SBH diskuze

Ano, občas. Jsem strašná cíťa a když se příběh řítí k tragickému závěru, rupnou mi nervy a ověřím si, zda hrdinové přežijí. Když zjistím, že ano, tak příběh dočtu.
Je pravda, že ve čtečce se tohle provozuje obtížně.
Obecně nečtu knihy kvůli "výsledku zápasu", takže ani znalost toho, "jak to končí", mi nekazí požitek.

@Hobo: Bohužel já neznám jediného vydavatele, který "pozná" kvalitní knihy. Otázku, kde se kvalitní knihy berou, je snadné zodpovědět: v tom ohromném množství vydaných knih je sem tam slušný úlovek statistickou nutností, nikoli výsledkem kvalitní práce nakladatelů.
Což samozřejmě koreluje s názorem @sieny: Nakladatelům často unikne paskvil, aby občas, čirou a bezpochyby neúmyslnou náhodou vydali i kvalitní kousek.
@ijcro: Čas je samozřejmě silným katalyzátorem, na druhou stranu si myslím, že vynikající kniha je poznat na první dobrou. Mozartova hudba se taky líbila na první poslech.
@vladomach: Závidím Vám. Málokterá recenze skutečně vystihne podstatu knihy, mnohem častěji se jedná o reklamní článek snažící se podpořit autora či nakladatelství. Mnohokrát jsem naletěla na pochvalné hodnocení, ani u velmi slabých knih jsem nenarazila na recenze objektivně kritické. Výběr knih, které mi sednou, je z toho důvodu slušná bojovka.

@DeepSea21: Vážně si myslíte, že v ČR existuje vydavatel, který pozná kvalitu? Hahahahahahahahahahahaha!!! Z které planety posíláte příspěvky?

Tlustá kniha mně jednoznačně odrazuje. Za poslední rok jsem přečetla jenom dvě opravdu dobré knihy (čím víc čtu, tím jsem náročnější) a pravděpodobnost, že ta tlustá bude lepší než hubená, je nulová. Před lety jsem si koupila Velkou knihu vánočních detektivek a záhad, byla opravdu velká a těžká (skoro tři kila), do kabelky v žádném případě, ono i sedět s ní v ušáku byla posilovna. A kvalita? Hodně kolísavá. Cizinku jsem otevřela, došla do půlky a znechucená odhazovala v dál. Spoustě lidí se líbila, ale univerzální zárukou čtenářského blaha rozhodně není. A tak dál. U krátké knihy člověk většinou rychle zjistí, na čem je, a když to zjistí až na konci, je ta ztráta času méně bolestná.

Co musí obsahovat skvělá kniha, aby mě pohltila? Mohou být knihy, které člověk čte do noci, aby zjistil, jak to dopadne, ale ve výsledku nejsou skvělé. Ovšem když je pro mě nějaká kniha skvělá, zcela spolehlivě mě pohltí. Přesněji řečeno se těším na to, až ji znovu otevřu, a otevřu ji mockrát i poté, co už jsem jednou došla na konec a zjistila, jak dopadne.
Podle tohoto parametru poznám, že kniha byla – upozorňuji, že pro mě osobně – skvělá. Předem to ale bohužel nejsem schopna rozpoznat.
Adhařin seznam je velice trefný a přesný, až na to, že nefunguje absolutně. Jak už tu padlo, mohou být knihy, které tohle všechno obsahují, přesto mě nezaujmou. Já bych uvedla jako jeden z klíčových požadavků humor, na druhou stranu fakt se nepotřebuju třást obavami o hrdinu (třeba o Elisabeth a pana Darcyho). Jenže jde o to, že každý člověk se směje jiným věcem a každý považuje za skvělé jiné charaktery. Já třeba nejsem fanda padouchů.
Pro mě osobně je důležité, aby kniha obsahovala určité kouzlo, přesněji řečeno aby souzněla s něčím v mé duši. Abych se v ní našla a ten nález byl příjemný nebo podněcující. Pak ten humor. Mám ráda tajemství a pátrání po něm. Líbí se mi romantika, když je opravdu povedená. Sympatické a akční postavy. Naopak děj nemusí být nijak zběsilý, u násilných a bojových scén se nudím. Jo, důležitý požadavek – konzistentnost postav a logická soudržnost světa a příběhu.
Mimochodem Janu Plauchovou taky považuji za excelentní spisovatelku.