Catherine Banner

Nové komentáře u knih Catherine Banner

„Hezké čtení. Rodinný příběh rodiny Espositů žijících v domě s barem, který přecházel z generace na generaci. Konec už mi připadal zdlouhavý ( ještě, že už autorce došly roky ) Příští dovolenou to vidím na jeden z Italských ostrovů.“... celý text
— Fazolecek

Dům na prahu noci

„Ačkoli rodinné ságy není úplně žánr, který bych vyhledávala, tak se mi kniha docela líbila. Slabší a táhlý byl konec ( jak tu již někdo zmínil - závěrečná část o synovi Marie-Grazie a o její vnučce - tam už jsem ,,jen" dočítala bez většího zájmu..) Často se vyskytující slova v italštině mi nevadila, moc se mi líbily pohádkové ostrovní příběhy vždy na začátku kapitoly. Kniha na odpočinek v létě u vody ideální. Je to takové milé, klidné čtení.“... celý text
— Ála41

Dům na prahu noci

„Rodinné ságy mě prostě lákají a jestliže se odehrávají v takto velkorysém časovém rozpětí, tak o to více. Až do cca poslední třetiny knihy jsem si myslela, že je to jasná pětihvězdičková záležitost, ale potom, pro mě, začal ztrácet děj trochu na napětí a mě už to začalo trošku nudit. Nevím, zda to bylo způsobem psaní, víceméně popisným, který ve Vás vyvolá pocit, že jste v centru dění a že cítíte všechny vůně ostrova, ale málokdy Vám dá možnost přiblížit se emočně k postavám. Nicméně celkově to bylo moc hezké, často poučné, čtení, které mě minimálně nalákalo některý z italských ostrovů navštívit, sednout si v bistru, kde vyhrává rádio staré italské hity, popíjet limoncello, vnímat všechny vůně a barvy moře a jen tak být :-).“... celý text
— Mandlevest

Dům na prahu noci

„Taková víceméně romantická sága rodu, zaměřená hlavně na život na krásném ostrově v blízkosti Sicílie v rozmezí let cca 1910 až 2010. Lidé zde žijící tedy prožily fašismus, obě světové války, světové hospodářské krize a neměli to vůbec lehké. Lehké to neměli ani příslušníci 4 generací rodiny Espositů bydlících v domě na prahu noci, ale čtenář si jistě na všech těch příbězích dokonale pochutnal.“... celý text
— čef

Dom na sklonku noci

„Príbeh nás v sprievode mladého doktora Esposita privádza na malý ostrov Castellamare neďaleko sicílskeho pobrežia, kde sa nachádza aj Dom na sklonku noci s barom, ktorý doktor kúpi a založí si tam rodinu, ktorej kroky sledujeme celou knihou. Jej svetlé i temné časy, radosti i starosti a aj to, čo sa deje v okolí a aký dopad to na nich má (napr. 1. a 2. svetová vojna). Nie len na rodinu Espositovcov, ale aj na ich vzdialenejších príbuzných, susedov a celkovo na ostrov ako taký. Konečne som sa touto knihou prelúskala! Trvalo to na moje pomery až príliš dlho, ale nemohla som sa dokopať k tomu, aby som sa do tej knihy poriadne začítala, pretože ma veľmi nezaujala. Dej bol v poriadku, len to rozprávanie mi prišlo miestami trošku zdĺhavé ale hlavne mi prekážali vety v taliančine, ktoré neboli preložené, ako to v niektorých knihách býva, že máte napísanú vetu v cudzom jazyku a hneď za ňou jej preklad. Takže som si tieto vety prekladala prekladačom, čo ma popri čítaní úplne nebavilo. A tiež mi sem-tam doslova žrali nervy klebetné tety v príbehu, ktoré mi pripomínali niektoré z dediny, kde som vyrastala. Ale chápem, že každé menšie miesto také tety asi má. Každopádne, ak Vám nevadia talianske vety bez prekladu a troška zdĺhavejší dej, tak si knihu asi s kľudom môžete prečítať ale ja ju zaradím medzi tie čo neurazia ale ani nenadchnú.“... celý text
— Knihochod

Přejít na knížky autora