeleninárske okienko s fotkou cesnaku a s jeho krátkou charakteristikou. Je to celé strašne kuriózne, ale na druhej strane to má niečo do seba i paradoxne práve vďaka tomu, lebo takáto prepáčte blbosť sa nevidí často. Minimálne niektoré ilustrácie Tudora Humphriesa sú fajnové; ak by som sa k nim dostal v 9O. rokoch, asi by mi spôsobili nejednu traumu a nočnú moru. Ale obecne tento typ „literatúry“ hodnotím ako veľké zverstvo. Ku „kvalitám“ samotného textu sa pravdupovediac vyjadrovať nemám chuť, ako som povedal chýba tu okolo 99% románového textu. Z mnohých tunajších komentárov mám pritom dojem, že užívatelia nekomentujú túto nazvime to „špeciálnu verziu“, ale Stokerov román, s ktorým to však má spoločného ozaj len málo.
Na základce jsem si jí půjčila z knihovny,tak jsem měla chuť si to zase zopakovat:o))Úžasný
Zajímavě napsané hororové vyprávění o hraběti Drákulovi doplněno strašidelnými obrázky. Potěší mladší i starší čtenáře .
Knihu jsem dostala od dědečka, když mi bylo asi deset let, a teď jsem ji po téměř dvou dekádách našla založenou v knihovně v dětském pokoji. Je to nostalgie, probírat se stránkami, kde je nejen zkrácená verze klasického příběhu, který miluju, ale i spousta doprovodných informací o Transylvánii, Vladu III. "Napichovači" či rumunské a cikánské kultuře. Byl to úžasný předstupínek k četbě klasiky.
I po letech je to stále stejně zajímavé a čtivé, jednou to zajisté předám další generaci.
Bohužel jsem nikdy nečetla klasiku této knihy, a proto jsem si nejdřív přečetla jednodušší verzi. Jak ilustrace, tak i text mě velmi nadchnul a knihu mohu jen doporučit.
Za mně pěkné čtení určené i pro odrostlejší děti. Ale stále mrazivé a napínavé a hororové až do konce. A kresby také strašidelné.
Zkrácená verze legendárního románu byla stejně dobrá, jako její původní kolega. V tomto vydání jsou navíc překrásné ilustrace a zajímavá fakta o Drákulovi a jeho okolí.
Knížku bych doporučila všem, kdo nechtějí číst originálně dlouhého Drákulu. Prožitek ale nebude takový jako v původním díle.
I když byla tato kniha napsaná již před lety, je napínavá a velice čtivá i z pohledu dnešního čtenáře.
Knihu jsem četl asi před 35-ti lety. Tehdy na mne hodně zapůsobila. Od té doby jsem jí nečetl, ale při pocitu na chvíle s touto knížkou nemohu jinak než plný počet...
Vybavuji si jak mě tížilo, zda-li se dvě linie příběhu propojí, nebo nikoliv…
Klasické dílo inspirované reálnou historickou osobou tyrana knížete Vlada III. Jako nemrtvý upír bylkníže některými označen poté, co se mnoho let po jeho smrti našel dokument s jeho podpisem a jeho hrob se (údajně) byl prázdný. Kniha se soustředí výhradně na příběh tajuplné bytosti Drákuly. Spolu s dalšími postavami postupně poodhalujeme schopnosti upíra a sledujeme napínavý boj, který mezi sebou tyto dva tábory (mimořádně schopní občané Anglie a Drákula) svádějí.
Knihu jsem přečetl, protože jsem četl z mnoha zdrojů, že je to klasické dílo, které by měl znát každý vzdělaný člověk. Ve výsledku jsem ale mírně zklamaný. Od tak legendárního díla jsem čekal něco víc. Obdobných příběhů založených na principu boje zla s dobrem ve fantastické sféře jsem přečetl už spoustu. Od dodnes živého díla jsem čekal nějaké nadčasové prvky, kterých se mi ale bohužel nedostávalo (nebo jsem si jich nevšiml). Možná je ale Drákula tak legendární proto, že je založen na historickém podkladu ukrutného tyrana a je vůbec prvním zpracováním bytosti "upír" do románové podoby.
O přečtení knihy jsem dlouho uvažoval, protože nejsem moc velký zastánce hororů a knihu jsem vnímal jako román s hororovými prvky. Při čtení jsem ale žádnou přehnanou úzkost, které se při čtení vyhýbám, nepocítil, spíš jen napětí a záhadu.
Nejoblíbenější pasáže z knížky byly při nevědomosti postav o tom, co se bude dál dít a co se vlastně teď děje, zatímco pro mě jako čtenáře bylo vše už jasné. Jako příklad bych uvedl bezradnost Lucy a jejích přátel při jejím postupné přeměně v upíra. Bylo pak zajímavé sledovat, jak autor reaguje svými postavami na ten pro mě už snadno odvoditelný vývin děje (v tomto příkladu: přeměna Lucy na upíra). Za nejlepší postavu považuji Van Helsinga, protože právě on mi otvíral záhady, díky čemuž jsem se pak mohl cítit, jako ten který ví.
Moje malá předehra k opravdovému Draculovi, ke kterému se snád taky někdy dopracuji :-)
Bez urážky, ale Shakespeare môže ísť handry fajnčiť. Pre mňa je klasika jednoducho Dracula! Aj keď som ho v trinástich po prvýkrát čítala a kvôli tomu potom niekoľko nocí nespala, som schopná čítať túto knihu pokojne každý rok a vždy sa do nej dokážem nanovo ponoriť, naplno sa vžiť do deja a zakaždým z nej mám zimomriavky. Škoda len, že ostatné Stokerove knihy sa mi až tak nepáčili.
Perfektní knížka. Četla jsem čtyřikrát tu normální nezkrácenou téměř čtyřistastránkovou verzi a je skvělá. Určitě doporučuju! Jednotlivé kapitoly do sebe skvěle zapadají. Ať už jde o deníky, dopisy aj. Nemůžu si knížku vynachválit. Děkuju Bramu Stokerovi za čtenářský požitek. Je mou povinností u dokonalé klasiky dát 5* :)
Štítky knihy
upíři Anglie 19. století Drákula zkrácená verze horory
Autorovy další knížky
| 2018 |  Dracula |
| 2009 |  Drakulův host a jiné povídky |
| 2008 |  Hadí zámek |
| 1995 | Drákulův host |
| 2021 | Dracula (komiks) |
Hoci som dlhoročná milovníčka Stokerovej pôvodiny, nemala som problém so zásahmi do deja, ktoré v tomto prerozprávaní vznikli, dokonca ani s tým, že tu úplne absentovala jedna z najvýraznejších postáv pôvodného románu. Kto nemá čas či žalúdok na Stokerov originál, zrejme bude spokojný, osobne však každému mimo detí odporúčam (aj) román Dracula. Fakt za to stojí.
Čo ma však skutočne nepotešilo, boli ilustrácie. Zatiaľ čo zásahy do deja chápem (niekoľko stostranový román by sa bez nich sotva vtesnal do niekoľkých desiatok strán), výtvarné prevedenie pre mňa ostáva otáznikom. Napríklad Dracula pôsobí skôr ako karikatúra (naozaj by sa bytosť takého výzoru mohla nepozorovane pohybovať Londýnom?), úplne hrozné však boli ženské postavy. Z chúďatka Lucy ilustrátor nevedno prečo vyrobil totálnu špatu a Mina pôsobila skôr ako nejaká Jonathanova staropanenská tetuška vyššieho veku než krásna snúbenica. Prečo??? A dosť sa čudujem konštatovaniu Ivana Kučeru o pár komentárov nižšie, že "ak by som sa k nim dostal v 9O. rokoch, asi by mi spôsobili nejednu traumu a nočnú moru". Ja som túto verziu čítala so synom škôlkarom a ilustrácií sa nebál vôbec, dokonca si "knihu o strašidlách" pýtal opakovane a aj sa chcel hrať s nami na upírov, ktorí ho naháňajú po byte a smiešne odkvecnú, keď im ukáže krížik. Možno len v rodine máme látku strachu posunutú vyššie/inde, neviem.