Dům číslo 6
Nela Rywiková
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/145883/bmid_dum-cislo-6-wQa-145883.jpg
4
357
357
Novela zavádí čtenáře na periferii města, do polorozpadlého domu schovaného kdesi uprostřed bývalého továrního areálu mezi vysokými pecemi vítkovických železáren. Stejně jako zchátraly, zrezivěly a rozpadly se výrobní haly továrny, sešli také lidé, kteří v domě ještě přežívají. Příběh s detektivní zápletkou popisuje osudy čtyř sousedů, kteří se při hledání zdánlivě nejjednodušší životní cesty dopustí zločinu. Všechny hrdiny spojuje minulost prožitá v kleci fabriky, neschopnost změnit svůj život k lepšímu, neschopnost představit si sebe samé jako strůjce vlastního osudu. Společně tak vegetují mezi panelákovými zdmi, daleko od zraku lidí a zájmu úřadů. Za tichého přihlížení se stávají svědky, a nakonec i aktéry zločinu. Každý, kdo by je chtěl vytrhnout z pohodlí jejich řádu, se pro ně stává nebezpečným. Není nic jednoduššího než se nepohodlného člověka zbavit…... celý text
Přidat komentář
Knížka z čtenářské výzvy, ale nakonec dobrá volba. Čtivá, trochu detektivka s dobrým koncem.
Velmi poutavá knížka, čtivá s neuvěřitelnými charaktery lidí. Po prohlídce torza ostravské hutě si i dovedu velmi živě představit prostředí, ve kterém ti lidé "přežívali".
Doporučuji si projít Cestu železa - prohlídku s průvodcem.
Tahle kniha by se neměla prezentovat jako detektivka. Sice se tu pátrá a vyšetřuje a dojde i na dopadení pachatele, ale to všechno se děje až v druhém plánu. V popředí je život několika nájemníků, žijících v polorozpadlém domě, uprostřed území nikoho. Přežívají a vegetují ve svých životech, každý z nich postižen více či méně na duši i na těle. Doufají v lepší zítřky, ale osobně nejsou schopni jakékoliv změny nebo zlepšení. Autorce se skvěle daří vykreslit jednotlivé charaktery, bezútěšnost jejich situace i prostředí, ve kterém uvízly. Pro mne příjemné překvapení.
Dům číslo 6 stojí opuštěný v bývalém areálu vítkovických železáren. V centru dění se ocitá jen díky tomu, že v něm bydlel Martin Prchal, který už je skoro rok nezvěstný. Mladý policista Vejnar jeho případ znovu otevírá, obnovuje pátrání a stává se trnem v oku starousedlíkům, kterým klade nepříjemné otázky. Postupně se dovídáme o životě a rodinných poměrech nájemníků, seznamujeme se se zajímavým ostravským prostředím a nářečím.
Bohužel je příběh koncipován jako detektivka, ale realita je tomu na hony vzdálena. Trošičku spád to začne mít až v samém závěru, ale napětí tomu jednoznačně chybí. Pro mě to byla celkem nuda, do čtení jsem se musela vyloženě nutit. Nebýt výzvy, po knize bych určitě nesáhla. Neurazí, nenadchne.
Velice mě bavila, hlavně pro to, že je detektivní a z prostředí, kde jsem žila :-)
Ke knížce jsem se dostala díky čtenářské výzvě. Musím říct, že mi trvalo většinu knihy, než jsme se začetla, ale nakonec mě to docela i bavilo. Myslím ale, že nebýt čtenářské výzvě, tak jí odložím.
Kniha zajímavá svým prostředím, nakonec i zápletka zajímavá a snad i uvěřitelná. Měla jsem jen občas problém pochopit to vysvětlování okolo. Čtenář prostě věděl víc, než detektiv. To mi tam nesedělo. Jinak fajn čtení (zařazeno v rámci Čtenářské výzvy).
Kniha byla zajímavá hlavně prostředím, ve kterém se odehrávala. Příběh samotný byl svým způsobem napínavý, ale ten konec mi nějak nesednul. Každopádně to byl zajímavý knižní počin, co se mi opravdu líbilo, bylo zachování ostravské mluvy u nájemníků domu č.6. Přistihla jsem se, že při čtení jsem přecházela sama na ostravský dialekt, i když jsem z úplně druhého konce republiky..
Mě čtení této knihy bavilo hodně. Líbilo se mi prostředí, pro nás žijící v Ostravě tolik známé a přesto současně neznámé, rozdílné životní osudy jednotlivých nájemníků domů č. 6, stejně jakožto postava hlavního hrdiny a zápletka, kdy se opět ukázalo, že lidé jsou schopni ublížit druhému člověku v podstatě kvůli sebemenším neshodám, jež by se daly vyřídit nenásilnou cestou.
Z počátku nudný, šedý děj, který ve mě evokoval stejně nudný a šedý život policisty z oddělení vražd. A tak to má i nejspíš být. Postupně jsem začala být zvědavá ale Až do konce jsem netušila jak by děj mohl dopadnout. K závěru jsem si i s hrůzou v očích pobrečela jak moc mě to vtáhlo do děje. A chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, že je to “jen” kniha.
Tak mě se kniha líbila. Nejen proto,že mi byla prostředím blízká,ale i pro dějovou nepovrchnost jednotlivých postav, každá z nich má v ději své nezastupitelné místo. Zkrátka proč si nedat českou krimi?
Neříkám, že Nela Rywiková svou detektivku nerozehraje dobře. Od prvních stran mi uhranula vskutku zajímavou stylistikou, která se u nováčka hned tak nevidí. Ovšem stojím si za tím, že se jí Dům číslo 6 nakonec neúmyslně rozpadl v pubertální bloumání ústředního hrdiny, který vlastně neudělá nic, co by před ním nezkusili jiní. Přesto kápne na správné řešení, aniž by byla alespoň nějak adekvátně vysvětlena neschopnost předchozích vyšetřovatelů. Navíc mi vadilo celé to zbytečně komplikované vyprávění, kdy autorka začne u jedné postavy, zvolna přejde k životnímu údělu druhé, pak jsme najednou u osudů třetího protagonisty a ke konci se otočkou vracíme k jedničce. Přitom ty jednotvárné výlety do minulosti nejsou pro zápletku podstatné - sice formují charaktery, jenže ty jsou od začátku jasně nastavené a příliš se nemění. Zkrátka jeden dům plný nenávistných lidí. Konec a hotovo, víc to rozpitvávat nebylo třeba. Takhle to má ve finále blíže k existenciální próze než ke klasické kriminálce.
Jako novela průměrné dílo, ale vzhledem k tomu, že se z toho autorka snažila udělat "detektivku", musím ještě jednu hvězdu ubrat. Postava Vejnara byla jednoduše zbytečná. Detektiv z oddělení vražd, který má tak málo práce, že si může dovolit na dva měsíce pronajmout byt a tahat ze sousedů rozumy ohledně odloženého případu. Detektivní linka celkově nefunguje. Napětí v příběhu chybí a tak jediné zajímavé pasáže jsou vhledy do minulosti obyvatel domu a Prchalova snaha přemluvit nevzdělané sousedy, že by měli byty odkoupit. Toho se měla autorka držet, mohla z toho být slušná sociální novela. Takhle je to nudná projížďka atraktivním ostravským prostředím, po níž si člověk ani nevšimne, že už skončila.
Příběh se mi celkem líbil, zajímavý nápad, ale celé to vyprávění bylo neuvěřitelné a občas se opakující a zmatené skutečnosti
Byla jsem ráda, že se mi do rukou dostala opět kvalitní česká detektivka. Postavy super, všechno do sebe zapadalo, kniha se četla velmi dobře. Ale zklamal mě naprosto konec. Autor má přece na víc, než náhle a ještě tak nepovedeně zakončit knihu
Ale jo, dobré téma. Vražda v Ostravském rozpadajícím se paneláku, plném ztracených existencí. I jsem si dokázala představit to depresivní prostředí a lidi, kteří nějak nejsou schopni vidět svoji budoucnost jinak, než chmurně a tak nežijí, ale přežívají...
Ani román, ani detektivka, tak trochu kříženec obojího, ale kříženec povedený, bavilo mě to.
Čtivé, zajímavá zápletka, jednotlivé charaktery a jejich životní příběhy na jedničku, ale konec mě zklamal. To jako mělo být všechno?
Kniha se rychle četla a i zápletka ušla. Ale rozuzlení mi přišlo strašně jednoduché. Stále jsem v tom hledala nějaký složitější důvod k vraždě. Ale je pravda,že od českých autorů toho nemám tolik načteno a tato kniha mě překvapila. Chystám se i na další knihu autorky.
Dům číslo 6
Mám ráda knihy s tímto názvem. Láká mě, co může nabídnout, je tu tolik možností. V tom domě může být radost i žal, trápení , týrání nebo taky láska a pohoda a hospodyňky z bílých zástěrách.
Ale toto vyprávění , tento dům číslo 6, je chátrající svědek minulého režimu, kdysi výstavní kus , domov mnoha lidí, ale jeho sláva upadala , stejně jako upadá jeho okolí . V tomto domě zmizel mladý muž, který byl bezproblémový, zmizel beze stopy a jen jeho matka neúnavně volá detektivům , jestli se něco děje s jeho případem. Tak nějak pozvolna začne případ jiný detektiv a s pílí detektivů ze starých sešitů , s trpělivostí a chytrostí jak od Agathy Christie , dějově popisován jako od Petera Maye , dokonce s nasazením vlastního života tento odložený případ vyšetří. Stejně jako Martinova matka jsem až do posledního řádku doufala, Martin žije. Je tu dobrý konec . Krásná obálka a překvapení roku. Doporučuju fanouškům Petera Maye, urbexu a dobrého čtení.