Druhá tvář
Ashley Audrain
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/466549/bmid_druha-tvar-2aQ-466549.jpg
4
222
222
Vždycky jsem věděla, že ženy v naší rodině by neměly být matky. Den narození mé dcery Violet měl být tím nejhezčím dnem mého života. Když jsem ji ale poprvé držela v náručí, věděla jsem, že je něco špatně. Podle mého manžela si jen něco namlouvám, prý nejsem taková jako moje matka. Mé dítě je přece tím nejsladším dítětem na světě. Se mnou se ale Violet chová jinak. Něco se pokazilo, přísahám. Je to v ní? Ve mně? Je ona ta zlá? Nebo jsem to já? Druhá tvář je znepokojivé, dech beroucí a silné čtení o posedlosti a nejhlubších obavách matky, jež by měla své dítě milovat…... celý text
Literatura světová Pro ženy Thrillery
Vydáno: 2021 , Ikar (ČR)Originální název:
The Push, 2021
více info...
Přidat komentář
Tento typ knížek mám rada, děj mě moc bavil. Pasáží z minulosti tam bylo na můj vkus až moc, zajímala mě primárně současnost, ale jinak za mě moc milé překvapeni! Těším se na další knihu.
Dlouho nuda až pak na konci na pár stránkách trochu dynamický děj. Nervydrásající bych to rozhodně nenazvala. Spíš psychologický román, pomalu plynoucí...veeelmi pomalu. Ale ne/vztah k mateřství a dětem vykreslil myslím dobře.
Kniha je skvělá, lehce jsem se ponořila do děje. Kniha udržuje napětí a nedá člověku vydechnout. Níže čtenáři píší, že věděli jak knhiha skončí. Ano to je v knize pocítí, avšak se domnívám, že rozhodně vás autorka drží v napětí a pochybách, zda to je opravdu tak jak myslíte.
Za mě skvělé. Taky jsem se neubránila srovnání s Dětskými zoubky, ale tohle bylo podle mě o fous lepší, temnější, drsnější, navíc ta du forma tomu přidala na zajímavosti.
Konec možná v příliš křečovité póze, ale přesto hodnotím pěti hvězdami. Absolutně snadné ponořit se do děje, nechtělo se mi od řádků odtrhnout oči. Krásná práce s téměř antihrdinsky působící postavou, na jejíž počínání čtenář nahlíží s pochopením, které postavě nikdo jiný nemůže poskytnout.
Tahle kniha se mi, podobně jako Pravda nebo lež od C. Hoover, zaryla hluboko pod kůži. Příběh jsem hltala, opravdu mě to svým způsobem bavilo. Ale některé pasáže byly tak barvitě popsané, že jsem se párkrát neubránila slzám.
Violet bych dost připodobnila postavě Hanny v Dětských zoubkách..
Prostě spratek, který má ještě vražedné sklony..
Není to nic pro citlivé povahy.. Ale kniha se opravdu povedla
(SPOILER) Hned za sebou a v poměrně krátké době se mi dostaly do rukou Dětské zoubky, Andílek a Druhá tvář. Nelze neužít srovnání. Když jsem začala knihu číst, říkala jsem si, kdo to vypráví? Manželka? Babička? Snad vzdálená příbuzná, rodinná přítelkyně, milenka? V prostředku knihy mi to došlo. Kniha je psaná formou oznámení, nebo monologu cíleného na určitou osobu, jakási "punktace" vzpomínek manželky k manželovi. Je to pro mě nezvyklé číst přímé oznamující věty "Ty jsi". Kniha Druhá tvář je skutečnější než ty dvě zmíněné a jelikož už jsem věděla, jak se příběh potáhne dál, kniha pro mě ztratila na lesku a přitažlivosti. Ještě jednu takovou knihu číst a začnu řvát. Jediné v čem může být tato kniha jiná, je, že nenávist k ženskému pohlaví nebo obecněji k ženám se v tomto příběhu dědí. Jde tedy o generační negativní vztah k dětem postihující ženy - matky.
Druhá tvář je jako Dětské zoubky, ale reálnější.
Nejjednodušší shnutí. Pokud jste četli Dětské zoubky a byli z nich nadšení, tohle bude trošku nuda. Vše v tomto příběhu je reálnější a realističtější, ale mně tam chyběla kapka toho “šílenství” a přitaženosti za vlasy.
A rozhodně se tedy nejedná o thriller, spíše rodinné drama. Du forma je rozhodně zajímavý styl psaní a měla jsem díky tomu hlubší čtenářský prožitek .
A jako joo, závěr knihy jsem čekala někdy od půlky, ale stejně potěšil.
Ze začátku knihy jsem měla trošku obavy, že mě nebude bavit. Trošku mě mátla forma DU a tak nějak celkově se to vleklo. Když jsem však četla další strany, milovala jsem knihu víc a víc. Ve finále jsem ji dočetla během pár dní. Je fakt, že místy jsem si hodně vzpomněla na knížku Andílek, ale to ničemu nevadilo. Podobnost tam sice místy byla, ale těchto psycho-románů s dětma není nikdy dost :-) každopádně knihu bych asi úplně neoznačila jako thriller, spíše bych to viděla jako psychologický román :-)
Znepokojivé. Temné. Podmanivé. Druhou tvář bylo prakticky nemožné odložit – krátké kapitoly a méně častá du-forma. Autorka píše skvěle a měla mou plnou pozornost už od prvních stran. Ústředním tématem knihy je mateřství, je ale uchopeno z velmi temného konce. Pokud čekáte akční thriller, budete nejspíš zklamaní. Tohle je tempem spíše pomalejší příběh, který nemá příliš překvapivé zvraty. O to silnější ale je. Autorka výborně vykresluje psychologii postav, dostane se vám pod kůži, bude vám nepříjemně. Je to jeden z těch titulů, který nesedne úplně všem. Já osobně ho budu mít ale v paměti ještě nějakou dobu. A lepší konec jsem už dlouho nečetla!
Musíme si promluvit- tentokrát o Violet. Bavilo mě- zajímavý styl psaní, střídání časových rovin, napínavý, i když trochu předvídatelný děj a závěrečná věta, která stačí a vlastně nestačí. Za mě dobrý.
(audiokniha)
Poslouchala jsem audio, které načetla Jana Stryková. A i když jsem ji dřív moc nemusela, tady se mi líbila. Samotný příběh mne strhnul do svého víru hned od začátku a musím přiznat, že jsem byla doslova nadšená ;-). Autorka před námi rozplétá osudy hned čtyř generací žen, které se - jak se zdá - nikdy neměly stát matkami. Ovšem vyprávění se odehrává hlavně z pohledu třetí z nich, Blythe, která se provdá za Foxe a porodí mu dcerku Violet. Styl psaní v du-formě mi nevadil vůbec, dá se na to rychle zvyknout. Kromě toho autorka občas střídá časové roviny, kdy čtenáře seznamuje i s osudy babičky a matky Blythe. A potom je zde samozřejmě i Violet, u níž jsem opravdu nevěděla, na čem jsem ;-). A skutečně mne zajímalo, kde je pravda. Zda existují děti, kterým je zlo vrozené a tento stav je v podstatě nemožné změnit. Anebo je všechno jinak a problém je někde jinde? Kniha mi tyto otázky zodpověděla jen částečně, ale asi to tak muselo být. Více se mi líbila první polovina, druhá už byla rozvláčnější a zdlouhavá. Proto hodnotím čtyřmi hvězdičkami, i když se podle mého názoru jedná o čtivou, dobře napsanou knihu. A pokud tedy autorka napíše nějakou další, já u toho rozhodně chybět nebudu ;-).
Druhá tvář nepatří mezi thrillery, je to rodinné psychologické drama s námětem, který zaujme především ženy.
Tento silný příběh obsahuje znepokojující otázky - je bezpodmínečná mateřská láska samozřejmostí? Jak velký vliv na nás mají rodinné vzorce? Nebylo by lepší, kdyby někteří lidé děti neměli?
Příběh je psaný v méně časté du-formě. Je to vlastně taková zpověď hlavní hrdinky. Otázka, zda je více psychicky narušená matka nebo dcera, nás provází celou knihou.
Příběh je plný úzkosti a silných emocí, je temný, téměř nervydrásající.
I přes netradiční formu se mi kniha četla lehce, pro mne to bylo hodně poutavé čtení. Doporučuji čtenářkám psychologických dramat.
Čekala jsem na zvrat, který nepřišel. Děj byl celkem nudný. Zajímavý byl styl, kterým byla kniha napsána, ale jinak se mi to vůbec nelíbilo.
Knížka je vyprávěná vcelku netradičně, a sice v du-formě, tedy ve druhé osobě. Já už jsem knih s touto formou vyprávění četla několik, takže mi nedělalo sebemenší problém se do knížky začíst. Hltala jsem doslova každou stránku a přiznám se, že se mi autorka doopravdy dostala pod kůži. Nedokázala jsem knížku odložit, nedokázala jsem na ni přestat myslet. Příběh ve mně vyvolal spoustu emocí, převažovala ale lítost nad osudy všech tří hlavních hrdinek, které se v knize prolínaly. Nakonec mě autorka vtáhla do děje tak moc, že jsem knihu přečetla prakticky na jeden zátah.
Co se mě týče, já jsem s Drouhou tváří spokojená. Od knížky jsem dostala přesně to, co bych od takového psychologického dramatu očekávala, nic víc, nic míň. Pokud máte rádi podobně znepokojivé příběhy a nevadí vám pohled na temnější stránku mateřství, jděte do toho!
Knížka Druhá tvář je velmi podobná Musíme si promluvit o Kevinovi, ta je ale jednoznačně lepší a propracovanější a Druhá tvář proti ní působí velmi ploše. Začátek knížky bereme jen tak z rychlíku, asi v polovině tempo trochu zvolní, ale i tak máme celý příběh poměrně rychle za sebou. Možná i díky tomu mi nebyla hlavní hrdinka až tak blízká, potřebovala bych asi trochu víc stran pro její pochopení. To samé platí i o dalších charakterech, jen u hlavní hrdinky jsem potřebu poznat ji logicky vnímala nejvíc. Na druhou stranu bych ale chtěla pochválit úplný závěr knihy, takové konce já můžu.
Druhá tvář byla v zahraničí hodně vidět! Já se chytla recenzí, které slibovaly super psychologický thriller... Tady ale pozor - stojím si za tím, že se jedná o silné psychologické drama, které díky tématu mateřství nemusí sednout všem, jelikož ukazuje mateřství ve velmi temném světle a čtenáři to nemusí být vždy příjemné... Ani styl psaní nebude pro všechny - příběh je vyprávěn du formou! Já byla překvapená, jak rychle jsem si na styl psaní zvykla, ale přiznám se, že místy mi při čtení nebylo dobře a místy jsem toužila po větší akci... Proto jsem ve svém hodnocení dost rozpolcená...
Pokud ale chcete zkusit něco nového a nevadí vám se při čtení necítit vždy ve své kůži, tak Druhá tvář může být právě pro vás...
Pro mne hodně děsivé psycho, nervy drásající. Přístup manžela byl naprosto zvrácený a nepochopitelný, žádné "v dobrém i zlém"
Já bohužel zase tak moc ohromená nejsem. Něco jsem v příběhu postrádala. Pro mě to zkrátka až tak "vtíravé" nebylo. Navíc ani vývoj dějové linky nebyl nijak překvapivý, bylo jasné, kam to celé spěje. Řekla bych, že je to prostě jen další průměrný thriller.
Druhá tvář
Moje pocity z tejto knihy sú také zvláštne.
Písané to bolo ale strašne. V tomto prípade sa mi vôbec nepáčilo, ako to spisovateľka napísala. Bolo to tak strašne chaotické, že sa v tom začiatku budete strácať. Na druhej strane som od knihy mala väčšie očakávania, resp. skôr trocha iné než čo bolo reálne v knihe.
Autorka pred nami rozpletie osudy hned štyroch generácií žien, ktoré sa nemali stať matkami. Zisťujeme teda, že matka a babička boli psychicky narušené ženy, avšak rozprávanie sa odohráva hlavne z pohľadu tretej, teda Blythe. Hlavná hrdinka Blythe je žena, ktorá vlastne prišla o rodinu a hneď na začiatku vidíme, ako sleduje svojho manžela a jeho novú rodinu. Píše mu totiž list, v ktorom nám čitateľom chce ukázať, čo sa v ich živote dialo, kým boli spolu a čo sa dialo v jej rodine, keď bola ešte malá. Aj v tejto knihe sa rozdeľujú kapitoly na minulosť a prítomnosť. Takže otázka či je narušená matka alebo dcéra, nás sprevádza po celú knihu.
Autorka výborne vykresľuje psychológiu postáv.
Blythe mi prišla miestami paranoidná a vôbec si nechcela priznať pravdu. Nič neriešila aj keď vedela, že to tak je.
Violet bola malý satan, ktorý sa veľmi podobal knihe Andílek a opäť opakujem, že takéto decko by som doma nechcela.
Fox mi liezol na nervy s tým, že bol na strane všetkých okrem Blythe, a mal ju za totálneho blbca, ktorého netreba vôbec počúvať.
Odporúčam všetkým čitateľom, ktorí majú radi psycho drámu.
Žiaľ pre mňa toto kniha nebola, pretože ja osobne som pri knihe doslova trpela. Trpela som pri tom, ako som sa musela nútiť do čítania. Do strany 190 to bolo ešte ako tak fajn, ale potom to bolo za mňa úplne nudné, že som mala pocit akoby sa autorka nútila ešte niečo napísať. Samozrejme toto sú pocity len moje, a určite to neberte tak, že kniha je nejaký odpad. NIE! Iba mňa nebavila. Toto je ten typ psycho-drámy, ktorej som ani len nerozumela, ale hlavne mi celková kniha nesadla. Vám to odporúčam, pretože ľudia z tejto knihy doslova odpadavajú, a na databázeknih ma aj celkom dobré hodnotenie.