Druhá půlka Augusty Hopeové
Joanna Glen
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/468854/bmid_druha-pulka-augusty-hopeove-5p6-468854.png
4
106
106
Augusta a Julia jsou dvojčata, ale přesto je každá jiná. Augusta miluje slova stejným způsobem, jako jiní lidé zbožňují bonbony nebo zmrzlinu, a sní o cestách na exotická místa, zatímco Julia je doma spokojená a chce se především vdát a založit rodinu. Augusta hodně čte, pokládá spoustu otázek, ve škole opravuje učitele. Dokáže lézt lidem na nervy a nutno přiznat, že do maloměstské čtvrti nezapadá, a tak se už v útlém věku rozhodne, že až vyroste, odstěhuje se někam daleko. Mezitím na opačné straně světa vyrůstá chlapec jménem Parfait v zemi, kde zuří občanská válka a panuje neuvěřitelná chudoba. I on sní o lepším životě pro sebe a svoji rodinu. Ačkoliv Augusta i Parfait čelí mnoha ranám osudu, nehodlají se vzdát svých snů a oba hledají místo, kde se budou cítit úplní a sami sebou. Místo, kam patří.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2022 , Ikar (ČR)Originální název:
The Other Half of Augusta Hope, 2019
více info...
Přidat komentář
Knihu rád přenechám mladým, inteligentním a vnímavým lidem s touhou se něco dozvědět ze života anglické půlky dívčích dvojčat a burundského imigranta ve Španělsku. Snad je, na rozdíl ode mne, ohromí jejich dospívání, hledání sebe sama a šmodrchy v dnešním podivném světě, kde nikdo nemá umetenou cestičku. Kvalita knihy je ovšem nepřehlédnutelně vysoká, ale já preferuji námětově jiné kousky.
Krásná knížka. Dávám 4*, ale je to asi moje chyba. Není to odpočinkové čtení a já na něj měla vždy jen chvilku času. Doporučuji po knížce sáhnout, až budete mít čas a budete správně naladění na životní rozjímání. Pak to bude rozhodně čtenářský zážitek. Ale i tak se mi příběh líbil, i když byl smutný a plný životního poznání. Láska a víra v sebe jsou základem našich životů.
Směsice dramat s cílem dojmout, dojmout, dojmout, ještě jednou podojit a znovu dojmout...
Nesešly jsme se.
Dvě dějové linie, dva příběhy. I když se kapitoly střídají, přece jen se v knize rozvíjí hlavně příběh Augusty a její sestry Julie. Nutno podotknout, že Augusta je svými rodiči vlastně nepochopená, protože na rozdíl od nich má úplně jiné ambice a láká ji poznat svět.
Příběh je citlivý a emotivní, nechybí v něm drsné a velmi smutné okamžiky. Vše je vylíčeno neuvěřitelně upřímně a s osvěžující, byť někdy drsnou otevřeností. Hlavně ze strany Augusty, se kterou jsem se hodně ztotožnila. Se spoustou jejích myšlenek a obav, které třeba i vám někdy proběhly hlavou a říkali jste si, jak je to hloupé, že vás něco takového napadlo. Autorčin styl psaní mi sedl a skvělé bylo střídání tempa příběhů pomocí delších líčení, svižné přímé řeči i velmi krátkých vět, třeba i jednoslovných, které umocnily prožitek z četby.
Tato kniha mi vůbec nesedla, způsob vyprávění, ani často užívané krátké věty nejspíš pro větší emoce. Dlouho se "nic" nedělo, cesta přes Afriku, která by mohla být zajímavě popsaná, byla úplně vynechaná. Jako ano, poslední třetina je emoční nálož. Ale přesto jsem od půlky dost přeskakovala. Zajímavé téma, nesedělo mi zpracování a poněkud násilně spojení svou světů. Možná by tomu slušely 2 knihy: jedna o rodině v Anglii, jejíž vztahy byly zajímavé, druhá o Africkém uprchlíkovi. Ani mi neseděla hlavní vypravěčka příběhu.
Nádherný příběh. Zvláště malá Augusta mě okouzlila a mnohdy tím, jak svými postřehy a poznámkami dokázala odkrýt určité pokrytectví dospělých, rozesmála. Ale podstata knihy je hodně emoční.
Myslím, že tahle kniha mi dlouho zůstane v paměti. A v srdci.
Moje knižní přítelkyně Šánka a Mandlevest napsaly vše podstatné, plně se ztotožňuji s tím, jak knihu zhodnotily a nemá smysl to opakovat.
První moje letošní přečtená kniha byla skvělou volbou. Moc doporučuji!
Druhá půlka Augusty Hopeové je společenský román s nádhernou obálkou a zajímavou anotací, která slibuje na první pohled dvě naprosto odlišné dějové linky, které ale nakonec přeci jen bude něco spojovat.
Líbil se mi vztah dvou sester i zmíněné propojení dvou linek… Bohužel jsem se ale do příběhu nedokázala začíst a navíc mi místy přišel zdlouhavý.
Z toho důvodu nakonec hodnotím knihu průměrně…
Nelíbilo.....bohužel. Roztahané, nasáklé cituplnými výjevy jako punč, bez logického děje.
Podezírám autorku, že napsala cílenou agitku, aby propojila dva naprosto nepropojitelné světy - Velkou Británii a Burundi.
Další kniha, která se člověka dotkne na duši. Citlivá, emoční, hřejivá, milá. Děj celou dobu proplétá zajímavá, neprokouknutelná a originální zápletka. Obě (možná tři?) hlavní postavy si mě během čtení knihy získali, autorka uměla skvěle vykreslit jejich vlastnosti a povahy. Milý a silný příběh na podzimní večery, který Vám přinese pocity smutku (který si zřejmě většina z nás neumí ani představit), ale i radosti. Knižní jednohubka, kterou rozhodně doporučuji, její čtení jsem si nesmírně užila.
Bohužel nesdílím nadšení ani místních čtenářů, ani recenzí z obálky. Nepřišlo mi to vůbec brilantní ani skvěle napsané. Připomínalo mi to spoustu jiných a lépe napsaných knížek. Nejvíce Backmana a a jeho Babička pozdravuje... Hrdinka během knížky dospívá, ale v textu to není poznat a už po pár stránkách mi bylo jasné o čem to bude a jak to dopadne. A co myslíte? Dopadlo! Na dovolenou, ke krbu na jedno dvě odpoledne, ale žádná zásadní kniha.
Den po dočtení knížky stále balancuji. Chtěla jsem dát původně tři hvězdičky, ale tak cca poslední čtvrtina mě přiklonila ke čtyřem.
Nevím, jestli je to mým rozpoložením, ale kniha mě ve své podstatě bavila a zároveň nebavila. Několikrát jsem ji chtěla odložit, ale stále v ní bylo to "něco", co mi to nedovolilo. Možná to byla náhoda, že zrovna aktuálně zkouším Krvavou svatbu, na kterou je tam nemálo odkazů, možná to byla nějaká její jiskra, které jsem si pro své vytížení nevšimla.
Několikrát mi přišlo, že chybí třeba dvě/tři věty. Spoustu věcí si člověk musí domyslet, protože nejsou explicitně řečeny a musela jsem se každou chvilku vracet minimálně o pár odstavců abych našla, co mi uniklo. Nemusí to být nutně na škodu, mě to ale v tomto případě rušilo.
Kniha mě ale i přesto ve výsledku dojala a potěšila. Sice se k ní asi už nevrátím, ale za čtyři stojí :)
Přeci jenom je to neotřelý příběh!
Nevím jak Vy, ale podzim, zejména teď v období dušiček, patří k mému nejmilejšímu ročnímu období. Možná je to tím, že jsem se v něm narodila a ta určitá melancholie, zklidnění a rozjímání ke mně patří. A také se mi nejlépe čte, nic mě nerozptyluje, dny se krátí do delších večerů,nastane období svíček a svařáku :-). A potom se objeví pár dnů babího léta, slunce svítí na sytě modré obloze, listí na stromech hraje barvami a země voní svou zvláštně podzimní vůní , které se nikdy nenasytím a Vy vnímáte tu krásu okamžiku, intenzivně a s pokorou, než ji zase zahalí tajuplná mlha a chlad. To je podzim. A takový podzim je pro mě tato kniha. Tajuplná, melancholická, intenzivní, překvapivá, hřejivá. Možná každého tolik nepotěší, ale já si ji uměla užít a užila naplno. Originální a krásný příběh, který doporučuji k přečtení, a to nejen na podzim :-).
Obdivuju všechny autory, co dokážou vymyslet zajímavou a originální zápletku, udržovat čtenáře v napětí až do samého konce příběhu, a ještě vyvolat tolik emocí…tady se to rozhodně povedlo.
Strašně silný a smutný příběh. Příběh o dvou lidech, kteří se vzájemně neznají a přitom mají toho mnoho společného. Nejde více popsat knihu abych moc neprozradila u děje. O Augustě si musíte přečíst sami.
Jazykově velmi povedené, dalo by se říci až poetické vyprávění. Sice poněkud útržkovité, autorka se soustředí spíše na barvitý popis přítomného okamžiku, mnohé není přímo řečeno, chybí často popis širších souvislostí, ale tím, jak ony dvě hlavní postavy uvažují, či z jiných náznaků, se dá mnohé odtušit.
SPOILER, vyzrazení konce:
Závěr vyznívá hodně pozitivně a nadějně, stejně se ale nemůžu ubránit docela hořkému pocitu. Ze všech těch osudových okamžiků, které si dlouhá léta sami sobě vyčítali, nakonec vzejde vzájemné souznění, nadějný vztah, nový život, touha pomáhat... Jenže co Diego? Ten se nikdy nedozví, že je otcem? Tomu dítěti budou celý život zamlčovat pravdu? S tímhle koncem mám prostě problém se vyrovnat... Není to jen živná půda pro další vnitřní pochybnosti a životní traumata? Možná je to námět pro další pokračování příběhu.
Na tuto knihu jsem dlouho číhala. S pocitem, že si ji POTŘEBUJU přečíst. Všude na mě vyskakovaly upoutávky na ni a dráždily mě, protože v knihovně jsem ji měla rezervovanou až jako "ikstá". :-) Když konečně v knihovním pořadníku na mě došla řada, byla jsem hrozně natěšená. Po 10 - 15 stránkách jsem ale nějak rozpačitě knihu odložila... a naštěstí po pár dnech znovu vzala a začetla se dál. Pak už jsem nemohla přestat. Kromě toho, že mi čím dál víc připadalo, že je o mně a mých blízkých, což mě zvláštním způsobem zneklidňovalo a uklidňovalo zároveň, jsem hrozně a rychle a už už potřebovala vědět, jak všechny ty střípky a náznaky do sebe zapadnou. I když od poloviny příběhu už se dalo lehce tušit. Tato kniha je nádherným příběhem spletitosti mezilidských vztahů, je o životě plném náhod, které se nakonec zdají být řízením osudu než náhodami. Úžasná. Přečtěte si.
Příběh dvou sester(dvojčat) a jednoho mladíka z Burundi. Příběh je vyprávěn z pohledu Augusty a Parfaita. Hodně se mi líbilo, jak si Augusta hrála se slovy. Hodně zajímavý příběh, který ukazuje ,jak se mohou zdánlivě neslučitelné události, změnit v zajímavý celek. Knihu jsem si půjčil v knihovně ,jen tak naslepo,a musím říci ,že mě bavila a jsem spokojen. Doporučuji.
V podstatě od první stránky víte, že v tomto zdánlivě obyčejném příběhu se stane něco mimořádného. Něco, co ovlivní životy hlavních hrdinů, a byť je příběh psán zdánlivě velice jednoduše, stejně vás ke svým stránkám přiková. Augusta je velmi originální hrdinka, kterou si prostě nešlo nezamilovat, rozhodně v tomto příběhu hraje prim a dostává největší prostor, příběh Parfaitův je poněkud upozaděný, což je škoda, ale stejně čtenáře zasáhne více. Mnohé je zde psáno pouze v náznacích, žádné velké drama, i když se třeba zrovna o drama jednalo, ale o to více silněji na mě kniha působila. Musím sice přiznat, že v určitých chvílích pro mě kniha ztratila trochu toho původního náboje, ale i tak je to příběh, na který se jen tak nezapomíná. Jen jsem možná měla až příliš vysoká očekávání, což jak víme, bývá někdy na škodu. Příběh je plný krásných myšlenek, ve své podstatě jeho námět je velmi silný a určitě stojí za přečtení.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky.
Druhá půlka Augusty Hopeové
„Dumala jsem nad tím, že stovky a tisíce slov znamenají stovky a tisíce věcí, což mě vedlo k přesvědčení, že přestože se budu celý život vzdělávat a poznávat je, na jeho sklonku nebudu vědět skoro nic. Ale předpokládala jsem, že moje „skoro nic“ se bude lišit od míry nevědění ostatních lidí, a mezi námi – věřila jsem, že budeme vědět víc než skoro nic. A pak samozřejmě přijde smrt a všechno, co jsme během života zjistili, bude pohřbeno spolu s námi. Což mi připadalo jako strašné plýtvání. Neměli by nás napřed obrátit vzhůru nohama a všechny naše znalosti z nás vytřepat, jako když vytřásáte mince z prasátka?“
Kniha, kterou jsem si netroufla koupit do knihovny, ale chtěla jsem si ji přečíst. A jsem ráda, že jsem se k ní dostala, některé postřehy a úvahy v ní zaznamenané jsou totiž skvělé. (Naprosto úchvatná je taky obálka, ale jen přebal – pod ním už plastičnost mizí.)
Příběh sesterských dvojčat, která mají různé datum narození a různou povahu a založení. Julia je ta hodná a poslušná – dítě, které je snem každého rodiče. Augusta je ta divná – miluje svoji sestru, dále slova a jazyky, čte slovníky a nemá v úmyslu žít tak, aby s ní byli ostatní spokojeni. A k tomu Parfait a jeho domovina, jeho rodina a Victor. Propojení s dívčím světem se nabízí, jen jsem netušila, jak moc osudové bude pro jednu z nich . . .
Umně spletený příběh, který jsem četla poměrně dlouho, a určitě si ho budu i dlouho pamatovat. B jako brexit. Nebo Burundi.
P.S. Ačkoli uplynuly pouhé dva roky od vydání, nejsem si vědoma, že bych zachytila nějakou masivní reklamní akci, jak tady mnozí zmiňují, ale kdoví: v naší p . . . . i, kde už ani lišky nedávají dobrou noc, asi není divu . . .
„Dva z nás opustili svět.
Právě teď.
Jako když luskneš prsty.
Kéž bychom odcházeli v páru!
Jako když zvířata opouštěla archu.
Po dvou, hurá!
Ruku v ruce.
Bylo by to mnohem méně děsivé.“