Muž bez tváře
Caimh McDonnell
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/412826/bmid_muz-bez-tvare-UKA-412826.jpg
4
127
127
Dublinská trilogie série
1. díl >
Paul Mulchrone je průměrný, ničím nevynikající mladý muž z irského Dublinu, jenž se – částečně v důsledku těžkého dětství – prokousává životem doslova ze dne na den. Nemá pořádnou práci, partnerku ani světlou budoucnost. Jen tuctovou tvář, díky níž si vydělává (dá-li se to tak nazvat) na nuzné živobytí. Když se ho kdosi pokusí zabít poprvé, jedná se víceméně o náhodu. Podruhé to už však je záměr. Paul se zničehonic ocitá na útěku, přičemž s hrůzou zjišťuje, že jediní lidé, kteří mu můžou pomoci, jsou zdravotní sestra se zálibou (hraničící se závislostí) v krimi románech a velmi nekonvenční policista se sklonem k násilí. Spolu musí vyřešit jeden z nejzáhadnějších zločinů v historii Irska, jinak se stanou další obětí. A to velmi brzy.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2019 , JotaOriginální název:
A Man With One of Those Faces, 2016
více info...
Přidat komentář
[audiokniha]
Skutečně dlouho jsme se s autorem sžívali. Asi, že nemám slabost pro stand-up komiky, nesnáším spisovatelskou žvanivost a ani sarkasmus, vulgaritky a crazy pojetí není tím, co mě ke knihám přitahuje. Ovšem ty figurky, které zmiňuje trudoš, jsem si spolu s neskutečným humorem zamilovala od prvních stránek! Tápavé sžívání zavinila taky četba ušima.
Filip Švarc svým hlasem vykreslil až filmové prostředí, dodal příběhu duši a čtvrtý rozměr, ale stejně jako veruptackova, jsem se hodně ztrácela v ději. Přesto se těším na pokračování . . .
3/4
Relativně vtipně psaná detektivka o ničem. Thrillerem bych to moc nenazvala. Z tohoto typu "románů" sáhnu příště asi raději po P. Hetešovi. U něj mi sedí víc ten humor a i když je příběh třeba relativně o ničem, baví mě. Tady spíš nebavil.
Miluju hlas Martina Stránského, to je prostě dané, ale teď se k němu přidal i Filip Švarc! Jeho hlas hladí po duši a ví, kde má přidat a kde naopak ubrat.
Pro mě to byla bohužel ale co do obsahu průměrná kniha, není to úplně můj šálek kávy, nemusím moc černý humor a některé rádoby vtipné scény mi přišly spíše překombinované.
Postavy byly vcelku sympatické, ale to je bohužel tak vše. Ne každá kniha sedne každému, to je jasné. 3/5 za výborné načtení pana Švarce a vykreslení charakteru postav.
Nekontrolovanou spisovatelskou žvanivost považuji obecně za osmý smrtelný hřích, a Caimh McDonnell se jí, zvláště ve druhé polovině románu, oddává poměrně často, přesto knížku hodnotím jako výjimečně nadprůměrnou, zábavnou a v rámci žánru doporučeníhodnou. Tak neváhejte. 4,5*
Tohle mě bavilo, připomínalo mi to styl psaná Bena Aaronoviche - Řeky Londýna. Už se těším na další díly.
Možná jsem Muži bez tváře půlhvězdičku šoupla navíc, ale co, mám slabost pro stand-up komiky. Ne, vážně: hlavní důvod mých pěti hvězdiček je humor spojený s detektivní zápletkou, čemuž já těžko někdy odolám, natož když mě vtipnost nutí smát se nahlas a zápletka není vůbec špatná. A vůbec, tu půlhvězdu sázím zpátky za dialogy vyšetřovatelů, předdůchodového a začínajícího, založené na generační propasti:
„Vám opravdu nic neříká Locika?“ pokračoval detektiv inspektor Stewart.
„Ta pohádka?“
„Ne po…“ Stewart cítil, jak mu začíná cukat víčko. „Ten případ! Jeden z nejproslulejších případů v kriminální historii Irska.“
Wilson se na něho nechápavě podíval, čímž Stewartovi připomněl, jaké to je, když má člověk doma děti v pubertě.
Stewart si povzdychl a pak nasadil svůj záměrně nejpovýšenější tón. „Bylo to v roce 1985 – Bono se zajímal o Ježíše, Bob Geldof o Afriku a sošky Panny Marie se pohybovaly tolik, že měl člověk co dělat, aby narazil na nějakou, co stála bez hnutí. A uprostřed toho všeho přišel ten gigantický průser jménem Locika.“
„Víte, já v té době ještě nebyl na světě.“
„Druhou světovou válku jste taky nezažil, ale jméno Hitler vám něco říká, ne? Co jste dělal v té škole? Jenom seděl a pořád dokola sledoval Mlčení jehňátek?“
„Ten film jsem neviděl ani jednou.“
„No do pr… jak to že… vždyť to je naprostá klasika! Vylíhnul jste se snad před šesti týdny z vajíčka nebo co?“
Nejen tihle dva, všichni byli skvělí, tedy každý svým způsobem. Bavilo mě to moc.
(Jenom poznámka na okraj – muži, nelekejte se, mimino v břiše nekope svou hodně těhotnou matku do vagíny, to by už byla velká divočina. Jako bránu si vybírá močový měchýř a spíš než kopy - hlavičky.)
3,5*
audiokniha
Pokud máte rádi sarkasmus a černý humor, tohle bude něco pro vás. Tohle je opravdu humorná kniha s detektivní zápletkou, která mě opravdu pobavila. Jediné, co bych jí vytkla je množství postav a hlavně podobných jmen, díky čemuž jsem se občas trochu ztrácela v ději.
Trochu jiné, než jsem podle anotace čekala, ale výborně jsem se u ní bavila :) na rande s Mabel bych rozhodně nešla :D
Tohle jsem si užila, zápletku, srandu, napětí i rozluštění, i když musím přiznat, že mi občas ke konci připadala snaha o vtipnost už trochu násilná. Do dalšího dílu půjdu taky, jsem zvědavá, jak to bude fungovat dál.
Solidni zabava, ale nektere dialogy trpi prekladem a v cestine zni, jako pokus o vtip za kazdou cenu.
Sympatické postavy. Vcelku originální a chvílemi humorné, nic z čeho byste se potrhali smíchy, ale i tak dobré. Příběh ubíhá poměrně rychle; jako letní čtení k lenošení je to ideální.
Nejsem si jistá, zda se někdy pustím do pokračování..., leda by se mi kniha připletla do cesty. :)
Moc pěkné čtení! Pokud máte rádi suchý humor a lehčí detektivní zápletku, tak mohu jen doporučit!
Naprosto skvělá kniha! Postavy krásně vykresleny, úžasný humor a vulgarity které tam naprosto sedly :D v Irsku jsem žila, znám místa zmíněná v knize a o to mě to bavilo ještě víc. Zápletka Vás ani náhodou nenapadne, tleskám autorovi. Naprosto nechápu slabé hodnocení, v knize byl správný poměr všeho, originální příběh, dobře popsané charektery, sarkasmus, napětí. Nedejte na kritická hodnocení a zkuste posoudit sami!
Po několika stranách mně štvalo téměř všechno - prostředí, postavy, jazyk a pak ...si to sedlo a užíval jsem si každou stranu. Ke konci korektor přestával vidět, škoda. Jota je tím známá. O hvězdu méně, pokračování musí být lepší.
Po letech intenzivní četby zjišťuju s podivem, kolik úsilí stojí prodrat se beletrií, kde v každé, ale opravdu v KAŽDÉ větě textu je obsažen bonmot.
Bohužel i tady platí, že méně je (povětšinou) více, dominantní vtipnost je tady masivní překážkou plynulosti děje a výsledkem je poněkud rozpačitý polotovar ,
Po dlouhé době jsem byla při čtení překvapená. Kniha je velmi příjemná a příběh nečekaný. Kniha je zajímavá, sice neuvěřitelná, ale situace na sebe logicky navazují. Hodně jsem přemýšlela o hrdinově "zaměstnání", bylo be skvělé, kdyby něco takového fungovalo.
Crazy příběh plný nečekaných náhod a absurdit mě docela pobavil. Autor nabízí zajímavý pohled do dublinského podsvětí a policejního sboru. Hrdinové trousí hlášky, přežívají střílečky i atentáty. Jen mě zarazilo, že celkem snadno šlo získat tajné slovo, které nesměli zasvěcení nikdy vyslovit. Závěrečné "podzemní" odhalení jsem tedy nečekala.
Stewart vyrazil směrem k jezírku. Snažil se zpomalit svůj dech. Rozhodně nechtěl, aby si ho ostatní pamatovali tak, že poslední týden v práci ho skolil infarkt a našli ho ležet tváří v jeleních hovnech.
"Jo, Nora, chci říct slečna Stokesová, si teď akorát dává šlofíka."
"Vytáhl jste z ní dítě, Wilsone, tak bych řekl, že si s ní teď můžete tykat."
Není to ani thriller, ani pořádná "klasická" detektivka, na což jsem byl nalákán. Je to rozvláčné, chvílemi autor snad zapomíná na hlavní linii a věnuje se tlachání, které by tam vůbec být nemuselo. Samotnému příběhu chybí solidní nápad, děj obsahuje jednak díry, jednak naivní situace, které působí občas až hodně brakově. Celá kniha je prodchnuta sprosťárnami hrubého zrna, které by tam vůbec být nemusely a i tak by román neztrácel na autentičnosti (možná je to jen nevhodné výrazivo překladatele).
Knihu nemohu doporučit, takže pokud máte co jiného číst, o nic nepřijdete. 55%, 30. 11. 2019.
Autorovy další knížky
| 2019 |  Muž bez tváře |
| 2019 | Den, který nikdy nepřijde |
| 2020 |  Poslední objednávky |
| 2023 | Podivná doba |
| 2024 | Sekáč |
Skvělá ultrazábavná krimi, v závěru nadsazená ve skoro čistokrevnou rodokapsovou dobrodružku. Moc jsem se bavila, od začátku. Ne, to není úplně poctivé doznání. Podléhala jsem neovladatelnému veselí i v pasážích jindy a jinde jen s bídou akceptovaných, kde na mě Filip Švarc hrnul bezskrupulózně přímočarý anatomický slovník postihující různé zajímavé varianty úmyslů, pocitů i jednání zúčastněných osob. Mřela jsem smíchy při naprosto úžasně vymyšlených scénách, záviděla jsem sama sobě poslech jedinečných dialogů (viz citace kap66 níže :)).
Je to moc chytré. Mimořádně vtipné. Napínavé. A nejlepší je ten průběžný dojem, že to samo sebe vůbec nebere zas tak úplně vážně...
Komiky "na stojáka" nemusím. Spisovatele typu Caimh McDonnell (ten, jehož jméno neumí nikdo vyslovit :)) vyhledávám. Překlad je padnoucí. A Filip Švarc čte tak našlápnutě, že těch pár drobností o které ucho škobrtne (chybný výraz, tvar) nic nepokazí.
Doporučovat bych se neodvážila. Musí to prostě sednout, jinak je každé doporučení na nic (viz poměrně nízké hodnocení). Já se ovšem těším na další díl :).