Caimh McDonnell

Nová kniha

Sekáč - Caimh McDonnell

Upíři neexistují. To ví každý. Proto je značně nemilé, když se různě po Manchesteru najednou začnou objevovat… Nikdo z toho nemá radost. Ani Zakladatelé, taj... detail knihy

Související novinky

Sejdeme se u jezera, Odvážná rozhodnutí a další knižní novinky (37. týden)
Vítáme vás u nového článku s přehledem knižních novinek. Tentokrát se věnujeme období od 9. do 15. září, ve kterém můžet... celý text

Populární knihy

/ všech 5 knih

Nové komentáře u knih Caimh McDonnell

Den, který nikdy nepřijde

„Už čtvrté dílo autora, a stále výborné. To není úplně běžné skóre. Ano, jak uvádějí jiní čtenáři, významně ubylo humoru, což bych zrovna já mohla hodnotit negativně. Jenže na jeho místo byly dosazeny dechberoucí napětí a promyšlený, spletitý zločin. V zápletce a vyřešení jsem nenašla jediný logický kiks, to je také naprosto výjimečné. Na autorových knihách nejvíce oceňuji dokonale vykreslené postavy, které mají své chyby, přesto jsou dobře pochopitelné a sympatické. Kromě oblíbené trojky z prvního dílu mi tentokrát sedla vrchní inspektorka Burnsová, a pochopitelně její sekundant Willson, včetně jejich řešení monstrózních obtíží, které nezpůsobili. Nejsem příznivcem domácích mazlíčků, proto mi paradoxně nevadila Maggie, protože jsem si do ní nepromítala žádná „plyšákovitá“ očekávání. A její závěrečný zásah hodnotím jednoznačně pozitivně. Ohledně vyšetřování případu jsem se svými úvahami nebyla zas tak mimo, ale můj hlavní podezřelý krátce před koncem vyletěl do povětří, takže jsem se úplně netrefila. Bylo to chytré, dotažené a vtipné (nikoli tedy humorným způsobem). V tomto ohledu mám jenom jednu, zato palčivou otázku – co věděl Bunny na Sněhuráka? Politiku a politikaření nesnáším, ovšem v této podobě mi tento aspekt nevadil, nejspíš z toho důvodu, že byl podán právě z úhlu pohledu běžného občana, tudíž toho nejvíc poškozeného. Developeři představují franšízu pekla na zemi, to je bez debaty. Způsob budování napětí a zároveň objasňování pozadí případu pomocí dvou časových os vyprávění se mi moc líbil. Díky tomu jsem si užila i Bunnyho, který byl po většinu hlavní linie nezvěstný, a já si nedělala iluze o jeho osudu. Linka v minulosti byla přehledně identifikovatelná časovým údajem, takže jsem vůbec netápala. Další skvělý počin tohoto irského spisovatele a už se těším na další díl, a doufejme další napsané a vydané knihy. Za pět a vřele doporučuji.“... celý text
— SBH

Muž bez tváře

„Na základě anotace a komentářů bych knihu nikdy neotevřela. Nicméně jsem propadla kouzlu Podivné doby a hodlala vyzkoušet, zda se jednalo o výjimku či pravidlo. Teď už je to jisté, Caimh McDonnell patří k mým oblíbeným autorům. Sedí mi jeho humor (vzácná to věc) i světový názor. Postavy, které vytvoří, jsou sympatické, ačkoli se nejedná o žádné výlupky ctností. Román je vyprávěn v er-formě z pohledu několika osob. Nebohý Paul se z dobroty srdce stává obětí útoku umírajícího vrahouna. Jakkoli působila neblahá příhoda jako nešťastná náhoda, ve skutečnosti spustí lavinu život ohrožujících událostí. Paul a zdravotní sestřička Brigit se najednou stávají psanci na útěku, a jediné, co jim (možná) zachrání život, je odhalení důvodu, proč jim jdou všichni po krku. Nejlepší složkou díla jsou perlivé dialogy a mega vtipné hlášky. Paul je zoufalec, který se zasekl v životní smyčce, ale jinak od základu dobrák. Detektiv Stewart a jeho parťák Wilson ústřední dvojici zdatně sekundují, obzvlášť postava mladého policisty prokáže ohromný posun od ploché stínové figury v klíčového hráče. Nejvíc mě ale překvapila Brigit. Čekala jsem rádoby drsňáckou mužatku, místo toho jsem dostala vtipnou, rozumnou a praktickou osobu. Příběh se odehrává v současném Dublinu, a upřímně mě vůbec nenalákal k návštěvě tohoto pochybného města. Zato zápletka se autorovi podařila brilantní. Na pointu celé záhady jsem přišla asi tak jednu minutu před hlavními hrdiny, takže dobrý. Čtivost taky excelentní, prostě co víc si přát. Ačkoli se jedná o první díl, celý příběh je uzavřený, což naprosto zbožňuju. Další skvělý počin, vřele doporučuju a jdu zdolat zbývající McDonnellovy knihy.“... celý text
— SBH

Sekáč

„Sekáč (by) byl znovu fajn čtení o mých oblíbencích z redakce Podivná doba. Zasmála jsem se sice průběžně trochu míň, ale nevadilo. A teď ten spoiler: Hvězdičky doblikaly v momentě finále, kdy vyplynulo, že v monstra, jejichž existenci svorně popřel Kmen i Zakladatelé, byla za trest proměněna záhadnou magií parta úchylů, holdujících dost realisticky popsanému zneužívání (a ne, opravdu to nemá co dělat v šuplíku "Pro děti a mládež"). Některá monstra ovšem, jak už to tak monstra mívají ve zvyku, vesele škodila dál. A to způsobem drastickým, věrna tradici svého druhového zařazení. Nějak jsem si s touhle "trestací" legráckou nevěděla rady a jako nosný trám děje mi to haprovalo. Tak uvidím. Ono možná chvilku potrvá, než (a jestli) další díl výjde a do té doby se mi třeba začne po McDonnellových bláznivinách zase stýskat.“... celý text
— milary

Podivná doba

„S chutí jsem se prořehtala všemi třemi díly McDonnellovy Dublinské trilogie (v podání Filipa Švarce) a Podivné doby jsem se tudíž nemohla dočkat. (Pro děti a mládež bych to úplně neviděla, ale mně se to líbilo). Chvilku jsem si zvykala na hřišti fantasy, ale protože mi redakce Podivné doby od začátku připomínala partičky jiných ztroskotanců, jako Lůzry a Slow horses, a já to miluju, a protože to bylo moc vtipné, napínavé a osazené skvělými postavami, dočetla jsem, hladovějíc po dalším díle.“... celý text
— milary

Podivná doba

„Jedna z nejlepších knih, co jsem letos četla. A je to docela překvapení, protože žánr fantasy obvykle nevyhledávám (vida, asi dělám chybu!).“
— VerStetinova

Přejít na knížky autora