Nebezpečná zvědavost
Ann Granger
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/460463/bmid_nebezpecna-zvedavost-iyZ-460463.jpg
4
95
95
Lizzie Martinová série
< 2. díl >
Píše se rok 1864 a Lizzie Martinová odjíždí z Londýna na pobřeží jižní Anglie, aby se stala společnicí Lucy Cravenové, dospívající dívky, která žije v ústraní se svými tetami a která nedávno přišla o malou dcerku. Na cestě se Lizzie setkává s doktorem Lefebrem, jenž má namířeno stejným směrem. Záhy vyjde najevo, že Lefebre je psychiatr najatý příbuznými mladé Lucy, jehož úkolem je zjistit, zda není mladá žena šílená. Lucy Cravenová totiž nevěří, že její dcerka zemřela, naopak je pevně přesvědčená o tom, že jí bylo dítě ukradeno. Situace se komplikuje. Lizzie slýchá pozdě v noci venku hlasy, objeví se statkář, jehož vystupování připadá Lucy nezvykle povědomé, a i když se ukáže, že je mladá žena poněkud náladová, blázen rozhodně není. Napětí vrcholí, když je na zahradě nalezen ubodaný muž. Lizzie tak nyní nezbývá nic jiného než požádat o pomoc svého milého, inspektora Benjamina Rosse…... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Historické romány
Vydáno: 2021 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
A Mortal Curiosity, 2008
více info...
Přidat komentář
Hlavní linka je vražda a únos dítěte, ale krásná viktoriánská doba, pozvolně plynoucí děj, inteligentní příběh a nádherný jazyk ...
A podívejte na tu obálku !
Zkrátka našla jsem novou lásku a úžasnou autorku
Ačkoli se níže uvedený nápis nachází na náhrobku v Oxfordshiru, na farním
hřbitově v Chipping Norton, a ne v Hampshiru (a byl vyryt o sto let dříve, než se
uskutečnila Lizziina cesta na jižní pobřeží), přesto právě on zažehl jiskřičku,
z níž se zrodil tento příběh.
Zde leží tělo PHILLIS,
ženy JOHNA HUMPHREYSE,
krysaře,
který pobýval
v mnoha městech
a cestoval (sic) široko daleko.
Věk a smrt
jí (sic) odsoudily
k jejímu poslednímu spočinutí zde.
Zemřela v červnu roku (sic) 1763
ve věku 58 let.
Tento díl je hodně "popisný". Autorka popisuje nádraží, cestu vlakem, oblečení, osoby, přírodu, vřesoviště, pocity, vztahy a další. Ale je to vše čtivé a poklidné, přes všechna neštěstí, které se na pobřeží jižní Anglie staly. Těm, kdo mají rádi viktoriánské detektivky se všemi jejich plusy i mínusy vřele doporučují celou sérií.
Atmosféra i prostředí jsou v této knize dokonale viktoriánské, možná až moc. Popisy oblečení, krajiny, chování lidí, to vše pomáhá vtáhnout čtenáře do děje, ale aby celou pětinu knihy zabírala pro příběh nepodstatná cesta z Londýna na jih Anglie, to je trochu příliš. Jinak se jedná o velmi poklidný příběh bez většího napětí.
Prostředí 100%
Postavy 80%
Zápletka 80%
Napětí 20%
Celkový dojem 70%
Autorka se jako i v ostatních svých románech vyžívá ve zdvořilém klábosení, obvyklém v Anglii této viktoriánská doby, které vykryje tak tři čtvrtiny knihy. Také jsou zde popsány úřední a policejní postupy té doby bez dnes běžných forenzních technik, což už je zajímavější. Ve středu dění je však naštěstí příběh. Zde jsou to mrtvoly dítěte, kočky, cikánského hubitele krys a samozřejmě bláznivá dědička s bláznivými tetami. Ne, že bych jásal, ale dá se.
Příjemné, milé čtení. Stará poctivá Anglie, vřesoviště, osamělý dům se služebnictvem, dvěma podivnými starými pannami a jednou nešťastnou mladičkou maminkou bez dítěte. Lizzie Martinová tam nastupuje coby společnice mladé ženy, a protože jí vůbec nic neunikne, dělá si starosti. Dům i okolí jsou plné záhad, na které chce Lizzie stůj co stůj přijít. Když už tam je a nedá jí to spát. Její temná podezření se naplní vraždou potulného krysaře a už nic nebrání oficiálnímu vyšetřování. Navzdory odporu jedné ze sester, která lpí na dobré pověsti rodiny a nestrpí jakoukoliv poskvrnu na jejím naleštěném štítě. Ale všecko je jinak....pěkně jsem si početla, líbil se mi i jemný anglický humor, se kterým je kniha napsaná.
Detektivka z viktoriánské Anglie mě moc bavila. Detektivní zápletka není sice nijak extra originální, ale to je vyváženo stylem vyprávění, sympatickými postavami a skvělým popisem doby a prostředí.
Druhý díl si v ničem nezadal s tím prvním a já si autorku i tuto sérii, kterou jsem objevila díky DK dávám do oblíbených.
Opět velmi vydařené, i když oproti prvnímu dílu, měl tento příběh trochu pomalejší rozjezd. Je zde velmi hezky popsané prostředí venkova na pobřeží jižní Anglie v období druhé poloviny 19. století. Postavy a jejich charaktery jsou zdařile popsané a celé to působí velmi věrohodně. Zde jsem trochu odhadla detektivní zápletku, ale přesto mě celý děj udržel v příjemném napětí až k odhalení. Musím ovšem zmínit, že korekce u těchto knih je příšerná, což románům této autorky rozhodně neprospívá. Většinou nejsem tak kritická, ale tady je to hodně odbyté. Přesto na tuto sérii nezanevřu a vrhám se na další díl s již zavedenou hlavní dvojicí Lizzie Martinovou a inspektorem Benem Rossem.
Nejslabší ze 4 dosud vydaných dílů, nicméně i tak nelituju, že jsem detektivku četla. Série mi sedla.
Tentokrát Lizzie putuje z Londýna k vřesovištím na jihu Anglie (nemůže! to nepřipomínat Daphne du Maurier, kterou zmiňuje v komentáři Aghatte :)), aby tu, v domě stojícím poněkud v ústraní, dělala společnici mladinké ženě, stižené, zdá se, poporodní depresí. A aby život v domě sdílela také se dvěma jejími podivnými staropanenskými tetami a personálem v nejrůznějším postavení.
Zajímavou figurou tohoto dílu je distingovaný doktor Lefebre, skrze něhož se dočkáme dobových náhledů na psychiatrické diagnózy, léčbu, a rovněž se nám dostává v náznacích i exkurz do dalších medicinských praktik. :)
A? K detektivce patří mrtvola, více či méně excentričtí sousedé, vesnice, hřbitov a kostel, sezónní poskytovatelé služeb, zpochybněná nemluvňata a jiné matoucí události a samozřejmě - inspektor Benjamin Ross.
Líbí se mi v tom a těším se na čtvrtý díl.
Autorku mám ráda v jejích současných detektivních sériích, viktoriánská detektivka mne ale zklamala. Příliš všechno umělé - odlehlý panský dům, dvě staré panny (proč se jedné říkalo příjmením a druhé křestním, to jsem nepochopila, obě měly samozřejmě stejné příjmení) a jejich mladinká neteř a do toho přichází Lizzie jako společnice (vypuzena svojí příbuznou, které dělala placenou společnici...). Viktoriánské nebyly příliš dialogy, snad jen násilně popisný styl, i když první 50 stran podrobně věnovaných putování z Londýna vlakem, drožkou, lodí, dvoukolákem apod. na místo určení někam k Southamptonu stálo jako jediné za to. Jinak nezaujalo.
Viktoriánská detektivka, jejíž čtení možná čtenáře moc nenapne, ale zato potěší. Tentokrát byla Lizzie Martinová opravdu spíš pozorovatelka, než hybatelka děje.
Je to spíše poklidné čtení.
Velice pěkná detektivka. Ze začátku sice pomalé tempo, ale ničemu to nevadí. Velmi pěkný popis života lidí a prostředí. Tato série je velmi pěkné a oddechové čtení. Bohužel i v tomto díle jsou chyby v překladu.
Výborné. Prečítané veľmi rýchlo, zápletka je veľmi zaujímavá, nemohla som sa dočkať konca a odhalenia. Po prvom románe, ktorý sa mi čítal trochu ťažšie, tento nabral spád, super, ideme na tretí diel. Nemôžem síce povedať, že by som si Lizzie nejak extra obľúbila, príde mi dosť všetečná a sem-tam naozaj nerozmýšľa, kým niečo povie, ale celkovo je fajn. Zápletku s Lucy, Christine a Brennanon som tipovala celkom inak, takže nakoniec sa konalo prekvapenie, čo ma vskutku potešilo.
Pokud jste milovníci Anglie, historie, "old school" detektivky a dedukce...máte štěstí.
Pravděpodobně, Vy o kterých píší, jste už třikrát horem dolem přečetli celou Agathu Christie, P.D. James, D.L. Sayersovou...pak jste dlouho hledali něco, co by bylo psáno inteligentním a oduševnělým slohem a co by alespoň trochu reflektovalo a respektovalo popisované období.
Hurá! Našli jste.... Tedy já ano.
Jedná se o první knihu velmi zdařile série odehrávající se v druhé polovině 19. století. Kniha je vlídná, ale napínavá... Znalost prostředí a dějin úžasná... děj není rozvláčný ani uspěchaný.
Nyní jsou k dispozici z této série knihy tři. A zdá se že se stále zlepšují.
Mám ráda příběhy z viktoriánské Anglie a i proto mi detektivní série s Lizzie M. kápla do noty. Na nic si to nehraje, je to pomalu plynoucí, taková poklidná záležitost, při níž se nikam nespěchá, nemusí se u ní příliš přemýšlet a vykouzlí nostalgický úsměv na rtech. Autorka Granger se pokouší o vtip, který, pravda, ne vždy vyjde, každopádně jsem se u čtení cítila dobře. Je to alternativa k morbidním detektivkám, teď jsem zrovna četla jednu o drsném dom.násilí a ne, ne, dál už nechci, potřebuju pauzu. Sedí mi ženské detektivky ze zajímavého prostředí, kde se řeší i vztahy, sice povrchně, o to více život vyznívá sladce a bezproblémověji, i toho je někdy třeba. Starosvětsky sympatická knížka má úměrný počet malých stran, je to tedy rychle zkonzumováno, nezatěžuje, neobírá o mnoho času, prostě nezávazný, nenáročný, krátký literární oddech včetně odpustitelných nedostatků, které tento druh četby přináší.
Lizzie tentokrát odjíždí z Londýna do zapadákova u pobřeží, čekají jí dvě staropanenské tetky, má dělat společnici labilní mladé ženě, které zemřelo dítě (nebo – pozor, záhada – o něj nepřišla, jen jí bylo ukradeno?). Trochu záhadný je přivolaný psychiatr Lefebr, jeden farmář a na zahradě je navíc nalezena mrtvola… A tak na pomoc přichází až z dalekého Londýna Líze oddaný, zakoukaný inspektor Benjamin Ross… Věděla jsem, do čeho jdu (béčková četba) a ta splnila svůj oddechovej účel.
Jediný co bych vytkla je překlad, opakovaně si třeba plést ženské a mužské rody a napsat podobné nesmysly jako: „Muž přišel k židli a tam si na ní hned sedla,“ je prostě neodpustitelné a kazí to dojem. Vůbec nechápu, jak je možné, že takové přehmaty nikdo v nakladatelství nepodchytí.
Kniha na začátku pomalejší rozjezd, ale pak to nabíralo rychlost. Dobře se četla a líbí se mi i popis prostředí. Za mne spokojenost a těším se na další díl.
Štítky knihy
Anglie vraždy 19. století viktoriánská doba historické detektivky únosy dětí
Autorovy další knížky
| 2017 |  Bláto a mršiny |
| 2006 | Na to vem jed |
| 2020 |  Nezvyklý zájem o mrtvoly |
| 2007 | Čas pro vraždu |
| 2008 | Kdo jinému jámu kopá |
Skvělé pokráčování detektivní série, odhalující další historické a společenské skutečnosti viktoriánské Anglie.