Dům na kopci
Shirley Jackson
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/485573/bmid_dum-na-kopci-8wR-485573.jpg
3
409
409
Do starého domu zvaného Hill House přijíždí čtveřice pátračů: odborník v okultních vědách doktor Montague, jeho asistentka Theodora, dědic domu Luke a také mladá dívka jménem Eleanor, o níž se téměř nic neví. Společně se rozhodnou přijít na kloub podivným úkazům, jimiž je dům proslulý. Ten však má s těmito nebohými tvory své vlastní plány. Oldschoolová hororová klasika patří k nejznámějším dílům Shirley Jacksonové. Na tento román se odvolávají i takové hvězdy temných žánrů, jako jsou Neil Gaiman nebo Stephen King. Už několikrát se o jeho adaptaci pokusili filmaři, ale vystihnout obrazem hrůzu, jak ji slovně vylíčila autorka, se jim většinou nedaří.... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno: 2022 , ArgoOriginální název:
The Haunting of Hill House, 1959
více info...
Přidat komentář
Dočteno už před pár dny a pořád nevím, co si o knížce myslet :-) Duchařina není můj šálek kávy, neviděla jsem žádné filmové zpracování. Někdy mě mátlo časově zařazení (Eleanor přijede autem, ale je jí trapné chodit v kalhotách?), ale líbil se mi pozvolný vývoj "strašení". Škoda, že chybí vysvětlení více podrobností. Osobně bych většinu událostí připsala Elině pochroumané psychice než duchům...
Dům na kopci je oblíbená hororová kniha z konce padesátých let o jednom strašidelném domě, do něhož se vydává parta lidí zkoumající paranormální jevy. Řekl bych, že ani tehdy to nebyl kdovíjak nápaditý námět, ale napsané je to pěkně.
Dvě postavy mají poetická jména Eleanor a Theodora. Bohužel jsou natolik podobně poetická, že jsem si je po celou dobu knihy pletl a musel se hodně soustředit na to, která je která. Tyto dvě ženy si nejprve dost sednou a jsou z nich nejlepší kámošky, ale netrvá dlouho a začnou se hádat a dělat si naschvály... Upřímně řečeno kdyby tuhle knihu napsal muž, řekl bych, že je sexistická. Ale takhle to vypadá, že budu maximálně s kritikou těchto ženských postav za sexistu já.
Aby bylo jasno, jsou to docela husičky, ale nevadily mi. A taky nutno dodat, že výkyvy v jejich chování jsou pravděpodobně přímo ovlivňovány strašidelným domem (román je v tomto naschvál nejasný). Tak či onak, tato kniha je hodně o emocích a to hodně o ženských emocích, protože chlapská část osazenstva se tu chová normálně a Eleanor a Theodora jsou v knize nejdůležitější. A to je trochu zvláštní a ne úplně to, co u hororu hledám.
V knize je ale také mnoho působivých popisů domu a jeho blízkého okolí. Atmosféra je tu vystavěná fakt hezky. Jen bohužel se toho nakonec tolik zase nestane a nejsme svědky strašidelných jevů, ale strašidelných hádek.
Vcelku zajímavý paranoidní horor.
Šest hysterek z deseti.
Jsou knihy, kterým jejich "stáří" nijak neubere na čtivosti a zajímavosti. Dům na kopci mezi ně bohužel nepatří. Věřím, že v době svého vzniku se jednalo o ojedinělý počin a kniha si získala velkou popularitu. Pro mě to však byla jen nuda a šeď. Postavy nezajímavé, navíc jsem měla často pocit, že mi něco uniká. Jejich jednání a myšlenkovým pochodům jsem většinou nerozuměla a nevím, jestli je na vině autorčin styl nebo to, že kniha vznikla před více než 60 lety.
Příjezd paní Montague a jejího asistenta děj trošku nakopnul, ale po pár stránkách se to zase kamsi vytratilo...
Na konec jsem se opravdu těšila. Většinu příběhu mě myšlenky odváděly úplně někde jinde a musela jsem si dávat pozor, abych se opravdu soustředila na to, co se v knize děje. Dočetla jsem s vypětím sil proto, že nedočtené knihy neodkládám.
Pokud byste patřili k těm lidem, co neviděli Netflix adaptaci, asi by vás kniha zaujala trochu víc než mě. Seriál měl takovou atmosféru, že jsem měla husinu každou minutu každého dílu. Doufala jsem, že se toho dočkám i v knižní předloze, ale nestalo se. Kromě jedné krátké kapitoly, kdy jsem byla po hororové stránce alespoň trochu spoko, zbytek knihy byla jedna velká vyšumělá nuda.
Postavy byly až neuvěřitelně hloupé, dětinské, bez jakéhokoliv příběhu a obecně non-relatable. Dokonce i důvod, za kterým se tahle awkward parta potkala v Hill House, byl tak maximálně na pozvednutí obočí.
Taky nedostatek vysvětlení záhady Hill House mi chyběl a celou dobu jsem si připadala, jako bych se koukala na druhořadý sitcom.
2 hvězdy za paní domácí a tu jednu fajn hororovou pasáž.
Atmosféra i konkrétní popis domu je dobrý, ale charaktery postav se příliš nepovedly, stejně jako odbočky do historie domu a obyvatel byly velmi zkratkovité a často nevysvětlené. Téma a celkový nápad je zajímavý, některé obrazy a události jsou opravdu mrazivé, ale dějová linie je chaotická, zpracování mě nezaujalo.
Tak nevím. Asi opravdu nejsem cílová skupina pro duchařské horory. Vůbec mi to nepřipadalo jako horor, šlo to mimo mě.
Těšila jsem se na novou knihu Loterie a jiné povídky, protože povídka Loterie mi od autorky připadá skvělá. Tak jsem se chtěla předpřipravit něčím od S. Jackson. Ale po přečtení Domu na kopci si koupi povídkové knihy rozmyslím. Raději si ji jen půjčím.
Obecně mám slabost pro strašidelné domy, které si žijí svým životem. Bohužel, Dům na kopci mne příliš nepohltil. I když atmosféra byla místy mrazivá, těšila jsem se, až knihu dočtu. Co rozhodně stojí za zmínku je velmi zajímavý psychologický vývoj, zejména Eleanor. Kniha je řazena do sekce horor, za mě tedy velmi slabý horůrek.
Moc, moc dobré! Strašidelné domy jsou moje milé čtení, však mám přečtené všechny ty od Darcy Coates. Ale víte, tohle je úplně jiné. Jazykově složitější, dějově propracovanější, živější a skutečnější, vtipné i plné pod kůži zalézajícího nepříjemného pocitu až strachu.
Pramáti všech hororů, se kterou si nekápne do noty každý. Já jsem po knize sáhla z toho důvodu, že znám filmovou adaptaci - Zámek hrůzy a seriál - Dům na kopci. Obě filmová pojetí mne baví a proto jsem se rozhodla, že si přečtu i knihu, která je vlastně úplným základem.
Kniha je dobře napsaná, ale ne každému prostě sedne. Za mne dobré. Jsem spokojená.
Knihu Dům na kopci bych označil za takovou "babičku" moderních hororů o strašidelných domech. S ohledem na rok 59´, kdy byla kniha napsána, dokáže zaujmout a i když ne přímo vyděsit, tak alespoň zatajit dech. Chaotické dialogy musí člověk číst trochu pomaleji, aby se neztratil, ale na druhou stranu, s tím se do starých knih pouštím. Kdo čeká masakr, oplzlosti a nevybíravou mluvu na každé druhé straně, ten bude zklamaný.
Knihu jsem odložila skoro po 200 stránkách. Naprosto jsem nepochopila, co se tam děje. Napřed je to v pohodě, ale pak se trochu mění styl vyprávění z rozvitých vět na úsečné blesky myšlenek. Příběh mi přijde jakoby rozbitý po první třetině na takové fragmenty. Při čtení jsem se děsně nudila. Radši si přečtu něco jiného, můj život je krátký na to, abych plýtvala časem na knihy, které mě nebaví.
Knížka se velice dobře čte. Děj mě pohltil a jelikož jsem viděla jak zámek hrůzy tak minisérii dům na kopci, kniha se mi líbila. Už jen z pohledu, že byla napsána v roce 1959, ztvárněna byla skvěle.
Dalo by se říct, že se mi kniha líbila. Po oar stránkách me došlo ze jsem viděla film Zámek hrůzy a Scarye movité 2 a oboji se me tam motalo dohromady. Knizku jsem dočetla sem tam jsem byla napjatá ale vystrasena jsem nebyla. Cekala jsem ze se tam rozlušti kdo je to tam strasi, nebo jestli to opravdu dela Nell. Kazdopadne se me kniha líbila a nebyla to ztráta casu.
Až chvíli po čtení knihy jsem si uvědomila, že je to knižní zpracování filmu Zámek hrůzy, ale upřímně... kniha nesahá filmu ani po kotníky! Ten příběh v knize... sestry, které bojovaly o dům... nevím. Doktor se o tom příběhu jenom zmínil, i když vlastně nikdo neví, jestli se to doopravdy stalo takhle. Kdyby se v knize aspoň postupně odkrývala pravda. Jak to bylo, proč se to stalo, ale ne. Ten příběh, legenda, který je ve filmu je mnohem lepší. Navíc u filmu se mi docela líbily postavy, děj, bála jsem se u něj. Ale tady? Bože... děs a hrůza!
Ani styl psaní mi nevyhovoval. Navíc ty dlouhé stránky, kde si někdo stěžuje, že se mu za zády smějí, stěžuje si, proč se nebaví o něm... Asi v polovině knihy mě z toho začala silně bolet hlava. Kniha mi vůbec nepřišla jako horor. A neviděla jsem v tom ani duchy a přízraky. Vlastně jsem se dost často u knihy musela smát, nemohla jsem si pomoct. Dost často mi kniha připomínala tu parodii Scary Movie. Ani když se tam už konečně něco dělo, tak to se mnou nic nedělalo. A konec knihy mi přišel úplně pitomý! Skoro celou knihu jsem se nudila... vlastně asi celou. Žádné napětí, žádné překvapení, žádné nebezpečí. Z knihy jsem hodně zklamaná. Do dočtení jsem se musela nutit. Hlavně asi proto, že jedna moje část chtěla vědět, jak to dopadne a doufala, že se to zlepší, ale ta druhá část nerada nechává rozečtené knihy. Mrzí mě to, ale knize musím udělit hodnocení, které jsem ještě nikdy žádné knize nedala... odpad.
Abych byla upřímná, tak žádná z hlavních postav kromě doktora mi nebyla sympatická. Přišli mi sobečtí, falešní, odměřený. V jednu chvíli se chovali přátelsky a v další se chovali útočně, odměřeně a za zády se druhému smály. V duchu jsem si říkala... Co to sakra je? Znovu knihu číst nebudu. Už nikdy víc!
Nedávno jsem od autorky četla povídku, která se mi moc líbila. Dostal mě styl a jenom jsem si potvrdila, že jsem udělala dobře, že si Dům na kopci chci přečíst. A ještě jedna věc do intra komentáře. Neviděla jsem ještě žádnou verzi z adaptací téhle knihy. Takže jsem nezasažena spoilery. A jak jsem psala u Darcy Coates. Já moc na strašidelné domy nejsem. Ale začínám propadat kouzlu a stylu, který mají autoři a hlavně autorky téhle doby.
Knihu jsem si zamilovala od první věty. A to doslova, ale tady první dvě:
"Žádný živý tvor si nezachová příčetnou mysl, je-li vystaven absolutní skutečnosti. Dokonce i skřivan nebo luční kobylka musí někdy snít."
Autorka (za pomoci skvělého překladu) používá krásná slova a obraty. Její vyprávění je tedy uchvacující a vážně se mi libily vnitřní monology Eleanor. V téhle době jsem stále nováček, ale moc se mi líbilo, jak jsou v situacích zakomponované hluboké myšlenky a názory autorky. Malá holčička v restauraci. Rozhovor se sestrou, která má vždy pravdu, protože je vdaná. A zrovna tohle začne dávat větší smysl, až vám dojde, o co tam šlo. Nebo když na začátku druhé kapitoly popisuje House Hill, to bylo jako popis muže. Kdo nečetl, nic moc hezkého, ale sedělo to do puntíku! Navíc i vzhledem k tomu, kdy autorka knihu začala psát, že...a SPOILER V rámci této myšlenky dávala poslední stránka absolutní smysl. A opravdu mě mrzí absence knih autorky na českém trhu. Její prototyp hrdinek je jako dělaný pro mě :)
Navíc ona hororově plíživá atmosféra, je vážně hodně plíživá. A to by někomu mohlo vadit. 65% hodnocení v době mého čtení a komentáře u knihy to potvrzují. (Vážně škoda, že jsou čtenáři, kteří se neumí odpoutat od současnosti a představit si, že jsou zpátky v té době. Což je asi i chyba, že u nás poprvé vyšlo až roce 2015, ale lepší než nikdy.) Mě se ale líbilo právě to, jak autorka buduje atmosféru. Dost jiným postupem než současní autoři a trochu mi to připomnělo způsob stavby povídek. Přeci jen, při pohledu na tvorbu autorky (ne smutný přehled toho, co vyšlo u nás) je jasně vidět, na co se soustředila tvorbou víc a v knize (za mě délkou novela) je použit vzorec povídky...
Ale je třeba trocha času, poznat postavy a místo, kde se děj odehrává. Chápu, dnes se horory píšou a točí jinak, ale všechny si berou inspiraprávě od těhle autorů. Takže bez nich by to vypadalo jak? Hmm...
Tohle všechno dohromady s dějem tvoří skvělý mix. A leč se jedná o horor, za mě víc okultní psychologický román pohledem současných očí, protože dnes by se tohohle bál už málokdo. Ale! Bylo to děsivé. Právě tím způsobem těhle autorek.
Na konci je doslov a něco o knihách autorky a i o ní samotné. A rozbor Eleanor. Doporučuji přečíst, pokud "nebude mít tušení, co tím chtěl básník říct" a potom si knihu přečíst znovu ;)
Kniha navíc obsahuje krásné ilustrace, ve stejném duchu jako je obálka. Povedené, moc hezké a strašně znepokojivé :)
E-KNIHA: Bohužel mi absolutně nesedl styl psaní. A ano, před čtením jsem nepostřehla, že byla kniha napsaná už v roce 1959. Přesto jsem od začátku měla pocit, že čtu špatně napsanou A. Christie, což by obdobím odpovídalo... Dialogy jsem četla několikrát, přišly mi nelogické, stejně tak některé myšlenkové pochody. Hlavní postavy byly nevýrazné, kromě hlavní vypravěčky. Děj líný, hororu pomálu. Vše mělo navíc tendenci se opakovat. Závěr se snaží, ale o moc to nevylepšil. Za mě ne.
Navíc pokud se pročtete i doslovem, zjistíte, že autorka to psala spíš jako okultní psychologicko-vztahovou prózu. Což jsem v tom bohužel neviděla, dokud mi to nebylo předestřeno. Čímž se doslov stal jednou z nejzajímavějších částí celého díla. Jestli vám nevadí trocha spoileru, určitě doporučuju přečíst ho jako první. Pomůže vám to knihu lépe chápat a zaměřit se na ni ze správného úhlu pohledu... Pokud bych měla najít i další pozitiva, budou jimi paradoxně výrazné a zajímavé vedlejší postavy (hospodyně, manželka a Arthur), architektura a historie domu a fakt, že se to přes všechny nedostatky četlo rychle... Tentokrát to hodnocení odpovídá hodnotě hvězdičky - 20 %.
Můj první knižní horor. Nebála jsem se tak, jak bych si představovala. Všem zúčastnivším se obyvatelům domu jsem fandila, kupodivu jsem fandila i duchu, který je strašil (kdo nebo co to je?, najdou ho?). Pro mě to byla trochu taková pohádka, ale číst se to určitě dalo už kvůli pochybnostem o vztahu mezi dvěma kamarádkami, protože jedné z nich jsem od začátku úplně nevěřila. Chtěla jsem vědět, jak se to mezi nimi bude vyvíjet a zda mezi jmenovanou dotyčnou, nebo kýmkoliv z obyvatel neexistuje vazba na podivné události, které se v domě děly.
Dům na kopci je podle mého velmi zvláštní kniha - už jen tím jak je napsaná i celkově celý příběh je místy dosti zmatený a občas jsem se musela zastavit a přečíst si některé pasáže znovu. Nicméně jsem jí přečetla rychle a postavy v knize se mi líbily - měli mezi sebou vlastní způsob jak spolu mluvit a to mě velmi pobavilo. Nejméně sympatická mi přišla Eleanor...ta byla divná už od samého začátku a chvílemi mi přišlo že má rozdvojenou osobnost.
Autorka dobře popsala prostředí starého domu a neumím si představit jak by takový dům vypadal ve skutečnosti.
Také mě dost znepokojila paní Dudleyová, která se o čtveřici hostů měla starat nebo spíše jim vařit. Takovou dámu bych potkat nechtěla a rozhodně ne v takovém domě.
I když mi to místy přišlo zmatené při dočtení jsem pochopila, že to měl být nejspíš záměr. Hororové to pro mne nebylo, ale psychologické ano.
Kniha se mi líbila - jako taková oddechovka byla dobrá a pokud hledáte něco co jste ještě nečetli tak Dům na kopci je přesně něco takového. Já osobně jsem ještě nečetla knihu která by byla napsaná tímto způsobem.
Štítky knihy
zfilmováno americká literatura horory duchové a přízraky strašidelné domy zfilmováno – TV seriálAutorovy další knížky
| 2015 |  Dům na kopci |
| 2022 | Loterie a jiné povídky |
| 2023 | Sluneční hodiny |
“Jsem jako zvířátko, které spolknul netvor.”
Dům na kopci je sídlo odpuzujícího vzezření s podivnou minulostí a přitažlivé pro duchychtivé návštěvníky.
Naše skupina čítá
Doktora, který svolal návštěvníky domu.
“Strachu můžeme podlehnout, anebo mu čelit. Nic mezi tím.”
Dědice usedlosti
“Vždycky se snaží říkat věci tak, aby sám sebe postavil do nejlepšího světla.”
Theodoru
“ Jak je hezká. Bezohledně, bezelstně hezká. Nejradši by ji přetáhla klackem.”
A pak konečně Eleanor. Ona je našimi očima v příběhu. S ní se nejdřív radujeme z nového začátku po utrpení v životě s matkou a pomalu se necháme zaklapávat v pasti domu.
První stránky se neubráníš myšlenek na strašidelné domy Darcy Coats. Rychle to ale pomine. Darcyny knihy jsou více oddechové, jazykové prostší a hlavní hrdinové jsou víc zralí na facku.
Tady ani nečekejte takovou akci a prosívání postav, spíš vleklou, lepkavou hrůzu.
Ihned mě zaujal koncept, kdy postavy zlehčují strašidelnost domu srandičkama ale brzo začne přituhovat a smích je přejde. Hezky, jak to známe z klasických hororů.
Vynikají tu dialogové smeče a mistrně se tu vládne slovy, což budí dojem divadelní hry a moc mi to ke knize sedlo.
Bavil mě vtip mezi řádky, který nezaručuju ostatním, protože miluju hodne černý humor.
Jakmile se Eleanor čím dál tím víc dostává dům pod kůži, roste její šílenství.
Osvěžující mi přišly její podivné sympatie k ostatním členům, které se měnily každou stránkou. Ostatně jednání všech postav bylo značně nepředvídatelné, někdy infantilní a i neadekvátní situaci. Pro někoho možná rušivé. Ale pro extrémně náladoveho člověka, jako já, to byl takový svěží závan -aspoň za tři hvězdičky.
Bylo moc zajímavé sledovat počínání postav, tipovat, kdo přežije a nakonec dumat, jestli tleskám konci.
Spíš smekám před atmosférou knihy