• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Brzy vyjde

Mizera z Limehouse - Ann Granger

Napínavý příběh v tradici té nejlepší anglické detektivky Píše se léto roku 1871, když inspektor Scotland Yardu Ben Ross navštíví Jacoba Jacobuse, nechvalně ... detail knihy

Populární knihy

/ všech 31 knih

Nové komentáře u knih Ann Granger

Svíčka za mrtvého

„Velmi zajímavý díl...“
— aNGie5

---

Trosky

„Klasická anglická detektivka - sice ze současnosti, ale kořeny příběhu zasahují daleko do minulosti. Takový kostlivec když vykoukne ze skříně, to často stojí za to.“... celý text
— Marcik7

---

Kdo hledá pravdu?

„V klasické detektivce zvláště z anglického prostředí předminulého století se děj odvíjí vždy pěkně pomalu a dlouze. Postavy velmi zdvořile konverzují a zakrývají tím i vlastní animozitu. A té je zde opravdu hodně. Na vině je sexuálně nezdrženlivý patriarcha s mnoha levobočky, kteří nejsou vzájemně ani s ním zrovna plni lásky. Takže mrtvol dostatek, hledači pravdy mají široká pole pro svá pátrání a čtenáři pro obdiv pro paní spisovatelku.“... celý text
— čef

---

---

Trosky

„Autorka ukazuje anglický venkov zbavený veškeré romantiky. Příběh připomíná skládačku, jejíž poslední článek zaklapne v samém závěru knihy. Jen nevím, proč překladatelka někdy uvádí název domu Stará bouda a jindy Stará chata.“... celý text
— Lenka4

---

Nebezpečná zvědavost

„Tak už několikátá detektivka, která má na obálce fotografii domečků (ulice). V tomto případě to ani nekorespondovalo se dvěma lokalitami, v nichž se příběh převážně odehrával – osamělé sídlo na pobřeží Hampshiru či londýnské ulice. Vážně se musí vydávat obludné množství odfláknutých knih, místo aby vycházel zlomek vymazlených titulů? Opravdu se na té kupě odpadu tak skvěle vydělává? Když už jsem u pláče nad prací nakladatelství, tady se na každé stránce objevila rádoby vtipná věc – lavírování mezi rody u sloves. Třeba v jednom souvětí se objevily oba tvary bez ohledu na to, zda se jednalo o muže či ženu. Přežila jsem, ale korektora bych hnala. Samotný příběh. Nevím, co mě přimělo k tomu, že jsem sérii začala druhým dílem. Asi pomyšlení, kolik takových nekonečných tasemnic už na trhu existuje, a že není kapacita naskakovat do další. Tak jsem si vybrala jenom jeden díl na zkoušku. Ben i Lizzie působili sympaticky, oba používali rozum (to je v detektivce vždycky dobré znamení), historické reálie se mi jevily hodnověrné včetně poněkud těžkopádných policejních postupů a závěrečného vyklouznutí pachatele ze spárů spravedlivého trestu. Samozřejmě že nechávat zloducha s ústředním komplicem o samotě byla chyba, to jsem si řekla hned, ale i to působilo uvěřitelně. Postavy byly na malém rozsahu velmi trefně charakterizovány, dialogy zněly přirozeně a svižně. Úsporné, ale výstižné popisy čtenáře vtáhly do prostředí. Autorka píše rozhodně čtivě a kultivovaně. Dějová linka, zločin i jeho vyšetřování, se mi taky líbila. K samotnému vyšetřování sice dochází až v druhé půli knihy, přesto ta první není nudná, uvede čtenáře do problému a vyvolá patřičné napětí. K samotnému řešení – specifický nůž na dopisy, jímž byl zločin spáchán, podle mého na pachatele ukazoval jednoznačně, ale ve viktoriánské Anglii šla logika i v jiných případech často žebrotou. Až na závady způsobené špatnou prací nakladatelství se mi to líbilo. Na druhou stranu se mi opravdu nechce pokračovat v louskání další nekončící série. Jestli mi nějaký další díl zkříží cestu, bránit se nebudu, ale vyhledávat taky ne.“... celý text
— SBH