SBH | Komentáře u knih | Databáze knih

SBH SBH komentáře u knih

Krámek s kouzly Krámek s kouzly Sarah Beth Durst

(SPOILER) Lehce naivní, ale přesto hezká a výstižná obálka. Opravdu krásná ořízka. Nejsem příznivcem podobně povrchních věcí, u knihy mě zajímá, co je uvnitř, ale vypadalo to fakt pěkně.
Hned na začátku vpadneme do dramatické situace, kdy Kiela balí knihy, aby je zachránila z hořící knihovny. Dramatická situace vysvětluje elegantně vše, co se následně přihodí. Kiela s kamarádem Kazem odcestuje na rodný ostrov na okraji říše a tam se snaží zapadnout do komunity a vydělat si na živobytí. Děj celkem svižně odsýpá a poměrně často přichystá i napínavé okamžiky. Záchrana mořeplavce v magické bouři (hned jsem si říkala, že z toho koukají potíže). Divoké pokusy s kouzly na rostlinách (to se mohlo ošklivě zvrtnout). Vyšetřování říšské inspektorky (to se dalo čekat) a nakonec příjezd říšských vojáků.
Převelice se mi líbil magický svět, Kiela s modrou pletí i vlasy, poskakující a mluvící rostlina Kaz, mořští koně, létající kočky, mořské panny, jabloně proměněné v ptáky, medvídkovití duchové stromů. S radostí jsem se propadala do duhového světa, v němž se marmelády třpytí jako drahokamy. Taky oceňuji, že hrdinka musela překonávat potíže, a to nijak malé. Systém magie měl smysl, jediné, v čem to haprovalo, byly osoby čarodějů – zjevně se jednalo o důsledek patřičného vzdělání než o nějaké vrozené výjimečné schopnosti, protože Kiela žádné neměla, ale přesto byla za pomoci grimoárů schopna lecjaké magie.
Opravdovým utrpením pro mě byla romantická linka. Kiela se na počátku chovala nevěrohodně hrubě a protivně. Autorka to omlouvala její introvertní povahou, ale to nestačí. Kdyby byla opravdu bezohledná, nestarala by se o Kaze, navíc se ke všem ostatním chovala laskavě, jenom k Larranovi nikoli. A potom ty dlouhatánské pasáže nutného sebeobelhávání: ach ne, já pro něj nic neznamenám, on mě nemiluje, odjedu a klidně na něj zapomenu (a on na mě). Ufff. A samozřejmě nutná nebinární osoba (proboha, jak si takoví lidé jsou vůbec schopni vybrat zboží v obchodě, když nejsou schopni si vybrat, kým jsou?). Ještě že to byl roztomilý Ňufík, to mě trochu uchlácholilo.
V závěru mi dojem zkazilo barvotiskové obrácení padouchů na světlou stranu síly. A když už zloduch urputně vzdoroval, tak byl z ostrova vyhoštěn, aby zůstali jenom ti dobří a milí. Ano, jednalo se o pestrobarevný pohádkový svět, ale s krutými magickými bouřemi, tak by i lidé, nebo přesněji myslící tvorové, měli vykazovat reálnou směsici charakterů.
Celkově se ale jedná o lepší průměr, rozhodně lepší než Legendy & latéčka, s nimiž bývá příběh srovnáván.

19.02.2025 3.5 z 5


Hladový hrob Hladový hrob Robert Galbraith (p)

(SPOILER) Téma náboženské sekty mě dost děsí, ale sérii mám ráda, tak jsem si koupila (a přečetla) i tento díl. Ale je možné, že mě ti fanatici ovlivnili v úsudku.
Obálka. Ano, působí lehce depresivně a pustě, ovšem s hlavní myšlenkou díla naprosto nesouvisí ani si nevybavuju scénu, k níž bych výjev přiřadila, takže za mě docela špatný.
Hned na začátku vklouzneme do děje, spousty rozjetých případů plus jednoho nového, grandiózního – snaha nešťastného otce osvobodit ze sekty syna. Agentura řeší souběžně několik kauz, případy se vzájemně ovlivňují, což působí realisticky a uvěřitelně. Zároveň si detektivové začnou zjišťovat informace o UHC. V té souvislosti mi později připadlo docela naivní Robinino rozčarování, jak zlé to v sektě je, ačkoli ji na to všichni připravovali.
A jo, bylo to zlé. Pasáže na farmě se mi četly velmi obtížně. Takový moderní koncentrační tábor, podvýživa, nucená práce, znásilňování. Dovnitř vstoupíte dobrovolně, ale následně jste odříznuti od vnějšího světa a je prakticky nemožné uniknout. Jo, umím si představit, jak člověku začne hrabat, když je celý vyhladovělý a unavený zavalen snůškou demagogických keců a psychické manipulace. Naštěstí se v této části autorce podařilo několik elegantních kliček, kdy Robin uchránila před některými zvěrstvy. A je pravda, že tam Cormova partnerka zjistila důležitá fakta, takže to mělo smysl, ale stejně. Autorka se zachránila až útěkem hlavní hrdinky z farmy, který byl spektakulární a skvělý.
V poslední třetině vyšetřování nabírá na obrátkách a mně se začali všichni svědkové, podezřelí, náhodní kolemjdoucí, kamarádi a příbuzní motat dohromady. Proto pro mě bylo závěrečné odhalení hodně překvapivé, i když naprosto dokonale sedělo (jako obvykle).
Takže závady. Neúnosně mi vadí protahovaná červená knihovna mezi Cormem a Robin. Neustálé nenaplněné toužení a nepřiznané city jsou v sedmém díle série už hodně za hranou. Tentokrát bych přebujelý text zkrátila i já, a to jsem naprostým odpůrcem škrtání. Autorka umí psát, postavy jsou svébytné a prokreslené, dialogy svižné a reálné, zápletka dechberoucí a vysvětlení logické, děj má spád, napětí a nemotá se zbytečně v kruhu. Ale pitvat opravdu úplně každý detail mi přišlo prostě moc. Indoktrinační kecy mi stačily jednou, nikoli opakovat na každé stránce znovu, různé informace se omílaly pořád dokola, výslechy svědků byly zbytečně podrobné.
Možná je to tou sektou, ale Černočerné srdce se mi líbilo mnohem víc.

17.02.2025 3.5 z 5


Osudová chyba Osudová chyba Faith Martin (p)

(SPOILER) Za krásného letního dne je v řece objeven utopený mladík. Jeho smrt vypadá na nešťastnou náhodu, ovšem koronerovi Ryderovi se výpovědi svědků nějak nepozdávají, na policejní stanici si vyzvedne Trudy a pustí se do vyšetřování zgruntu.
Postavy vyšetřovatelů jsou tentokrát jediným tahounem díla, oba jsou naprosto skvělí. Tak trochu jsem si rvala vlasy nad vzájemným nedorozuměním ohledně Ryderovy choroby, kdy Trudy dojde k logickému, nicméně chybnému závěru a koronerovy zastírací manévry její podezření jenom podporují. Ale celkově jejich spolupráce včetně pátrání po zapeklitých souvislostech v nejvyšších patrech britské společnosti funguje skvěle.
Pak musím ocenit i střídmé, nicméně výstižné popisy, které mě prostě přenesly do letního Oxfordu, cítila jsem pálící slunce, slyšela šplouchání řeky a zavoněly mi hledíky.
A tím končíme. Provedení zločinu mi bylo zřejmé od první kapitoly, zločinecká aktivita oběti se vyloupla také ihned, jakmile padla o jeho talentu zmínka. A proč Littlejohna nenapadlo hledat v ateliéru, kam musel často docházet, je mi záhadou. Dokonce i vrah se vyloupl fakt ve chvíli, kdy se na stránkách objevil. Ještě ke všemu došlo k tomu, že jsem jeho motiv chápala, prohnilým mladíkům jsem špatný konec přála a zločince litovala.
Takže ne, tento díl se mi nelíbil a se sérií nejspíš končím, protože máme spoustu jiných a na všechny není čas.

10.02.2025 2 z 5


Dračí jezdec Dračí jezdec Cornelia Funke

(SPOILER) „On nám pomohl. Je to přítel. A proto je mi jedno, jestli je člověk, skřítek nebo krysa.“
Dětská kniha, na níž si smlsne i dospělý. Čtenář je vržen rovnou do děje bez zdlouhavého úvodu. Zvířata mluví, v údolí žijí draci, ale zároveň lidé létají letadly a používají telefony. Provádějí archeologické vykopávky a pátrají po jednorožcích. Parádní směs pohádky a reality mě zpočátku překvapila, aby mi na konci připadla naprosto organická a knihu jsem zavírala s pocitem, jak moc by se mi takový svět líbil.
Údolí, v němž žijí draci, brzy zatopí přehrada. Z toho důvodu se stříbrný drak Lung rozhodně najít bájné místo Lem nebes, které je před lidmi ukryté a v němž by draci nalezli nový domov. Zpočátku to vypadá, že draci, šotci a zvířátka stojí na opačné barikádě než lidé, ale tento dojem brzy vyvrátí setkání s Benem, opuštěným chlapcem, který se stává dračím jezdcem a Lungovi nezištně pomáhá čelit zákeřnému nepříteli i dosáhnout náročného cíle.
Příběh je vystavený parádně, sledujeme pátrání po tajemném Lemu nebes a zároveň roste napětí kvůli nelítostné Žahavé kopřivě, která draka pronásleduje. Všechny potíže, před nimiž jsou hrdinové varováni, je stejně dostihnou. V té souvislosti vysoce cením závěr, způsob odhalení dračí jeskyně i souboj se záporákem.
Tahounem je samozřejmě dickensovské téma laskavého sirotka, jakkoli je nereálné. Při zjednodušení nutném v případě dětské knihy jsou postavy velmi barvité a přiměřeně hluboké, Barnabáš je statečný a čestný, Povídalka skeptická a protivná. Mořský had je impozantní a zároveň slouží jako metafora k neznámu, které nás přesahuje. Můžeme před ním s křikem prchnout, nebo je můžeme blíž poznat.
Jak už jsem zmínila, vystavěný svět byl zajímavý a konzistentní, moc se mi líbila představa, že draci létají na měsíční svit. Korunou skvělého díla jsou krásné ilustrace od autorky textu. Díky střídmým, leč naprosto výstižným popisům se čtenář snadno propadl přímo do děje. Skutečná místa byla zobrazena pravdivě a natolik věrohodně, že jsem uhodla, kde leželo původní údolí draků dřív, než to bylo v textu explicitně zmíněno.
Opravdová lahůdka, vřele doporučuji.

09.02.2025 4.5 z 5


Žena v kleci Žena v kleci Jussi Adler-Olsen

(SPOILER) Dvě věci. Mám raději klasické, anemické detektivky, kde je málo krutosti a hodně logických dedukcí. Za druhé – od této knihy jsem se nedokázala odtrhnout.
Série mě minula nejspíš právě pro tu drastičnost. Jenže mi byla doporučena. Sáhla jsem po prvním díle a byla ztracena. Carl s rozervanou duší, tajuplný, svérázný a zemitý Asad, starý případ, v němž se zvoralo, co se dalo. A zároveň druhá linie, kdy čtenář soucítí s utrpením Merete. K této dějové linii řeknu jediné – nakonec jsem si přála, aby chudák holka umřela a měla konečně pokoj.
Ale vyšetřování bylo parádní. Carl má na háku nadřízené, novináře, pubertálního syna i bláznivého spolubydlícího. Jediné, co v tomto případě nechápu, je jeho vztah k manželce a to, že ji už dávno nekopl do zádele.
Vtipné, zábavné, napínavé, čtivé, logické. Doporučuji.

07.02.2025 4 z 5


Někde za mořem Někde za mořem TJ Klune (p)

(SPOILER) Tohle bylo velké zklamání. Autor mívá problém s přehnanou mírou stylizace, kdy se příběh stává plochým a umělohmotným, jako například prvních pár kapitol v ikonickém díle Dům v blankytně modrém moři. Zatím se však dokázal od schematismu nakonec oprostit a stvořit realisticky působící, živé, dýchající dílo plné emocí a moudrosti.
Bohužel tentokrát to nevyšlo. Skrz didaktickou krustu neustálého poučování a vrstvy propagandy jen sem tam prosvitlo pár životaschopných scén, ale v součtu se jedná o pouhý LGBTQ+ ideologický manifest. Arthur vystoupí před vládou s obhajobou svého sirotčince, je vyprovokován k demonstraci síly, na oplátku k němu padouchové z vlády pošlou krutou, bezcitnou inspektorku. Dobrá, smířím se s tím, že se opakuje námět z první knihy, proč ne. Ovšem tentokrát schází jakýkoli překvapivý moment. Charaktery jsou úmorně černobílé, a to i postavy z předchozí knihy. Nikdo neprojde vývojem, nikdo nezmění své postoje či názory. U Arthura jsem jistý pokus zaregistrovala, ale moc to nevychází a v důsledku to působí, že si fénix libuje v potížích a není ochoten vidět věci takové, jaké jsou. Vyřešení ústředního konfliktu je nezáživné a nudné. Vy jste nás přišli zastrašit? Tak my vás zastrašíme víc! Žádné překvapení, žádné prozření, žádná zajímavá dějová klička.
Autor bojuje za šikanovanou komunitu magických tvorů, zároveň se však na stránkách neobjeví jediný šťastný (nebo třeba nešťastný, prostě žádný) heterosexuální pár. Skoro to vypadá, že všichni lidé jsou si rovni, ale někteří jsou si rovnější a heterosexuálové to nejsou. Pasoval je pan Klune do rolí inkubátorů na děti, které posléze adoptují milující se homosexuální páry? Jako fakt?
Nebudu se vyjadřovat k doslovu, nečetla jsem ho. O daném problému nemám dostatek informací a připadá mi nevkusné se vůči jinému spisovateli takto útočně vymezovat mimo sdělovací prostředky.
Jo, občas jsem se zasmála, ale celkovým dojmem po dočtení je prostě pachuť. Tímto s autorem končím a po žádné další knize už nesáhnu.

07.02.2025 2 z 5


Šepot z lesa Šepot z lesa Kateřina Surmanová

(SPOILER) Horory či duchařské příběhy nikdy nebudou mojí srdcovkou. Tato kniha mi byla doporučena, navíc se k ní váže pro mě osobní příběh. Otevřela jsem ji... a po dočtení se mi stýská po Petru Valešovi, rázovité vesnici i rozmarném lokálním bůžkovi.
Petr je novinář z Prahy, který se rozhodne pro návrat do rodné vsi v Orlických horách. Přeje si životní změnu, ale také by rád objasnil záhadu zmizení svého nejlepšího kamaráda v dětství. Se zarputilostí dobrého novináře se do problému zakousne a začnou se dít věci.
Nejsem čtenářka Kinga, takže strašidelné pasáže mě opravdu děsily. Budování atmosféry bylo důkladné, zpočátku sem tam nějaká příhoda, za mě vede útok duchů v koupelně, na konci už jsem napětím nedýchala. Do současnosti vstupují šikovné prostřihy událostí z dětství. Abstraktní a značně ezoterické zlo z lesů bylo postupně doplňováno hrůzou z lidských povah. Závěrečné odvrácení téměř všech vesničanů od Petra ve snaze uhnat oslabený kus bez ohledu na pravdu a spravedlnost mi přišlo naprosto strašlivé (a realistické).
Co všechno se mi líbilo? Všechno. Začnu postavami, protože Petr by utáhl i podstatně hůře propracovaný příběh. V jeho případě oceňuju, že jako novinář musel pracovat, nestačilo mu odevzdat jeden sloupek týdně, ono to spíš vypadalo na nejméně čtyřicet hodin intenzivní práce. Ostatní obyvatelé vesnice i doplňkové figurky žily a dýchaly, měly osobitost. Helena byla povrchní a lehkomyslná, Květa grandiózní (ve všech významech slova), Hanka psychopatická. V té souvislosti mě zaráží, jak Petra odsoudili, protože ho přece neznají, zato Haniččin pokřivený charakter jim zůstal i po těch desetiletích utajen.
Děj. Zápletka je sice lehce absurdní, ovšem kolem ní autorka vystavěla tak uvěřitelný a logický příběh, že to jako jedno balení nadšeně beru. Naštěstí mělo škodolibé božstvo akční rádius menší než okresní formát, jinak by bylo asi podstatně hůř. Ovšem v té souvislosti vysoce hodnotím konec hned ze dvou důvodů. Osobu nadháněče jsem tipovala špatně, překvapení oceňuju. Způsob, jakým Petr celou záležitost vyřešil, byl excelentní a naprosto mě uspokojil. A druhá věc – jo, autorka skončila v nejlepším, překvapivě, zároveň však uzavřeně. Jasně, samotnou by mě zajímaly ksichty vesnických balíků, když se dozvěděli pravdu. Ale víte co, radši si to představuju a domýšlím.
Nemůžu opominout časté trefné hlášky, Petrovu ironii a sem tam vtípek, který celou hrůzu příjemně odlehčil. A pak ten jazyk! Labužila jsem si jako gurmán nad lanýžem. Co věta, to skvost, trefná, úderná přirovnání, poetické popisy či metafory, moudré myšlenky tak akorát rozseté v textu, aby pozvedly ducha, ale neotrávily didaktičností.
Taky se mi líbilo, že se příběh odehrává v drsných, krásných, nezkrocených Orlických horách.
Prostě samá plus. Za pět a vřele doporučuji.

03.02.2025 5 z 5


Jen o trochu víc Jen o trochu víc Simona Ahrnstedt

(SPOILER) Tato autorka je nepředvídatelná v jedné věci. Většina jejích romantických příběhů je skvělá. A pak jí ujede ruka a kniha se nedá číst, což byl případ prvního dílu série „Protiklady se přitahují“. Proto jsem tak dlouho váhala s pokračováním.
Tentokrát to zase vyšlo, možná ne na jedničku s hvězdičkou, ale rozhodně jsem dostala romantiku, která vysoce přesahuje soudobý průměr. Tak za prvé, Stella a Thor byli opravdu protikladní ve všech směrech a líbilo se mi, jak se s tím vyrovnali. Vůbec charaktery postav už zase dosahují autorčiných standardů, jsou plastické, uvěřitelné a pestré. Oba puberťáci byli skvělí, velmi věrohodně vykreslení. K zabití, ovšem chvílemi tak roztomilí, že by je člověk láskou snědl. Záporák? Přesněji rodina záporáků? Zase lidé, které potkám v sousedství.
Zápletka, atraktivní a tudíž stokrát provařená, působila tentokrát nadmíru přirozeně. Stella dorazila do opuštěné chatrče bez vody a elektřiny, nikoli do vymazleného domečku, z něhož poté ještě v průběhu deseti dní vytvoří populární kavárnu. Vztah mezi hlavními hrdiny se vyvíjel logicky a uvěřitelně, možná hodně rychle, ovšem i ta spalující přitažlivost působila prostě normálně. Když jsem u toho, líbil se mi vývoj vztahu mezi bratry, plný lásky i řevnivosti, snaha to všechno ukočírovat přes pocity křivdy a nespravedlnosti.
Největším plusem díla je, že nepoužívá ohraná klišé anglosaských romantik. Ano, mezi ústřední dvojicí dojde k několika uvěřitelným nedorozuměním, ovšem výsledkem není afektovaný, dramatický rozchod a utápění žalu ve špíně a kýblech zmrzliny. Ne, stejně jako by to udělal běžný člověk, si dotyční o záležitosti prostě promluví. Jo, v souvislosti s prudkým hnutím mysli spáchají tu a tam nějakou nepředloženost, ale zase – pokud nejde o život, vše lze vyřešit.
Závěr se mi líbil opravdu moc. Nejen tedy vrcholně dramatická scéna s ústředním padouchem, ta měla skutečně napětí a působivost. Ale hlavně způsob, jakým Stella šla za svým snem a co jí tato cesta dala. I to, že bez ní by si neuvědomila, co doopravdy chce.
A ještě jedno plus, pro lidstvo možná malé, pro mě zásadní. Důraz na ekologii a vegetariánství, který já osobně považuji za pomíjivě módní, byl tady podán tak opravdově, že mi vlastně byl sympatický.
Celkově moc podařený počin, líbilo se mi to, doporučuji.

27.01.2025 4 z 5


Vražda v Babelsbergu Vražda v Babelsbergu Susanne Goga

(SPOILER) Každý další díl s komisařem Wechslerem musím mít. Jako obvykle obálka s dobovou fotografií navodí patřičnou atmosféru. Autorka stále nepíše nijak košatě, ale už to není přehnaně stručné. Tentokrát mi požitek z čtení nerušily ani korektorské závady, zase palec nahoru. Leo je už ženatý, tento důležitý krok bych docela ráda uvítala podrobněji, protože na konci třetího dílu jsem měla pocit, že se nějak ani jeden nedokázal rozhoupat. A taky mi připadá, že Leo věnuje víc pozornosti své rodině než v předchozích dílech.
Ohledně případu mám několik připomínek. Zdá se mi poněkud zvláštní, že o Marlen nikdo z jejích sousedů nic nevěděl. Co já vím, vždycky se najde nějaká osoba, pro kterou je sledování svých spoluobčanů zábavným koníčkem. A kdyby nedošlo k vraždě Königa, asi byl Leo neměl šanci pachatele odhalit.
Ve chvíli, kdy Leo zjistil, o co jde, jsem uhodla pachatele, a nemýlila jsem se. Že si toho nevšimli policisté, je mi záhadou. Ale hlavně – nejzvláštnější je, že byla Marlen viděna pouze s Johannou, s žádnou jinou dívkou. König musel do ateliéru Regina taky chodit každou chvíli. Jako kdyby šlo jenom o Johannin případ, nic jiného řešit nebudeme.
Tato drobná závada mi ruší jinak jako obvykle příjemný zážitek z detektivky. Takže jako obvykle za čtyři a doporučuju.

26.01.2025 4 z 5


Velká bouře v českých zemích Velká bouře v českých zemích Lucie Lukačovičová

(SPOILER) „Takhle jsem si národní obrození nepředstavoval, pánové.“
Ostřílení autoři Lucie Lukačovičová a Jan Kotouč spojili síly, aby stvořili prequel série „Nad českými zeměmi slunce nezapadá“. Román líčí velkou bouři roku 1848, která potopila svět, a boj přeživších o jídlo a moc. Možná taky za spravedlnost a nový světový řád. A mimo jiné stvořili vlastní, velmi originální verzi národního obrození.
Knihu bych minula obloukem, protože nemám ráda historické romány, nemám ráda postapo a nesnáším válečné romány. Jenže jsem padla na rozhovor autorů o knize a… Vzbudil ve mně zvědavost.
Nastalo největší překvapení posledního desetiletí – mně se to líbilo! Ale jak! Co to způsobilo? Obálka je moc pěkná, žádná komiksová UI, nýbrž obraz ve stylu realismu devatenáctého století zpodobňující klíčovou scénu dobývání Terezína (bravo Tomáš Flak). Pak je to psáno nesmírně čtivým stylem, zaháčkovala jsem se na první řádce a s těžkým srdcem hrdiny na poslední opouštěla.
V postavách dlí jedno z klíčových kouzel. Autoři vybrali osvědčené archetypy – charismatického potomka královského rodu, udatného reka s rozervanou duší, dívku převlečenou za chlapce, která narukovala k vojsku, půvabnou a nesmírně chytrou šlechtičnu, vězněnou v klášteře. Jo, některé vedlejší postavy mezi vojáky mi splývaly, ale požitek z četby to neovlivnilo. Ústřední padouši byli výhradně záporní, bezectní, chamtiví, krutí, nenašla jsem na nich jedinou vlastnost, která by je v mých očích zlidštila. Ovšem proč ne, jedná se o zábavný brak z alternativní historie a fajnšmekr si dostatečně labužil nad komplikovanou paní Julianou.
Všechny ostatní složky literárního díla měly špičkovou úroveň, svižné a přirozené dialogy, přiměřené množství popisů, aby se čtenář octl v blátě a zimě a zacákaly ho proudy krve. Užívala jsem si válečné lsti, kterými oslabená Národní aliance drtila uzurpátora. Chvílemi se mi dařilo odlišit, které části psal pan Kotouč a které paní Lukačovičová, místy byl text tak homogenní, že to nebylo možné určit. Také musím vyzdvihnout práci nakladatelství, žádné chyby, ať už syntaktické či prostě pravopisné, mě nerušily.
Mám vůbec něco, co bych vytkla jako chybu? Ne. I ty bojové scény měly zvládnutelnou délku. No, bílá uniforma v takovém počasí mě nepatrně iritovala, ale já to prát nebudu. Akorát si teda myslím, že po uvedené přírodní katastrofě by následovala ničivá epidemie bakteriální infekce, která by definitivně vyhladila zbytek lidstva, ale o čem bych potom četla?
Takže – skvělý počin, vřele doporučuju.

25.01.2025 5 z 5


Hrobník a vražda v kryptě Hrobník a vražda v kryptě Oliver Pötzsch

(SPOILER) Předchozí díly jsem vždy označila za detektivku ve stylu Sherlocka Holmese. Takže nyní sir Arthur Conan Doyle v příběhu dokonce vystupuje jako skutečná postava, která významným způsobem zasáhne do děje. Bez jeho bleskově taseného revolveru bychom nejspíš už další díly s inspektorem von Herzfeldtem neměli.
Tentokrát se po Vídni potuluje zákeřný duch zemřelého alchymisty, který vraždí odpůrce spiritismu. A týpky, kteří vytvářejí falešné fotografie. A taky klavíristy. Prostě kdo mu přijde pod ruku. Zároveň se cosi nekalého děje v jednom sirotčinci, zlobivé děti si odnáší noční běs.
Leo opět s fištrónem sobě vlastním rozplétá zapeklitý případ za vydatné pomoci šikovné fotografky Julie. O jejich vztahu už kolegové na policii vědí, a ačkoli není povolený, všichni přivírají oči. Pak dojde k závažnému úniku informací do tisku, k několika spiritistickým seancím, divokým přestřelkám a honičkám s padouchy. Prostě zábava od začátku do konce. Hrobník Augustýn a jeho schovanka Anna přiloží ruku k dílu nemalou měrou. Nad Anninou vyzvědačskou anabází v sirotčinci se mi opravdu úžil dech.
Celé to bylo pěkné od zajímavé, tajuplné obálky, přes překvapivě slušnou úroveň redakcí a korektur až po zaručenou kvalitu svižného děje, skvěle propracovaných postav a reálných, vtipných dialogů. Nesmím zapomenout ani na Leovu matku, lehce otravnou šlechtičnu s nečekaně ryzím charakterem, která přijede synka navštívit. Pro mě byl největší lahůdkou perfektně logicky vystavěný případ, v němž nic neskřípalo, všechno se vysvětlilo včetně fotografie ducha v kryptě.
Přesto mám dvě drobné výtky. Leovy závěrečné eskapády mě trochu otrávily. Při výslechu klíčového svědka, profesora Schneidera, se choval jako rozmazlený fakan. Při závěrečném utkání s ústředním záporákem jsem tloukla hlavou do zdi, jak hloupě se jinak chytrý inspektor chová. A potom závěrečné Juliino rozhodnutí dát si od Lea „pauzu“ mi nedává vůbec smysl. Ano, Julie byla velmi moderně uvažující a emancipovaná. Ale na konci devatenáctého století žena lehce po třicítce s nemanželským dítětem podle mého takhle nemohla uvažovat. Jedná se zase o ryze soudobou záležitost a překvapuje mě, že ji použil autor muž.
Ale jinak naprostá lahůdka, detektivka klasického střihu se všemi parametry kvalitního románu. Vřele doporučuji.

18.01.2025 4.5 z 5


Nebezpečná zvědavost Nebezpečná zvědavost Ann Granger

(SPOILER) Tak už několikátá detektivka, která má na obálce fotografii domečků (ulice). V tomto případě to ani nekorespondovalo se dvěma lokalitami, v nichž se příběh převážně odehrával – osamělé sídlo na pobřeží Hampshiru či londýnské ulice. Vážně se musí vydávat obludné množství odfláknutých knih, místo aby vycházel zlomek vymazlených titulů? Opravdu se na té kupě odpadu tak skvěle vydělává?
Když už jsem u pláče nad prací nakladatelství, tady se na každé stránce objevila rádoby vtipná věc – lavírování mezi rody u sloves. Třeba v jednom souvětí se objevily oba tvary bez ohledu na to, zda se jednalo o muže či ženu. Přežila jsem, ale korektora bych hnala.
Samotný příběh. Nevím, co mě přimělo k tomu, že jsem sérii začala druhým dílem. Asi pomyšlení, kolik takových nekonečných tasemnic už na trhu existuje, a že není kapacita naskakovat do další. Tak jsem si vybrala jenom jeden díl na zkoušku.
Ben i Lizzie působili sympaticky, oba používali rozum (to je v detektivce vždycky dobré znamení), historické reálie se mi jevily hodnověrné včetně poněkud těžkopádných policejních postupů a závěrečného vyklouznutí pachatele ze spárů spravedlivého trestu. Samozřejmě že nechávat zloducha s ústředním komplicem o samotě byla chyba, to jsem si řekla hned, ale i to působilo uvěřitelně.
Postavy byly na malém rozsahu velmi trefně charakterizovány, dialogy zněly přirozeně a svižně. Úsporné, ale výstižné popisy čtenáře vtáhly do prostředí. Autorka píše rozhodně čtivě a kultivovaně. Dějová linka, zločin i jeho vyšetřování, se mi taky líbila. K samotnému vyšetřování sice dochází až v druhé půli knihy, přesto ta první není nudná, uvede čtenáře do problému a vyvolá patřičné napětí. K samotnému řešení – specifický nůž na dopisy, jímž byl zločin spáchán, podle mého na pachatele ukazoval jednoznačně, ale ve viktoriánské Anglii šla logika i v jiných případech často žebrotou.
Až na závady způsobené špatnou prací nakladatelství se mi to líbilo. Na druhou stranu se mi opravdu nechce pokračovat v louskání další nekončící série. Jestli mi nějaký další díl zkříží cestu, bránit se nebudu, ale vyhledávat taky ne.

14.01.2025 4 z 5


Překvapivý následník Překvapivý následník Jax Calder

(SPOILER) Autor se nepokrytě veze na úspěchu románu Červená, bílá a královsky modrá, tak holt tento komentář pojmu jako srovnávací.
Překvapivě to nedopadlo tak zle. Sice mě hned v první kapitole sejmul totální nakladatelský kiks, kdy si dívka lokne chardonnay, načež na sebe zvrhne červené (!) víno. Kolik redaktorů to vidělo v cizozemsku i posléze ve Fragmentu? Takže pád hned na startovní čáře. Jenže Callum vše rychle dorovnal nepokrytou svérázností a vtipem. Ano, nad jeho hláškami a později slovními přestřelkami s Oliverem jsem se opravdu smála nahlas.
Dějová zápletka mě příjemně překvapila. Sice (zase) – musíme se pořád točit kolem britské královské rodiny? Nelze využít neotřelejší, tudíž atraktivnější prostředí třebas švédského, dánského či španělského dvora? Takže zase mínus. Plusem bylo odlišné pojetí celého problému. Sexuální orientaci už nikdo neřeší, naopak kamenem úrazu se staly legislativní a politické záležitosti. Žádný únik soukromých informací na veřejnost, ale rovnou zemětřesení v otázce zachování konstituční monarchie.
Obávala jsem se plytkosti, v tomto ohledu příběh opět hodnotím kladně. Ne že by Callum objevoval vyložené perly, ale nepůsobil jako hlupák, Oliver už vůbec ne. Na druhou stranu za srdce mě jejich osudy nechytily. V čem tkvěl zásadní problém?
Postavy. Callum před třemi roky přišel o matku, s níž si byl velmi blízký, ale pohoda, lahoda, jedeme dál. Krom hlavních hrdinů, a i ti měli k hluboce prokresleným charakterům daleko, byli všichni placatí jak žehlící prkno. O Callumových sourozencích netušíme mnoho, ani vzájemné interakce nepřesáhnou zdvořilostní fráze. Proč, například, nešel Callum zkontrolovat Nicholase poté, co si ten zvrtnul kotník? Proč spolu nikdy nehovořili mimo oficiální události? V důsledku závěrečné překvapivé zvraty působí uměle. O komorníkovi či členech ochranky nevíme už vůbec nic. Přitom v „Červené, …“ hraje tento personál rovnocenné role s Alexem a Henrym.
Není to slaboduché, je to legrace, ale mému oblíbenému románu to výrazně konkurovat nemůže.

12.01.2025 3.5 z 5


Slunovrat Slunovrat Lina Areklew

(SPOILER) Poetický název, temný příběh. Co se týče obálky, na první pohled vypadala zajímavě, než jsem si na druhý všimla podivných úprav a nelogičností. Fakt je takový (finanční) problém nechat si podobný obrázek nakreslit od živého výtvarníka?
Zpočátku jsem se s příběhem docela trápila. Dvě životní trosky Fredrik a Sofia sice byli vykresleni hluboce a uvěřitelně, přesto mi dělalo problémy se s nimi ztotožnit. Obzvlášť v případě Fredrika jsem si občas ťukala na čelo, jaké zničující hlouposti ten chlap provádí. Ovšem ve chvíli, kdy se ti dva setkali, dostalo všechno úplně jiný šmrnc. A ne, nebylo to jenom tou lehkou romantickou linkou, která vyšetřování podbarvila a oba hlavní hrdiny významně ovlivnila. Ono všechno začalo dávat smysl.
Autorce se podařil mistrovský kousek. Čtenáři umožnila retrospektivními vhledy do příhod z roku 1979 vědět víc než všichni vyšetřovatelé dohromady, přesto udržela napětí a ano, podezírala jsem jistou osobu, ale zmýlila jsem se. Nakonec jsem pravdu odhadla z jednoho detailu při Tordově zranění, takže od té doby jsem se o hrdiny začala bát ještě víc. Vraždy se utěšeně kupily, mělo to však (zvrácenou) logiku a v několika případech bych i přiznala, že si to dotyční zasloužili. Detektivní linie na jedničku s mašlí.
Popis švédské krajiny a života na poetickém ostrůvku byl jako obvykle dechberoucí (včetně tedy naturalistického vylíčení místní delikatesy z fermentovaných sleďů, děkuji pěkně), na turistiku určitě skvělé, ovšem žít bych tam nechtěla. A jak už jsem zmínila, veškeré další prvky spisovatelského řemesla, jako reálné, propracované postavy i dialogy bylo provedeno na výbornou. Ani se nechce věřit, že se jedná o prvotinu autorky.
Jediné, co musím vytknout, je nedořešený závěr. Ano, poslední dvě věty jsou mega vtipné, ale osud jedné z hlavních postav je úplně ve hvězdách a ta druhá, no, domýšlet se můžeme cokoli.
Každopádně se jedná o lahůdku, vřele doporučuji, a pokud se na českém trhu objeví další díl, sáhnu po něm.

10.01.2025 4.5 z 5


Mistborn Mistborn Brandon Sanderson

(SPOILER) Jasně, Sanderson, zaručená kvalita. Začnu obálkou, která je v tomto vydání opravdu povedená. Zároveň je fikané prodávat celou trilogii jako jeden blok, protože... K tomu se dostanu.
Samozřejmě mě chytil už první odstavec a já příhody nejdříve Kelsiera, potom ubožačky Vin jenom hltala. V tom je autor opravdu mistr, vykreslení plastických, charismatických postav se všemi silnými stránkami i slabostmi. Vyzdvihla bych způsob, jakým autor naservíroval skutečnost, že Vin je superhrdinka – pomalu, nenápadně, postupně. V první chvíli mě zaujalo, že byla schopná allomanticky působit jenom díky stopovým prvkům, které získala z nuzného jídla. A posléze na to holčina přichází sama s Kelsierovou dopomocí. A další plus – i všechny vedlejší postavy, které měly svou úlohu, se dostatečně vyprofilovaly.
Nejlepší složkou díla je vystavěný svět a charakteristická (a zvláštní) magie obdařených jedinců. Dusivé prašno, vedro, zahnědlé rostliny (Vin vůbec nevěří, že by mohly být zelené), strašidelné mlhy v noci. Magie založená na pálení kovů a jejich vzájemné působení. V tomto ohledu je Sanderson opravdu mistr. Navíc oceňuji, že (zatím) v každém svém díle vytvořil něco jiného a bláznivě originálního.
Dostávám se k záporům. Ústřední zápletkou knihy není nic menšího než svržení Pána Vládce a celé Finální říše. Což je pro mě obtížně akceptovatelné. Hrdinové k problému přistoupí skutečně rozmáchle, snaží se vytvořit armádu, poštvat proti sobě šlechtu, zničit Vládcovy zásoby atia, zbavit se městské stráže, nejlépe ještě zlikvidovat Inkvizitory. Ono se nakonec skoro všechno podaří, obzvlášť vypořádání s Inkvizitory proběhlo nadmíru důmyslně, ale já mám holt raději komornější příběhy. Afektované, patetické revoluční hnutí mi leze na nervy, potoky krve, šílenství davů a hromadné vraždění není prostě nic pro mě.
Z toho důvodu mi kniha připadla dlouhá, i když nemůžu říct, že by obsahovala hluchá místa. Jen byla rozhozena hodně širokopásmově. Úplný závěr a souboj s Pánem Vládcem byl úžasně epický a tak trochu mi spravil chuť, ale kdybych už doma neměla druhý díl, nesáhnu po něm.
Neříkám, že je to špatně napsané, ale netrefilo se to do mého vkusu.

09.01.2025 3.5 z 5


Osudová posedlost Osudová posedlost Faith Martin (p)

(SPOILER) Zaujala mě anotace, naopak obálka je tuctová a nenápaditá, což si zajímavý příběh nezasluhuje. Zpočátku na čtenáře vybafne spousta jmen a stručných charakteristik postav, z nichž jsem si nezapamatovala skoro nic. V důsledku mi policisté splývali, což byla škoda. Líbilo se mi, jak obratně bylo naznačeno, že postavení pohledné Trudy v policejním sboru mělo svá úskalí a poválečná emancipace se teprve vymotávala z plenek. Při zatýkání „kabelkáře“ jsem skřípala zuby a za kolegu Rodneyho mi bylo stydno.
Naopak hlavní hrdinové se vyprofilovali brzy, plasticky a uvěřitelně. Chemie mezi mladou policistkou a starým, svérázným, ale rozhodně moudrým koronerem byla skvělá a patřila k významným tahounům příběhu. Který sám o sobě fungoval taky bezchybně. Vyšetřování mělo švih, neodbíhalo do slepých uliček, a pokud ano, nebyl tím čtenář nijak zahlcen. Případ byl přiměřeně komplikovaný, ovšem navzdory těžce psychopatickému pachateli uvěřitelný. A ne, neuhodla jsem nic, ani pachatele, ani způsob provedení a do konce jsem byla napnutá jak kšandy.
Kniha nemá hluchá místa, zároveň ale nemám pocit, že bych byla o něco ochuzena. Příjemné množství stručných, trefných popisů vtáhlo do prostředí, dialogy měly šťávu a působily věrohodně. Detektivka klasického střihu výtečné úrovně. Okamžitě jdu na další díl.

05.01.2025 4.5 z 5


Co bylo dosud ztraceno Co bylo dosud ztraceno Kerstin Gier

(SPOILER) I kdybych o K. Gierové nevěděla nic, ta nádherná obálka by mě nalákala. Název série Pomněnka se v druhém díle hezky vysvětlil, titul samotné knihy je tajuplný a perfektně sedí k hlavní zápletce.
Teda možná k hlavní zápletce. Dostávám se k zádrhelům. Děj je nesmírně svižný a táhne pozornost čtenáře kupředu. Ale ve změti setrvalého přecházení na Okraj a zpět, což samozřejmě zvládá už i Matilda, byť člověk, se mi nějak vytratila hlavní linie. Blíží se konec světa, ach ta klišé, setkáváme se s ústředním záporákem, lehce poodhalíme závoj Quinnových schopností, jeho minulosti i případné budoucnosti. Ale kdybych měla knihu odvyprávět, nepodařilo by se mi to. Schází jedna ústřední nosná myšlenka, kolem které by se příběh točil. Místo toho hrdinové setrvale zachraňují jeden druhého, a pak taky protivného Farise.
Po kapitolách se nadále střídají ve vyprávění Quinn a Matilda v ich formě. Tentokrát se mi líbilo, jak se čas od času při změně pohledu i čtenář vrátil v ději a získal vysvětlení z druhé strany. Největším tahounem mého zájmu je autorčin ironický, brilantní způsob vyprávění. Knihu můžu vřele doporučit ke čtení na veřejnosti, válela jsem se u ní smíchy. Zároveň se ale ve středoškolském příběhu řeší otázky přátelství a jeho ceny, nesmrtelnosti a její ceny, zkrátka kdo hledá, závažnější myšlenky rozhodně najde. Naprostou lahůdkou pro mě byly způsoby, jimiž se Matilda vypořádávala s útoky nejrůznějších padouchů.
Ústřední dvojice za mě nemá chybu včetně jejich láskyplného vztahu plného něhy. Pak mě samozřejmě bavil démon Bax, ačkoli podle popisu mi připadal spíš děsivý než roztomilý. Ovšem zábavný byl nadmíru. Johanka překvapila. Furt je nesnesitelná, ale prokazuje i nečekanou hloubku.
Vzhledem k roztříštěnosti děje mi závěr připadl uspokojivý, ačkoli hrdinové k žádnému zvláštnímu prozření nedospěli. Divoký zvrat v epilogu měl asi nalákat k dalšímu dílu, ovšem ve skutečnosti pokračuje v linii dobrodružných příhod bez pořádné hlavní linie.
Bavila jsem se, to bezesporu, ale kvůli neuspokojivému narativu snižuji hodnocení na 4 hvězdy.

02.01.2025 4 z 5


Indigo Ridge - Ve stínu hory Indigo Ridge - Ve stínu hory Devney Perry

(SPOILER) Opět ztráta času. Ohledně romantické linky jsem měla důvodné podezření, ovšem doufala jsem, že detektivní pátrání to zachrání. Zmýlila jsem se.
Začnu nejhorší závadou, a tou byli oba hlavní představitelé, Winn a Griff, jinak také Mirek Dušín jedna a dva. Ti dobří lidé neměli jedinou závadu, byli krásní, chytří, pracovití, laskaví, zásadoví, blehuhe, už teď se mi kroutí prsty nad klávesnicí. V důsledku celkem logického nedorozumění spolu stráví noc, načež následuje úmorných 150 stránek sebeobelhávání, kdy spolu denně spí a prakticky dohromady bydlí, ale furt je to jenom pomíjivá záležitost na jednu noc, povídají. Žádné vtipné špičkování, přiměřené oťukávání, jenom zběsilý chtíč. Nad touto pasáží jsem skřípala zuby a u stránek mě držel pouze příjemně tajuplně rozehraný případ.
Ve chvíli, kdy se vztah Mirka a Mirky ustálí na tom, co ve skutečnosti doopravdy je, to znamená na přiznaném regulérním soužití, se ukáže, že vyšetřování zdánlivé sebevraždy vlastně žádným vyšetřováním nebylo. Můj podezřelý byl i pachatelem. Absence překvapení by mi nevadila, protože jsem dumala nad tím, jak k vraždám docházelo. A ejhle, ukázalo se, že i ten způsob byl nadmíru tuctový, takže Winn nemohla žádný z výslechů provést pořádně. To ani jedna z kamarádek nic netušila? Nebo matka? Na maloměstě? Tak dlouho a pravidelně? Tomu nemůžu uvěřit. Navíc o starších případech čerpala policejní velitelka informace ze složek, o nichž se několikrát zmínila, že jsou sestavené velmi lajdácky. Ale nové vyšetřování nerozjela. Takže i detektivní linie představovala zklamání.
Do toho více než řádná porce amerického patosu a falešné družnosti, linie se zákeřnou novinářkou vyšuměla do ztracena. A jako třešinka na dortu nebylo možno přehlédnout opravdu mizernou práci nakladatelství. Opakování čtyř stejných slov na dvou řádcích, chybějící slova, přebývající slova, nesmyslné věty, za uši tahající překlad. Žádné překvapení, ovšem ani tak tyto závady nehodlám přehlížet.
Za mě tedy velký špatný. Další díl ani omylem.

19.12.2024 2 z 5


Štěstí jiskří jako sníh Štěstí jiskří jako sníh Pauline Mai

(SPOILER) Milé, dojemné, kapku víc afektované, než bylo nutné. S romantickými příběhy zasazenými do období Vánoc mám neblahou zkušenost. Většinou jsou ještě praštěnější a hloupější, než ty odehrávající se v jiných částech roku. Autorky si zřejmě představují, že stačí do oken navěšet barevná světýlka, hrdinům do rukou vložit svařené víno, ideálně krajinu posypat sněhem, a úspěch je zaručen.
Kniha mě upoutala něžnou a vkusnou obálkou a uvnitř jsem překvapivě našla odpovídající obsah. Vztah Madity a Viktora v první kapitole mi přišel až příliš křečovitý, ovšem poté došlo ke strašné tragédii a příběh nabral nečekaný směr.
Dějovou linku chválím. Ano, dostala jsem tajnou identitu jednoho z hrdinů, vztah vybudovaný na základě dopisů, několik omylů, ovšem všechno působilo uvěřitelně, logicky, navíc nedorozumění byla vyřešena přirozeně a smysluplně, to je za mě největším plusem díla. Opravdu se mi líbila čajovna hlavní hrdinky.
V těch blikajících žárovičkách, zpěvu koled a vůni čaje se skrývala brutální nálož emocí. Třetinu knihy jsem proslzela, naštěstí víc dojetím než smutkem. Hlavní hrdinové jsou sympaticky vtipní a rozumní, dialogy se mi líbily.
Jediné, co musím vytknout a kvůli čemu ubírám jednu hvězdu, jsou charaktery postav. Autorka jim určitě vdechla život a zajistila jim hloubku. Bohužel byli ale všichni stejní, a sice milí, laskaví, srdeční. Ani jeden sobec, pomlouvačná drbna, chamtivec či zákeřný kariérista. To mi k životu na vesnici nesedí, nebo přesněji k životu vůbec. Bylo příjemné, že sok hlavního hrdiny byl atraktivní, nicméně aspoň jednoho zlouna/zlounku bych uvítala.
Celkově se ale jedná o špici v daném typu literatury. Vánoční atmosféru kniha zachytila báječně, nad Maditiným osudem jsem si pobrečela, chování hrdinů mělo logiku, text byl čtivý a zábavný. Rozhodně doporučuji.

10.12.2024 4 z 5


Každopádně láska Každopádně láska R. J. Scott

(SPOILER) Knihu jsem si koupila na začátku tohoto roku a čekala s přečtením na Advent, abych si užila atmosféru. Příběh byl roztomilý, něžný, zamilovaný, sladký. Bohužel nic jiného.
Sympatické postavy, zajímavý námět. Velmi krátký rozsah a vůbec žádný zádrhel. Vše probíhalo sluníčkově a bez obtíží, takže bylo vlastně dobře, že to tak rychle skončilo.
Ohledně postav mi vadilo, že jak Derek, tak Luke byli zaměnitelní. Uvažovali stejně, cítili stejně, mluvili stejně. Oba se do sebe zamilovali na první pohled. Luke dokonale zapadl do smyšlené role. Tak si říkám, kéž by byl aspoň alergický na kočky. A hlavně Derekovy potíže neměly dostatečný podklad. Proč byl vlastně tak vystresovaný a nešťastný, když mu všechno hrálo do karet? Milující rodiče, zjevný talent jak na reklamu, tak na manažerskou pozici, práce, která ho bavila.
Potenciál zápletky zůstal zoufale nevyužitý. V každém bodě příběhu mohlo dojít k potížím, které by hrdinové řešili a čtenář by si labužil. Derek mohl mít potíže s despotickým otcem a chladnou matkou. Nebo s konzervativními podřízenými (i tento zádrhel se vyřešil lusknutím prstů). Jeden druhého mohli dobývat, kdyby to nebyla tak ultimátní láska na první pohled. Luke mohl mít potíže s rodinou ohledně způsobu, jakým přišel k penězům. Cokoli, cokoli se mohlo zvrtnout. Ale ne, cestička byla umetena, tudíž došlo k jednolité nudě. Aspoň netrvala dlouho, i když i to považuju za zápor. Chtěla jsem si příběh užít, ne jenom slupnout předkrm bez chuti a poohlížet se po pořádné porci zábavy.
Škoda. Nebylo to špatné, ale dobré rozhodně ne.

07.12.2024 2 z 5