Dům plný tajemství
Amanda Geard
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/538891/bmid_dum-plny-tajemstvi.jpg
4
31
31
1939: V předvečer války musí mladá Angličanka Grace a její společnice Rose odcestovat na druhý konec světa, aby našly útočiště u Graceina excentrického strýce. Zde se Grace seznámí se sympatickým sousedem Danielem, který je ovšem záhy povolán do války a nevědomky po sobě zanechá tajemství, jež ovlivní život jejich rodin po několik generací.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2024 , AlpressOriginální název:
The Moon Gate, 2023
více info...
Přidat komentář
Kniha je napsaná ve třech časových rovinách, ze začátku jsem měla problém se ve jménech zorientovat... Ale ukázalo se, že vše do sebe pěkně zapadlo, moc hezký příběh
Krásná kniha... Přestože měla 3 dějové linky, vše do sebe krásně zapadlo a závěr byl dokonalý... Doporučuji
Knihy s dvěma časovými linkami mám moc ráda, tři linky jsem četla poprvé, nápad zajímavý, ale napsáno dost kostrbatě
Mám ráda knihy,kde se prolína více dějových linek a zvlašť pokud jedna z nich je z války. Tato kniha bohužel mé očekávání nesplnila, děj se táhl a vlastně se tam nic nedělo. Všechno šlo tak nějak pomalu,děj byl nelogický,například proč Ben jel rovnou do Irska a to,že je již doma napsal na Graceinu adresu v Londýně,když vůbec nemohl předpokládat,že je tam. Také nechápu proč si Daniel vzal do hlavy,že dům zdědila manželka,když sám neměl rodiče. No za mě tedy zdlouhavá kniha o ničem.
Kniha mě bohužel moc nezaujala a prodírala jsem se jí velmi ztěžka. Střídání tří časových os po krátkých kapitolkách bylo přinejmenším zmatečné a chaotické.
Román s mnoha tajemstvími, která vás pohltí a nepustí dokud knihu nedočtete. Proplétají se zde tři časové linky, které spolu souvisí. Spojuje je dům v Tasmánii a i když se hlavní postavy neznají, tak s postupem děje zjišťujeme , že jsou jejich kořeny společné. Kniha je napínavá, má spád a spousty překvapení. Čte se jedním dechem. Román určitě osloví spíše ženy. A dál by se přirovnat k románům od Kate Morton.
Moc krásný příběh. Prvnich pár kapitol jsem mela problém se jmeny. No pak už se kniha četla sama.a doopravdy to byla kniha plná tajemství.
Skvělý román o dvou dějových linkách z Anglie a Austrálie, tří generací,
neštěstí, poezii, válce, mladých láskách, závisti, adopci a smutných koncích.
Krásné čtení, které doporučuji.
Daleké nedozírné břehy
Když řeku Kenmare zvlní vzdálené, táhlé chvění
parníku, co vyráží ze zálivu dál,
sleduji, jak pluje, on i příběh tu je,
který se jednou jinde odehrál.
To v roce sedmatřicet zemřeli mí rodiče
a strýc Ned z Tásmánie
poslal mi lístek lodní.
„Život před sebou máš, když Kerry zanecháš,
jinak tam můžeš umírat den po dni.“
A tak jsem odjel z domu a nevzal si nic k tomu,
abych na vílí vřesy mohl vzpomínat.
Přede mnou nic než plány a příběh nenapsaný,
když tisíce mil moře zvládnu překonat.
Parní loď v dálku veze snílka, co nezná meze,
a bájí o životě, co nechal za sebou.
Divoké dítě z Kerry neví, na jaké břehy
mu bude dovoleno v dálce vysednout.
Někdy máš přece štěstí, i když ti hlava třeští,
a tak ho vítá strýček laskavý jako král.
Ten dobrý muž to nebyl, kdo od žalu mi slevil,
spíš dívka, s níž jsem si kvůli sázce hrál.
Shodli se jednoduše, že promluvit do duše
té, co si myslí, že je něco víc
než kluci, co si hráli a pět šilinků dali, tomu kdo zaujme ji a políbí její líc.
A já se jednou vracel domů,
pršelo silně ještě k tomu, a Towerhurst jsem v buši po pravé ruce měl,
když v tom ji vidím zdola, jak na mě strachy volá,
z koruny stromu. No, to svět neviděl!
Na cestu ukázala, aby mě varovala,kde černý had se zrovna nacházel.
Černý had s žlutým břichem, jen obestřený tichem,
a tak jsem kolem klidně procházel.
Bůh mi snad odpustí, že její úzkosti
jsem pohotově hodlal využít.
Povídám: „Děvče zlaté, co mi za pomoc dáte?“
A tak na polibek kývla, pravdu netušíc.
„Radši zavři oči!“ volám, na hada skočím,
za hlavu ho chytím a hodím do křoví.
Cesta je teď volná a dívenka teď svolná,
slézt ze stromu na zem už se nebojí.
A najednou je tu, v záplavě bílých květů,
jež cestou dolů na ni padaly.
A když se otočila, korunu vílí měla, na krku lišku s okem
modravým.
Hned vím, že čestné není loudit z ní políbení,
a pak si všimnu knížky, co má u nohou,
kterou tam upustila, aby mě pokoušela:
,Svět krásných slov se s tím tvým protnout nemohou.
A tak závazek měním na trochu toho čtení
a dívenka mě ráda poslechne.
Pak krásné verše mění v mé duši rozechvění,
když dávné balady v nich zaslechne.
A s ním se dostaví i špatné svědomí,
vždyť hada, co jsem hodil stranou, zabil jedinou ranou můj strýček Ned –
to jsem však nemoh říct.
Kdo by dál věřil hochu, který zachránil jen trochu
děvče před hadem, co nemoh žít?!
Ta lež mě už neleká, spíš vzpomínka pravěká
na dívenku, kterou mi odvál čas.
A přece je tu se mnou, když hodinku mám temnou,
a parník k dálným břehům odplouvá zas.
... a zase jedna z knih, jejíž stránky mě naplno pohltily! Citlivý, nádherný a smutně dojemný příběh, v jehož závěrečné třetině jsem začala tušit jak se věci mají a přesto mě samotný konec naprosto a nečekaně rozsekal!
Smutný, ale dojemný příběh o lásce, naději, nenávisti a pátrání po předcích psaný ve třech časových rovinách, který mapuje osud Grace, Daniela, Bena, Willow a jejich dcery Libby. Námět je velice působivý, ale zpracování mi připadalo příliš chaotické, děj je místy zdlouhavý, přehršel postav, takže jsem se dlouho nemohla začíst. Nejčtivější byla část odehrávající se během války.