Dům smutku

Soubor tří novel z různých Werflových tvůrčích období, které spojuje pro autora typický hluboký ponor do psychologie postav a jejich konání. Kniha byla vydána k příležitosti 80. výročí autorova narození a k 25. Výročí jeho smrti. Ve všech třech případech je přítomný výrazný motiv střetu ideálů a tužeb jednotlivce s nepříznivou životní realitou (a její vnitřní reflexí), která vyúsťuje buď ve zmar a absurditu, nebo v tragédii. Novely nesou i významnou autobiografickou stopu.

''Dům smutku'' je příběhem o jednom známém pražském malostranském nevěstinci, jeho majiteli a událostech v předvečer první světové války. V atmosféře upadajícího c. a k. mocnářství, si dům žije vlastním „životem“ v podobě životních příběhů prostitutek a jejich zákaznictva. V ústředí vyprávění je majitel podniku, stárnoucí židovský podnikatel Maxl Stein. Den za dnem plyne bezstarostně ve víru zábavy (a občasných konfliktů dámského osazenstva nevěstince), až na scénu přijde jednoho večera nečekaně zpráva o sarajevském atentátu, který znamená začátek konce, nejen podunajské monarchie. V následném sledu událostí umírá Maxl na mrtvici. Tím se zpečetí o osud nevěstince, jehož historie se odvíjela od konce třicetileté války a který krátce po smrti svého majitele zaniká – záhy po pohřbu, který majiteli vystrojí jeho bývalí zaměstnanci – tím vytvoří z domu „radosti“ (nevěstince) na krátkou dobu dům „smutku“ – místo posledního rozloučení se zesnulým…

''Schodiště v hotelu'' je příběh mladé dívky z vyšší společnosti, která se ocitá tváří v tvář prvnímu zásadnímu problému ve svém životě – nechtěnému těhotenství s mužem, kterého se chystá opustit, ve vysněné vidině života s jiným mužem, se kterým (přes počáteční nesouhlas svých rodičů) začne brz plánovat sňatek. Pohroužena do vnitřních myšlenek, zmatena a poblouzněna představami o svém budoucím životě, začíná ovšem pociťovat i jakousi „prázdnotu“, která ji začíná obklopovat. V nastalém pomatení mysli přichází tragédie…

''Italská operní sezona'' je název novely z roku 1912, z období Werflova působeí v lipském nakladatelství. Novela není dokončena a pojednává o prostém selském mladíkovi Vladimirovi, který vykonává vojenskou službu u pražského útvaru. Popisuje jeho vnitřní psychické zrání a střetu reality všedního života s jeho ideály a tužbami o jeho naplňování. Teprve na prahu dospělosti, v touze následovat své vysněné ideály, není Vladimír svým okolím přijímán, je vysmíván a v podstatě působí jako outsiderský podivín. V jakési zoufalé snaze o vzepětí se nepřízni své tristní situace se Vladimír marně pokouší o lidské sblížení s šikovatelem Dubrovským, svým velitelem, ke kterému nekriticky vzhlíží. Své touhy a naděje ve své prostotě upírá na večerní představení v opeře, na které mu jeho kamarád z gymnázia nabídl vstupenku…

19.07.2023

novelka Dům smutku (1927) vyprávěcími postupy, žánrovými figurkami i tématem připomíná E. E. Kische, ale na rozdíl od něj Werfel cílí výš, k podobenství zániku v paralele pražského bordelu a rakouské monarchie, kterou předznamenává atentát na Ferdinanda d'Este, o němž se noční návštěvníci "lusthauzu" v Kamzíkové ulici dozvídají - nemohu v této souvislosti nevzpomenout, jak mistrně vylíčil podobný motiv blížícího se zániku Ladislav Fuks v románu Vévodkyně a kuchařka

shoduji se ovšem s čtenářkou Hanka_Bohmova níže, že povídka Schodiště v hotelu (1927) je ještě daleko lepší, na malém prostoru trefně a uvěřitelně zachycuje myšlenkové a emocionální proměny váhajícího ženy a v originální zkratce (právě motiv chůze po schodišti) podá celý její život

závěrečný fragment Italská operní sezóna (1912) je v knize otištěn především proto, že autorův rukopis byl náhodně tehdy (cca 1970) nalezen v nějakém pražském antikvariátu