Dubliners / Dubliňané (5 povídek)

22.02.2021

Knížka, jejíž hrdinové říkají "jářku" a "k čertu s ním" přece nemůže být nezajímavá. To taky nebyla, nicméně nebyla ani extra chytlavá, tak jak jsem očekávala (dobře mi tak, vím, že nemám mít očekávání). Brilantně napsáno, leč.... něco tomu chybí. Možná, že na mně bylo té báječné, pomalé rozvláčnosti, hloubky myšlenek a toho "neděje" trochu moc. "Dubliňané" jsou všechno možné, jen ne plytké čtení. A myslím si, že když v sobě zapálený čtenář najde dostatek klidu, vhodného časoprostoru a ochoty vnímat, bude odměněn.

"Věděl, že ráno toho bude litovat, ale zatím byl rád za to ostatní, vnímal, že se ho zmocnila nevědoucí otupělost, která zneviditelní jeho hloupost."

16.06.2020

Obyčejné životy obyčejných lidiček v Dublinu vylíčené s náklonností a pochopením pro ně. Absence děje, která je tak často vytýkána, jen zdůrazní atmosféru tehdejší (z dnešního pohledu) neuspěchané doby. Zkuste se podívat na toto dílo jako na impresionistický obraz...

16.09.2018

Kniha čtenáři nabídne nahlédnutí do života lidí na počátku 20 století. Nemyslím si, že příběhy vystihují typické Dublinské prostředí. Mohly být napsány stejně ve Vídni, nebo v Praze, ale i na pobřeží v Gdaňsku. James Joyce byl dle mého mínění průměrný spisovatel, zdaleka nedosahuje kvalit Remarqua, Hemingwaye, nebo svého souputníka Josepha Rotha. Werichova Uspořená libra na motivy knihy dubliňana Seána O'Caseye vás uspokojí daleko více..Při přečtení asi nejlepší povídky Trapný případ si vzpomenete na Nerudovy Malostranské povídky, nebo Čapkovy Povídky z jedné a druhé kapsy. Poctivý čtenář si ale touto knihou rozšíří svůj pohled na autora.

07.11.2017

Přes veškerý vědomí dobového kontextu a přes urputnou snahu v něm text nepřestávat číst, jsem sklouzávala k očekávání něčeho - čehokoliv - třeba alespoň náznaku zápletky a pokaždé, když jedna za druhou, jednotlivé črty, vhledy a obrazy končily, jsem se nemohla ubránit jistému zklamání. Ano, vím, sám Joyce o stylu, jakým Dubliňany psal, hovořil jako o "úzkostlivě úsporném". A ano, v kontrastu s opulentností anglických románů 19. století je to dílo přelomové, fascinující, něco bořící a něco jiného budující. A přes to přese všechno, i přes ten nádherný jazyk Aloyse Skoumala (ve skvělé redakci Petra Onufera), jsem se nemohla ubránit tomu, že mě to prostě místy prachsprostě nudilo. Suverénně nejsilněji na mě zapůsobili Soupeři a Trapný případ. Zbytek, ten tak nějak žil, byl a zemřel.

30.06.2017

Nevím co mě to napadlo, ale už si asi nikdy nebudu brát do letadla jako jedinou knihu Dubliňané od Jamese Joyce. Jak už je z názvu zřejmé, sbírka povídek je o lidech, kteří měli štěstí a nenarodili se třeba v Prostějově nebo Ostravě, ale v Dublinu.

V Dublinu jsem nějakou dobu žil, takže jsem si jasně vybavoval opilé iráčany, kteří se vrávorali po Temple Baru, nebo přímořském Skerries, kam jezdili na dovču. I přes tuto 3D virtualitu ovšem nemůžu jít přes tři hvězdy, páč mi povídky nic moc nedaly. Ono je to sice hezky napsaný, ale když to jsou povídky typu, že si někdo dal brambory a pak byl rád, že si dal brambory, tak to zase žádná sláva není. To s těma bramborama je samozřejmě jen přirovnání, protože je snad všem jasný, že v devatenáctým století brambory ještě neexistovaly. Celkově je zasazení do 19. století docela nešťastné a nevím, proč se to nemohlo odehrávat třeba loni, kdy by se do povídek daly zakomponovat třeba počítače nebo mražená pizza. Inu, na to už klasici nemysleli.

17.04.2016

Už jsem je četla kdysi, chtěla jsem si je připomenout. Není to jednoduché čtení, musíte se do něj ponořit a soustředit se.

13.03.2016

Není to jednoduché čtení, ale vyvolává mnoho myšlenek všemi směry. Toho si cením především. Bohužel mě díky mému "neirskému" pohledu na věc některé věci poněkud minuly (Milost, Břečťanový den). Naopak mezi nejlepší řadím Mrtvé, Obláček, Protivníky, Evelínu a Setkání.
(čteno v překladu K. Hilské)

06.03.2015

Nějak nevím co na to říct. Polovina povídek prakticky bez příběhu, jen nesmírně detailní popis situací a místa. Věřím, že kniha má spoustu svých obdivovatelů, ale já tam nejsem. Kladně hodnotím dobovou a místopisnou autenticitu, kterou autor zvládl i když už psal ze zámoří. Jinak je to na mě příliš utahané.

"Pokládáte mě za úplného hlupáka?"
"Na to byste se mě, prosím, neměl ptát..."

14.05.2013

Tento súbor Joyceových poviedok má určitú nespornú atmosféru a hĺbku. Číta sa veľmi ľahúčko. Jednotlivé poviedky rôznej dĺžky predstavujú len krátky, hoci sa to na prvý pohľad nezdá, kľúčový úsek v živote hlavných postáv, celkom obyčajných ľudí s ich každodennými starosťami, radosťami, súkromnými bojmi. Udalosti v nich sú podané presne tak, ako sa odohrali, bez autorovho moralizovania a všetky majú otvorený koniec. Joyce síce zobrazuje prosté situácie, ale robí to tak krásne, až vyvoláva slávnostný pocit. Každá z poviedok má iného protagonistu, avšak niektoré drobné detaily naznačené v predchádzajúcej poviedke sú rozvíjané v ďalšej, zaujímavosťou je tiež usporiadanie poviedok tak, že jednotliví protagonisti sú čím ďalej starší. Nepoznám veľa autorov, ktorí dokážu písať poviedky s takouto ľahkosťou a hlavne neprvoplánovo - teda také, ktorých zmysel pochopíte častokrát až po dočítaní a zamyslení sa. James Joyce k takýmto autorom určite patrí.