Mystig
komentáře u knih
Přátelé, lásky a ten ohromný průšvih
Matthew Perry
Matthew byl bezpochyby lepší herec, než spisovatel. Ráda jsem nahlédla pod slupku a byla vskutku překvapená, jak dobrý v hraní byl, že na obrazovce člověk neměl potuchy o temném pozadí.
Tuto fascinaci si lze ale udržet tak první polovinu knihy. Nejenom, že se děj stále někam přesouvá a vás tak zaměstná odhadovaný výpočet data podle textu, ale problematika se dost opakuje. Perry byl nešťastný, sjetý, zdravotně na dně, motivovaný se zlepšit a opět nešťastný (a to obvykle kvůli blbosti...), sjetý atd. atd. Nezpochybňuji, že taková závislost je peklo a nezažila jsem to (díkybohům), ale když si člověk prožije koma a má pocit, že vidí Boha, tak co víc by chtěl, aby se závislostí skoncoval? Matthew zažil oboje a navíc měl oblibu lidí a spousty peněz. Skončil nešťastně, ale - budu teď krutá - mohl si za to sám. Měl všechno pro vyléčení, o čem si prostý feťák může nechat jen zdát a bez ohledu na traumata z minulosti, snaha musela jít hlavně od něj...ale lehčí bylo vše prostě utopit v lahvi, nebo otupit prášky.
Holt nejen zubaři mají sklony k sebevraždám. Odpočívej v pokoji, Ozi.
Sekáč
C.K. McDonnell (p)
Už v momentě, kdy jsem dočítala Podivnou dobu vyšel tento navazující kousek, který v ničem nezklamal. Plynulé navázání, kdy si členové redakce ani nestihli pořádně vydechnout a jsou v tom po uši zase. Konec byl na můj vkus docela rychlý, ale přiznejme si, že zde nejde ani tak o zápletku jako o způsob, jakým se s ní postavy perou po svém a jaký bizár cestou potkají. Skvost. :D
Podivná doba
Caimh McDonnell
Zbožňuji způsob, jakým je to psané. Detektivní příběh, který nikam nepospíchá a čtenář si může plnými doušky užívat rozličné osazenstvo redakce Podivná doba a jejich každodenní trampoty. Moje první kniha od McDonnella a rozhodně se hodlám více zaměřit na jeho tvorbu.
Málo času na život
Camille Pagán
(SPOILER) Asi jsem čekala více vyprávění, ale přišlo mi, že se hlavní hrdinka zacyklila ve vzpomínách, pláči a věčném opakování o svém neodvartném konci. Rozhodně chápu, že přijít o rodice v útlem věku a pak mít diagnostikovanou stejnou chorobu, která mi ho vzala musí být strašné a nijak to nezlehčuji, ale tohle - jak sama autorka na konci připomene - je fikce. Měla by aspoň tochu "odlehčit" a ukázat, jak hořkost takové situace zvládnout. A s humorem, který zde sice byl, ale nějak mi nestačil. Taky mi přijde, jak kdyby jí Tom podvedl o svatební noci s nejlepší kamarádkou. Minimálně to by byl odpovídající hřích k jeho trestu. Být gay, s čímž zjevně i sám dost dlouho bojoval a užvaněná Libs jen neposlouchala, muselo pro něj být dost těžké a pak od ní schytá takovou bídu. Bylo mi ho líto.
Alespoň jsem si užívala popis karibiku a tamního obyvatelstva a kniha měla dobrý konec a hezky se četla. Jen jsem se prostě nedokázala plně zakousnout a těšila se, až se dozvím, jak to dopadne.
Rituál
Sergej Djačenko
Chtěla knihu obdarovat 4*, nedokázala jsem to. Film se mi líbí, to ano, ale kniha? BOŽE JO! :D Konečně "pohádka", která není jen pohádková. Kde je krásná princezna, krásný drak, vše romantické a růžové. Ne. TOHLE je skvělé, místy sarkastické a cynické, reálné, protože ne každá princezna musí být krasavice, ne každý drak chce jen žrát princezny a ne každý princ je naivně odvážný vrhnout se po hlavě do čehokoliv. Nedokonalosti lidství dali knize uvěřitelnost což se jen tak nevidí a působilo to jako déšť na vyschlou letní půdu. Rozhodně se ke knize někdy vrátím, až zase narazím na nějakou tupou dvacetiletou YA blbku a budu se potřebovat zahojit.
Koncová část knihy byla sice z pohledu Armana za mě nezáživná, zdlouhavá a s ohlédnutím na celý předchozí děj i až otravně filozofická, ale chápu, že domnělý antagonista se k protagonistovi potřebuje dopracovat svou vnitřní cestou a jelikož jsem si ho velmi oblíbila, přimhouřila jsem očko..
Jen konec mi tedy fakt nestačil...
Mořská panna
Christina Henry
Původně jsem chtěla dát 5*, protože kniha je čtivá, kouzelná a uvěřitelná co se do chování mořské panny týče. Sdílím její přímost a nepochopení k mnoha lidským pravidlům a rozmarům, které jí přijdou naprosto nepodstatné. Trochu mi neseděl konec, ale na druhou stranu to působilo reálně. Co mi vadilo, byly opakující se myšlenky. Někdy až moc melancholické/filozofické. Ale věřím, že si knihu jednou přečtu znovu. Je to příjemná kniha s vzácnou a mě blízkou tématikou. Takže bych vlastně asi dala 4,5* kdyby to šlo. :D
Pozoruhodně bystrá stvoření
Shelby Van Pelt
Rozkošná jednohubka. Čekala jsem originálně pojatou detektivku a dostala něco zcela jiného a to, co jsem potřebovala. Milý příběh prostých, avšak nevšedních lidí v klidném městě s úžasnou chobotnicí navrch. Detektivní linka jen pozvolna proplouvá na pozadí životních příběhů, radostí a strastí. Bála jsem se, že konec bude hořký, ale vše je tak...blažené a cítím se nostalgicky a tulivě. Rozhodně dostává přední místo v knihovně a až mi bude smutno, vrátím se k Marcellovi pro chapadlaté objetí. Zbožňuju chobotnice a jsem ráda, že jsem narazila na tak originální příběh ve kterém figurují a nejedná se o žádnou odbornost a přesto se v knize dozvíte i zajímavosti. Skutečný bombónek.
Čtvrté křídlo
Rebecca Yarros
(SPOILER) Klišéfest, kdy hrdinka je NEJvíc neschopná ale vlastně NEJvíc dobrá, NEJchytřejší, NEJnenáviděnější s NEJlepším drakem - ba co vím, má jich NEJvíc -, NEJvzácnější schopností, její crush je NEJnebezpečnější, NEJmocnější, NEJvíc sexy s NEJpohnutější minulostí a vlastně NEJryzejším srdcem dobráka, NEJNEJNEJNEJ a NEJlépe v naprostých protikladech, které jsou nucené, aby šokovaly.
Vykrádačka mnoha dalších knižních sérií, do které jsem se nechala vmanipulovat všeobecnou hysterií, kladnými recenzemi a neprověřeným doporučením kamarádky. Fatální chyba. Ještě nikdy se mi nestalo, že jsem měla bytostný odpor ke čtení. Dojíždění, na které se obvykle těším, protože si krátím čas knihou se stalo stejně nesnesitelným, jako pobyt v upoceném MHD uprostřed parného letního dne. Oslavné ódy na protagonistku? Nechápu! Otravný spratek s bipolární poruchou a přecitlivělou trávicí soustavou. Vím, že je to YA, ale od dvacetileté jsem prostě čekala víc. Možná, kdyby to nebylo psáno Ich-formou, odpadly by otravné opakující se vnitřní monology a kniha by mohla být poloviční a mnohem záživnější. Některé strany už jsem vyloženě jen proletěla očima, protože mě samotné se už začal "kroutit žaludek" z toho všeho patosu. 1* za vedlejší postavy, které na rozdíl od Violet měly mozek a 1* za draky, kteří jsou to jediné dobré a příjemné a díky nim jsem neměla to srdce označit knihu za Odpad a vyhodit jí nedočtenou z okna.
Zajímavé to začalo být tak na posledních 20 stránkách, což je ještě víc k naštvání, protože to vyloženě nutí k přečtení dalšího dílu, do kterého už se asi ani přes tu malou jiskru zvědavosti nedonutím. A představa, že je to pentalogie? Asi si počkám, až z toho Netflix udělá seriál. Víc zprasit se to nepodaří ani jim a to "důležité" se z toho určitě taky dozvím. Nebo si najdu nějakého nebožáka, který mi na konci pentalogie která podle mě bude čítat tak dalších 3000stran ve třech větách (na víc se to podle mě nezmůže) shrne to opravdu podstatné.
A jen otázka k zamyšlení:
je skutečně dobrý nápad si vyhlazovat vlastní populaci budoucích bojovníků na naprostých a hlavně zbytečných kravinách a nemožných pravidlech, když jsem na nože se sousední zemí? Dokonce jsem si u čtení začala pro sebe pro pobavení psát hru "Milion způsobů jak umřít v knize Čtvrté křídlo."
Knihkupectví u jezera
Jenny Colgan
O poznání lepší, než předchozí díl. Kdo četl mou recenzi k Pojízdnému krámku snů ví, jak jsem Ninu proprala. Tento příběh naštěstí jde kolem ní a jsem ráda, protože mi přišlo, že byla na Zoe celkem zbytečně drsná vzhledem k tomu, že ona sama byla -téměř- v její situaci. Asi z vás drsné Skotsko udělá drsnou holku. Zoe ovšem byla hezky napsaný charakter a ač nevyhledávám literaturu problematiky rodičovství a byla jsem díky tomu ke knize trochu skeptická, vůbec to nevadilo a naopak to bylo nečekaně milé. Rozhodně bych doporučila spíše, než první díl.
Poslední tango v Havaně
František Kotleta (p)
Opět v kvalitě trochu stoupáme. Už tolik nenavazuje na údalosti předchozích dílů a Kosek se tentokrát vhrá vstříc nové problematice pod žhavým Kubánským sluncem s počátkem z ústeckých Předlic, což samo o sobě lze považovat za rizikové dobrodružtví. :D Opět další kvalitně okultní čtení.
Proroctví
Rick Riordan
Příjemný návrat do světa tábora polokrevných a (nejen) řecké mytologie. Za 512 stran se objeví několik plonkových situací, ale já jsem zkrátka věrný fanoušek. Rozhodně si to budu muset někdy přečíst znovu. (Tuto recenzi píši s velkým časovým odstupem a už teď zjišťuji, že se mi to vše plete :D ale vybavuji si několik silných scén a pocitů a to je prostě odraz dobré autorovi práce)
Ztracený svět
Michael Crichton
Padla mi brada v totální odlišnosti od filmu, který znám nazpaměť. Hlavně v brutální bezpáteřnosti záporáků, kteří se neštítí ani házet lidi přes palubu. Jejich osudy jsem si škodolibě vychutnala a Sára je tu miliardkrát větší badass žena. Zamilovala jsme si jí. A lezavá scéna s Carnotaury? Vás nenechá jít po tmě na WC.
Jurský park
Michael Crichton
Na filmech ujíždím od dětství. Jsou to moje cozy movies, když je mi smutno, jsem nemocná, uklízím...někdy si je pustím i několikrát týdně xD A odlišnost této knihy mě nadchla. Získala jsem ještě větší sympatie k oblíbeným postavám, a naopak mi spadly růžové brýle v případu jiných. Neskutečně jsem si to užila.
Hvězdný prach: romance v říši kouzel
Neil Gaiman
Gaiman tak jak ho mám ráda. Dokáže být krutý i v tom nejpohádkovějším světě. Nyní vidím rozdíly oproti filmu, který zbožňuji a bylo super zažít si příběh znovu v jiném a hrubějším kabátě. (POZOR MINI SPOILER):
Chudák jednorožec :'(
Ready Player Two: Nová hra začíná
Ernest Cline
Bylo milé shledat se se starou dobrou Horní (skoro) pětkou, ale o poznání slabší dílo, než jednička. Mělo to své nápady. Umělo to pohltit, ale po přečtení mám spoustu otázek, na které nenacházím odpovědi a něco je za mě až utopicky nereálné, ale já nejsem odborník na VR a AI.
Souhlasím s ostatními recenzemi, že mi ta všekorektnost lezla krkem a absolutně mě nebavila ta Fialová část. Pro někoho, kdo o něm neví nic a na jeho hudbě neujíždí to bylo nicneříkající a nekonečné. Musela jsme hodně googlit, abych se v ději aspoň trochu orientovala.
Poštovní úřad
Charles Bukowski
Ke knize jsem se dlouho odhodlávala, protože Bukowski. Jeho styl žití není nic pro mě, ale jsem velmi mile překvapena. Průměrný (možná i podprůměrný) běžný život. Příběh, co si na nic nehraje. Zasmála jsem se, i když s trochou hořkosti a ve vší té bídě to bylo vlastně velmi surově krásné a k zamyšlení. Jeden si hned více váží toho co má a hlavně - že nemusí pracovat na poště.
Dějiny lidských průserů aneb Co všechno jsme podělali
Tom Phillips
Geniální dílo. Takové krutě upřímné. Je známo, že lidská blbost nezná mezí a trochu lehčeji se mi venku kráčí, když vím, že chování lidí není jen následkem dnešní doby. Lidé byli, jsou a budou takový. Pravděpodobně navždy. Díky, Tome.
Pojízdný krámek snů
Jenny Colgan
Pomalu dočítám, ale už to nevydržím...Po knize jsem sáhla, jelikož jsem potřebovala trochu vánočního odpočinku od své obvyklé četby. Slibovala příjemnou jednohubku, kterou tak do 250. strany byla. Od třicáté kapitoly mám chuť Ninu proplesknout. Naivní, romantická, introvertní knihomolka - beru, super, ale na ženu, které šlape na patu třicítka, se chová jako pipka. Názory mění doslova za vteřinu. Neustále nad něčím brečí a rozpitvává, opakovaně fňuká nad něčím, co vlastně nemůže ovlivnit ale hlavně se ani nesnaží, nebo to sama podělá. Nejraději by jen dostávala a sama nic moc nenabízí. Její chování ke konci knihy bych pochopila u adolecentní trubky. Stránky na mě působí výplňově, kdy se autorka opakuje a blekotá (část jsem vážně pročítala s cynickým "blablabla") a nejhorší pro mě asi je, že mi přijde, jakoby autorka ohýbala fungující charaktery okolních postav, aby vyšly vstříc hlavní hrdince. Málokdy mám výhrady ke knihám, ale bude to spíše tím, že se s tímhle žánrem seznamuji a po Gaimanovi mám asi nároky trochu jinde, ale troufám si říct, že tak dětinsky nevyzrálí nebyli ani dětští polobozi z Riordanových sérií. Díky bohům za nádherné prostředí Skotska a vcelku vzrušující start knihy, kdy hrdinka (v tu dobu ještě nepůsobící jako blbka ale pouze jako nejistá stydlivka, kterých je mezi námi spoustu) zahazuje vše co zná a prchá - ač relativně nedobrovolně - do náruče luk, lesů a malebných maloměsteček s až překvapivým štěstím na všechno, co jí potká. Další díl dostane šanci, ale Nino...vzchop se sakra!
Američtí bohové
Neil Gaiman
Ufff...co říct. Gaimana zbožňuju. Byl to Gaiman takový, jakým být chtěl. Je to chaotické, s množstvím postav, odkazů a příběhů. Je to zdlouhavé, filozofické, melancholické i brutální, úsměvné i hořké. Je to vším. Před napsáním komentáře to chtělo spoustu času na promyšlení. Musela jsem se poprat s negativními pocity, jejichž vyvolání ovšem bylo autorovým záměrem. I v nenávisti a výtkách to musíte milovat. Vskutku originální pojetí ve všech směrech a i když mi občas bylo čtení z různých důvodů nepříjemné, nedalo se přestat už jen kvůli hlavnímu protagonistovi, který přijímá věci prostě tak jak jsou a jdou a bez zbytečných emocí. Užívala jsem si v té šílené jízdě poklidné scény z Lakeside a (POZOR SPOILER!) mrzí mě, že si tam nemohl Stín dožít v klidu po všech těch sr**kách, ale ani Lakeside už nebude poklidným místem, protože vše má svou cenu.
Půjčovna masa
Richard K. Morgan
Námět knihy je super. Futuristický svět velmi dobře propracovaný a všechny ty neuvěřitelnosti mě neskutečně bavily. Děj mě ze začátku vtáhl, ale souhlasím s komentářem uživatele Siria - začátek to do vás nasype a pak se vlastně dlouho nic moc neděje až do finále. Navíc styl noirovky se mi četl o něco hůře. Autor po vás hází nic neříkající pojmy a názvy, kdy nevíte, zda se jedná o osobu, technickou vymoženost, město či planetu a mnohdy se mi stalo, že jsem měla pocit, jako bych přeskočila stránku a něco mi chybělo, protože text najednou skočil kamsi a teprve zpětně se dostáváte k jádru brouka a jak se vlastně do celé situace hrdina dostal. Je mi jasné, že přesně o tom a o barvitých pocitových popisem noirovky jsou a svým způsobem mě baví, ale spíše v mluveném slovu či filmu, kde jsem si jistá plynulostí děje a ne, že se mi lepí k sobě stránky. Rozhodně jsem si ale knihu svým způsobem užila a hlavně všechny její cyberpunkovo-futuristické inovace i pokroky a změny mentality společnosti.
