Duchovný komunismus

01.12.2018

Duchovný komunismus je velmi zajímavé a především nadčasové dílo. Sabina ho vydal roku 1861, tedy pouhé dva roky po pádu Bachova absolutismu, kdy se země ještě vzpamatovávala z jeho následků. Toto filozoficko-sociologické, částečně i politické, pojednání mohlo tedy dobře posloužit k povzbuzení českého národa. A myslím, že stejně důležité otázky jako tehdy, bychom si měli pokládat i dnes.
Autor se zde zabývá poměrně širokým množstvím témat, ale všechny souvisí právě s oným duchovným komunismem, jež vede k zachování národa, což je hlavní myšlenkou celého díla. Rozebírá otázku národa, jeho morálky, duševní síly, vědomosti a nevědomosti, nemalou část věnuje vzdělávání a mnohému dalšímu.
Co tedy znamená duchovný komunismus? Sabina upozorňuje, že tento nemá nic společného s komunismem politickým a sociálním, jeho hlavní myšlenkou je „sdílení ducha“ – tedy osvěta, šíření vědomostí a neustálé vzdělávání sebe sama na základě myšlenek druhých, které si však nelze jen přisvojovat, nýbrž je kriticky promýšlet a tvořit si vlastní názor a tento dále sdílet (nebýt „hloupým olovem, jež do každé cizí formy přelíti se dává“). Vyzdvihuje, že je důležité nejdříve proniknout sám k sobě, bez toho nelze poznat svá práva a povinnosti vůči národu.
Duchovný komunismus není podle Sabiny „svrchovaným účelem“, ale prostředkem k obecnému blahobytu a žádoucí dokonalosti. Je to uznání práva (a povinnosti) každého člověka k obecnému vzdělání a přístupu k prostředkům ducha obohacujícím. A mně osobně přijde, že jeho myšlenky jsou nadčasové a důležité i pro nás, národ v 21. století.

„Nastala nám doba tak důležitá, že potřebí, aby otázky podstatné se všech stran se pozorovaly a rozebíraly, i aby o nich se všech stanovišť se pojednávalo, neboť pravda, kterouž hledáme, nepodává se jedné mysli, nýbrž ze všech teprve vyplývá!“