Druhý život Marýny G.
Vladimíra Klimecká
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/174589/bmid_druhy-zivot-maryny-g-Nbj-174589.jpeg
4
458
458
Vladimíra Klimecká se stala vítězkou 18. ročníku Literární ceny Knižního klubu se svou knihou Druhý život Marýny G. Svět žen je vždy jiný než svět mužů. Kronika velké valašské rodiny, v níž projdeme celé 20. století, je psána výhradně z perspektivy žen. Marýna, Růža, Josefka a Fany - kolem nich míjejí československé dějiny se všemi zvraty, propastmi a výšinami, nadějí i rezignací. Obě světové války, osvobození, 50. a 60. léta rezonují ve třech příbězích, čtvrtý je ukotven v naší současnosti. Díky autorčině výraznému talentu vzniká originální, přitažlivý obraz jednoho kraje, jedné země. Novely o čtyřech ženských osudech se postupně splétají do promyšlené románové struktury spojené jedním prostředím. A ačkoli zachycují různá období lidského života i velkých dějin, pokaždé hovoří o fenoménu ženství. Ženy jako hrdinky své doby, bohyně našeho světa.... celý text
Přidat komentář
Příjemné čtení. Jen ta poslední kapitola už se tolik nepovedla, jako by autorka potřebovala vymyslet nějaký závěr, dovést ságu do současnosti, ale už jí docházely nápady. Přesto dávám 5*.
Knihu jsem měla dlouhý čas v knihovně a vůbec se mi do ní nechtělo. Již jednou jsem ji před několika lety přečetla, protože mi byla moc vřele doporučena mojí maminkou a sestrou, které ji dostaly od jedné staré ženy, maminčiny přítelkyně. Pokud si pamatuji, přečetla jsem ji na moc a na sílu. Nemám totiž ráda knihy z války a knihy o těžkém životě a přežívání v krutých podmínkách.
Vzpomněla jsem si na ni, když jsem uvažovala, kterou knihu, odehrávající se v době války, zařadím do čtenářské výzvy. Nemusela jsem nic shánět v městské knihovně, stačilo vytáhnout tuto z domácí knihovny. Kupodivu, hned od začátku jsem jí přišla na chuť.
Pojednává o čtyřech ženách z velké rodiny na Valašsku. Každá z nich žila v jiné generaci, které následují po sobě. Marýna, narozená v roce 1890, zažila ne jednu, ale obě světové války. Prožila život ze všech z nich nejtěžší, ale na sklonku života uznává, že byl krásný a požehnaný. Přinesl jí hodného manžela a šest dětí, které se dočkaly dospělého věku, od nich pak velké množství vnoučat a pravnoučata.
Jedna z jejích dvou dcer, Růža, vypráví svůj život v druhé části knihy. Též prožila válku, manželství, rodičovství, ale kromě práce a dřiny poznala i práci, která byla jejím koníčkem, divadlo. Ve třetí části knihy se dočteme o Josefce, která se stala ženou nejmladšího syna Marýny, Vladimíra. Její vyprávění začíná v útlém dětství, kdy ztratila matku, nejdříve ji vychovávaly dvě starší sestry kromě otce, který pro práci a nekonečnou dřinu, aby rodinu uživil, neměl na výchovu dětí čas. Nakonec zůstala na velké hospodářství úplně sama, když se sestry provdaly a odstěhovaly a otec těžce onemocněl.
Poslední ženou, která vypráví svůj příběh, byla Josefčina dcera Fanny. Začíná své vyprávění až v dospělém věku, kdy měla již vdanou dceru a dva dospívající syny. Žili již v dnešní době, době počítačů a mobilů. Podle toho, je také její příběh odlišný od těch předchozích. Ráda však vzpomíná na babičku (Marýnu), dokud ještě žila, na dědu a na všechny tety a strýce, kterých opravdu bylo moc. Kniha si zaslouží všech pět hvězdiček.
Vyslechnuto jako četba na pokračování v rozhlase. Knihu excelentně načetla Drahomíra Hofmanová. Nemohla jsem se dočkat dalšího dílu. Těžký život našich předků jako na dlani. Doporučuji
Četla jsem i poslouchala jako četbu na pokračování. Radhošť, Kněhyně, Červenec..kopce, lesy, mám to tam prochozené, takže jsem si to představovala přímo v těch reáliích. Těžký život našich maminek, babiček, ale jaksi průzračnější než naše doba.
Nejpěknější byl i pro mě příběh Marýny. Vyprávění, včetně drobných historek ze sousedství, pomalu skládá obraz Valašska a jeho obyvatel. Musím souhlasit, že poslední část - Fany - už jako by byla dodatečně nalepená. Úplně mi tam nesedla. Ale jsem přesvědčena, že se kniha bude líbit.
I já jsem poslouchala četbu knihy v ČRo. Možná proto, že jsem se přitom jako obvykle věnovala i jiné dosti bezduché činnosti (upřesním, žehlení), osudy žen z Valašska jsem si úplně nepustila k tělu.
Příběh Marýny se mi zdál nejautentičtější. Nářečí, které docela dobře znám stejně jako kraj pod Beskydami, tvrdý a pro ženy obzvlášť těžký život uprostřed přírody (ach, jak romanticky to musí asi znít dnešní mladé generaci!) se všemi jejími rozmary a krutostmi i krásou na pohled, a do toho obě válečná období se všemi strázněmi a utrpením. Za její příběh jsem autorce nejvděčnější, je dobré občas si i dnes připomenout, jak těžké to měly naše babičky a dědové, kolik toho na ně neblahý osud naložil...
Ostatní příběhy mě vlastně moc nezajímaly, zdály se mi plošší, jakoby jen tak pluly po povrchu...
Nápad je moc pěkný, ale bohužel se to pak nějak ztrácí - nejsilnější postavou, které je taky věnováno nejvíc prostoru, je Marýna. Trochu mi u ní časová osa přišla nevyrovnaná, ale jinak mne zaujala opravdu nejvíce. Ostatní ženy už mi připadaly víc v pozadí.
Celkově je to o ženách, jejich náročném životě, snech, láskách i zklamání na pozadí osobitého horského regionu. Zamyšlení nad tím, co od života očekáváme a co všechno je kdo schopen zvládnout.
Poslech jako rozhlasová četba na pokračování.
Knihu jsem si vyslechla v audio zpracování a myslím, že příběhu to jen prospělo.
Vyprávění přivede člověka k otázce, jak funguje rodina, mezilidské vztahy a partnerství v různých dobách. A současnost není nic moc...
Knížku jsem poslouchala v rozhlase a byl to příjemný poslech. Dneska, když člověk přijede do těch míst, tak se kochá krásou přírody a ani si neuvědomujeme, že před 100 lety tam byl tvrdý život, ale ta rodina žila víc spolu. V každé době jsou jiné starosti a radosti už tak neprožíváme.
Potěšilo mě, že román je zasazen do oblasti kolem Rožnova pod Radhoštěm. Mám ráda příběhy z 20. století pohledem žen nijak nepřikrášlené těžkou dobou dřiny a válek. Román nás vede do současnosti se značně pozitivním až červenou knihovnou končícím posledním příběhem. Proč ne, rozuměla jsem každému období, pokud bych si mohla vybrat, tak ve své naivitě a romantickém smýšlení se mi nejvíc líbil život Maryny, ač byl hodně zkoušený, měl v sobě nádherné čisté radosti.
Román o osudech čtyř generací beskydských žen zaznamenává období od roku 1890 až 2010, což je pro tuto knihu stěžejní, neboť právě díky tomuto časovému rozpětí můžeme sledovat, jak to Marýna, která prožila dvě války, měla v životě nesrovnatelně těžší, než další postupně nastupující generace, které v souvislosti s dobou a "pokrokem" řeší úplně jiné problémy a mají zcela jiné starosti. Zajímavý poslech jsem si dopřála díky Můj rozhlas Dvojka.
Naposloucháno _ čro. Úžasná interpretace hlavně paní Hofmanové. Valašská románová kronika vyprávěná postupně čtyřmi ženami.
Vynikajici! Velice zajimave, poutave. A soucasne hodne smutne, kdyz si uvedomim, jak tezky zivot drive zeny mely. Nejvic mne bavila Marina, mela i nejvic prostoru. Hodne mi to pripomnelo Sikmy kostel, podobny styl rodinne kroniky.
CRO za 1
Poslechnuto jako audiokniha na Českém rozhlase v podání Drahomíry Hofmanové. Kniha líčí těžký život žen 4 generací jedné beskydské rodiny. Svým námětem trochu připomíná knihu Šikmý kostel.
Kniha se zajímavým námětem, ale vyprávění mě přišlo takové ploché, bez náboje, nešlo do hloubky. Je to škoda, protože téma na to kapacitu mělo a popis těžkého života a použití nářečí bylo fajn. Příběh Marýny mě bavil nejvíc.
Sledovat život čtyř generaci žen bylo fakt zajímavý. Neměly to ty naše prababičky, babičky vůbec lehký. S čím vším se musely potýkat a co všechno vydržet. O kolik máme my ten život ulehčen a přesto byly vztahy dříve lepší. Kniha se fakt pěkně poslouchala.
Audio český rozhlas.Moc hezky zpracovaná kniha a dobře namluvená,Děj se odehrává v Beskydech,které vypráví 4 generace žen z jejich pohledu,který hlavně za dřívějška byl velmi těžký.
Druhý život Marýny G.
Milá kniha o několika generacích žen žijících na Valašsku. Kapitoůa o Fany mě mic nebavila, konec mi přišel takový neukončený.