Salvy nad vlnami
Ivan Hrbek , Jaroslav Hrbek
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/120429/bmid_salvy-nad-vlnami-Bdg-120429.jpg
5
21
21
Přidat komentář
Skvělá kniha o válce na moři v druhé světové válce. Největší výhodou knihy je jasně daná struktura a přehlednost, spousta jiných knih na podobné téma strašně rychle skáče a nedá se s nimi udržet krok. Ne, že by se tato série četla jednoduše, to taky neplatí, klasické čtení kapitoly po kapitole dokáže hodně zahltit. Nakonec jsem svůj ideální způsob četby našel: věnovat se jedné oblasti (např. válka ve Středomoří) a tu jsem si přečetl celou, postupně ze všech knih. A pak jsem si vybral zase jinou oblast. Přínosem je mnohem ucelený dojem a více mě to bavilo.
V první knize začínají dvě velká témata celé série: válka ve Středomoří a boje na námořních komunikacích. Zatímco první je docela homogenní, druhé téma by se dalo ještě rozdělit na akce ponorek, akce velkých hladinových lodí a malých korzárů, použití letadel a britské ponorky.
Tyto hlavní témata jsou doplněné jednorázovými kratšími tématy daného období (akce proti Polsku, vylodění v Norsku, námořní akce v sovětsko-finské válce a akce Británie proti Francouzskému loďstvu).
Závěrem bych dodal, že pro všechny zájemce o téma to je rozhodně dobrá kniha.
Je mi líto, více nadšen z toho být nemohu, asi nejsem tak úplně námořně druhoválečným fandou a nadšencem. Z knihy sálají informace a čas nad nimi ztrávený,m ale celé mi to přišlo jaksi příliš analytické oproti běžné čitelnosti a podrobné popisy loďstev a jejich rozmístění v širých dálavách mi už přicházely trochu navíc. Přesto to nijak nehaním a nechci, jen mi to prostě nesedlo a doporučuji to tak číst skutečně fanouškům námořních bitev a dění na moři v tomto období. Plno věcí je tu popsáno celkem dost podrobně, naproti tomu další řada bitev a půtek jen velmi povrchně (samotná zkáza Bismarcku a Hooda mi přišla tedy příliš zkrácená a informačně ochuzená). Je mi to trochu líto, ale kniha se mi nečetla prostě lehce a nijak zvlášť mě nepohltila a povětšinou jsem ji tak četl spíše způsobem "Když už to tu celé mám, tak to dám". Nejlepší tak byly ukázky z jiných knih a vzpomínky na konci knihy - škoda, že ty se u nás asi nikdy v překladu a na pultech neobjeví. Snad se mi další díly dostanou hlouběji pod kůži.
Vynikající, přehledná publikace, první ze čtyřdílné série mapující druhou světovou válku na moři. Autoři, později autor, využili i v té době odtajněných materiálů, čímž poskytují další úhel například na události předcházející Pearl Harboru (vyvracejí konspirační teorie, které si můžete přečíst třeba v Hubáčkově Pacifiku v plamenech z roku 1990). Knihu navíc doplňuje obrovské množství faktografických materiálů, včetně Dokumentace, z níž vypisuji (v knize je místo Vildy Bill, ale já si to počeštil, snad autoři prominou):
Služba na rekvírovaných rybářských parnících u východoanglického pobřeží na jaře 1941
Již v roce 1663 nazval kdosi anglické rybářství „jedinou společnou mateřskou školkou námořníků" a Royal Navy nikdy nezapomínalo na ony výborné kapitány a muže, které rybářstvo dodávalo v době válek. Dnes však zřídkakdy nalezneme na trawleru víc než pár rybářů a posádka se skládá z lidí různých profesí – od řezníků po řidiče autobusů, od kovářů k zahradníkům. Lidé, kteří obdělávají půdu, si rychle zvykají na moře, ale ani dámský kloboučník není v posádce trawleru výjimkou. Jeden kuchař byl v civilu zaměstnán u míchačky asfaltu; říká se, že jeho rýžové pudinky tomu odpovídaly.
Veliteli rekvírovaných parníčků, nesoucích nyní hrdý přídomek His Majesty's Trawler, zůstali obvykle jejich předchozí kapitáni. Trvalo chvíli, než si oni a jejich posádky zvykli na rutinu válečného námořnictva, ale všichni se pyšnili čistotou svých lodí a když šli na pevninu, byli hrdí na své námořnické uniformy. Dokonce i při přehlídkách pochodovali s takovým elánem, za jaký by se nemusela stydět ani posádka bitevní lodě.
Trawlery tráví většinu času na moři, aby čistily lodní dráhy od min. Jen výjimečně je špatné počasí zadrží v přístavu, a to jen proto, že při vysokých vlnách nemohou provádět účinné tralovací práce. Jejich ztráty jsou značné, jak od min, tak od německých letadel. Mohou se bránit jen svými palubními zbraněmi. Jeden kapitán, jenž sestřelil již několik nepřátelských letadel, byl pozván, aby v námořní škole vysvětlil svou techniku úspěšných sestřelů. Jeho přednáška zněla asi takto:
„Vidím nepřátelskej éroplán vpředu. Když se mi zdá, že už je moc blízko, zavolám svýho zástupce Vildu a řeknu mu: ‚Vildo, vpředu z levoboku je nepřátelský éro. Jdi ke kanónu.‘ A tak Vilda jde ke kanónu. Potom mu řeknu: ‚Vildo, sundej toho parchanta.‘ A Vilda ho sundá."
(His Majesty‘s Minesweepers, London 1943, s. 39 – 41)
Knížka se podrobně věnuje námořním konfliktům probíhajícím během druhé světové války (až do potopení Bismarcku). Na začátku se dozvíme o vyjednávání mezi státy, které probíhalo mezi světovými válkami a jehož cílem bylo omezení námořního zbrojení. Je to vcelku humorná část, dá se říci, že například Německo (nejen ono) ujednání příliš nedodržovalo (Bismarck měl mít výtlak 35 000 t, ale ve skutečnosti měl kolem 50 000 t). Jádrem knihy je každopádně pojednání o vedení námořní války, strategii, využití technologických prostředků (radar, asdic) a jejich vývoji atd. Jedná se opravdu o detailní informace, kdy se dozvíme třeba i o velitelích jednotlivých lodí, jejich výzbroji, dostřelu, výtlaku, pancíři atd. (když se jednalo o významnou bitvu). Knížka je každopádně parádně strukturovaná a přehledná, najdeme v ní i tabulky, kdy je třeba zachycen počet potopených lodí po jednotlivých měsících, a to včetně příčiny (ponorka, mina, letadlo, loď, ostatní). Zrovna tak pro lepší názornost jsou v knížce zachyceny na mapce pohyby lodí, jak významné bitvy vlastně probíhaly.
Pro běžné čtenáře ale může být knížka až příliš podrobná, informací je tam opravdu hodně. Na druhou stranu pro někoho, kdo se zajímá o námořní bitvy, bude rozhodně velkým přínosem.