Dům na předměstí
Karel Poláček
https://www.databazeknih.cz/img/books/57_/57312/bmid_dum-na-predmesti-Vvi-57312.jpg
4
104
104
Do protikladu k postavě bojácného a opatrnického úředníčka Syrového klade Poláček strážníka Faktora, nesnášenlivého, lakomého a nadutého majitele domu, bezohledně vykořisťujícího a terorizujícího své nájemníky. Vedle těchto ústředních postav uvádí celou galerii rázovitých figurek pražského předměstí.... celý text
Přidat komentář
Kaleidoskop přetvářky a devótnosti v podání strážníka, domácího pána Faktora, který svým jednáním ztrpčuje život svých nájemníků.
Pět hvězd.
Nádhernou češtinou napsaný a nesmírně jedovatý a vtipný obrázek pražské periferie a jejich obyvatel.
Navzdory nevelkému rozsahu absolutní perla, založená na skvělé znalosti češtiny a vzorců lidského chování.
Jan Faktor je okouzlujícím hrdinou, kterého by nikdo nechtěl poznat.
Spousta prvků byla okouzlující, učaroval mi jazyk, zachycení poměrů na předměstí, ta prostota lidu. Ale někde v půlce jsem si říkala, jestli toho patosu není až moc, že už by se to raději mohlo pohnout z místa.
Nicméně celkový dojem byl dobrý, nejspíš se rovnou vrhnu na další Poláčkovu knihu
Charaktery postav, které maloměšťáctvím doslova čiší, jsou krásně vypointované. Poláčkův mluvený dialekt je jedinečný a knihu tím posouvá ještě výše. Humorné dílko, které dává vtipnou sondu do prvorepublikového života na pražské periferii.
V první řadě překrásná prvorepubliková čeština, hned za ní nezaostávající humor a vtip a do třetice všeho dobrého nadčasová satira lidského jednání. Laskonka.
Krásný jazyk, už jen proto stojí za to knihu číst.
Jinak z obsahu knihy samotné, jak popisuje životy lidí, nedělá se mi dobře.
Poláček nastavil zrcadlo pěkně.
Výborná knížka, ke které se v průběhu let často vracím. Skvěle vykreslené charaktery, mistrovsky popsaná atmosféra.
Z příběhu je patrné, jak dobře Poláček znal povahy různých lidí kolem sebe. Jen se nabízí otázka zda věděl nebo alespoň tušil, že tyto typy jen tak snadno ani v budoucnosti nevyhynou.
Vlastně to není veselé čtení, ale čtu tuhle knihu rád. Poláček popisuje vyhrocený vztah nájemník/majitel v její vyhrocené podobě, ale čtivě, tak jak to Poláček umí.
Náročným, byť pěkným a bohatým jazykem poněkud obstarožní, ale tématem stále aktuální. Do tohoto duelu mezi nájemníkem a majitelem domu si můžeme podle libosti dosadit jakýkoli jiný nevyvážený vztah: zaměstnavatel-zaměstnanec, úřad-občan, atp. V knize zmiňované typy se neustále opakují, jejich vlastnosti, jako je úskočnost nebo závistivost také.
Výborná kniha Karla Poláčka začíná nenápadně o poklidném životě úředníka, který žije s manželkou v bytě rodičů. Na popud ženy se rozhodnou pořídit si vlastní bydlení a nájemní byt i vztah s domácím pánem v domě na předměstí vypadá zpočátku až neskutečně idylicky. Ovšem když ptáčka lapají, hezky mu zpívají... Domácí pán postupně stále víc utlačuje své nájemníky, kteří se mu neprozřetelně vydali na milost či nemilost nájmy zaplacenými na roky dopředu. Děj postupně graduje až do opravdového psychothrilleru, kdy si uvědomíte, že malý a bezcharakterní člověk, kterému je dána moc, je schopen téměř čehokoliv. Autor píše dialogy nejen velice vtipné a trefné, ale má i skvělý smysl pro psychologii a je výborným pozorovatelem nejrůznějších typů osobností.
Četla jsem již dávno, snad ještě v dětství a hodně se mi líbilo. Nadčasové. Nadstrážmistři Faktorové se svou podlézavostí k autoritám a naopak nadřazeností, hrabivostí a zlobou k slabším se vyskytují bohužel v každé době, v každém režimu...
Velice příjemná kniha, o které jsem nikdy předtím neslyšela. Proto mě asi tak překvapila. Knížku jsem přečetla jedním dechem, zasmála se u ní a taky ve mně vzbuzovala velké nesympatie k hlavní postavě, která se snažila všemi možnými prostředky znepříjemnit život nájemníkům svého domu za účelem vlastního prospěchu a zisku.
Malý uředník, který řízením osudu zbohatl a koupil si dum se proměnuje nadčlověka. Možná že je to k zamyšlení pro dnešní dobu.
Část díla
Panna a cikán
1930
Autorovy další knížky
| 1979 |  Bylo nás pět |
| 1965 | Muži v ofsajdu |
| 1966 | Edudant a Francimor |
| 1967 | Hostinec U kamenného stolu |
| 1958 | Dům na předměstí |
Nemůžu si pomoct, nic na 5 hvězd tu není, zlatej Michelup.
Tohle je suchý a roztahaný.
Věty se opakují z Michelupa, poznávám je v totožném znění.
Je to o ničem prostě a hlavně: na jednu stranu je pán když je ouřada a na druhou nabádá manželku ať s nikým nemluví, že musí být přikrčení v koutě, plazit se přede všema protože moc nevydělá a jsou malí lidé? Tak jak jako???