Druhá půlka Augusty Hopeové přehled
Joanna Glen
Augusta a Julia jsou dvojčata, ale přesto je každá jiná. Augusta miluje slova stejným způsobem, jako jiní lidé zbožňují bonbony nebo zmrzlinu, a sní o cestách na exotická místa, zatímco Julia je doma spokojená a chce se především vdát a založit rodinu. Augusta hodně čte, pokládá spoustu otázek, ve škole opravuje učitele. Dokáže lézt lidem na nervy a nutno přiznat, že do maloměstské čtvrti nezapadá, a tak se už v útlém věku rozhodne, že až vyroste, odstěhuje se někam daleko. Mezitím na opačné straně světa vyrůstá chlapec jménem Parfait v zemi, kde zuří občanská válka a panuje neuvěřitelná chudoba. I on sní o lepším životě pro sebe a svoji rodinu. Ačkoliv Augusta i Parfait čelí mnoha ranám osudu, nehodlají se vzdát svých snů a oba hledají místo, kde se budou cítit úplní a sami sebou. Místo, kam patří.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2022 , Ikar (ČR)Originální název:
The Other Half of Augusta Hope, 2019
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Druhá půlka Augusty Hopeové. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (26)
Knihu rád přenechám mladým, inteligentním a vnímavým lidem s touhou se něco dozvědět ze života anglické půlky dívčích dvojčat a burundského imigranta ve Španělsku. Snad je, na rozdíl ode mne, ohromí jejich dospívání, hledání sebe sama a šmodrchy v dnešním podivném světě, kde nikdo nemá umetenou cestičku. Kvalita knihy je ovšem nepřehlédnutelně vysoká, ale já preferuji námětově jiné kousky.
Krásná knížka. Dávám 4*, ale je to asi moje chyba. Není to odpočinkové čtení a já na něj měla vždy jen chvilku času. Doporučuji po knížce sáhnout, až budete mít čas a budete správně naladění na životní rozjímání. Pak to bude rozhodně čtenářský zážitek. Ale i tak se mi příběh líbil, i když byl smutný a plný životního poznání. Láska a víra v sebe jsou základem našich životů.
Související novinky (1)
Ani slovo, Někdo klepe a další knižní novinky (28. týden)
10.07.2022
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Druhá půlka Augusty Hopeové v seznamech
v Právě čtených | 2x |
v Přečtených | 127x |
ve Čtenářské výzvě | 28x |
v Doporučených | 10x |
v Knihotéce | 90x |
v Chystám se číst | 151x |
v Chci si koupit | 16x |
„Dumala jsem nad tím, že stovky a tisíce slov znamenají stovky a tisíce věcí, což mě vedlo k přesvědčení, že přestože se budu celý život vzdělávat a poznávat je, na jeho sklonku nebudu vědět skoro nic. Ale předpokládala jsem, že moje „skoro nic“ se bude lišit od míry nevědění ostatních lidí, a mezi námi – věřila jsem, že budeme vědět víc než skoro nic. A pak samozřejmě přijde smrt a všechno, co jsme během života zjistili, bude pohřbeno spolu s námi. Což mi připadalo jako strašné plýtvání. Neměli by nás napřed obrátit vzhůru nohama a všechny naše znalosti z nás vytřepat, jako když vytřásáte mince z prasátka?“
Kniha, kterou jsem si netroufla koupit do knihovny, ale chtěla jsem si ji přečíst. A jsem ráda, že jsem se k ní dostala, některé postřehy a úvahy v ní zaznamenané jsou totiž skvělé. (Naprosto úchvatná je taky obálka, ale jen přebal – pod ním už plastičnost mizí.)
Příběh sesterských dvojčat, která mají různé datum narození a různou povahu a založení. Julia je ta hodná a poslušná – dítě, které je snem každého rodiče. Augusta je ta divná – miluje svoji sestru, dále slova a jazyky, čte slovníky a nemá v úmyslu žít tak, aby s ní byli ostatní spokojeni. A k tomu Parfait a jeho domovina, jeho rodina a Victor. Propojení s dívčím světem se nabízí, jen jsem netušila, jak moc osudové bude pro jednu z nich . . .
Umně spletený příběh, který jsem četla poměrně dlouho, a určitě si ho budu i dlouho pamatovat. B jako brexit. Nebo Burundi.
P.S. Ačkoli uplynuly pouhé dva roky od vydání, nejsem si vědoma, že bych zachytila nějakou masivní reklamní akci, jak tady mnozí zmiňují, ale kdoví: v naší p . . . . i, kde už ani lišky nedávají dobrou noc, asi není divu . . .
„Dva z nás opustili svět.
Právě teď.
Jako když luskneš prsty.
Kéž bychom odcházeli v páru!
Jako když zvířata opouštěla archu.
Po dvou, hurá!
Ruku v ruce.
Bylo by to mnohem méně děsivé.“