Dřevěný král
Thomas McConnell
Život Viktora Trna, hrdiny McConnellova románu, který se odehrává ve čtyřicátých letech minulého století v Československu, se nenávratně mění poté, co se totalitní moc plíživě zmocní jeho města i osudů jeho rodiny. Nakonec se tento nenápadný profesor historie, hloubavý pacifista, ocitá mezi dvěma obřími armádami – nacistickou a sovětskou – a musí se rozhodnout, jakým způsobem ochrání životy těch, které miluje. Dramatický příběh, zasazený do období druhé světové války, hledá odpověď na otázku, co všechno musí mírumilovný člověk udělat, když totalitní moc ohrožuje všechno, co kdy miloval.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2019 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
The Wooden King, 2018
více info...
Přidat komentář
Jak už je několikrát zmíněno v předchozích komentářích, knížka je plná překlepů a chyb. Ale příběhově je to skvěle zpracované, styl psaní mi osobně velmi seděl. Smutné ale dobré.. Já jsem ve výsledku spokojená.
Mám takovou teorii - jestli tuhle knihu nenapsala/nepřeložila umělá inteligence.... příběh pěkný, ale spousta chyb, kterých by se překladatel nemohl dopustit. Pak taky zvláštní styl psaní, nic, co by se dalo vytknout, nic co by se dalo obdivovat...
Nevím co říct
Kniha se odehrává v letech 1939 až do roku 1948
Děj se točí kolem města Brno
Atmosféra byla perfektně napsaná. Hlavní hrdina Viktor Trn chce zachovat svobodu a zachránit svou vlastní rodinu. Má dvě možnosti buď se přidá k odbojů nebo se stáhne do rodinného kruhu.
Kdyby kniha neměla chyby v překladu tak je vynikající ale těch chyb je tam mnoho. Proto dávám 4 z 5
V procentech je to 78% ze 100%
Knížka mě v mnohém nadchla, a v něčem i hodně zklamala. Popis života v Protektorátu je podaný brilantně. Byl jsem napjatý, i když se v podstatě nic nedělo. Do toho postava manželky Aleny, která neomylně přitápí pod tím kotlem, kde je to momentálně nejméně příjemné, to atmosféru ještě zhutnilo. Co mě vyloženě otrávilo, byl popis návratu domů během závěrečných bojů. Tady se najednou z tichého a nenápadného člověka stává hrdina ve stylu Ramba, přijde mi to vůči zbytku přehnané a neuvěřitelné, jako by se mrazivé až bezdějové napětí najednou chtělo nahnat strhujícím akčním dějem.
A celou knihu mě mátly dvě věci. Promluvy jsou někdy psány tak, že není poznat, kdo co pronesl, a některé pasáže jsem si musel číst podruhé, abych si to urovnal. Dost podobně jsem se ztrácel ohledně Brna, místa jsou podaná tak, že se zorientovat ani nelze. Zde bych byl jednoznačně pro větší konkrétnost. Ono to ve výsledku rušilo a odvádělo od děje, což je myslím škoda.
Hodně se mi líbil popis života v protektorátu. Nevzpomínám si, že bych četl něco podobného, kde by kniha byla tak nasáklá jákýmsi strnulým očekáváním. Hlavní postava byla docela dobře uvěřitelná. Knihou se mihne menší sbírka protektorátních vtipů, které nevyčnívají z vyprávěného příběhu. Knihu předchází zřetelné upozornění, že děj se odehrává v Brně. Jako rodilý Brňák jsem však v knize vnímal pouze bydliště hlavního hrdiny. Jakmile došlo na jeho bloudění, bloudil jsem také, což možná byl autorův záměr. Oceňuji, že kniha nekončí radostně.
Je to vidět, že je to psáno očima spisovatele, který se snaží vcítit do naší české nátury.
Ne, že by to dělal úplně špatně, ale ten pohled na nás jako národ je trošku jiný, ale zároveň jsem si říkal, že je to úhel pěkný. Jako hlavního hrdinu totiž do dobových reálií zasadil jednoho z nás, takového obyčejného českého Honzu, který spíše proplouvá životem, než aby si hrál na super hrdinu, kterého by na začátku války chtěla vidět jeho žena, aby postupně změnila svůj názor, na to aby je jako rodinu nezátahl do nějakého problému...
A hlavní hrdina tak jak opatrně proplouvá protektorátem, si najednou uvědomuje, že by neměl stát úplně stranou.
Začínají se v něm samém odehrávat boj, být prospěšný nebo do něčeho zatáhnout rodinu, je to otázka, kterou by si určitě položil každý z nás. Máme se za svou pravdu být, a nebo sklopit uši a jít s davem, to přece jako národ umíme naprosto nejlépe. A bohužel to vvypadá, že to znají i za velkou louží...
Povedený román Dřevěný král pojednává o českých historických událostech z druhé světové války pohledem amerického spisovatele. Jeho síla spočívá zejména v dialozích mezi postavami. Autor se nesnažil z hlavního hrdiny udělat typického všeználka odhodlaného nasadit svůj život za vlast, ale popisuje naprosto obyčejného jedince, který bojuje za záchranu své rodiny během války naprosto obyčejnými zbraněmi. Zvrat přijde na konci románu, kdy Trn ztrácí to nejcennější, co v životě měl, ovšem nikoliv následkem války...
Zajímavá kniha. Dobře se četla. Celou dobu měla takový klidný průběh, a když byl nějaký zvrat tak byl líčen taky klidně. Jinak ohledně jeho syna, byl ten konec pro mě velmi zarážející. Ale jinak to samozřejmě skončilo tak, jak to normálně probíhalo během komunistické éry. Po poražené zrůdě nastoupila nová zrůda. Jediné co se mi opravdu nelíbilo byl ten překlad, panebože tolik ne úplně chyb jako spíše překlepů co tam bylo! To mi opravdu kazilo požitek ze čtení.
Příběh občana Viktora Trna a jeho rodiny ve válečných letech v Československu, kdy se snaží přežít všelijaké válečné útrapy a zaopatřit svou rodinu.
(SPOILER) Kniha mi svou atmosférou připomínala knihu Každý umírá sám od Hanse Fallady. Smutné, beznadějné, šedivé. Paní Alena byla na pár facek. Moje oblíbená postava byl Miroslav, tchán hlavního hrdiny Trna. Nevím, asi jsem čekala víc odboje, víc češství. Vztah otce se synem a jejich rozhovory byly hezké ale něco mi na tom všem vadilo. A mrzelo mě, že na konci jsme se nedozvěděli, jestli tvrzení paní Aleny bylo pravdivé nebo mělo sloužit jen jako rozbuška. A jestli s Toníčkem byla po všech těch událostech šťastná. Ovšem, otec není ten, kdo zplodí, ale ten kdo vychovává.
Chyby a překlepy v knize sice byly, ale četla jsem už i hůře zredigované knihy. A díky komentářům tady na tom byl člověk tak nějak připravený.