Duch domu Ashburnů
Darcy Coates
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532758/bmid_duch-domu-ashburnu-65d8732744d2c.jpg
4
2549
2549
Strašidelné domy série
1. díl >
O tomto domě se šířily podivné zvěsti bezmála sto let. Jeho majitelka, Edith, odmítala nechat kohokoli vstoupit dovnitř a nedaleké městečko navštěvovala jen málokdy. Po její smrti zdědila dům její jediná příbuzná, Adrienne. Vše co má, je jeden kufr, dvacet dolarů a milovaný kocour. Dům je pro ni příležitost, jak začít nový život, kterou si nemůže dovolit odmítnout. Ačkoli na duchy nevěří, při zkoumání svého nového domova naráží na věci, které v ní vyvolávají neklid. Do tapet na zdech jsou vyryty podivné nápisy, v lese nedaleko domu je ukryt starý hrob a tajuplné portréty v chodbě v prvním patře jakoby sledovaly každý její pohyb. Jak odhaluje další a další tajemství domu, začíná věřit, že pověsti, které se o něm vyprávějí, mají možná pravdivější jádro, než předpokládala. Budova má chmurnou a děsivou minulost. Adrienne postupně zjišťuje, že o její život usiluje něco hluboce nepřirozeného a děsivě odporného.... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno:
2024
,
Fobos
Originální název:
The Haunting of Ashburn House, 2016
Interpreti: Anna Fixová , Libuše Švormová
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
S prací této autorky se setkávám prvně, ale jsem opravdu mile překvapena. Knížka je působivá, hlavně svými popisy temných a tajemných míst. Vykreslení samotného domu je dechberoucí a při jejich pročítání jsem ho živě viděla před očima. Po většinu doby čtení ve mě mistrně gradovalo napětí, obavy a vzrušení. Zlom ale nastal v momentě, kdy za vším měla být reinkarnovaná duše zlé čarodějnice. Tato pointa mi do příběhu nesedí a skutečnost, že nebýt odvátého dopisu k celé situaci by nedošlo (nebo došlo z jiných důvodů a následovalo by rychlé řešení), tomu nepřidá.
S čím souhlasím s ostatními, je skutečnost, že se hodně rychle z brzkého rána stává soumrak. Autorka sice potřebovala poposunout časovou osu, ale díky tomu z části hlavní hrdinka působí jako trubka, co ztrácí čas třeba v knihovně. Pokud zdědíte opuštěné sídlo s malým množstvím elektřiny, bohatou knihovnou a tajemnými a děsivými nápisy... kdy jste v zapadákově, kde lišky dávají dobrou noc, je dost velká pravděpodobnost, že v sídle bude nějaký deník či další vzkazy. A v našem případě hlavní hrdinka vše prozkoumá sotva povrchně a pak jde radši pátrat do knihovny, když se dá očekávat, že největší zdroje o samotném domě mohou zůstat v něm. Zvláště, když předchozí majitel je asociální.
S čím nesouhlasím, je kritika chudoby dané dívky. Ze svého dětství znám ten pocit, kdy se rozhodujete, zda si pořídíte mobil (kdy nemáte přátele, kterým byste volali) a nebo počítač (který bude v případě hrdinky důležitý pro práci). Také vím, jak rozpočet zatíží nečekaná těžká nemoc v rodině. Takže s tímto odsuzováním nesouhlasím a přijde mi to jako věrohodně vykreslená situace.
Co bych dále zdůraznila jako bláhovost hlavní hrdinky je skutečnost, že je bez stabilního příjmu, pouze si přivydělává články, když se zadaří. Její situace, která dovolovala jen tak chatrný příjem dávno pominula, ale hrdinka ani v novém prostředí nemá snahu si najít něco stabilního. To mi hlava nebere.
Proto mé hvězdičkové hodnocení je primárně nižší na základě vykreslení hlavní postavy, než nad samotným příběhem, protože čtení odsýpalo, byla tu velká míra gradace, skvěle vykreslené scény a i přes nelichotivě překvapivou pointu mi to nerozhodilo tak cvičky, jako zamyšlení se nad jednáním samotné hrdinky.
První setkání s autorkou, posloucháno jako audioknihu na dovolené.
Jako takhle, začátek byl dobrý, i když v dnešní době možná až neuvěřitelné, že hlavní hrdinka kromě peněz, auta nebo mobilu, nemá ani hodinky a odhaduje denní dobu podle slunce. A takových nelogičností se v knize najde požehnaně. Ke konci kvalita díla rapidně klesá. Ale přesto to bylo čtivé a svým způsobem mě to bavilo. Uměla bych si příběh dokonce představit zfilmovaný ve stylu béčkových hororů z 80.let.
Zkusím i další autorčiny knihy ze série strašidelných domů, ale rozhodně je nemám v plánu číst za sebou, jak mám u sérií ve zvyku. To bych asi nervově nezvládla :-D
Už jsem si zvykla na nelogičnosti v těchto příbězích, ale cožee to seděla na střeše a rukama rozháněla kouř, aby padal k zemi?..Too jakože fakt Darcy? :)...Ještě přelouskám jednu její knížku v pořadí čtvrtou co tu mám a končím s touto autorkou.
Moje první kniha od Darcy byla Duchové rodiny Folcroftů a ta bohužel nebyla tak dobrá jak jsem předpokládala. Nenechala jsem se ale odradit a zkusila od ní Kořist a tam jsem teda byla velice ráda, že jsem nad touto autorkou "nezlomila hůl". Byla to paráda a tak díky tomu, jsem se pustila opět do série Strašidelných domů a teda říkám vám, na to, že tímto dílem začínala, tak super!
Nejsem už žádný strašpytel, ale atmosféru měla kniha boží a postava ať už hlavní tak i ty další okolo, mě bavily, a to je rozhodně víc než důležitý.
Takže jo, za mě je tohle určitě povedený příběh a já jsem zvědavá na další :)!
Audiokniha, i když krásně načteno můj dojem není moc nadšený - knihu bych určitě nedočetla...
Začátek vypadal dobře, ale postupně upadalo a to mám duchařské romány ráda, strašná nuda, nezáživné mě autorka moc nesedí a nenadchla. Jsem hodně zklamaná dějově teda nic moc ještě, že kocour trochu držel latku...
Ještě tak v půlce jsem si říkala, že to bude příjemné oddechové béčko o strašidelném domě, přestože hrdinčin chronický nedostatek peněz, dopravních a komunikačních prostředků, sociálních kontaktů a oslabená schopnost kritického myšlení očividně slouží jen jako laciný plot device, aby se mohla utápět ve větších sračkách.
No, ne. Je to totální brak – a ne v tom pozitivním smyslu. Místy je to čtivé, ale co je to platné, když je námět zoufale neoriginální, absolutně ničím neozvláštněný a čím víc se blížíme k finále, tím víc se ukazuje, jak strašně jsou celý ten dějový zvrat a vysvětlení kolem pitomé. Napětí a záhadno se zpočátku tváří slibně, pak kniha rychle ztrácí tempo, aby to konec zabil úplně. Původ nadpřirozených schopností strašidla je zhruba na úrovni „somehow, Palpatine returned“.
Půlka věcí mohla být jinak, kdyby si pratetička dala trochu víc práce s tak zatraceně důležitou věcí, jako jsou instrukce, kdyby hlavní hrdinka ten barák prošla pořádně hned na začátku a kdyby prostě a jednoduše trochu přemýšlela. Lepší zápletky a nadpřirozeno (a na třetinové délce) mají i díly z pradávné brakové edice Stop Hrůzy, a to už je co říct. Třešničkou na dortu pak je, že nejlepší, nejuvěřitelnější a nejsympatičtější postava knihy je kocour.
Nevadí mi duchařiny, divné domy, strašidelná minulost, krev na stěnách a hnusné věci plazící se po zahradě, nepřirozeně se chovající zrcadla a obrazy, škrabavé zvuky a chřestění kostí, vrzání V NOCI, zhasínající elektřina, škrábance na dřevěných podlahách, různé vzkazy vyryté, napsané, nastříkané po domě, staré fotky a zatuchlé sklepy, úzká schodiště a čmoudící krby, nepochopitelné chování příbuzných, hlavně tedy těch mrtvých :) a různé jiné drobnosti... Ale tvl, autorka se natolik snažila z tohohle umíchat dobrotu, až mě půlka děje nudila a chování hlavní hrdinky bylo k smíchu, což prostě přerušilo touhu se bát.
A za to, Darcy, shoř v pekle!
Knížka mě velice bavila, dala jsem si ji v podobě audioknihy a ta muzika tomu dodávala správný strašidelný nádech. Místy byl příběh lehce předvídatelný, ale i tak to bylo velmi zajímavé.
Od autorky jsem četla sérii Černá zima a už se nemůžu dočkat dalšího dílu ze série Strážkyně hrobů. Za mě je Darcy Coates mistryně duchařin a hororů a to se mi s prvním dílem Strašidelných domů opět potvrdilo.
Duch domu Ashburnů byla moje první audiokniha a určitě ne poslední.
Co se týče příběhu, tak čtení krásně odsýpalo. Jediné, co mi nešlo do hlavy, tak bylo to, že Adrienne se vzbudila docela brzy, šla do města a najednou šup a byla tma. Každopádně všechny otazníky byly vyřešeny a já jdu na druhý díl :)
A mimochodem - svojí další kočku určitě pojmenuji "Wolfgang"! Je to frajer :D
No, co napsat. Horor není mým oblíbeným žánrem, ale chtěla jsem změnu. Nadšená nejsem. Začátek mě celkem navnadil a zjistila jsem, že při čtení mám na rtech pobavený, shovívavý úsměv, ale nenudila jsem se. Atmosféra taky nebyla špatná. Jenže pak už se vše moc opakovalo, třeba to neustálé připomínání blížícího se večera. Hlavní hrdinka byla taková bez osobnosti a chovala se divně. A co mi vadilo hodně, to byly nesmysly, jako že hlavní hrdinka nemá mobil. Haha. Už po této sérii určitě nesáhnu. Jako oddechovka fajn, ale na horor to nebylo vůbec děsivé a nic jiného kniha nepřinesla.
Nutno podotknout, že do knih Darcy Coates se zrovna neženu. Duch domu Ashburnů je druhou knihou autorky, do které jsem se pustila a dostala jsem přesně to, co jsem očekávala. Svižně ubíhající příběh, který nemá moc hluchých míst (na 250 stranách pro ně není ani moc prostoru), a který sice slibuje hororový zážitek, nicméně do hororu to má skutečně daleko. Ačkoli musím přiznat, že husí kůže párkrát nastoupila. Doteď se vlastně nedovedu rozhodnout, zda mi rozuzlení příběhu vyhovovalo nebo ne, ale hádám, že toto je prostě autorčin styl a podobně bude končit mnoho jejích děl. Kniha neurazí, nenadchne, za mě to bylo odpočinkové čtení, ke kterému se nejspíše už ale nevrátím.
Za mě dost strašidelné, ještě že jsem mohla audioknihu občas zastavit. Hlavní hrdinku jsem obdivovala, zdrhla bych první den.
Poslouchala jsem jako audioknihu. Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla na hlas a mluvu, ty mi nějak nesedly. Nechci ale hodnotit knihu podle hůř jen proto, že mi nesedl způsob nahraní audia. Příběh byl jinak dobrý, sice to není vyloženě horor, ale Darcy má hezký a hlavně čtivý způsob psaní, Knihu hodnotím proto kladně a moc se těším na další knihy ze série.
Jak někteří už psali, kniha není hororová natolik, aby se mi z ní ježily chlupy hrůzou, ale to přesně já jakožto prvotřídní strašpytel vřele uvítám. Je to moje třetí setkání s autorkou a musím říct, že příběh je úžasný, sice mírně nadpřirozený, ale stojí za to. Určitě si brzy přečtu další knížky z této série.
PS: na knihy od Darcy jsou teď v KD velké slevy a tato je jako audio zdarma
Ja neviem...Najväčšie plus pre mňa bolo, že som to počúvala ako audio a nemusela čítať. Do posledných chvíľ som verila tomu, že celá tá situácia bude mať normálne, reálne a ľudské vysvetlenie. Vážne som bola prekvapená, že tam išlo fakt o ducharinu. Hlavná hrdinka mi išla na nervy. Tak ona sa nasťahuje do domu a vôbec ho nepreskúma. To že má dom zadných vchod zistila, povedzme, keď už bolo takmer neskoro...a o ostatných vchodoch ani nehovorím. Sú tam klišé, ale teraz už vymyslieť niečo absolútne originálne sa asi nedá. Hoci, pamätám si, aká som bola pred rokmi šokovaná, pri filmoch Tí druhí a 6 zmysel....vtedy som si tiež myslela, že už žiaden horor na svete ma nemôže prekvapiť. Dosť na tom, kniha neurazila, bola načítaná veľmi slušne a teším sa na ďaľšie.
Bezezbytku souhlasím s předchozím hodnocením Kniholenka 9, moje první kniha neoblíbeného žánru, ale překvapila skvělým dosažením napětí, na druhé straně naprosto nelogické jednání hlavní postavy.
První seznámení s autorkou a také poslední. Asi moje chyba, dle popisu jsem myslela, že je to horor a to tedy rozhodně není.
AUDIOKNIHA: Skvělý příběh. Možná plný klišé a toho, co už jsme někde viděli. Ale napsané tak skvěle, že to úplně vytěsníte a jenom si užíváte slovo se slovem. Až ke konci nemám co vytknout. Namluvené je to taky úžasně.
SPOILER: Ale ten happyend na závěr byl trochu nedořešený. Jestli jsem četla správně, tak se na konci hlavní hrdinka ocitala v úplně přesné situaci jako její teta. Ale bez vysvětlení (kromě zrcadel) zrušila všechna její opatření, aby ochránila obyvatele města. Nevidím důvod proč. Situace je přeci pořád stejná. A kdykoliv se mohla znovu vymknout kontrole.
Moje první kniha od autorky. Na to, že tento žánr normálně nečtu, tak mě to dost bavilo. Akorát jsem musela přimhouřit oko nad některými nelogičnostmi.
Autorovy další knížky
| 2019 |  Duch domu Ashburnů |
| 2019 |  Tajemství sídla Craven Manor |
| 2021 | Kořist |
| 2020 | Přízraky domu Carrowů |
| 2021 | Hlasy v bouři |
Příběh bez esence testosteronu, jen ten kocouří má zde roli hrdiny.
Nějak nechápu, nápad jak dát logice na frak, že nechám z letité mrtvoly téci rudou krev, mi přijde jako "koukněte jak si dovolím vás vodit za nos", (ještě moc hezky řečeno).
Takže snaha nevyzněla, ALE, znalosti kočičího vlivu se skví.
Stačilo, víc mi netřeba.