Dům na prahu noci
Catherine Banner
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/325987/bmid_dum-na-prahu-noci-YI4-325987.jpg
4
177
177
Amedeo Esposito, nalezenec z Florencie, našel konečně svůj domov na maličkém ostrůvku na samém jihu Itálie. Zaujal ho dům, o němž místní lidé tvrdí, že v něm straší. Amedeo opravil drolící se zdi, vyměnil zetlelé dveře a zametl podlahy a hrdě zde otevřel bar, který pojmenoval „Dům na konci noci“. Obklopen šuměním moře a vůní bougainvillejí tu začíná svůj nový život s krásnou, nesmírně inteligentní učitelkou Pinou. Dům na konci noci se stává domovem pro celé generace odvážné a chaotické rodiny Espositových, zatímco na ostrov doráží století prudkých změn, po válce přicházejí turisté a také recese. Je to místo plné příběhů, legend a občas i zázraků. Mění se režimy, na světlo vycházejí zrady a vznikají nečekaná přátelství, ale Dům na konci noci zůstává jako pozadí pro dávné sváry i dějiště velkých lásek.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2017 , Knižní klubOriginální název:
The House at the Edge of Night, 2016
více info...
Přidat komentář
Ačkoli rodinné ságy není úplně žánr, který bych vyhledávala, tak se mi kniha docela líbila. Slabší a táhlý byl konec ( jak tu již někdo zmínil - závěrečná část o synovi Marie-Grazie a o její vnučce - tam už jsem ,,jen" dočítala bez většího zájmu..) Často se vyskytující slova v italštině mi nevadila, moc se mi líbily pohádkové ostrovní příběhy vždy na začátku kapitoly. Kniha na odpočinek v létě u vody ideální. Je to takové milé, klidné čtení.
Rodinné ságy mě prostě lákají a jestliže se odehrávají v takto velkorysém časovém rozpětí, tak o to více. Až do cca poslední třetiny knihy jsem si myslela, že je to jasná pětihvězdičková záležitost, ale potom, pro mě, začal ztrácet děj trochu na napětí a mě už to začalo trošku nudit. Nevím, zda to bylo způsobem psaní, víceméně popisným, který ve Vás vyvolá pocit, že jste v centru dění a že cítíte všechny vůně ostrova, ale málokdy Vám dá možnost přiblížit se emočně k postavám. Nicméně celkově to bylo moc hezké, často poučné, čtení, které mě minimálně nalákalo některý z italských ostrovů navštívit, sednout si v bistru, kde vyhrává rádio staré italské hity, popíjet limoncello, vnímat všechny vůně a barvy moře a jen tak být :-).
Taková víceméně romantická sága rodu, zaměřená hlavně na život na krásném ostrově v blízkosti Sicílie v rozmezí let cca 1910 až 2010. Lidé zde žijící tedy prožily fašismus, obě světové války, světové hospodářské krize a neměli to vůbec lehké. Lehké to neměli ani příslušníci 4 generací rodiny Espositů bydlících v domě na prahu noci, ale čtenář si jistě na všech těch příbězích dokonale pochutnal.
Príbeh nás v sprievode mladého doktora Esposita privádza na malý ostrov Castellamare neďaleko sicílskeho pobrežia, kde sa nachádza aj Dom na sklonku noci s barom, ktorý doktor kúpi a založí si tam rodinu, ktorej kroky sledujeme celou knihou. Jej svetlé i temné časy, radosti i starosti a aj to, čo sa deje v okolí a aký dopad to na nich má (napr. 1. a 2. svetová vojna). Nie len na rodinu Espositovcov, ale aj na ich vzdialenejších príbuzných, susedov a celkovo na ostrov ako taký.
Konečne som sa touto knihou prelúskala! Trvalo to na moje pomery až príliš dlho, ale nemohla som sa dokopať k tomu, aby som sa do tej knihy poriadne začítala, pretože ma veľmi nezaujala. Dej bol v poriadku, len to rozprávanie mi prišlo miestami trošku zdĺhavé ale hlavne mi prekážali vety v taliančine, ktoré neboli preložené, ako to v niektorých knihách býva, že máte napísanú vetu v cudzom jazyku a hneď za ňou jej preklad. Takže som si tieto vety prekladala prekladačom, čo ma popri čítaní úplne nebavilo. A tiež mi sem-tam doslova žrali nervy klebetné tety v príbehu, ktoré mi pripomínali niektoré z dediny, kde som vyrastala. Ale chápem, že každé menšie miesto také tety asi má.
Každopádne, ak Vám nevadia talianske vety bez prekladu a troška zdĺhavejší dej, tak si knihu asi s kľudom môžete prečítať ale ja ju zaradím medzi tie čo neurazia ale ani nenadchnú.
Moc pěkná knížka.
Přenese Vás na malý italský ostrov, kde se rázem sžijete s místními obyvateli a prožíváte s nimi jejich radosti i starosti.
Knihu jsem dočetla a tím jsem se vrátila do uslzené a sychravé reality letošního září. Kniha má úžasnou atmosféru. Čekat akci v takovéto knize nelze. Je to pohlazení pro duši. Tak nějak tu vzájemnost místním lidem závidím. Krásná kniha.
Název a obálka jsou na jedničku s hvězdičkou. Rodinná sága odehrávající se na italském ostrově nebyla vůbec špatná, ale nemělo to spád nebo jak bych to řekla... Nejlepší část příběhu byl o Marii Grazii, nejslabší zas naopak o jejích synech. Na léto to není špatné čtení, ale ani žádný must have.
Řekla bych že této knize chybí takový ten "ŠMRNC" než jsem knihu dočetla, tak jsem mezitím stihla přečíst spoustu jiných knížek a moc se mi nechtělo k této knize vracet. Neřekla bych, že je špatná to určitě ne, najde si své čtenáře, ale mě moc nezaujala.
Úžasná knížka, prostředí malého italského ostrůvku, vůně květin, hodně sluníčka, limoncello, šumění moře...Osudy obyvatel, jejich rodin, historický vývoj ostrova a technický pokrok jednoho malého útulného baru, spousta reálií, dobových zvyků, lidské solidarity...Krásně se mi četlo.
Jen by mě zajímalo : nevíte náhodou někdo, jak se hraje "scopa"? :)
On to asi není literární skvost, ale s touhle knihou jsem se potkala v pravý čas a na pravém místě: Ten ostrov, kde se zastavil čas, ze kterého vlastně nikdo trvale neodchází, protože i mrtví se na něm zdržují coby duchové, mě zkrátka chytil a nepustil. Vnější dějiny sem zasahují jen okrajově a vše moderní je vlastně nakonec zatlačeno do pozadí tradicemi a zvyky. Ani postavy se zase tolik nemění, což ostatně koresponduje s mým pocitem, kdy najednou koukám, že jsem už celkem zestárla, a přitom si vlastně připadám pořád stejně jako před mnoha lety... Takže já jsem z knihy nadšená, ale nemyslím, že uchvátí každého. Pokud jste milovníky akce, nebude to asi váš pohárek limoncella...
Jedno století na jednom maličkém, osm kilometrů dlouhém ostrůvku poblíž Sicílie.
Takhle řečeno je to nuda, šeď, ale právě proto je obdivuhodné, co se autorce podařilo v knize rozehrát. Už jenom nezvyklý název, jméno, resp. příjmení hlavního hrdiny, zakladatele rodu, a samozřejmě celá plejáda zajímavých postav a postaviček - Gesuina, Bepe, Rizzu, Arcangelo. Velmi přesvědčivě vykreslené ostrovní geologické i klimatické poměry, faktická odtrženost od blízké Sicílie.
Občas mi trochu nesedl překlad - někde jsem postrádala smysl řečeného (fotografii si přilepil na kamennou zeď ve skříni?), jindy bych volila odlišný tvar (knihy Danta nebo Dantovy, ale ne Danteho). Naopak kudlibabky mi velice zalahodily!
Není to "srdcovka", ale určitě jde o velmi příjemnou a zajímavou četbu.
Četla jsem na můj vkus poměrně dlouho a mezi tím jsem přečetla několik dalších knih, takže to o něčem svědčí. Nebylo to špatné, to určitě ne, ale asi mi tam chybělo to "něco" co zapříčiní, že čtu a čtu a čtu a nemůžu přestat. U této knihy se mi to nestalo. Příběh moc hezký, život několika generací jedné rodiny a obyvatel ostrova, osudy a celkově život na malém ostrůvku u Sicílie, bezesporu zajímavý. Jen pro mě podání asi nebylo úplně top.
Stala jsem se nechtěným šmírákem...neseděla jsem u knížky, ale seděla za kamenem, poslouchala přes zeď, v baru seděla tak, abych všechno slyšela a viděla....kdybych byla opálená, tak se snad i vyděsím.
Co víc si přát...když při čtení knihy máte pocit, že jste tak trochu na místě a ještě je Vám příjemně.
Musím přiznat, že jednu chvíli (cca někde za první třetinou) jsem měla výpadek a nechtělo se mi pokračovat ve čtení - přestalo mě to bavit, prostor italského ostrova mi nebyl blízký. Nicméně jsem se brzy vzpamatovala a nelituji toho. Příjemný zážitek...
Kniha je velice zajímavá a úplně jiná, než to co jsme kdy četla.
Italii jsem měla možnost poznat. Jedno malé městečko Caposele v jížní Italii. I tam mají San Gerardo, kterého uznávají. Tato kultura a život je mi velice blízký, takže jsem si to dokázala živě představit. Příběh je pomalý a nic velikého se tam neděje... i když to taky není pravda, pokud se sžijete s místními obyteli budete nimi žít jejich trápení, radost, život a lásku. Tent příběh je velice poetický a krásný.
Mezi Liparskými ostrovy se ztrácí jeden malinký, kde je pouze malý kostel, jednotřídní škola, pár domů ze sopečných kamenů, kde žijí rodiny rybářů a Dům na prahu noci, jednoduchý místní bar. Žádné vzrušení, jeden den jako druhý a tak se v baru přetřásají "místní drby" ale hlavně se osazenstvo zaobírá místními ostrovními fámami a bájemi o zázracích " Svaté Agáty". Příběh nás provází rodinou majitelů baru, jejich dětí od prvních roků až do dospělosti, jak ubíhají roky, mění se i okolní svět, až na některé vyjímky se ani mnoho nemění život na ostrově. Poté je klid narušen válkou částečně i nějakou ztrátou, časem někteří mladí odejdou na pevninu za prací, ale mnoho se nemění. Kniha rozhodně není nudná, naopak je napsána čtivě, já ji tedy mohu jenom pochválit.
Nechápu ty negativní komentáře, ale jistě důvod mají.. samozřejmě, každému se líbí něco jiného, ale myslím, ze každého to alespoň trochu vezme za srdce. Na knize se mi především líbilo, ze se v nich ukázaly války a pokrok doby celým staletím,.. Je dobre si uvědomit, ze to vlastně není tak dlouho, kdy nebylo samozřejmostí mít televizi a jiné vymoženosti. Lidé k sobě byly pokornější a tak nějak hodnejsi.. dnes už žijeme v úplně jiné době. Kniha se mi do ruky dostala náhodou.. vzala jsem ji v jednom nejmenovanem knihkupectví, abych dosáhla na určitou částku a dostala láhev proseca. :-D každopádně - stalo se a já jsem moc ráda, ze se ke mne kniha dostala. Co má se stát, stane se a vše si k Vám cestu najde. :-) Hezky večery
Tohle nebyl šálek mého čaje. Kniha mě nevtáhla do děje, neseděl mi styl psaní. Dala jsem tomu asi 100 stránek a pak to vzdala.
Dům na prahu noci
Hezké čtení. Rodinný příběh rodiny Espositů žijících v domě s barem, který přecházel z generace na generaci. Konec už mi připadal zdlouhavý ( ještě, že už autorce došly roky ) Příští dovolenou to vidím na jeden z Italských ostrovů.