Drsný je zákon mé země přehled
Tore Kvaeven
Tore Kvaven (nar. 1969) je původním povoláním učitel historie z malé osady uprostřed norských hor. Své hluboké znalosti o středověku využil při psaní této napínavé knihy a do detailu vylíčil svět vikingů – po čem toužili, jaké nadávky asi mohli používat, jak reagovali v běžných situacích a jak uvažovali. Z vtipných dialogů vysvítá i myšlenkové podhoubí, z nějž vikingové vycházeli, neboť autor využívá i umělecké volnosti a konfrontuje své postavy i s římskou a křesťanskou kulturou. Kvaven z vlastní zkušenosti dobře zná také africkou přírodu a historii, takže i v tomto exotickém prostředí se jeho hrdinové pohybují věrohodně.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Drsný je zákon mé země. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (10)
Autor popisuje velmi dobře čtivým jazykem život skutečně drsných chlapů vikinské éry a jejich cesty do Afriky. I když kniha nepřekypovala bitvami, a spousta stránek se odehrávala putováním „jen“ kolem afrického pobřeží a v podstatě se nedělo nic moc velkolepého, obratný popis krajiny, pocitů a celkového prostředí mě bavil. Nemálo času bylo věnováno setkání s místní faunou (zajímavé bylo setkání zejména s aligátory). V závěru nechybí i samotné větší bitvy s místními kmeny. "Kdo mečem žije, mečem zahyne".
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Drsný je zákon mé země v seznamech
v Přečtených | 44x |
ve Čtenářské výzvě | 7x |
v Doporučených | 2x |
v Mé knihovně | 48x |
v Chystám se číst | 31x |
v Chci si koupit | 9x |
v dalších seznamech | 1x |
Ne, tuto knihu nepřečtete jedním dechem. Nečte se špatně, ale jejích 430 stran jsem četl neúměrně dlouho. Přesto je skvělá a pokusím se vám vysvětlit proč. Tore Kvaeven zde totiž funguje spíše jako malíř, který svým vyprávěním maluje úžasné obrazy z vikingské výpravy. Tohle je ten typ díla, kde samotná cesta je cíl. Samotný příběh není až tak zajímavý a jeho konec není ani příliš překvapivý. Vždyť autor ten konec během celého vyprávění několikrát víceméně naznačuje. Ne, tohle není o příběhu - tohle je o tom, jak je celá kniha vyprávěna a čím je celé vyprávění ozdobeno. Já, jako obdivovatel severské mytologie, jsem si při čtení chrochtal blahem. Akce je v knize málo, ale když na ni dojde, tak má koule a žene se dopředu jako stádo koní. Kniha má pasáže, kde se hlavně mluví, ale také pasáže, kde se nemluví vůbec a text se věnuje jen popisu přírody, nálady, úvah a pocitů. Sakra, vždyť dobré dvě třetiny knihy jenom plují na drakkaru! A jejich kontaktu s jinými lidmi je ještě méně. Ale ať už jde o akci a nebo o popisnou pasáž, vždy cítíte, že tam jste, a že cítíte to samé co ostatní. Chápete je a tak nějak to s nimi opravdu vnitřně prožíváte. Cítíte s nimi úctu k bohům i oborům, respektujete je a spolu s ostatními jim přinášíte oběti. Diky Tore Kvaevene, že jsi mě vzal s sebou na vikingskou výpravu!