Dřímota

21.02.2019

Tenká knížka se sympatickým formátem, jako stvořená do mého batůžku a tedy maximálně vhodná pro cestovaní. Příjemným bonusem k pevné vazbě je záložka.
Samotný obsah už tolik chvály nezaslouží. Pokud jste viděli japonský horor "Temná voda", bude vám zápletka "Dřímoty" hodně povědomá. Akorát místo jednoho městského bytu je terorizováno zlým duchem rovnou celé sídliště na izolovaném ostrově. Větší plocha, vyšší počet lidí... výrazně méně atmosféry. Vynechám spoilery, jen s rozpačitým odkašláním podotknu, že rádoby komplikovaný děj na můj vkus nepobral mnoho logiky a bohové ze stroje měli pernou šichtu.
Příběh je popisován z pohledů desítek postav, zmíním tedy akorát dvě nejdůležitější: devítiletá Ama, nadaná paranormálními schopnostmi, a Awan Bearly, to je ten klaďas, co rozpaluje lýtka všem ženám na ostrově, muže naplňuje závistí... a rovněž je nadán telepatií. Ono těch nadpřirozeně vnímavých lidí je vůbec nějak moc, všechny děti jsou vyloženě geniální a většina dospělých má roli zabedněných, hysterických idiotů (s výjimkou Awanových kámošů, to jsou samozřejmě rozumní sympaťáci). Nepřesvědčivé chování a otravná jasnozřivost silně devalvují psychologii postav. Jediný čtenář nezůstane na pochybách, které charaktery budou po zásluze odměněny ošklivou smrtí a kdo na plyšových jednorožcích odletí vstříc duhovým zítřkům.
Nezbývá, než si lehce zklamaně povzdechnout: kdyby byl příběh konzistentnější, myšlení dětí odpovídalo jejich věku a spisovatelka si odpustila finální kýčovitou kapitolu, kdyby, kdyby, kdyby...
Nenudila jsem se, nepovažuji těch 250 stran na sídlišti "Dřímota" za vyloženě promarněný čas, hodnotím proto lepším průměrem: 55%.