Drsný je zákon mé země
Tore Kvaeven
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/237572/bmid_drsny-je-zakon-me-zeme-237572.jpg
4
35
35
Tore Kvaven (nar. 1969) je původním povoláním učitel historie z malé osady uprostřed norských hor. Své hluboké znalosti o středověku využil při psaní této napínavé knihy a do detailu vylíčil svět vikingů – po čem toužili, jaké nadávky asi mohli používat, jak reagovali v běžných situacích a jak uvažovali. Z vtipných dialogů vysvítá i myšlenkové podhoubí, z nějž vikingové vycházeli, neboť autor využívá i umělecké volnosti a konfrontuje své postavy i s římskou a křesťanskou kulturou. Kvaven z vlastní zkušenosti dobře zná také africkou přírodu a historii, takže i v tomto exotickém prostředí se jeho hrdinové pohybují věrohodně.... celý text
Přidat komentář
Autor popisuje velmi dobře čtivým jazykem život skutečně drsných chlapů vikinské éry a jejich cesty do Afriky. I když kniha nepřekypovala bitvami, a spousta stránek se odehrávala putováním „jen“ kolem afrického pobřeží a v podstatě se nedělo nic moc velkolepého, obratný popis krajiny, pocitů a celkového prostředí mě bavil. Nemálo času bylo věnováno setkání s místní faunou (zajímavé bylo setkání zejména s aligátory). V závěru nechybí i samotné větší bitvy s místními kmeny. "Kdo mečem žije, mečem zahyne".
Nenáročné čtení o drsných mužích na výpravě do nitra Afriky. Příběh je jednoduchý a relativně přímočarý, ale ty flashbacky na Grónsko, jak holka hledá ovci, tam byly úplně navíc a zbytečně.
Historické, dobrodružné, napínavé a chytré, to je něco pro mě!, říkala jsem si, když jsem brala do ruky tenhle román Tore Kvævena. Jakmile jsem začala číst, doslova mě šokovala míra brutality Vikingů a zejména hlavního hrdiny, který je všechno, jen ne kladná postava, se kterou byste se mohli ztotožnit. Ani ve své době nemohlo být bezdůvodné a bestiální vraždění nevinných lidí normou, jak o tom svědčí strach celého světa (kromě Kozáků) z Vikingů. Nebylo ale možné svým způsobem neobdivovat neuvěřitelnou sílu, vytrvalost a nadlidskou houževnatost Seveřanů. Ačkoliv je příběh vymyšlený, nepochybuji o tom, že podává docela pravdivý obrázek Ódinova lidu. Příběh je o pomstě, lsti, zradě, nenasytnosti a zarputilosti. Knížku jsem přečetla jedním dechem, je úžasně čtivá, napínavá a dobře odsejpá. Zařadila se mezi mé oblíbené kousky.
Pro mě nestravitelná kniha. Krvák plný cizích jmen válečníků, kromě povídání o bojích a bojování tam v podstatě o nic jiného nejde. Tedy na začátku knihy, nečetla jsem do konce, tak se omlouvám těm, kdo se poctivým a trpělivým čtením dočkali něčeho lepšího. Lyndon holt nasadil laťku a tou teď poměřuju ostatní.
Řemeslně dobře napsané, dějově však zbytečně lineární, což ovšem vynahrazuje atmosférický konec s povedenou pointou. Akční scény, ač surově brutální, jakoby postrádaly švih, a vata mezi jednotlivými střety může chvílemi i nudit.
Přestože mě zaujal námět, román nakonec zklamal především po stránce rozsahu. I když Tore Kvæven děj sympaticky nekomplikuje a zůstává po čas celého vyprávění stylově archaický, dělalo mi celou dobu problém se do textu skutečně ponořit. Navíc jak má zápletka prudký rozjezd, nečekaně dlouho trvá, než se začne dít něco skutečně zajímavého. Bohužel, ústřední motiv vikingského tažení černou Afrikou zdaleka není takový zázrak, jak jsem si v duchu maloval. Potenciál neprobádané krajiny a střetu dvou naprosto odlišných kultur autor využil jen tím, že se jeho hrdinové sem tam utkají s nějakým tím exotickým zvířetem či domorodcem. Nejde ani tak o to, že by příběh postrádal grády, jen jsem doufal v trochu zábavnější show.
...pomsta je sladká,ale drahá.Když není nic lepšího, tak se doberete i konce...
Je to skvěle napsaná kniha. Není tam hluché místo. Příběh jde ráz na ráz, všechno sedí, jak má. Je to kniha o drsných mužích, ale čte se to báječně i ženě. Doufám, že autor nezůstane u této.
Ne, tuto knihu nepřečtete jedním dechem. Nečte se špatně, ale jejích 430 stran jsem četl neúměrně dlouho. Přesto je skvělá a pokusím se vám vysvětlit proč. Tore Kvaeven zde totiž funguje spíše jako malíř, který svým vyprávěním maluje úžasné obrazy z vikingské výpravy. Tohle je ten typ díla, kde samotná cesta je cíl. Samotný příběh není až tak zajímavý a jeho konec není ani příliš překvapivý. Vždyť autor ten konec během celého vyprávění několikrát víceméně naznačuje. Ne, tohle není o příběhu - tohle je o tom, jak je celá kniha vyprávěna a čím je celé vyprávění ozdobeno. Já, jako obdivovatel severské mytologie, jsem si při čtení chrochtal blahem. Akce je v knize málo, ale když na ni dojde, tak má koule a žene se dopředu jako stádo koní. Kniha má pasáže, kde se hlavně mluví, ale také pasáže, kde se nemluví vůbec a text se věnuje jen popisu přírody, nálady, úvah a pocitů. Sakra, vždyť dobré dvě třetiny knihy jenom plují na drakkaru! A jejich kontaktu s jinými lidmi je ještě méně. Ale ať už jde o akci a nebo o popisnou pasáž, vždy cítíte, že tam jste, a že cítíte to samé co ostatní. Chápete je a tak nějak to s nimi opravdu vnitřně prožíváte. Cítíte s nimi úctu k bohům i oborům, respektujete je a spolu s ostatními jim přinášíte oběti. Diky Tore Kvaevene, že jsi mě vzal s sebou na vikingskou výpravu!