Druhý život Marýny G.
Vladimíra Klimecká
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/174589/bmid_druhy-zivot-maryny-g-Nbj-174589.jpeg
4
456
456
Vladimíra Klimecká se stala vítězkou 18. ročníku Literární ceny Knižního klubu se svou knihou Druhý život Marýny G. Svět žen je vždy jiný než svět mužů. Kronika velké valašské rodiny, v níž projdeme celé 20. století, je psána výhradně z perspektivy žen. Marýna, Růža, Josefka a Fany - kolem nich míjejí československé dějiny se všemi zvraty, propastmi a výšinami, nadějí i rezignací. Obě světové války, osvobození, 50. a 60. léta rezonují ve třech příbězích, čtvrtý je ukotven v naší současnosti. Díky autorčině výraznému talentu vzniká originální, přitažlivý obraz jednoho kraje, jedné země. Novely o čtyřech ženských osudech se postupně splétají do promyšlené románové struktury spojené jedním prostředím. A ačkoli zachycují různá období lidského života i velkých dějin, pokaždé hovoří o fenoménu ženství. Ženy jako hrdinky své doby, bohyně našeho světa.... celý text
Přidat komentář
Půjčeno z knihovny,
první část knihy mi připomínala styl psaní Poncarové nebo Lednické. Druhá část unylá o ničem. Za mě průměr.
Moc se ke knihám nevracím, ale tuto jako jednu z mála jsem četla dvakrát. Za mě skvělá.
Moc hezká kniha...popisuje starosti našich prababiček, babiček a " starosti" nynější generace, které jsem proti nim trošku malicherné...
Děkuji za knihu paní Klimecká
„Ideály svět nezmění. Lidé musí změnit sebe…“
Další z generačních románů, který mě nalákal zejména tím, že se odehrává v kraji mě velice blízkém. Bohužel ale právě to se asi ve finále stalo pro mě spíš mínusem.
Začátek knihy mě docela chytil – příběh Marýny byl zajímavý a čtivý, i když ani u ní jsem celkově žádný extra velký a silný příběh přece jenom neviděla. I přes krutost doby, bídu, hlad a celkově těžký a tvrdý život jsem to vnímala jako vcelku standardní život mnoha žen v tomto kraji, právě proto, že byl víceméně takový, jaký znám z přímých vyprávění mnoha žen této generace, mezi kterými jsem vyrůstala. Ale životní osudy Marýny byly nakonec taky jediné, které mě bavily. Další tři příběhy už mě neoslovily vcelku vůbec, čtivost knihy pomalu upadala a zhruba od poloviny knihy už jsem se vlastně těšila, až budu na konci. Poslední příběh – Fany už jsem bohužel považovala skoro za ztrátu času. Moc jsem nepochopila jeho smysl v knize - snad jen doplnění časové posloupnosti a generační posun ve způsobu života, i když ani ten zde nepůsobí moc kontrastně. Celkově mi mezi příběhy chyběla nějaká pevnější a silnější návaznost. Přímá generační i časově navazující linie všech čtyř žen by se mi asi líbila víc, kniha by na mě možná působila uceleněji a kompaktněji.
Celkově mi ale kniha nepřinesla nic nového…jen popis běžného, i když hodně tvrdého života žen, které to díky době, ve které žily, měly v životě nastavené tak, že to z dnešního pohledu už není ani moc pochopitelné. Většina z nich měla v sobě zakořeněné vlastnosti jako – pokora, extrémní smířlivost, potlačování vlastních potřeb, a hlavně nulová snaha cokoliv změnit …a to mě vždycky hodně iritovalo. I svým potomkům se většinou snažily vštěpovat podobné myšlenky, jakoby dřina a těžká práce bylo to jediné, za co ženy zaslouží ocenění. Možná to vnímám hodně osobně a proto tento můj „vlažný“ přístup ke knize.
V té dnešní záplavě dalších skvělých knih s podobnými tématy a daleko silnějšími příběhy mě osudy těchto čtyř žen bohužel moc nezasáhly.
Za Marýnu a taky za dobré využití autentického nářečí ale dávám aspoň ty tři hvězdy.
Byla jsem hodně zvědavá na tuto knihu.....během dvou odpolední jsem ji přečetla a držela mě, ale to držení mělo sestupnou tendenci. Marýnu jsem přečetla jedním dechem, Fany bych i oželela. Ale vždycky mě zamrzí, když najdu hrubky a říkám si, kde to jsme, když ani knížky nejsou bezchybné, stačí, když musíme poslouchat redaktory v TV, jak například neumí používat číslovky. Přesto dám 5* a doporučuji všem, kdo si chtějí uvědomit, jak žily naše babičky a prababičky.
Knihy psané stylem vyprávění moc nemusím, ale tahle mě bavila od první stránky. Poslední příběh byl trochu slabší, ale i tak krásný.
Musela jsem si zvyknout na styl psaní, přišlo mi to místy trochu chaotické, ale tématika mě zajímala, tak jsem to překousla a vlastně i zvykla. Kniha se mi moc líbila. Hlavně teda i tím, že se odehrává na pro mě velmi dobře známých místech a také proto, že můj děda se v Beskydech na samotě také narodil, také měli malé hospodářství…prostě jsem si díky této knize aspoň trochu mohla přiblížit jeho dětství a hlavně život jeho rodičů.
Kniha mě bavila, párkrát i dojala k slzám, občas rozesmála. Popisuje tvrdou dobu, ale velmi pevné vztahy, houževnatost, chuť bojovat. Nejvíce se mi líbil první příběh, protože ten byl nejvíce opředen minulostí a také byl nejpodrobnější. Ale líbily se mi i ostatní příběhy, včetně Fany, který už byl sice úplně jiný, malinko rušivý v porovnání s předchozími historickými příběhy, ale myslím, že v něm bylo poselství toho, že ať žije člověk jakkoli a kdekoli, ke kořenům ho to vždy táhne…mě ty naše Beskydy také nějakým zvláštním způsobem uklidňují a když tam trávíme čas na chatě, kolikrát si představuji příběhy z dědova vyprávění. Díky této knize má fantazie pojede ještě více naplno :)
Jedna z nejúžasnějších knih, které jsem kdy četla. Nejvíce na mně zapůsobil první a třetí příběh. Ten poslední už tam být nemusel...
Příběhy jsou čtivé, nejlepší je asi ten první. Neustále je popisován těžký život na vesnici, ale nic nového jsem se z knihy nedozvěděla. Ve srovnání s Šikmým kostelem jen slabý odvar. Postrádala jsem alespoň občas rok, kdy se příběh odehrává.
Příběhy ze života 4 generací - na vesnici - na Valašsku - z pohledu žen - to vše bylo na této knize to, co upoutá.… Dle anotace „velké dějiny“ lépe nekomentovat:o(
Za mne nejzajímavější byl 1.příběh Marýny - nejen že byl daleko v minulosti a tedy oslovil hloubkou historie i tvrdou realitou, kterou už dnes často „zazdíváme“, ale byl velmi hezky předán. Oproti tomu prakticky nezajímavý byl poslední příběh o Fany - ze současnosti, jež mi přišel „ochuzený“ o atmosféru ne kvůli době, ale dané postavě.
Ze začátku velmi čtivé, bavila mě, postupně upadání, závěrečná Fany úplně o ničem.
Tvrdý život na Valašsku v minulém století z pohledu několika generací žen.Marýna její děti,život nejmladší Růži,jen jsem čekala,že bude pokračovat její dcera.Autorka přeskočila k Josefě,dobře ,ale Fany mohla vynechat.
Já mám prostě ráda tyto několikagenerační romány a tak mě i tento uspokojil. Nebylo tam sice to, co by mě nutilo neodkládat knihu, ale i tak se to pěkně četlo a já jsem ráda, že jsem na ni natrefila.
Knihu jsem objevila náhodou, někdo ji zmínil v komentářích pod knihou šikmý kostel. Šikmý kostel tedy hodnotím mnohem lépe, ale i v této knize jsem objevila velmi zajímavé informace o životě lidí (žen) na Valašsku. Suché okraje pečiva přivážené jako mlska pro děti od příbuzných z Ostravy, to bylo ovšem hrozné. Když porovnám dnešní mlsné děti (a to vlastní snad nejmlsnější z mlsných), které máloco chtějí jíst s tehdejší realitou...a my jsme ještě schopni brblat že jsme "chudí" uf. Povinná četba by ty vzpomínky starých lidí měly být.
Druhý život Marýny G.
Asi nás pálí dobré bydlo (závěrečná část knihy).
Čest těm, co dříve tak žili a všechny ty hrůzy přežili.