Druhá tvář
Ashley Audrain
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/466549/bmid_druha-tvar-2aQ-466549.jpg
4
222
222
Vždycky jsem věděla, že ženy v naší rodině by neměly být matky. Den narození mé dcery Violet měl být tím nejhezčím dnem mého života. Když jsem ji ale poprvé držela v náručí, věděla jsem, že je něco špatně. Podle mého manžela si jen něco namlouvám, prý nejsem taková jako moje matka. Mé dítě je přece tím nejsladším dítětem na světě. Se mnou se ale Violet chová jinak. Něco se pokazilo, přísahám. Je to v ní? Ve mně? Je ona ta zlá? Nebo jsem to já? Druhá tvář je znepokojivé, dech beroucí a silné čtení o posedlosti a nejhlubších obavách matky, jež by měla své dítě milovat…... celý text
Literatura světová Pro ženy Thrillery
Vydáno: 2021 , Ikar (ČR)Originální název:
The Push, 2021
více info...
Přidat komentář
Musím říct, že tato kniha ve mně probudila docela hluboké úvahy ohledně mateřství. Ukazuje jej z té horší a možná i reálnější stránky. Alespoň z počátku. Pak už jsem jasně oddělila fikci. Blythe nebyla ideální matka, ostatně neměla asi ani ideální geny na mateřství. Těžko ale říct, jak moc její výchova ovlivnila chování její dcery nebo jestli vy taková byla i tak.
Kniha mě zaujala jak samotným dějem, i když byl poměrně ponurý, tak i krátkými a údernými kapitolami, což oceňuji. Jsem ráda i za vhled do života její matky a babičky.
Ve výsledku to nebylo vůbec špatné, jen mě mrzí úderný konec, který už se nejspíš nerozvede dál
Kniha mě dost bavila. Každá postava byla toxická zcela jedinečných způsobem, skvěle popsaná. Nedalo se sympatizovat s nikým, přesto jsem s chutí četla dál a těšila se, jak vše dopadne.
Příběh měl strhující začátek, který mě okamžitě vtáhl do děje a nechal mě dychtivě odhalit záhady, které skrývá. Unikátní formát celé knihy, kterým je "dopis" manželovi, dodal vyprávění zajímavou vrstvu.
Ze začátku jsem ale byla trochu zmatená, když se úhel pohledu posunul do minulosti a narušil tok příběhu. Navzdory tomu mi to poskytlo určité pozadí, abych pochopila několik věcí. I když kniha je uvedena jako psychologický thriller, cítila jsem, že se přiklání spíše k psychologickému dramatu, kde se asi 60 % zaměřuje na emocionální zkoumání než na napínavé dějové zvraty. Pořád jsem očekávala zásadní zvrat, který se nikdy tak docela neuskutečnil. Až teda na poslední stránce.
Musím zmínit, že se kniha ponoří do témat zneužívání a zanedbávání dětí, což může být pro některé čtenáře stresující. Kromě toho bych varovala novopečené maminky před čtením, protože emocionální váha příběhu by mohla být obzvláště těžká.
Román vztahový, kde se hlubině psychologizuje je samozřejmě dobrý hlavně pro ženy s dcerami. Nepochopil jsem všechny zákruty mysli hlavní hrdinky, hlavní výhoda románu pro mne jsou většinou krátké úderné kapitolky, jinak bych knihu asi odložil ještě před jakýmsi dokončením příběhu. Nepopírám jistou úroveň napětí, ale pro mne stále nízkou a nevyhovující. Téma rozpadu manželství po smrti děcka, také není pro mne a tak přeji ostatním, aby se lépe pobavili než já.
Kdo je v téhle knize divný? Na to si musíte vytvořit názor samy. Pro mě to nebylo úplně jednoznačné. Krátké kapitoly, zvraty v ději.
Kniha mi doma ležela poměrně dlouho a docela lituji toho, že jsem po ní nesáhla dříve.
Mrazivý příběh, který ve vás vyvolá znepokojivé myšlenky a pocity. Příběh nejedné matky s dcerou. Příběh o tom, jak je dobré dávat na svou intuici nebo možná taky ne?
Za mě to bylo skvělé čtení, obzvlášť v podání tohoto typu vyprávění, kdy se občas celý děj knihy vrací o mnoho let zpátky, aby čtenář pochopil, kde spočívá to a ono.
Jedna postava mě ve mně vyvolávala fakt vztek, čímž autorka nejspíš dokázala vykreslit dost chování dané postavy.
(SPOILER)
Je to smutné, silné, znepokojivé a dech beroucí drama.
Žena jménem Blythe vypráví svůj životní příběh. Mluví o své dceři Violet a synu Samovi, o své matce Cecílii a své babičce Ettě.
A vlastně je to i příběh holčičky, která ovlivní životy dalších. Violet matku nesnáší a chce, aby už nebyla, a aby byla jenom se svým otcem.
Mě se kniha velmi líbila! Budu určitě doporučoval ostatním. A ten konec? Asi jsem ho čekala, ale chtěla bych vědět víc. Zajímá mě, co se tedy stalo a jak by to pokračovalo!
Kniha o pocitech matky po narození jejího dítěte, o vztahu mezi matkou-dcerou a dcerou-otcem, o neidealním mateřství...
Toto je kniha, která pokud nemáte děti, vás od nich částečně odradí.
Co má matka dělat, když po narození dítěte má zvláštní pocit, který rozhodně není dobrý? Co dělat, když už od narození vámi dítě manipuluje a vy se ho bojíte? Pro Blythe se stalo mateřství noční můrou, ve které hraje hlavní roli její dcera Violet.
Violet jí psychicky ničí, dělá vše pro to, aby se ukázala jako neschopná matka, nenávidí jí a nechce ji u sebe. Je to sociopat. Takto to teda aspoň vnímá Blythe, ale co, když si vše pouze nalhává? No, přečtěte si to a uvidíte.
Kniha se čte velmi rychle a jednoduše, psáno v du formě. Některé pasáže vám vyrazí dech, některé už budete tak nějak očekávat. Konec za mě překvapivý vůbec nebyl. Kniha ale stojí za přečtení.
Rodinné psychologické drama. Vztahy mezi matkami a dcerami, těžce hledající společnou řeč. Četlo se mi ztuha, vícekrát jsem měla chuť knihu odložit.
Vím, že tato kniha nesklízí příliš velké ohlasy, ale osobně jsem z příběhu velmi nadšená. Možná to bylo formou, díky které jsem se s příběhem seznámila, možná ne. Přiznám se, že hlas vypravěčky mi zpočátku neseděl, ale později, když jsem se do příběhu ponořila hlouběji, získal hlas úplně jiný rozměr. A právě i tento hlas mě naprosto vtáhl do příběhu a zvráceného charakteru hlavní hrdinky. Nebo to nebyla ona, kdo byl tak zvrácený? Zpočátku jsem nevěděla na čí straně příběhu stát, kdo by mohl být viníkem a kdo obětí. Obě strany měli své pro i proti, a já se nedokázala rozhodnout, na čí straně stojí pravda. V druhé polovině příběhu jsem začala chápat, kam autorka svým vyprávěním směřuje. Samotný závěr bych však i přesto označila za překvapivý. Musím uznat, že místy je příběh trochu suchý a nezáživný, ale i přesto je v něm mnoho napínavých pasážích, které vás u poslechu/čtení zaručeně udrží. Velkou váhu v tomto směru mají především hlavní postavy. Všechny jsou, až na jednu, jak studený psí čumák. Emoce projevují velmi zvláštním způsobem (jako roboti), pokud se je vůbec rozhodnou projevit. Osobně si zármutek a ztrátu dítěte představuji trošku jinak, ale tohle mě naštěstí nikdy nepotkalo. I přesto mi však tyto scény přišli velmi nedůvěryhodné.
Shrnula bych to jako skvělý psychologický thriller! Nedoporučuji však těhotným, maminkám po porodu či ztrátě miminka. Některé pasáže mohou být bolestivé, jsou vyprávěny s velkým důrazem na detail a mě samotné z toho bylo velmi smutno a neposlouchalo se mi to snadno.
Bohužel, vůbec se mi nelíbila forma, jakou byla kniha napsaná.
Připadalo mi to hrozně nudné, ty postavy ploché, že mě nic z toho ani nešokovalo.
Pro mě to tedy bylo zklamání.
Ač jsem knihu vyslechla audio, vůbec se mi nelíbila. Depresivní, všechny postavy nesympatické. Kniha mě vůbec nevtáhla do děje, tak nějak šla kolem mě. Konec velmi předvídatelný.
Druhá tvář - Ashley Audrain
Kniha, ke které jsem se dostala díky knižní štafetě.
Recenze:
Uff, tak tenhle thriller mi naháněl husí kůži. Je něco děsivějšího než cíleně zlé dítě, které se chová až neuvěřitelně dospěle? Chvílemi jsem se cítila jako při čtení Dětských zoubků s tím rozdílem, že u Druhé tváře jsem hodně pochybovala i o matce Blythe.
Kdo je v téhle rodině mimo a jestli se to celé zdá být úplně jinak než si myslíte, to si musíte zjistit sami.
Každopádně se mi moc líbilo dělení do kratších přehledných kapitol. Střídalo se několik dějových linií, které popisovaly tři generace, tři ženy, tři matky.
Přestože je to zvláštní, úplně nejvíc mi pil krev Fox, který celou knihu zavíral před vším oči a lhal ve spoustě věcech. Takového chlapa chceme každá teda. Ve vyostřených okamžicích nikdy nebyl po ruce nebo zdrhnul a o nějaké opoře se nedalo mluvit vůbec.
Pokud chcete kratší thriller, u kterého si nebudete do poslední chvíle jistí komu věřit, vřele doporučuji.
4/5
Budu moc ráda, když mě pro další recenze budete sledovat na IG: little.monday a FB: LittleMonday - Rádi čteme
Z této knihy nemám zvláštní pocity, jako další čtenáři.
Mám je doslova hnusné a nepříjemné. Hvězdička dolů právě za to.
Jsem ráda, že jsem dočetla, nebylo to čtení lehké, ačkoli velmi rychle díky stylu a krátkým kapitolám, utíkalo.
Knihy podobného typu "matka - dcera" ráda nemám, navíc dcera sociopatka.
To zanechává těžký pocit na duši.
Prakticky všichni hrdinové nejsou zrovna sympatičtí.
Něco podobného jsem četla víckrát a je to pokaždé stejné - tečou mi nervy a jsem smutná.
V každém případě zajímavá kniha a děj, ale chci zapomenout.
Koneckonců posuďte sami...
Pro ty, co nechteji deti, tak tohle vas v tom jenom utvrdi (jsem jedna z nich). Dost nechutny popisy porodu a vsechno kolem toho..a co se tyce pribehu, Fox me teda rozciloval priserne, zacpany usi, zavreny oci. Violette je proste bez chyby (ta me stvala jeste vic a bylo mi z ni uzko).
Jenom doopravdy nechapu, kde se tohle bere mezi matkou a dcerou, ci je to vina? Nedokazu si predstavit, ze bych se takhle chovala ke svoji mame.
Ale Detske zoubky byly prece jenom o chlup lepsi.
*Audiokniha*
Úvod knihy podle mě nenechá žádného čtenáře chladného a při poslechu jsem navíc cítila sílu textu i napětí skrz báječně mluvené slovo.
Knížka je vyprávěná lehce netradičně, což mě ale bavilo a z části i udržovalo mou pozornost. Líbilo se mi to téma. Opravdu hodně. Přijde mi, že všude čteme o tom, jak je mateřství přirozené a krásné, ale tady čteme příběh z trochu jiného úhlu pohledu. Já tenhle nápad cením a myslím si, že by mělo vznikat víc knih, které tahle témata rozebírají.
Velkým tématem v knize je mimo jiné vztah matky s dcerou. Opět lehce netradičně pojatý, ale věřím, že takových je na světě spousta a je třeba o nich mluvit.
Zhruba od poloviny to byla vážně jízda. Trochu jsem se bála, jestli mě hlavní postava a její problémy nezačnou nudit, ale autorka ji napsala skvěle. Uměla jsem si ji dobře představit a nebylo na ní nic, co bych jí nevěřila.
Super jsou za mě i krátké kapitoly. Ideální čtení třeba do metra.
A konec?! Ano, byla jsem přesvědčená, že vím jak to dopadne - což se mi i potvrdilo, ale nečekala jsem, jakým způsobem to “odhalíme”. Musím říct, že jsem si poslech maximálně užila a i když je to pár dní, stejně si čas od času na děj vzpomenu a přemýšlím, co mě vlastně na té knize dostalo nejvíc. Těch silnějších a “aha” momentů tam bylo několik. Ale který mě dostal nejvíc? To opravdu nevím. Všechny byly super!
Druhá tvář - psychologické drama, které vyvolá směsici všech pocitů a emocí, které známe.
Někoho kniha vtáhne okamžitě (což se stalo i mě), někoho může odradit. Ale upřímně, každá z mamin měla chvíle úzkosti, paniky a strachu z mateřství, které se tu staly skutečností.
Přemýšlíte proč, kde se stala chyba, kdo jí způsobil? Kdo je ten špatný? Matka, dcera, otec a nebo někdo další? Je zlo vrozené? Jak vše ovlivní výchova a příklad z dětství?
Styl psaní v du-formě, které autorka zvolila a krátké, svižné kapitoly, prostřihy do života matky a babičky - v tu chvíli se cítíte jako jediný posluchač příběhu, od kterého se nemůžete odtrhnou. Naplno prožíváte všechny pocity, přemýšlíte tom, jak by se vše dalo řešit a zda to vůbec jde. Uvědomujete si, jak je důležité, aby Vás v těchto chvílích partner vnímal a poslouchal.
Drsné, surové a neskutečně reálné.
Druhá tvář
Pohled na mateřství z jiné perspektivy, než jak se tradičně popisuje.