Dům na prahu noci
Catherine Banner
Amedeo Esposito, nalezenec z Florencie, našel konečně svůj domov na maličkém ostrůvku na samém jihu Itálie. Zaujal ho dům, o němž místní lidé tvrdí, že v něm straší. Amedeo opravil drolící se zdi, vyměnil zetlelé dveře a zametl podlahy a hrdě zde otevřel bar, který pojmenoval „Dům na konci noci“. Obklopen šuměním moře a vůní bougainvillejí tu začíná svůj nový život s krásnou, nesmírně inteligentní učitelkou Pinou. Dům na konci noci se stává domovem pro celé generace odvážné a chaotické rodiny Espositových, zatímco na ostrov doráží století prudkých změn, po válce přicházejí turisté a také recese. Je to místo plné příběhů, legend a občas i zázraků. Mění se režimy, na světlo vycházejí zrady a vznikají nečekaná přátelství, ale Dům na konci noci zůstává jako pozadí pro dávné sváry i dějiště velkých lásek.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2017 , Knižní klubOriginální název:
The House at the Edge of Night, 2016
více info...
Přidat komentář
Ach ty ságy, tyto rodinné ságy z 20. století - to je prostě moje, ať už z Čech či odjinud. Kniha se mi moc líbila, nebyla přeplácaná zbytečnými detaily, pěkně se četla. Zkrátka, moc hezky odvyprávěný příběh. Po knížce se po čase určitě vrátím znovu a ráda :-)
Knihu jsem již jednou začala číst....a po pár stránkách ji odložila, nějak mě nechytla. Asi každý příběh chce svůj čas, ten jeho teď přišel a mně se to líbilo, moc.
Krásná, dějově velmi bohatá sága mě pozvala na malý italský ostrůvek Castellamare a já jsem byla vtažena do životů jeho obyvatel, do jejich lásek, smutku, proher a vítězství i historických změn. A skoro jsem cítila tu vůni bougainvilleí, popíjela u toho limoncello a poslouchala vyprávění starých ostrovních legend.
Docela bych si uměla představit, že by sága měla víc dílů a já na ostrůvku pobyla déle.
Krásný poutavý příběh o rodině žíjící na italském ostrově, na jejichž životě, a životě obyvatel ostrova, odráží i světové dějiny v průběhu století. Kniha určitě stojí za přečtení.
Sága rodiny Esposito zachycuje sto let života rodiny na malém ostrově ve Středomoří. Vše se mění, ale Dům na prahu noci zůstává ...
Kniha nepatří mezi ty, jež nemůžete během čtení odložit, ale je milou, odpočinkovou četbou k dobré italské kávě.
Kniha je velmi dobře promyšlena. Hezky je v ní popsán život na ostrově se svými přírodními krásami i odloučeností. Děj poklidně plyne, a přesto se zde konají bouřlivé události. Líbilo se mi to moc, ale něco málo mi chybělo k dokonalosti. Možná více jiskření mezi hrdiny, možná větší šmrnc by to chtělo, aby mě děj zcela pohltil. Osudy rodiny byly dobře vykresleny a závěr mi udělal radost.
Neobvyklý příběh 100 let historie jednoho malého ostrůvku na jihu Itálie. Nejde sice o žádný trhák, který by čtenář hltal jedním dechem, ale i tak to bylo příjemné čtení o tom, jak se měnil život za posledních 100 let, o obyvatelích ostrova a jejich příbězích.
Román, ze kterého budete mít příjemný pocit, že jste přečetli něco důležitého. Něco plného životní moudrosti, dobra a určitého poselství. Krásná italská rodinná sága, která popisuje celých sto let žití jednoho ostrova, odříznutého od pevniny... více v mojí recenzi zde v záložkách.
Nádherná rodinná sága, hluboká jako moře, které omývá břehy ostrova Castellamare.
Zamilovala jsem si odvážnou i chaotickou rodinu Espositových, ostrov plný legend, ještěrek, květin a jejich nekonečnou víru a lásku, která je provází celými generacemi.
Toto je příběh, o který se musíte podělit s ostatními, musíte jej vyprávět, procítit, nechat uležet a třeba se zas jednou vrátit. Na Castellamare.
Taková ta rodinná sága, kterou vás baví číst. Ke konci na můj vkus malinko rozvleklé, ale pořád výborné. Skvělá atmosféra Itálie, úplně cítíte pomerančovníky a čerstvé espresso...
Moc hezký příběh jedné rodiny, ostrova, lidí, co se nevzdávají a překonají všechny krize.